Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královská krev - 5.kapitola Věžeň

12.06.2009 (23:39) • Marki52 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1184×

5.kapitola - Vězeň

Utíkala sem a slyšela jsem, že mě Edward i Marcus volá, ale nezastavila jsem se. Běžela jsem pryč a zastavila se až na louce, kde jsem poprvé seděla s Edwardem. Byla jsem ponořená do vzpomínek, když jsem ucítila přítomnost upíra. Jeho pach jsem nepoznávala. Postavila jsem se do bojového postoje. ,,Ale ale Isabello. Tohle není dobrý nápad. Co takhle se posadit a promluvit si v klidu? Ano klid a nic se nestane.“ promluvil hrubý nosový hlas. ,,Dovolte abych se vám představil drahá Isabello. Jsem hrabě Drákulius de Casta. Váš snoubenec.“ představil se a vstoupil mi do zorného pole. Byl malý, tlustý a v obličeji zjizvený. Místo jednoho oka měl jen prázdný oční důlek. Bylo mi na zvracení vykřikla jsem zděšením a potom už byla jen tma.

Vypráví Edward

To že jsme se zasnoubili, oznámila s naprostým klidem a potom co doslova začala řvát na Ara, se jí pokusila napadnout Jane. Chtěl jsem jí bránit ale nedala mi šanci.,,Víš co Jane co tak zkusit svoji vlastní medicínu?“nečekala ani na odpověď a Jane už ležela na zemi a křičela. Po chvíli utichla a Bella se mi vysmekla a utekla. Volal jsem ji i Marcus ji volal zpátky, ale nezastavila se. Chtěl jsem jít za ní ale Carlisle s Esme mě zastavili. ,,Nech ji chvíli o samotě. Myslím že to teď potřebuje.“ řekla Esme. Marcus si oni taky dělal starosti a Ara jen zajímalo, jak zabránit katastrofě, kdyby Bella dělala potíže. Nadruhou stranu by chtěl, aby byla v gardě. Takové schopnosti ještě neviděl. To bych nikdy nedopustil, Bellu mě nikdo nevezme!!!

Raději jsem poslouchal myšlenky mé rodiny a rozhovor, který vedl Carlisle s Marcusem, když se z lesa ozval vyděšený výkřik. Bella. Moje Bella. blesklo mi hlavou. Vteřinu potom vykřikla Alice a to co jsem jí viděl v mysli mě utvrdilo. Hned jsem vyrazil na naši louku, kde jsme prvně seděli. Zamnou jsem ucítil Marcuse s gardou a rodinu. Doběhl jsem na louku, byla plná její vůně ale i zápachu, který připomínal alkohol a nemocniční dezinfekci. Marcus značně zbledl, když ucítil to stejné co já. Měl o Bellu hrozný strach a vyčítal si, že jí už tak malou dal zasnoubit. Aro naproti tomu měl radost že se všechno tak dobře vydařilo. Skoro jsem začal vrčet, když mi zrak padl na kousek bílého papíru na druhé straně louky. Během vteřiny jsem byl u něj. Byl adresovaný Marcusovi. Beze slova jsem mu ho podal. Otočil jsem se a Alice mě objala. Byl jsem bezmocný. Moje Bella je někde pryč. Chci si ji vzít a nechám ji, aby mi ji unesli. ,,Ne,to ne. Aro tys to věděl?“ vytrhl mě z přemýšlení Marcusův rozzuřený hlas. ,,Co? Co se děje?“ ptal se zmatený Aro. ,,Tohle se děje. Na, jen si to přečti. Jestli se jí něco stane nebo ON jí něco udělá, tak tě vlastnoručně zabiju!!! Rozumíš?“ řval Marcus na Ara. Aro se na něj podíval a začal číst.

,,Zdravím tě,Marcusi!

Tvá drahá dcera je semnou myslím že už je načase abychom žili spolu. Když už jsme zasnoubení. Mimochodem doufám, že víš jak krásně voní. Teď jen doufám, že jí nebude vadit, že bude pít lidskou krev. No co myslíš? Přeci jen ji znáš trochu líp než já. Nerad bych ji musel zabít a pak se zbavit jejího těla obvyklým způsobem.

Zdraví tě tvůj přítel

Hrabě Drákulius de Casta.

P.S. doufám že nám přijdete na svatbu?!

„Obvyklým způsobem“ se mi šířilo myslí jako nějaký mor. Chtěl jsem dostat odpověď nějakým obvyklým způsobem, když se v Arově mysli mihl obraz upíra, který vysál člověka. To by nebylo tak hrozný, kdyby to tělo potom nesnědl. Obvyklým způsobem znamená ji SNÍST. Bože jen to ne. ,,Bello.“zašeptal jsem a rozhlédl se kolem. Všichni měli napjatý výraz. Nikdo netušil co dál. Moje rodina měla strach o Bellu, garda věděla, že jestli selžou nebo ji popřípadě nenajdou, tak je stihne trest. Jen Alice měla nepřítomný výraz, měla vizi. ,,Alice,co vidíš? Co se děje?“ ptal jsem se a napojil se na ni. Bella v nějakém podzemní, svázaná řetězy a sní nějaký upír bez oka a jen z prázdným očním důlkem. Jak se k ní naklání a líbá, když potom jí vrazí facku, až udělá Bella tělem otisk do kamene a vize skončí. ,,Bože, né Alice, řekni mi, že není mrtvá?! Prosím.“ obrátil sem se na ni vyděšený. ,,Já nevím, nevidím jí. Až později v její a tvojí budoucnosti se mi objevuje tohle.“ řekla a ukázala mi vizi. Bella a já na louce v lese a s námi jsou tu tři děti. Jedno chovám já a druhé dvě si hrají před námi na zemi a Bella se zakulaceným bříškem. ,,Tohle není možný! Jak?“ ,,Edwarde já nevím ale tohle se mi objevuje i v budoucnosti nás všech. Ale je jisté že to malý co v mé vizi čeká Bella je tvoje?“ řekla mi Alice. „No hele vy dva … my jsme tady taky, takže Alice co se děje?“ Emmet jako vždy netrpělivý. ,,Viděla jsem Bellu v nějaké kobce přivázanou řetězy, jak ji líbá a potom mlátí nějaký upír. Upír bez oka, jen s prázdným očním důlkem.“řekla Alice. „ARO, já tě vážně zabiju. Jestli se jí něco stane. To vážně přísahám.“ začal vztekle řvát Marcus. „Jdu pro ni!“rozhodl jsem se. „Ne synu nikam! Musíme se připravit a vše promyslet. Půjdeme s tebou.“rozhodl Carlisle. „Carlisle, jak to chcete udělat?“začal se zajímat Marcus. „Edward zná její pach nejlépe. Půjdeme po něm. Pak se uvidí.“odpověděl klidně Carlisle. „Moji lidé půjdou s vámi a jestli se vám ji podaří najít a zachránit, tak nemám nic proti svatbě s Edwardem. Rád bych vás všechny přivítal do rodiny.“ řekl a po chvíli dodal. ,,Ať se osud tedy plní.“ ,,Díky. Marcusi uděláme vše co budeme moci.“slíbil Carlisle.

Vrátili jsme se všichni domů a začali připravovat plán. Když jsem v mysli ucítil něčí přítomnost. Ztuhnul jsem a čekal. Uslyšel jsem hlas Belly. „Edwarde lásko musím s vámi mluvit, ale takhle to nejde. Prosím tě mysli na mě a já se pokusím objevit v obýváku a vše vám vysvětlím.“ řekla mi a já udělal co chtěla. Myslel jsem na ni představil si ji. A opravdu se objevila v obýváku. Všichni byli zmatení, jen Alice se tvářila šťastně v dané situaci a chtěla ji obejmout. ,,Alice,ne nemám moc času.“ řekla a začala vysvětlovat. Řekla nám vše, co věděla nebo si domyslela a nebo jí řekl hrabě Drákulius de Casta. Řekla nám, kde je i o upírech co nás napadli na hřišti. Náhle se zarazila. „Musím zmizet míří ke mně. Edwarde lásko miluju tě strašně moc. Jsi zlatíčko že se ti to povedlo hned na poprvé. Miluji tě, pa.“dořekla to a zmizela. „Taky tě miluju.“stačil jsem si jen pomyslet.

Plán jsme měli vymyšlený během dvou hodin a už byli na cestě. Hodně nám pomohla Bella. Šli jsme všichni i Esme a Rosalie.

Vypráví Bella

Probrala jsem se ve vlhké, tmavé podzemní místnosti přivázaná řetězy ke zdi. Místnost byla tak tři krát tři metry. Z protější strany se otevřeli dveře a v nich on. Zrůda. „Ááá už ses probrala Isabello, to je dobře protože si myslím, že bychom se mohli začít domlouvat na svatbě. Co ty nato?“ řekl a začal se přibližovat chystal se mě políbit. Bože ne Edwarde.blesklo mi hlavou. Začala jsem se bránit, to ho naštvalo a vrazil mi facku takovou silou, že jsem ve zdi, ke které jsem byla připoutaná udělala otisk. „Ale, miláčku tohle mi nedělej. Já ti nechci ublížit. Tak prosím tě nezlob a buď hodná. Ano?“ řekl mi přeslazeným hlasem. „Teď tě tu nechám o samotě. Potom ti donesu něco na jídlo.“ oznámil mi a odcházel. U dveří se otočil. „Doufám, že ti nebude vadit změna v jídelníčku?“ „Ani za nic. Nikdy lidskou krev pít nebudu. A jestli si mě budeš chtít vzít tak zapomeň na pití lidské krve. Nebudu chodit na lov! Z lidské krve se mi dělá špatně. Jasné?“ řvala jsem na něj. Toho vytočilo, došel ke mně a hrubě mě začal líbat. Potom co jsem se úspěšně bránila, mi vrazil ještě dvě facky a potom už konečně odešel.

Trochu jsem se uklidnila a pokusila se spojit v myšlenkách s Edwardem. Nejdřív mi to nešlo, až když jsem na něj myslela usilovněji se to povedlo a uslyšel mě. „Edwarde, lásko musím s vámi mluvit, ale takhle to nejde. Prosím tě mysli na mě a já se pokusím objevit v obýváku a vše vám vysvětlím.“ řekla jsem a čekal až se bude Edward soustředit a objevila jsem se v obýváku. Bylo tak nádherné koukat se na jeho božskou tvář. Všichni byli zmatení jen Alice se dokázala tvářit šťastně a chtěla mě obejmout. „Alice, ne nemám moc času.“ řekla jsem a začala vysvětlovat. Pověděla jsem jim všechno, co jsem věděla nebo co jsem si domyslela a všechno co mi řekl hrabě Drákulius de Casta. Vysvětlila jsem jim i kde se vzali ti novorození na hřišti. Oni mi řekli že připravují plán jak mě zachránit. Náhle jsem slyšela de Bustu: „Musím zmizet míří ke mně. Edwarde,lásko miluju tě strašně moc. Jsi zlatíčko že se ti to povedlo hned na poprvé.pa. miluju tě.“ řekla jsem a zmizela právě v čas. Otevřeli se dveře do mé kobky a v nich stál hrabě. „No, doufám že už si přišla k rozumu a také doufám, že se ti stýskalo miláčku.“ řekl a opět mě chtěl políbit. Bylo mi na zvracení a byla jsem zoufalá. Když své rty přitiskl na moje, zvedl se mi žaludek a když svýma rukama vlezl pod moje tričko a mikinu začaly mi téct slzy. Myslela jsem na lásku mého života, na Edwarda, na JEHO ruce a na JEHO rty. Když mi hrabě roztrhl tričko i mikinu vtrhl dovnitř jeden novorozený upír, díky bohu!!! „No nic, tohle musím jít vyřídit zlatíčko. Doufám, že se tu nebudeš nudit.“ řekl a spěšně s tím upírem vyšel ven. Slzy mi tekly po obličeji proudem. Když jsem se trochu sebrala, spojila jsem se znovu s Edwardem. Jen myšlenka, že se sním a i s ostatními brzy uvidím mi dávala sílu to tu vydržet. Hodně jsem se snažila jim na cestě pomáhat už jen třeba tím že jsem ovládala počasí, když svítilo slunce.

Byla jsem tu už skoro čtyři dny. Mé oči byly jako uhel, možná ještě černější. Zrovna byl u mě hrabě, dneska zašel dál než jindy. Byla jsem před ním už úplně nahá. Všechno oblečení ze mě serval, už jsem nemohla dál. Slzy jsem se už nesnažila zastavit. Byla jsem ponížená.

Když se z chodby ozvaly zvuky boje. Hrabě mě okamžitě nechal na pokoji a pádil zjistit co se děje. Byl zrovna u dveří, když se samy rozletěly a v nich stál Edward, Emmet a Marcus. Všichni tři se vrhli na hraběte, ale než stihli cokoliv udělat, Drákulius de Casta zmizel. Ano zmizel, prostě se jen tak vypařil. Vše se událo tak neuvěřitelně rychle, že nikdo nestihl zareagovat. Edward ke mně přišel a odemkl řetězy, kterými jsem byla poutaná ke zdi. Nahá jsem se mu pověsila kolem krku. Líbali jsme se. Byli jsme zase spolu. Tyto chvilky jsem si vychutnávala jak nejvíc jsem mohla. Začali mě znovu téct slzy, ale tentokrát štěstím…pomalu mě od sebe odtáhl a sundal si košili. Podržel mi ji, abych se mohla obléknout. „Díky. Hrozně moc tě miluju.“ řekla jsem a Edward mi setřel další slzy.

Pak mě vzal do náruče a šel semnou ven. Cestou mě líbal do vlasů a šeptal uklidňující slůvka. Venku na nás čekali všichni, celá rodina garda i Marcus s Arem a Caiusem. Esme,Alice a Rose zalapaly po dechu když mě viděly. „Ach,bože.“ zašeptala Esme a vrhla se mi kolem krku.

Autor: Marki52, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královská krev - 5.kapitola Věžeň: