Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královská krev - 7.kapitola

10.07.2009 (16:30) • Marki52 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1134×

7.kapitola - Věštba

     Marcus byl úplně nepříčetný. My ostatní se tvářili dost nechápavě, netušili jsme o co jde. Aro byl v klidu a Caius se tvářil zvědavě a zaujatě.

      „Víš Isabell myslel sem, že pochopíš už jen proto že ve Volteře jsi každou volnou chvíli trávila v knihovně.“obrátil se na mě Aro. Až teď mi pomalu začalo doházet jak to Aro myslel s tou knihovnou. „Ach ne“ uteklo mi. Zbledla jsem snad ještě víc než normálně. „Aro doufám že nenarážíš nato pravidlo, když má upír víc jak dvě schopnosti, že musí buď zemřít a nebo si nechat schopnosti odstranit?“ozval se Caius. Jen co to vyslovil, Cullenovým se na tvářích usadil zděšený výraz. „Aro naposledy když si nechal aby Leopold odebral Fabríciovi schopnosti si ho pak musel nechat zabít.“ řekl Marcus.

     Edward vedle mě jen zuřil. Držela jsem ho pevně za ruku, aby neudělal nějakou hloupost. Asi to ani nepostřehnul, drtil mi ruku celou svou silou. „Edwarde, uklidni se!“ řekla jsem mu. „Promiň lásko“ odpověděl, usmál se na mě a obtočil mi ruku kolem pasu. Ten úsměv ho musel stát hodně úsilí.

     „Aro tohle ti nedovolím, je to moje dcera. Nedovolím ti abys ji poslal na smrt nebo zní udělal blázna. Je ti to jasné?“ začal se rozčilovat Marcus. Tohle už bylo docela vážné, otec vypadal jako kdyby se na Ara měl v nejbližší době vrhnout. Rozhodla jsem se. „Tati já to podstoupím, ale mám podmínku. Nepojedu s vámi do Itálie, ale přijedeme s Edwardem až příští týden v pátek ráno. Dobře?“ „Bells já tě to nenechám udělat. Nato zapomeň. Určitě to půjde vyřešit jinak.“ otočil se na mě Edward. „Edwarde já jsem věděla, že mě něco takového nemine a radši se toho zúčastním dobrovolně než násilím.“ pošeptala jsem mu a políbila ho. „Dobře se k tomu stavíš Isabell. Teď ještě než odjedeme ti řeknu akorát to aby sis vybrala dvě schopnosti, které ti zůstanou a příští týden v pátek nám to oznámíš jak ses rozhodla. Dobře no myslím, že tady už nic na práci nemáme takže pojedeme zpět do Itálie.Carlisle rád jsem tě zase viděl doufám že teď se uvidíme častěji.“ řekl Aro a otočil se na Marcuse a Caiuse „Pojedeme?“ ptal se a odcházel. „Jo. Isabello holčičko moc mě o mrzí, ale víš jaký je Aro s těmi svými pravidly?“ otočil se na mě Marcus a objal mě a odešel za Arem.

      „Konečně!“ zašeptala jsem a opřela se o Edwardovu hruď, objal mě a políbil do vlasů. „Beruško moje, jsi si tím opravdu jistá?“ „Edwarde, víš jaký je Aro. Už to, že jsem se přidala k vám z nás dělá silnější skupinu, než je Aro s tou jeho slavnou gardou a Caiusem po boku. A to že mám tolik schopností to jenom zveličuje.“

      „No tak že co teď? Jak bude znít výmluva, že jsme skoro na týden vynechali školu?“ snažil se zavést téma jinam Emmet. Potom co to vyslovil, se rozpoutala naprosto živá diskuze. „To je super nápad Carlisle.“ ozvala se Alice. „Na co jsi přišel?“ ptala jsem se. „Co takhle říct, že jsme museli na pohřeb mému tatínkovi, respektive vašemu dědovi… Co myslíte?“ ptal se Carlisle. „Jo to by šlo, jen doufám, že nikdo nebude chtít vidět jeho hrob nebo jeho parte, či fotku s námi.“ řekl Emmet a začal se strašně smát. My ostatní se k němu přidali jen Carlisle se nesmál. „Náhodou Emmete mám jeho obraz.“ oznámil Carlisle a Emmet se začal smát ještě víc. Jak se všichni trochu uklidnili, Carlisle nám šel napsat omluvenku a jelikož už byl skoro čas za chvíli vyrazit, vydali jsme se všichni na lov.

      Ulovili jsme pár pum a medvídků a běželi jsme zpátky domu, kde jsme se všichni aspoň trochu oblíkli do černé, aby bylo vidět, že držíme smutek po zesnulém dědečkovi. Alice si mě a Rosalii vzala do parády a udělala nám trochu zarudlé oči a smutný make-up. Kluci už na nás netrpělivě troubili z jepru. V autě jsem si pomalu začala uvědomovat, že nevím, které dvě schopnosti si mám vybrat. Byla jsem hrozně nervózní a Jasper to nejspíš vycítil. „Bello co se děje jsi strašně nervózní? Promiň ale tady se nedá vydržet.“ konstatoval a snažil se mě uklidnit, ale moc se mu to nedařilo. „Omlouvám se Jaspere já jen nevím jaké ty schopnosti si mám vybrat a přece jen je pondělí a příští týden v pátek mám být rozhodnutá.“ „Lásko prosím tě, pusť to teď z hlavy, je škola. Doma si o tom promluvíme ano? Slibuju.“ řekl mi Edward a hladil mě po obličeji. Dívala jsem se do jeho nádherně zlatých očí a pomalu zapomínala na svoje starosti. Byli jsme od sebe jen pár milimetrů. Překonala jsem tu obrovskou vzdálenost a začala ho líbat. Nebránil se a polibky mě opětoval. Přestali jsme se líbat, až před školou a to jen proto že Emmet, který řídil začal vyřvávat. „Vystupovat a to platí i pro všechny v zadu.“ Edward na něj jen zavrčel ale vystoupil. Ve škole to uteklo rychle, jen jsme předstírali smutek a blbou náladu a potom už jsme jeli domů.

      Už v autě jsme rozpoutali velmi živou diskuzi, do které se doma později přidali i Esme s Carlislem. „Bože tohle je hrozný jak to Aro může udělat vlastí neteři. To je jako by mu někdo řekl, vyber si kterou nohu a kterou ruku ti mám nechat a o kterou chceš přijít. Jak tohle může říct vlastní neteři to nepochopím.“opakovala Esme. „Víš Esme, Aro neví co to je. On sám má jen jednu jedinou schopnost a to, že dokáže číst myšlenky ale ty čte, jen když se toho komu je chce číst dotkne a navíc se ho musí dotknout na holé kůži nebo na dlani. Taky kvůli tomu mu žádný jeho vztah dlouho nevydržel.“ řekla jsem nahlas pravdu, kterou nesměl nikdo vědět. „Cože Aro to všechno dělá proto že ostatním závidí jejich schopnosti? Ale to přece nedává smysl vždyť všem tvrdí, jak je strašně mocný.“ ozval se Carlisle. „Carlisle to sis nikdy nevšiml, že ať jde kamkoli že má sebou tu svoji gardu? On není nic, je to naprostá nula!“ řekla jsem to co si už dlouho myslím o svém takzvaném strýci.

      „Ten kdyby tě slyšel lásko.“ řekl Edward a usmál se tím jeho pokřiveným úsměvem. „No tak pravděpodobnost, že bych dožila rána jestli se to dozví je vskutku mizivá.“ sladce jsem se na něj usmála. Díval se na mě jako na cvoka. Emmet jako vždy nevydržel a začal se smát na celé kolo. „Bello já tě obdivuji jak můžeš tak klidně mluvit o svojí smrti a navíc před Edwardem? Ty jsi se snad dočista pomátla.“ ptal se Emmet mezi záchvaty smíchu. „Víš Emmete já ani nevím. To asi všechno začalo už předtím než jsem se narodila. Marcus mi to jednou vyprávěl je to taková historka nevím co je na ní pravdy, ale jednou si Caius nechal od jedné kartářky nebo věštkyně vyložit budoucnost. On se Caius občas taky rád vsází. Nikdo tomu nevěnoval dřív moc pozornost i když mu řekla hned několik pravdivých vět.

   ´Máte ještě dva bratry a jste velmi mocní. Jeden váš bratr má přítelkyni velmi hezkou a v blízké době se jim narodí dítě, bude to holčička. Ta žena při porodu zemře. Vaše neteř se po nějakém čase od otce odstěhuje a v novém světě zamiluje do muže, který bude mít velmi velkou rodinu „na vaše,, poměry i přesto se vezmou. Po čase to té rodině i vám s bratry pěkně změní život je možné že i od základu.´

     Více mu odmítla říct jen než odcházel mu řekla nebo řekla spíš prý pronesla větu. “SLUNCE VÝDE ASI ZA HODINU“ ten den hodně pršelo nikdo moc nevěřil, že slunce ještě ten den vyjde ale ono opravdu vyšlo.“ skončila jsem s vyprávěním. „Co… takže tohle je předem předpovězené?“ ptal se Emmet. „Já vážně nevím… nevím proč mě to teď napadlo jen asi, že vážně až do téhle doby se vážně všechno stalo. Pár dní potom co se vrátil zpátky,  Marcus přišel s tím že má přítelkyni, která čeká jeho dítě a při porodu opravdu zemřela. Já sem po nějakém čase opravdu odešla a teď si myslím že Aro naplánoval to zasnoubení s de Castou když se dozvěděli, že jsem v Americe a že jsem u vás. Vaše rodina je na naše poměry vážně veliká. Nevím co se stane, jen mám takový strach, že to nebude nic příjemného.“ řekla jsem smutně.

       „Edwarde já pochopím, když si mě teď nebudeš chtít vzít.“ „Bello blázníš?! Miluju tě a s tebou chci prožít zbytek věčnosti, bez tebe bych nepřežil ani den a stejně si myslím, že by se všechno stalo stejně a svatbu chci co nejdřív.“ řekl mi a políbil mě. Taky jsem ho políbila. „No takže teď nás čeká něco co nám dost ovlivní náš život a vlastně i život Volturiových.“ pronesl Jasper. „Super. Aspoň bude sranda.“ řekl Emmet a pohodlně se uvelebil na pohovce. „Carlisle budou ti volat z nemocnice právě přivezli těžkou autonehodu.“ řekla Alice. „Dobře takže prozatím konec debaty. Bello ať se rozhodneš jakkoliv, my to budeme respektovat.“ řekl mi Carlisle a podíval se na mě. Usmála jsem se na něj. „Děkuji.“ Poté se všichni rozešli za svojí vlastní zábavou.

     My s Edwardem jsme si šli zalovit a potom jsme si zalezli do mého pokoje, protože tam byla pohodlnější postel než Edwardova pohovka.

      Jen co se za námi zavřeli dveře do mého pokoje, Edward mě přitiskl na dveře a začal mě zuřivě líbat. Pomalu jsem se od něj odtáhla abych doplnila zásobu vzduchu. On mě ale nepřestával líbat. Líbal mě na obličeji, sjel svými rty k uchu a líbal mě za uchem po šíji dolu až ke klíční kosti. Oblečení co jsem měla na sobě už bylo roztrháno na zemi. „Ještě že máme Alici.“ řekla jsem jen a taky zněj strhala jeho oblečení. Přesunuli jsme se na postel. Převalila jsem se tak abych byla na hoře a líbala jsem ho na obličeji potom sjela svými rty po jeho krku ke klíční kosti a níž až jsem se dostala k jeho bradavkám sálala jsem je kousala. Rukama jsem ho škrábala a šimrala na břiše, rty jsem vyhledala jeho ústa. Překulil se na mě tak aby byl nahoře „Tak ty chceš provokovat? Zato zaplatíš.“ pošeptal mi a něžně mě kousal do ucha a hrál si s mí mi ňadry. „Edwarde prosím?!“ už sem začala i škemrat když svoji rukou zajel do mého klínu a začal mi způsobovat rozkoš i svými prsty. Po chvíli když mě tam i políbil se u mě se začal pomalu přihlašovat o slovo orgasmus, do mě vnikl. Jeho pohyby nabrali na rychlosti a my se společně vznesli do výšin lásky a vášně. Edward se přetočil tak, že byl on dole a já sem na něm pohybovala. Chytil mě v pase a mírnil moje pohyby takže jsme dosáhli orgasmu ve stejnou chvíli. Vyčerpaně jsme leželi vedle sebe a povídali si. „Edwarde.“Ano lásko.“ „tohle bylo naprosto neuvěřitelný.“ „Ano bylo to senzační.“

      „Na co myslíš lásko?“ zeptal se mě po dlouhé době, když jsem spolu leželi nazí na posteli. „Víš já jen jsem přemýšlela co řeknu v pátek Arovi. A možná, že už sem vybrala dvě schopnosti.“ „Vážně? Také jsem o tom přemýšlel. Takže pro jaké jsi se rozhodla?“ byl vážně hodně zaujatý a zvědavý, nadechla jsem se. „No říkala jsem si, že bych si mohla nechat štít a třeba odolávání krve a ty dvě schopnosti jsem zvyklá.“ řekla jsem a podívala se na něj. „Jo to je prima, že ses rozhodla zrovna takhle i když já ti furt nebudu moct číst myšlenky.“ řekl mi a trošku smutně si povzdechl. Políbila jsem ho. Ráno když jsme jeli do školy jsem oznámila zbytku rodiny jaké schopnosti si nechám.

Autor: Marki52, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královská krev - 7.kapitola: