Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Království chaosu - 4. kapitola

03.07.2012 (14:15) • WhiteTie • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2158×

Mé velké poděkování za tento obrázek patří domcamerci. Děkuju ti, zlato!!!

Do svých komnat jsem doslova letěl. Jinak se to popsat nedalo. Potřeboval jsem být sám, bez vyčítavých pohledů mých nohsledů, které mě, při průchodu sálem, provázely na každém kroku. Potřeboval jsem si ujasnit myšlenky a hlavně to, co jsem právě zažil. Bylo to šílené. Ještě nikdy se nestalo, aby mě takto ovládla nějaká žena. Aby mě připravila o řeč, o rozum. Aby mě překvapila. Ženy jsem bral jako prostředek k ukojení svých chtíčů a tužeb. Ale tohle bylo naprosto něco jiného. Ovládla nejen mé tělo, ale i můj mozek. Nechápal jsem to a byl jsem z toho značně vyděšený. Nechtěl jsem, aby nade mnou měl někdo takovou moc. A navíc žena. Lidská žena. Má nepřítelkyně.

Nemohl jsem nad ní ani přemýšlet! Hned se mi vybavily její smyslné křivky a její bojovný obličej a pocítil jsem nával vzrušení. Tlumeně jsem zavrčel a v ústech se mi začal hromadit jed.

„Demetri, přiveď mi toho nového mazlíčka,“ řekl jsem polohlasem. Nemusel jsem křičet. Věděl jsem, že stojí na stráži před mou komnatou a slyší každé mé slovo.

Ano, pane, pomyslel si. Nedlouho na to se ozvalo zaklepání.

„Dále!“ pokynul jsem. Otevřely se dveře a dovnitř ostýchavě vešla mladá dívka, u které jsem nedávno rozhodoval o jejím osudu. Musím říct, že pobyt na našem hradu jí jen prospěl. Zlatavé, blond vlasy se jí vlnily kolem úzkého obličeje s jemnými rysy, v modrých očích jí pohrávaly jiskřičky a její ústa se formovala v milý a svůdný úsměv. Přejel jsem pohledem po její postavě a vtom mě naplno ovládl ten chtíč, který jsem cítil už předtím, než přišla. Potřeboval jsem si ho vybít. Upíří rychlostí jsem se přesunul k ní a začal jsem si dravě brát její rty. Jedním tahem jsem jí roztrhl šaty a mohl se tak kochat pohledem na její přenádherné vnady. Otočil jsem ji zády k sobě a surově ji přehl přes pohovku a tvrdě jsem do ní vnikl. Bral jsem si ji rychle, neústupně, a její tělo se pod tím mým svíjelo slastí. Křičela tak, že ji musel slyšet každý na hradě, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Tvrdě jsem přirážel a držel ji při tom za krk. Cítil jsem, jak mi pod rukama pulzuje její krční tepna, a když se mi v tu chvíli před očima vybavil Isabellin obličej, ovládla mě nepříčetnost. Vzpomněl jsem si na pocity, které ve mně vyvolala její krev, a bezmyšlenkovitě jsem jednal. Zohnul jsem se k dívce pode mnou a zabořil své tesáky do žíly na jejím krku. Hltavě jsem pil tu dokonalou tekutinu. Nevábila mě sice tolik, jako krev Isabelly, ale potřeboval jsem utišit ten chtíč, tu touhu. Byl jsem jako smyslů zbavený. Celé tělo se mi třáslo a nedokázal jsem souvisle myslet. Naprosto mě ovládala má upíří podstata a tvrdě jsem si bral to, co jsem chtěl. To, co jsem potřeboval. Musel jsem nějak utišit ten chtíč! Dívka pode mnou sténala, ale její hlas pomalu utichal, až utichl úplně. Její vzpírající se tělo v mé náruči ochablo a já uslyšel, jak její srdce tlouklo naposledy. V tu chvíli jsem se vzpamatoval a rozhlédl jsem se po celé místnosti. Vše bylo od krve, kolem mě byly jen cáry oblečení, pohovka byla celá rozlámaná a ta nádherná dívka mrtvá. Tohle se mi nikdy nestalo. Nikdy jsem neztratil kontrolu, pokud jsem nechtěl. Nikdy jsem nevědomky nikoho nezabil. Teď už jsem to věděl jistě.

Isabella Swanová mě dočista připravila o rozum. A co víc – o moje sebeovládání!

Bella:

Jakmile za mnou zaklaply zase ty odporný, malý dveře, a já se tak ocitla tváří v tvář samotě, sesunula jsem se na zem a zůstala jsem zmateně civět na zeď naproti mně. Přehrávala jsem si v hlavě události posledních pár minut a jen jsem kroutila hlavou. Naprosto jsem nechápala, co se to teď vlastně stalo. Jak se mi mohlo vůbec podařit tohle přežít. Myslela jsem, že mě vedou na jistou smrt, byla jsem s tím i smířená. Ale něco se stalo. Něco se stalo s ním.

Přišel pro mě ten velitel, Jasper, se svými nohsledy. Nasadil mi pouta a ti dva mě vzali mezi sebe a vedli mě do sálu. V čele naší delegace šel Jasper. Rozrazil dveře do sálu, který doteď šuměl tlumeným hovorem, ale jakmile jsme vstoupili, všichni utichli a zadívali se na nás. Mírně jsem zčervenala a sklopila pohled na špičky svých bot. Byla jsem nervózní a neodvažovala jsem se pohlédnout králi do tváře. Jasper se zastavil a poklekl a mou pozornost tím upoutal ten, který stál před ním. Zaměřila jsem na něj svůj pohled a úžasem jsem vydechla. Viděla jsem, že i on mě si prohlíží se stejným zaujetím. Čekala jsem, že po mně každou chvíli vystartuje, chytne mě pod krkem, rozdrásá mi hrdlo... Čekala jsem cokoliv, ale tu reakci, která nastala, ne. Z transu nás probralo Jasperovo odkašlání. Oba jsme tam stáli a vzájemně si hleděli do očí, neschopni se pohledy odtrhnout. A vtom jsem to uslyšela.

„Odveďte ji zpět do vězení!“ křikl přes celý sál. Jasper se spěšně postavil, chytl mě za ruce a táhl mě přes celý sál zpátky. Za sebou jsem slyšela jen šum a jeho rozzlobený výkřik, když si sjednával pořádek. Naposledy jsem se otočila a můj pohled tak spočinul na jeho překrásné tváři. Byla jsem ohromena. Ním.

Před očima mi vyvstal jeho dokonalý obličej. Ostré a přitom jemné rysy, zlatavé oči a rty, které už na pohled vypadaly sametově. Tuhle dokonalou symfonii doplňovaly jeho rozcuchané, bronzové vlasy a štíhlá, ale svalnatá postava. S prvním pohledem na něj se má bojovnost vytratila. Okouzlil mě. Ne jako upír, ale jako muž. Měl určitý šarm, charisma, kterému jsem podlehla hned napoprvé, ač jsem vážně nechtěla.

Isabello, vzpamatuj se, je to tvůj úhlavní nepřítel! Jsi tu, abys ho zabila, abys narušila jeho krutovládu, spílala jsem si v duchu. Teď jsem byla hrdinka, když jsem byla zavřená v malé, nehostinné kobce, ve chvíli, kdy jsem ho neměla před očima.

Sama sobě jsem se zasmála. Byla jsem tak pitomá. V tu chvíli, kdy jsem byla v sále, jsem se mohla o něco pokusit. Aby všichni viděli, že jsem se ještě nevzdala. Ale nezmohla jsem se na nic. Hodlala jsem to všechno napravit a pomalu jsem začala spřádat plány na to, jak se zbavit krále. Mým prvním úkolem bude, dostat se z tohohle vězení...

Můj velký dík patří vám všem!!! Strašně moc vám děkuju za hlasy v povídce měsíce, v životě jsem neměla takovou radost, jako když jsem rozklikla výsledky červnové ankety a našla tam Království chaosu jako umístěnou povídku! Vehnalo mi to slzy do očí a já vám strašně moc děkuju. Budu se snažit psát tak, aby se vám i povídka nadále líbila, a abyste měli pořád chuť ji komentovat! Omlouvám se za poněkud kratší délku kapitoly, ale pokud mi to vyjde, chtěla bych přidat další hned zítra.

Takže ještě jednou - moc a moc vám děkuju!

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Království chaosu - 4. kapitola :