Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královská partie - 3. Cesta na druhý břeh

03.07.2011 (21:30) • ronnnie • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1650×

Dodnes si vybavuji, jak jsem se třásla, přerývavě dýchala, hlavou mi vířilo tisíce myšlenek a já se snažila uklidnit a znovu se vzpamatovat. I dnes mne zachvátil podobný pocit. Mé srdce netlouklo a mé plíce se nepotřebovaly plnit vzduchem, přesto jsem cítila, jako by mou hruď drtilo ocelové sevření něčích paží, bránících mi v nádechu a snažících se vytrhnout mé srdce z hrudi. Nikdy jsem nepoznala takovou bolest, a přesto jsem věděla, že tomu ještě není konec. Znovu jsem stála před rozhodnutím, …život či smrt, ale dnes v mých rukou nebyl jen můj vlastní osud, ale náš...

Stále jsem stála na útesu, třásla jsem se zimou, třásla jsem se strachem, strachem ze smrti, strachem ze života, který mě čekal, strachem z rozhodnutí, které jsem musela znovu učinit. Nevnímala jsem nic kolem sebe, zavřela jsem oči v naději, že brzy naleznu odpověď na všechny mé otázky a skutečně - po pár minutách, mohly to být i hodiny, nebo jen vteřiny, a já bych nepoznala rozdílu, se mé tělo uvolnilo, můj dech se zklidnil a já se již netřásla. Stala jsem se součástí zdejší krajiny, vítr do mne již nenarážel a jen kolem mne jemně proplouval, a já pocítila mír a klid. Napadlo mne, že takové to třeba bude tam…

A tentokrát jsem si byla jistá, pomalu jsem otevřela oči, abych se naposled rozloučila pohledem s tímto světem. Všude okol mne již byla jen tma. Pohlédla jsem vzhůru na noční oblohu posetou hvězdami. Snad nikdy nezářily jasněji, snad nikdy jsem jich neviděla tolik jako dnes, přišly se se mnou rozloučit, dát mi poslední sbohem a doprovodit mne na druhou stranu.

Stála jsem jen dva kroky od kraje útesu, nejprve jsem udělala větší krok vpřed, poté se otočila o sto osmdesát stupňů, znovu zavřela oči, a pak již nezbývalo nic jiného, než se vydat do náručí smrti a do náručí moře, které na mne dychtivě čekalo. Již za mnou nestál nikdo, kdo by mě zachytil…

Cítila jsem, jak se mé tělo odpoutalo od země a vzduch kolem mne proudil tak rychle, ale neměla jsem strach, byla to víra, která naplnila mé srdce poznáním, že smrt je klidná a milosrdná.

„Tak takto vypadá nebe,“ pronesla jsem pro sebe polohlasem. Když jsem znovu procitla a dostalo se mi toho nejkrásnějšího dechberoucího výhledu, ani ve snu mě nenapadlo, že něco tak nádherného může existovat. Doufala jsem, ne, věřila jsem, že jestli je Bůh skutečně milostivý, bude mít se mnou slitování a pochopí, proč jsem učinila, co jsem byla nucena udělat, a dovolí mi vstoupit do ráje. Seděla jsem se na bílé písečné pláži, kterou omývalo to nejblankytnější moře, tak průzračné, že i odsud jsem mohla zahlédnout pestrobarevné rybky prohánějící se pod jeho hladinou. Sluneční paprsky zlehka hladily a šimraly mou pokožku a já se cítila jako nikdy předtím. Dokázala bych tu bez hnutí strávit i celé dny. Mému pozemskému životu byl konec, nyní jsem nebyla svazována žádnými pravidly. Nevím, jak dlouhá doba od mého procitnutí na druhé straně uběhla, když jsem ucítila zvláštní pocit, který záhy po pár minutách byl následován nezaměnitelným zvukem.

„Můj žaludek…já mám hlad, ale jak je to možné? Jsem přece v nebi, nebo snad…“

Náhle jsem uslyšela něčí tichý smích. Rozhlédla jsem se kolem dokola, ale nejprve jsem nikoho nespatřila, až po bližším prozkoumání jsem zahlédla něčí postavu ve stínu několika statných palem dobrých patnáct metrů ode mne, ale jak mne mohl slyšet, a kdo je to? Snad nejsem v pekle a on je samotný ďábel, který si se mnou hraje.

Pozorovala jsem jej a všímala jsem si každého detailu, a když jsem spatřila jeho tmavé brýle, byla jsem si naprosto jistá, ale jak je to možné? Co tady dělá? To přece nemůže být onen tajemný muž, který mne již jednou zachránil. Pak ke mně pokynul rukou na znamení, abych přišla blíže. Byla jsem zmatená, ale bezmyšlenkovitě jsem se vydala jeho směrem a po několika krocích jsem již stála tváří tvář onomu záhadnému cizinci. I když jsme byli oficiálně představeni, jeho jméno mi v té záplavě jmen prvního večera uniklo z mysli, ale něco mi říkalo, že až mi jej prozradí podruhé, již na ně nikdy nebudu moci zapomenout.

Autor: ronnnie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královská partie - 3. Cesta na druhý břeh: