Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krása není vše - 4. kapitola

06.12.2011 (12:45) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 1687×

Rosalie

„Kdybys ze sebe nedělala gorilu, víš, že bys byla i hezká?“ Trhla jsem sebou. Já mu dám - gorilu, a když se mu tak hnusím, proč mi čumí na zadek? To má syndrom zadků? Naštvaně jsem se na něj otočila. Ne, Rose, nic neříkej. Nestojí ti za to.
„Běž si po svých!“
„Sakra, Rose, mělas držet zobák! Teď ještě bude mít připomínky a ty zas budeš ošklivka, co se rozbrečí, a celej rok bude hroznej. A kvůli čemu? Že jsi zbabělec a nechceš ukázat svou krásu. Takže se teď pěkně otoč a mazej pryč od Cullena!“ ječelo na mě moje druhý, ustrašený, já.
„Drž hubu!“ křičelo na něj další moje já.
„Ale teď vážně, proč ze sebe děláš… zrůdu? Nikdo není tak blbej, aby se neupravoval.“ Jo, já jo! Radši budu mlčet. Jo, budu mlčet. Vzala jsem si Romea a Julii a šla za učitelem. Pokynul a já mohla konat svůj trest. Když už jsem po škole, tak alespoň ať něco dělám, a ne jako tady pan prý dokonalý. Ale ten nahoře mě nemá rád, takže Cullen si sedl vedle mě. Proč? Je tu snad sto židlí a nemá mě rád, tak proč? Listovala jsem knihou a začala u balkónové scény. „Řekni mi to jméno!“ Tohle byl spíš příkaz, než prosba. Proč? Aby se dozvěděl, co je mé menší, hnusné, tajemství? Ha. Nasrat.
„Kouzelný slovíčko?“ Koukla jsem na něj a nahodila výraz à la já vím vše a ty zas nic.
„Abrakadabra?“
„Špatně... Máš smůlu.“ Jo, hochu, se mnou si nehraj. Opět jsem položila zrak ke knížce. Krásná scéna. Jaký kluk by v téhle době toto udělal pro holku? Už to vidím, jak stojí pod oknem a zpívá hip-hop, jak moc ji chce - do postele. Jo, Emmett by pro to byl jak stvořený. Proč nad ním vůbec přemýšlím? Vždyť je to jen ubohý upír, co si krátí věčnost urážením. To bych ho setřela, kdybych mu ukázala, co jsem.
A svlíknout by ses rovnou před ním nechtěla? Vždyť vidíš, co dělá, když tě viděl jako bloncku, si představ, že bys mu naletěla a on by tě po sexu odkopl. To by nebylo dobrý. Opět na mě řvalo mé já. Jak já se nemám ráda.
„Je to zajímavý?“ zašeptal ke mně. Já ho budu ignorovat. Já tu vlastně nejsem. Takže dál pokračuji ve čtení. Ach, Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně a přestanu být Kapuletová.
„Bla, bla, bla. Stejně oba zhebnou, jen kvůli blbosti. Proč to čteš? Radši mi řekni jméno sestřičky,“ řekl. Otočila jsem se k němu a byla u něj tak blízko.
„Zemřeli kvůli lásce. To ty nemůžeš vědět. Radši si běž otravovat nějaký holky, co tě chtějí, a mě nech,“ prskla jsem po něm a dál četla.
„To mi chceš říct, že tě nepřitahuji? Já? Holka, jsi vadná, to ti řeknu.“ Zas otravuje. Já ho něčím praštím. Knížkou!
„Dobře, po dobrým to nešlo. Řekni mi to jméno, jinak ti udělám ze života peklo, a že já to umím!“ Vyhrožuj si. Já tě vezmu po škebce tyčí. Ha. Kovovou tyčí! Mé zlomyslné já se radovalo. Dobře, byla jsem to já.
„Pochopíš, že ti ho neřeknu? Moje sestra je hezká a ty na ni nemáš, smiř se s tím! A ne, peklo ze života ti udělám já, jestli nezavřeš hub…“
„Slečno Hale!“ okřikl mě učitel. Mile jsem se usmála.
„…pusu,“ dokončila jsem svou větu. Vytočeně a překvapeně na mě koukl.
„Tak ty si na mě ještě budeš otvírat pusinku? Dobře, řekla sis o to!“ Vytočeně na mě skoro zavrčel, teda jestli se tomu tak dá říkat. Bylo to mezi šeptem a křikem, takže to byl takový šepokřik. Jen jsem se zasmála a dál si četla. Asi jsem naštvala upírka, a to znamená, že jsme v temných místech na zadní části těla. Já jsem génius, to se musí nechat. Nebo ne? Do místnosti vstoupil můj tatínek. To bude doma. Vytočeně na mě koukl. Obrátil se na učitele.
„Dobrý den. Můžete jít domů, já si to tady pohlídám.“ A teď je v klidu. Jak on to dělá? Učitel se usmál a už mazal domů. Táta na nás oba koukl a posadil se naproti. Nahodila jsem andělský úsměv a dala před sebe knihu.
„Já si pouze čtu,“ informovala jsem ho pořád s andělským úsměvem.
„To na mě přestalo působit v pěti letech!“ uzemnil mě. Vypadá dost naštvaně. „Oba vás seznámím s fakty, jak mě oba moc serete.“ Páni, ten se rozjel. Emmett se na něj pořád tak usmíval. To si myslí, že je gay a skočí po něm? Tati, nebuď gay!

„Emmette, prosím neurážejte tady slečnu Hale a zkuste ovládat své sexuální chutě. Děkuji.“ Emmett přikývl. Jasně, a já jsem ta zlá, jo? To je ale spravedlnost.

„Ty, má drahá, byla jsi vzorná studentka, až tenhle rok na tebe slyším jednu stížnost za druhou, a to ve spojení s Emmettem. Tvé známky neklesají, ale vytáčíš učitele, a to se odrazí na tvých známkách. Okamžitě se vzpamatuj a dej se dohromady! Můžete jít domů. Jdeme!“ křikl po mně otec. Emmett se přidušeně smál. Já mu dám. Počkej. Šla jsem za otcem a nasedla do auta. Kde je to moje?
„Tati? Moje auto!“ křikla jsem, když jsem ho neviděla. Moje autíčko, kde jsi?
„Nabourali ho.“ Říká to, jako by se nic nedělo. Kdo se dotkl mého auta, ten je mrtvý. Cullen!
„Ten hajzl!“ křikla jsem a nastoupila do auta.
„Nebyl to Cullen, ale učitel.“ Skvělý. Teď budu opět jezdit s tatínkem. Nastartoval a jel domů. „Když se chceš chovat jako teď, tak alespoň choď jako blondýna. Takhle to vypadá divně. Nejde zničit spolužáka, když jsi hnusná.“ Ach, to je podpora od otce. Zamručela jsem na něj. Zastavili jsme před domem a já vletěla do domu. Už v tomhle oblečení nechci být ani minutu. Zatáhla jsem, aby dovnitř nečuměla ta slepice odvedle, a sundala paruku. Úleva. Převlíkla jsem se do domácího a šla si něco udělat k jídlu.
„Tatí? Mám hlad,“ křikla jsem, když jsem šla ze schodů.
„Kdy ty se naučíš vařit?“
„To by mě taky zajímalo. Nedělej labuť a pojď vařit. Jsi úžasný kuchař!“
„Chci vědět jedno. Jak dlouho ještě?“ Koukl po mně, jako bych dělala soukromý vraždy.
„Tati, vím, že se ti to nelíbí, ale já chci jednou za věčnost dostudovat školu jako normální holka, které učitelé nenadržují kvůli vzhledu. Ano, má to nevýhody, a já o nich vím, až budu chtít být zas já, dozvíš se to!“ Přikývl a dál dělal špagety. Lahoda.

Tak, co tomu říkáte? Přivítám radu, co mám zlepšit, a jakýkoliv komentář, třeba jen smajlíka. Jaký pohled má být příště?

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krása není vše - 4. kapitola: