Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královská krev - 9.kapitola

08.08.2009 (22:00) • Marki52 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1088×

9.kapitola - Zase od začátku aneb hrozná skutečnost

Začala jsem se cítit značně znepokojeně, něco je špatně. Gianna  ležela bez jediné kapky krve v  recepci. Hluk k recepci přilákal i Ara. Všechny nás přelétl očima a potom chladným hlasem promluvil. „Kdo si to dovolil?“ nastalo ticho, do kterého jsem se ozvala. „To já!“ „Isabello tohle není vtipný. Tak kdo to byl?“ nevěřil mi Aro. „Opravdu Aro, to já ji vysála.“ „Ale to…to není možný… ty…ty přece nepiješ lidskou krev. Lidská krev ti přece nejede?“ skončil šokovaný Aro.

„Aro ty nechápeš co se stalo?“ ptal se Marcus zděšeně. Aro jen mlčky zavrtěl hlavou. „Ona ztratila vzpomínky nato, že nepije lidskou krev.“ řekli Marcus a Edward zároveň. Cože? No to je blbost, určitě se tak živíme… nebo ne? Byla jsem úplně zmatená… Vyslovila jsem otázku, která mě trápila ze všech nejvíc. „Když nepiju lidskou krev, tak jakou tedy???“  podívala se na Edwarda. „Neboj já ti pomůžu a ostatní taky. My pijeme krev zvířat. Asi si to nepamatuješ, ale tobě chutná ze všeho nejvíc rys.“ vysvětlil mi Edward a na tváři vykouzlil ten nejnádhernější úsměv a já mu ho vřele opětovala.

Marcus byl hodně šokovaný a nervózní. Aro měl opět škodolibou radost že jsem porušila zásady svého jídelníčku, který jsem si bohužel nepamatovala.

„Dobře. No myslím že bude nejlepší když Giannina smrt bude vypadat jako nešťastná nehoda, při které zemře.“ řekl Caius, který celou dobu mlčel a promluvil jen když to bylo nutné. Zavolal Felixe, Demetriho a Heidy.

„Felixi, Demetri potřebujeme aby to vypadalo jako nehoda. Isabell se to trochu vymklo kontrole. Heidy budeš muset být v recepci než někoho najdeme.“ Caius vydal rozkazy. „Dobře, já jen že jsem si zrovna chtěla jít koupit něco na sebe. Nemám si co oblíct.“ prozradila Heidy. „Jestli ti něco bude, můžeš si vzít něco u mě v šatně.“ nabídla jsem jí pomoc. „Je tam i pár věcí, které já si na sebe už nevezmu a navíc Alice už bude mít moji skříň už určitě naplněnou dalším oblečením.“ vysvětlila jsem a šla s ní do pokoje.

V pokoji jsem padla na pohovku a upřeně jsem zírala do zdi. Nevnímala jsem Heidy,  která si sedla vedle mě a něco říkala. Po chvíli se zvedla a odešla. Začala jsem si uvědomovat co jsem to vlastně udělala… mým tělem otřásaly vzlyky. „Jak…jak jsem mohla zabít člověka? Udělala jsem to už někdy předtím??“ tyhle otázky mi vířily hlavou, takže jsem si ani neuvědomila, že je opakuji stále dokola.

„Bello, lásko. To nic, nic se neděje. Nikdo ti nic nevyčítá.“ konejšil mě Edward. Opřela jsem si hlavu o Edwardovo rameno a pomalu se uklidňovala. „Myslíš, že Alice to viděla?“ ptala jsem se smutně. „To nevím… možná. Volal jsem domů, že nepřiletíme tak jak bylo v plánu. Marcus nám objednal soukromé letadlo, domluvili jsme se, že odletíme dnes večer. Ve Forks nám bude lépe.“ řekl a políbil mě do vlasů. Zbytek dne jsme jen tak seděli a nebo si povídali.

Odpoledne se za námi přišli podívat a popovídat Marcus a Caius. „Isabell, jak se cítíš? Heidy se zmínila, že ti nebylo dobře.“ ptal se starostlivě otec když vešli. „Jo už je mi fajn. Já jen…jen to pořád nedokážu pochopit… já… všechno si pamatuji, ale to, že bych někdy pila krev tím spíš zvířecí tak to si nepamatuji. Ráno mě vůbec nenapadlo, že lidi nelovím.“ smutně jsem si povzdechla. „Moc mě mrzí co se stalo. Kdyby Aro netrval na odstranění těch schopností tak se nic nestalo.“ „To je dobrý, Edward s rodinou mi všechno znova vysvětlí, ale člověka jsem zabila naposledy.“ řekla jsem.

Ještě jsme si hodnou chvíli povídali, ale potom jsme se s Edwardem zvedli a šli jsme se nachystat na odlet zpátky do Ameriky. Oblékli jsme si čisté věci a já se rozloučila s Caiusem a Arem, Marcus jel s námi a s Demetrim na letiště. Na letišti jsme se s Marcusem konečně rozloučili a nasedli do soukromého letadla. Když jsme procházeli kolem kabiny pilota, na Edwardovo upozornění jsem zadržela dech. Let probíhal v klidu, většinu letu jsme s Edwardem stejně strávili líbáním.

Přistáli jsme ráno asi po osmi hodinách klidného letu na soukromém letišti kousek od Seattlu. Na letišti na nás čekali Carlisle a Esme. Ještě předtím, než jsme vystoupili jsme se s Edwardem domluvili, že si vezmu sluneční brýle, hrozně jsem se styděla za své krvavé oči.

Vystoupili jsme a Esme s Carlislem nás oba objali. „Konečně. Co se stalo, že jste nedoletěli jak bylo původně v plánu?“ starostlivě se ptala Esme. „Ahoj. Promiň mami, víš ale vyskytli se nějaké komplikace. Ale všechno bych raději vysvětlil až doma, rovnou všem.“ vysvětlil Edward. „Dobře. Tak pojďte všichni už na vás doma čekají.“ řekl Carlisli a vedl nás k mercedesu.

V autě jsme všichni mlčeli – nikdo nepotřeboval mluvit. Když jsme zastavili před domem,  byla jsem hrozně nervózní. Edward to na mě asi poznal, protože mi začal dělat na hřbetě ruky uklidňující kroužky. „Neboj všechno bude v pořádku.“ šeptal mi do ucha a pomáhal mi z auta. Jen co jsem vystoupila z auta vrhla se mi kolem krku Alice. „Bello,Bello mě to tak mrzí, ale neboj mi ti všichni pomůžeme.“ „Já vím Alice a děkuji.“ řekla jsem a taky ji objala.

S Edwardem jsme potom šli dovnitř, kde na nás čekal zbytek rodiny. Než jsme vešli do obýváku snažila jsem se co nejvíc uklidnit ale moc mi to nešlo. Jasper nejspíš vycítil moje emoce a pokoušel se mi pomoct – bez úspěchu.

„Promiň Jazzi.“ zamumlala jsem s pohledem zabodnutým do zemně. Ostatní si uvědomili že se něco děje. Protože se tvářili starostlivě. „No tak to je dost. Vítejte zpátky doma!“ přivítal nás Emmet. „Díky. Je skvělé, že už jsme zase doma.“ řekl Edward.

„Takže co se stalo? Něco není v pořádku, že jo?“ ptal se Carlisle. „Protože kdyby bylo všechno v pořádku, tak byste se oba nechovali tak divně.“ dodal Emmet a Jasper jen přikývnul. „A Bella by nebyla tak šíleně nervózní a necítila by vinu.“

„Máte pravdu opravdu se něco stalo.“ začal opatrně Edward. „Jakto? Co se stalo?“ ptala se Esme. „Vždyť Bella si na nás pamatuje, nebo ne?“ ozval se zmateně Emmet. „Ano Emme,  já si vás pamatuji i všechno ostatní až na jednu věc.“ Odpověděla a pomalu si sundávala sluneční brýle.

Zvedla jsem hlavu a na všechny se podívala. „Ano Carlisle. Zabila člověka, nezdá se ti to.“ odpověděl Edward na Carlisleovy myšlenky. „Ale jak? Proč?“ všichni byli zmatení a chtěli vědět víc a taky důvod proč jsem to udělala. „Protože Bella si nepamatuje, že by někdy něco lovila. Jak zvířata tak ani lidi.“ vysvětlil Edward. „Já jsem…jednala jsem tak nějak instinktivně. Vůbec mě nenapadlo, že lidi nelovím a měla jsem žízeň. Já…já…nezkoušela  jsem použít štít nebo odolávání krve.“ řekla jsem smutně a sklopila hlavu. Všichni, tedy až na Alici, která to viděla, byli šokování.

První se vzpamatovala Esme, vrhla se mi kolem krku. „Ach. To je strašné. Neboj se, my ti všichni pomůžeme, aby sis zvykla a nebo i vzpomněla.“ objetí jsem Esme nesměle opětovala. „Bello my všichni ti pomůžeme. Neboj společně to zvládneme. My tě podržíme.“ ujišťoval mě Carlisle. „Asi bych se měla naučit zase ovládat to odolávání krve. Včera mě vážně vůbec nenapadlo, že bych to mohla použít.“ řekla jsem smutně. „A taky bych nerada riskovala naše prozrazení, kdybych se náhodou neudržela ve škole.“ „Dobře no myslím, že to nebude problém, vymyslíme jen nějakou výmluvu proč nebudeš nějakou dobu chodit do školy.“ řekl Carlisle.

„Takže nenapadá vás něco lidi?“ ptal se Carlisle. Všichni jsme se usadili na pohovku a do křesel, Edward se taky posadil do křesla a mě si přitáhl na klín. Spokojeně jsem se mu stulila v náruči. „A co kdybychom nějak využili tu výmluvu co jsme použili když letěli do Itálie?“ přišel s návrhem Jasper. „No to je taky možnost, ledaže…“ ozval se Emmet. „Ale co pak snad jsi něco rozumného nevymyslel?“ ptala se Rosalie. „No a co třeba říct pravdu?“ nedal se Emm. „Jo pravdu a ta zní jak? Myslíš tu, že po škole chodí parta upírů a nebo tu, že strýc jedné upírky ji nechal vymazat některé schopnosti a ona se musí naučit znovu zbývající schopnosti ovládat.“ozval se Edward. „No myslím že potom by nás zavřeli někam do blázince a už by nám nikdo nepomohl.“ řekla Esme. „No dobře byl to jen návrh.“ozval se poraženě Emmet.

„No a co třeba napsat že mi našli nějakou nemoc a že se musím léčit?“ navrhla jsem já a otočila se na Carlisle. „No tohle by bylo nejlepší a nebude to nijak moc nápadné. Předtím jsme přece řekli, že Bella musí odjet kvůli testům, no a tam by jakože zjistili, že Bella má třeba cukrovku.“ odpověděl Carlisle. „Alice myslíš, že to spolknou?“ ptala jsem se a podívala se na ni. „Jo myslím, že to vyjde. Jen Bella bude muset vydržet pár soucitných pohledů.“ řekla Alice, když se její pohled zase vrátil do reality.

„Dobře. Takže jsme domluvení.“ řekl Carlisle a obrátil se na nás s Edwardem. „Myslím, že už je konečně na čase aby jste nám řekli jak probíhal ten váš pobyt v Itálii.“ „No celkem klidně doté doby, než jsem se vrhla na Giannu a bohužel ji vysála.“ řekla jsem a Edward pokračoval. „Nejlepší bylo když tam došel i Aro a ona se dobrovolně přizná že Giannu zabila Bella a on jí to vůbec nevěřil. To bylo fakt něco. “řekl a uchichtl se, skočila jsem mu do řeči. „No a nebo jak přišla Heidy s tím, že s námi chce mluvit Marcus. Na ten tvůj výraz jen tak nezapomenu miláčku.“ řekla jsem Edwardovi a dala mu pusu na tvář. Chvíli se mračil ale potom se usmál a políbil mě na špičku nosu. „To je dobře že jste se i pobavili.“ ozvala se Esme.

Zbytek dne jsme si ještě povídali o Itálii a ani si neuvědomili že už je večer. „Co takhle jít na lov?“ ozval se Emmet. „Jo myslím, že to je dobrý nápad, mohli bychom jít teď všichni. Protože tohle bude zároveň Bellin první lov.“ řekl Carlisle. Všichni nadšeně souhlasili, jen já jsem zase začala být nervózní. Jasper to vycítil a snažil se mě uklidnit. Edward to poznal taky – nejspíš to vyčetl Jasperovi z hlavy, protože mě políbil a řekl. „Neboj ty to zvládneš. My ti pomůžeme.“

Šli jsme do garáže a všichni nasedli do Emmetova jepra a rozjeli se do hor na lov. V autě panovala veselá nálada protože Emmet s Jasperem si ze mě utahovali.

Vystoupili jsme a Edward se mnou utíkal do lesa, kde se zastavil. „Nadechni se!“ udělala jsem co říkal. Ucítila jsem úžasné množství různých vůní a pachů. Některé mě odpuzovali a některé naopak voněli naprosto úžasně. Nevím jak, ale najednou jsem běžela za vůní, která byla hodně kořeněná se stopou po jablkách.

V podrostu pod stromem jsem uviděla rysa, jak čeká na svoji oběť. Vrhla jsem se na něho a než stačil zareagovat už jsem pila jeho krev. Chutnal úplně božsky, skoro jako Gianna. Vycítila jsem na sobě něčí pohled otočila jsem se a tam stál Edward. Usmála jsem se a úsměv mi oplatil, došel ke mně objal mě a políbil. „Zvládla jsi to a jedničku.“ „Ještě aby ne.“

Potom jsme lovili ještě chvíli společně. Mě nejvíce chutnal rys, zatím co Edward dával přednost pumě, když jsme se dostatečně napili, šli jsme pomalu k autu, kde na nás čekal už zbytek rodiny.

„Tak co Bello jaký byl lov?“ ptala se Rosalie s Alicí. Usmála jsem se. „Vynikající.“ Tak a čemu pak jsi dneska přišla na chuť?“ ptal se Emmet. „Neboj medvídci mi moc nejedou. To já radši rysa.“ řekla jsem Emmetovi on vypadal že si oddechl. Otočila jsem se na Edwarda, v obličeji měl vyděšený výraz a zíral mě někam přes rameno, otočila jsem se a viděla Alici a její nepřítomný vyděšený pohled.

Autor: Marki52, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královská krev - 9.kapitola: