Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krása není vše - 5. kapitola

28.12.2011 (08:30) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1415×

Tak jako se střídá noc s dnem, střídá se neúspěch s úspěchem, smutek s radostí a nenávist s láskou.

Rosalie

Říká se, že každý padouch jednou najde někoho, kvůli komu se změní. Je to lež! Jestli někdo bude s Emmettem Cullenem, tak se klidně odhalím před celou školou. On není člověk, on nemůže mít duši. Pravda, je upír, ale i ti mají trošku lidskosti. A on? Hledala bych velmi, ale velmi dlouho. Nenávidím ho! Ne kvůli tomu, že mě sráží, ne kvůli tomu, že kvůli němu jsem opět vybouchla a zničila si tři hřebeny, a ani kvůli tomu, že se mě pořád ptá, jak se jmenuje ta krásná blondýna, která jsem já, ale kvůli tomu, že dneska s ním budu celý den. Je to pro dobrou věc. Chodíme do nemocnice a hrajeme si s dětmi, vždy jsou vybráni jen dva lidi. Nikdo se moc nehlásí, až na mě a na Manuela. Letos se přihlásil i Cullen a Manuel nejede, prý zvrací. Až bude umírat, tak ho omluvím, ale celý den s Emmettem? Ne, to ne! To nepřežiji. Proč jede taky? To ho baví mě týrat? Jasně, baví. Se založenýma rukama na prsou a dosti naštvaná – dobře, hodně naštvaná - jsem nastoupila do autobusu. Pan - prý dokonalý - seděl vzadu a něco vyťukával do mobilu. Prosím, jen ať si mě nevšimne, ale to by má karma nesměla být mrcha. Usmál se na mě úsměvem - „já nekoušu, jen kopu“. Sedla jsem si na sedačku v dostatečné vzdálenosti od něj. Táta nastoupil dovnitř. Jo, ten jede taky. Pokynul řidiči a ten se rozjel.
„Jsem rád, pane Cullene, že jste přistoupil na naši dohodu.“ Co? Dohoda? Zrada! Propalujícím pohledem jsem se otočila na otce. Nadzvedl obočí. Dala jsem si ruce na prsa, našpulila rty a odvrátila se k oknu. Možná, že když jsem blondýna, může to být roztomilé, ale teď pochybuji, že by to mohlo být roztomilé. Zezadu jsem slyšela, jak se ten debil dusí smíchy. Táta si sedl vedle mě a dal mi ruku na rameno. Otočila jsem se na něj, znovu ho propálila pohledem. Tohle si jen tak nevyžehlí. On ví, jak toho magora nemám ráda a on co? On mu ještě nabídne, ať jede s námi?! Vždyť on mi ubližuje. Jasně, já jsem se nebránila, ale co bych nadělala jako ošklivka? Může to být řečeno ve více frázích, ale u mě to vše vystihuje jen jedna, jen jedno slovo. Nic. Jak jsem mohla tušit, že zrovna tyhle čtyři roky budu studovat vedle toho největšího ignoranta, vola, idiota, namyšlence, debila? Bylo by toho víc, ale já jsem slušně vychovaná slečna a mám závazky k bohu. Tak jo, přiznám se bez mučení, skoro žádný, jen občas spolu pokecáme, co nového, a tak. Kolikrát mi bylo vysvětleno od otce, že bůh s největší pravděpodobností neexistuje, ale to říkal upír poloupírovi, takže něco na tom přeci jen bude. Dodržuji tradice - sex až po svatbě! Jo, miluji tyhle tradice, jsou moje pravidlo. Jak si může být žena jistá, že našla toho pravého, když mu hned dá? Jen ať si muž počká.
„Vystupovat!“ zařval táta. Nadskočila jsem a rychle vylítla z autobusu. Pomalu jsem došla k oddělení a otevřela dveře. Všude pobíhaly děti, ať byly třeba na vozíčku. Jo, ty spíš jezdily, ale to je jen detail, ne? Ale taky měly úsměv na tváři a ten se jim ještě rozšířil, když jsem tam vešla. Moje první trasa vedla k mladé slečně. Byla to anorektička, ale ona netrpěla duševně, jen fyzicky, jinak to byla ta nejztřeštěnější holka, co znám. Chodila jsem za ní každý pondělí, jsme kámošky. Došla jsem k ní a posadila se. Jen zakroutila hlavou. Nemá ráda, když si hraji na ošklivku.
„Ahoj. Jak se máš?“ Začala jsem formálně. Jen koukla na svoje tělo.
„Už jsem zas přibrala, takže dobře. Závidím ti.“ Zasmála se.

„Kdo je ten sexy kluk?“ řekla a ukázala za mě. Otočila jsme se a mohla jsem jen hádat, kdo tam byl. Prvotřídní blbec.
„Dneska tu je za Manuela,“ odvětila jsem a koukla, jak si hraje s dětmi. To mu jde, to se musí nechat. Viděla jsem její pohled. Líbil se jí, jako každé. Bohužel i já jsem musela uznat, že je sexy. Zatraceně sexy.

„Jestli se chceš zeptat, jestli je zadaný, tak není. Jen spí s holkama.“
„Musíš uznat, že je sexy!“ Prohlížela si ho jako nějaký jedinečný exponát. Koukla jsem jejím směrem. Bože, vždyť zkoumá jen jednu část, a to není zrovna hlava. Ta ale taky není k zahození. Stop. Zrovna tu hlavu bych chtěla vidět na větvi a jeho tělo pod klackem. Už se vidím, jak s jeho hlavou na klacku bych běhala a radovala se.
„Uznávám, je sexy.“ Emmett se otočil a nadzvedl obočí. Upíří sluch. „A taky to je ten největší debil, co znám.“ Ha, už se moc nesměješ, co? Zvedl se a šel k nám.
„Ahoj.“ Proč se tak divně tlemí? Je duševně narušenej? Ta zrádkyně vedle zčervenala jak rajče. Protočila jsem oči a zvedla se. „Kampak tak brzo?“
„Co nejdál od tebe,“ odvětila jsem co nejvíc hrubě a šla.
„Rovnátka jsou sexy, jen si je nesmíš zapomínat po obědě umýt.“ Otočila jsem se na něj. Tohle mě dopálilo. Klid, Rose. Přece neztratím nervy kvůli blbovi. Zhluboka jsem se nadechla a šla pryč. Za co mě, bože, trestáš? Nebyli jsme domluvení, že ho ode mě budeš držet dál? Ještě jeden podraz, tak s tebou nebudu týden mluvit! Seděla jsem vedle malého klučiny, který mi vyprávěl o své rodině. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem ho poslouchala, protože jsem ho neposlouchala. A to jsem měla, protože teď jsem něco čmárala na papír. Co tu zas bude za kravinu? Koukla jsem na výtvor mé fantazie. Vždyť to je Cullen! Jak jsem mohla nakreslit jeho?! Proč moje podvědomí mě nemá rádo, proč?!  A navíc byl bez trika. Já jsem se zbláznila. Rychle jsem to zmuchlala. Tohle nesmí nikdo nikdy vidět!
„Copak? To jsi zjistila až teď, že neumíš kreslit?“ Stál naproti mně.
„Tak se předveď ty!“ Natáhla jsem ruku s papírem tužkou. Jen se usmál. Omylem jsme se dotkli a já cítila něco nového. Bylo to jako jiskření. Bylo to jiný. Ještě se mi to nestalo. Jak jsme viděla, tak jemu taky ne. Rychle jsem uhnula a vstala z křesla. Co nejrychleji jsem se dostavila k záchodu. Zamkla jsme dveře a sundala si paruku. Pustila jsem vodu a opláchla se. Není to možné. Tenhle pocit, cit, nemůže být skutečný. Můj otec mi to popisoval jako lásku. Jiskření mezi dvěma lidmi. Mezi lidmi, kteří jsou si souzeni. Ale proč? Vždyť to není možný. Je to Cullen. Ten, co mě uráží a nesnáší. Ne, to není možný. Není. Koukla jsem na hodinky, je čas jet. Jak teď můžu odjet? Těžko. Nasadila jsem si paruku a šla z koupelny. S Emmettem se bavil nějaký muž. Vyšší, blond vlasy, upír. Koukl směrem ke mně. Pamatuji si ho. Jsou to jen záblesky. Svíral mě v náručí a dával nějaké ženě, která z posledních sil zašeptala, že mě nesnáší. To asi byla má matka, že? Rychle jsem koukla do podlahy. Jen něco řekl Emmettovi a odešel. Vypadal zmatený. Chvíli poté přišel otec, že je už čas. Rozloučila jsem se se všemi a šla do autobusu. Sedla jsem si úplně dozadu a dělala, že tu nejsem. Jak autobus zastavil, vyrazila jsem na parkoviště. Čekala jsem, že Emmett prostě půjde a nebude si mě všímat. Zastavil se a ukázal, ať jdu. To si teď hraje na co?
„Nehraj si na gentlemana,“ odsekla jsem mu.
„Ty neznáš slovo prosím?“
„A znáš slovo běž někam?“ Nemusela jsem se na něj otáčet a moc dobře jsem věděla, jak se asi tváří. Jessica stepovala u jeho auta a divně se smála. Nechci vědět, co spolu chystají dělat. Nastoupila jsem k tátovi a vyjeli jsme domů. Abych nezapomněla, nebavím se týden s bohem. Zrádce jeden!

Carlisle
Ta dívka mi byla povědomá. Znám ji. Znám její očí. Ty krásný čokoládový kukadla. Ano, Rosalie Hale takové měla, ale ona byla blondýnka. A snad by mi někdo řekl, že tu jsou další upíři, ne? Dlouze jsem probíral starou poštu, co jsem si psal s Alanem. Tady je to, co jsem hledal. Rosalie jako velká. Krásná blondýnka, ale ty oči. Ty rysy! Není možný. Co se to tu děje? Musí to mít vysvětlení. Do pracovny vtrhla malá Nessie a za ní má milovaná žena.
„Dědo!“ vykřikla a skočila mi do náruče. Esmé došla ladným krokem až ke stolu. Vzala mi fotku z ruky a koukla na ni. Její úsměv se proměnil ve zklamání.
„To ti snad nestačím?“ řekla smutně.
„Esmé, to je Rosalie od Alana, dneska jsem viděl dívku jí podobnou.“
„Aha.“ Koukla na zadní stranu fotky. „Teď jí bude tak sedmatřicet let. Kolik bylo té dívce, co jsi ji viděl?“
„Sedmnáct? Osmnáct? Je z třídy od Emmetta. Dneska byli pomáhat na dětským.“ Esmé přikývla.

„Je poloupírka, jak ty, Nessie,“ řekl jsem a usmál se na to třeštidlo. „Ale byla by náhoda, kdyby byli ve stejném městě. Věděli bychom, že tu jsou další upíři. Stejně, ta dívka byla hnědovláska,“ dořekl jsem a usmál se na obě. Esmé mi dala malý polibek.

Tak, co vy na to? Já vím, že je to trošku delší, ale snad to nevadí. Často tu čtu, že už se má Rose proměnit. Já to plánovala až tak na 15. kapitolu, ale rozhodla jsem se to předělat, takže se dočkáte dřív, ale neřeknu kdy. Musíte být přece překvapení, ne?

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krása není vše - 5. kapitola: