Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královská krev - 4.kapitola

06.06.2009 (18:00) • Marki52 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1232×

4.kapitola - Nečekaná návštěva

     Jen co jsem vešla do pokoje, byl Edward u mě a než sem se nadála leželi jsme na posteli a líbali se. Rozepínal mi knoflíčky od košile. Jen co se dostal k poslednímu knoflíčku v trhl do pokoje bez zaklepání Emmet. „Bude bouřka jdeme hrát baseball. Jde….“ najednou se zarazil, když viděl co jsme právě málem dělali.

      Edward se otočil podíval se na Emmeta a začal vrčet,  já sem popadla Edwarda za paži. V tu chvíli kdy k nám Em vtrhnul, se ozval jekot Alice „Emmete, panebože to ne.“ a už stála ve dveřích vedle Emmeta. „Já se moc omlouvám, neměla jsem mu říkat že bude bouřka.“ začala se Alice omlouvat. To jsem nevydržela a začala se šíleně smát. Edward se na mě otočil a začal se smát taky. Alice a Emmet se na nás jen zaraženě dívali.

       Po chvíli se přišli podívat i ostatní co se děje. Jak tam tak stáli, tak jsem si uvědomila, že tam sedím jen v podprsence a rozepnuté halence. Přestala jsem se smát a vytvořila iluzi, že se červenám. To už se smáli i všichni ostatní a nejvíc Emmet s Alicí. Oni jako jediní věděli přesně proč se červenám.

        Edward jen tiše vrčel. „Emmete, ano půjdeme si zahrát baseball, já jen zavolám do  Itálie. Carlisli dáš mi to číslo na Ara prosím tě?“ řekla jsem Emmetovi a otočila se na Carlisla. „Jo jasně. Tady máš, zrovna jsem ti ho chtěl donést.“ podával mi papírek s číslem. „Děkuji.“ řekla jsem a obrátila se na Edwarda. „Máš někde ten můj mobil?“ ptala jsem se. „Jo tady.“ sáhl do kapsy a podal mi mobil, vzala jsem si ho a vytáčela číslo, které mi dal Carlisle na papírku.  

       Hned co se ozval vyzváněcí tón se ozval i Arův hlas. „Ahoj Aro, tady Isabella je tam Marcus?“ „Ahoj Isabell, ano právě je v jídelně dojdu pro něj, moment.“ řekl. Chvíli jsem čekala a pak se ozval otcův hlas. „Isabell, holčičko děje se něco? Já měl takový strach. Proč ses neozvala dřív? Zrovna jsem večeřel.“ No jasně, večeřel. „Ahoj tati, promiň, já si rozbila mobil jak jsme spolu naposledy mluvili a ano děje se něco.“ začala jsem vysvětlovat. „Co se děje? Stalo se ti něco?“ ptal se starostlivě. Asi měl o mě opravdu strach. „Ano stalo. Jen nevím jestli už se vrátil Felix s Heidy?“ „Ano už jsou zpátky, právě dojeli. Proč? Provedli něco?“ „Vlastně jo, ale ať se ti Felix přizná sám co udělal…..mě.“ dodala jsem po chvíli. „Co ti udělal?“ ptal se. „Ať se ti přizná sám! Nechci žalovat, jen jsem tě upozornila. Pokud se nepřizná sám, tak Aro se to dříve čí později dozví.“ řekla jsem a slyšela, jak si otec volá Felixe a Heidy a pak i Ara, který se zajímal co se děje.

       „Tati, už musím končit, jdeme hrát baseball. A abych nezapomněla, tohle je moje nové číslo, tak mi kdyžtak volej sem. Pozdravuj a pa. Ozvu se zase co nejdřív.“ řekla jsem. „Dobře holčičko. Také pozdravuj Carlisla a jeho rodinu a brzy se zase ozvi.“ řekl mi. „Vyřídím ahoj.“ řekla sem a telefon zaklapla.

       Otočila jsem se na Edwarda, který tu byl se mnou a celou dobu mě držel kolem pasu a líbal na krku. Teď toho využil a zaútočil na moje rty. Polibek jsem mu se stejnou intenzitou opětovala, když jsem se od sebe odtáhli, abychom se mohli nadechnout. „Myslíš, že nás čekají, nebo už začali hrát bez nás?“ ptala jsem se. „ No Alice s Emmetem vymýšlí jak nás dostat na dnešek od sebe takže bysme měli jít dobrovolně nebo si pro nás přijdou.“ řekl zklamaně. „Tak to nám nic jiného nezbude. Počkej na mě, půjdu si vzít něco jiného na sebe. Takhle nemůžu jít hrát baseball.“ povzdechla jsem si a šla do šatny, kde jsem si vzala sportovní kalhoty, sportovní top s potiskem a mikinu s kapucí i když tu jsem stejně nepotřebovala.

      Edward na mě čekal dole. Taky se převlíkl. Pochválila jsem mu krásný hnědý tričko a rychle jsme utíkali na louku, kde nás čekali ostatní. Hádali se jak udělat družstva, když si nás všiml Carlisle rozhodl. „Edward, Alice a Emmet jedno družstvo. Jasper, Rose a já druhé. Bello asi by bylo lepší kdybys nehrála kvůli té dlaze.“ řekl. „Dobře tak snad jindy.“ řekla jsem, když jsem viděla Carlislův odmítavý pohled a povzdechla si. Věděla jsem, že Carlisle má pravdu ale stejnak mě to mrzelo. Nevím jak sem se tvářila, ale když se na mě Emmet podíval, začal se strašně smát. Edward mě objal a políbil. ,,Až tě Carlisle zbaví té dlahy, zahrajme si zase, tak nebuď smutná“ řekl mi. Carlisle se jen smutně usmál. Jasper se mi pokusil zlepšit náladu, ale moc se mu to nedařilo. Jen jsem se na něj smutně usmála a úsměv mi oplatil.

       Šla jsem si sednout na kraj hřiště za Esme. Hra byla celkem zajímavá, chvíli vedl tým Carlisla a chvíli Alicin. Zrovna byl na pálce tým Alice, když jsem v mysli ucítila menší bolest a přitom přítomnost asi deseti upírů. Byli daleko ale už i na dálku dovedli udělat v mysli pořádnou paseku.

      Roztáhla jsem štít i na ostatní, když Alice vyjekla. „Alice co se děje? Co vidíš?“ ptal se Jasper. „Já nevidím nic vůbec nic jen tmu, nevidím vás.“ řekla vyděšeně a rozhlédla se po ostatních. „Alice, to nic zato můžu já, použila jsem štít. Jde sem skupinka asi deseti novorozených upírů. Cítila jsem je v mysli, všichni mají nějakou schopnost a používají ji zároveň. Takže jsou dost nebezpeční a navíc všechny ty schopnosti nějak souvisí s myslí.“ řekla jsem.

       „Jak myslíš že jsou daleko?“ zajímal se Carlisle. „To nevím byli daleko, cítila jsem naštěstí jen lehkou bolest. Kdyby byli blízko, bolest by byla  intenzivnější.“ řekla jsem a otřásla se. Edward mě objal kolem pasu a dělal mi na ruce uklidňující kroužky. Najednou se napjal a ostatní taky, pak jsem ucítila vlkodlaky. Vynořili se z lesa, zastavili se, v čele stál obrovský černý vlk, proměnil se.

      „Jsem Jakob, alfa smečky a rád bych si promluvil. O tom, že teď nějaký čas budeme chodit k vám do školy. Věřte, že z toho nejsem nijak nadšený, ale nebyla jiná možnost.“ řekl a najednou začal bolestně křičet a zbytek vlků začalo bolestně výt. I hned jsem štít přetáhla i na vlky a ti přestali výt. Jacob přestal křičet jen se na nás vyděšeně díval. „Co-co jste to udělali? Co to má znamená?“ začal se vyděšeně ptát. „Promiň to my jsme nebyli, blíží se sem asi deset novorozených upírů a ti dokáží způsobit bolest už na dálku. To bylo to, co jste cítili.“ vysvětlila jsem. „A podle toho jak jste vyli bych řekla, že už budou blíž než když jsem je cítila já. Teď tu bolest necítíte protože jsem použila štít.“ Vysvětlovala jsem.

     ,,My teď nechceme bojovat, nemáme čas a pokud hned neodejdete, tak už to neudržím a ten štít povolí. Vám stačí když to ucítí jeden a budete to okamžitě cítit všichni. Jste v mysli navzájem propojeni nemýlím-li se?“ řekla jsem a to se mi už podlomili kolena. Edward mě naštěstí podpíral. „Ano máš pravdu.“ potvrdil Jacob. „Bože běžte, utečte! Já už to neudržím.“ křičela jsem na ně Jacob se proměnil a vlkodlaci utekli. Stáhla jsem štít jen na svoji rodinu a padla vyčerpáním. Všichni byli okamžitě u mě. „Edwarde, běžte utečte prosím?!“ prosila jsem a podívala se na ně. „Ne nenechám tě tady.“ odmítl Edward. „Edwarde, můj mobil… zavolej do Itálie. Marcus říkal že mám volat v případě nouze a tohle je nouze.“ řekla jsem.

       Najedou mi začal zvonit mobil. Edward mi ho pomohl vytáhnout. „Itálie.“ řekl jen co se podíval na displej a podal mi ho. „Ano Marcusi?“ ozvala jsem se stěží a zaťala zuby abych vydržela tlak na štít. Byl už hodně velký. Asi moje snažení bylo hodně znát, protože otec zněl v telefonu hodně rozrušeně. „Bello holčičko co se děje?“ „Marcusi prosím pomoct, novorození!! mi to nezvládneme!! oni utočí už na dálku pomoct.“ teď už sem křičela doopravdy, pustila jsem mobil a stočila se do klubíčka. Slyšela jsem Carlisla jak mluví do telefonu, Edward a Esme mě uklidňovali a cítila jsem Jaspera jak se mi snaží pomoct. Pak jsem ucítila, že tlak na štít je stále menší a uvědomila jsem si že mě Edward nese a běží, jak mě pokládá na sedačku a Carlisle mě prohlížel. „Bude v pořádku. Jen musí dostat nějakou krev.“ říkal Carlisle a já pomaloučku otvírala oči.

        Skláněli se nade mnou všichni. Byli jsme v obýváku. Zamrkala jsem, když se rozletěli hlavní dveře a v nich stál Marcus s Arem a Caiusem po boku a s gardou v patách.  Zareagovala jsem zcela instinktivně a přes všechny Cullenovi přetáhla štít vyčerpalo mě to a já zavřela oči. „Ne, Bello,no tak zlato stáhni ten štít to je v pořádku.“ promluvil na mě Edward. „Nic se nestane, to je jen Marcus. Věříš mi? Udělej co říkám.“ přikazoval dál Edward a já ho poslechla, ale oči jsem nechala zavřené. „Co jí je,Carlisle? Co se tady stalo?“ slyšela jsem Marcuse jak se ptá. Věděla jsem, že se Carlisle chystá odpovědět ale neví co všechno může říct. „Marcusi já ti všechno vysvětlím jen mi dej chvilku, musím na lov.“ Ozvala jsem se a pomalu otevřela oči.

       Snažila jsem se postavit ale něčí ruce mě zadržely. „Bello, to nezvládneš“ řekl Carlisle, když jsem skončila v Edwardově náruči, protože se mi podlomily kolena a já se kácela k zemi. Naštěstí mě Edward chytil. „Rose, Emmete jděte pro nějakou krev.“ rozhodl Carlisle. Oba oslovení vyběhli ven. „A ti si zase pěkně lehni!“ řekl mi Carlisle.

      V místnosti bylo ticho, za chvíli se otevřeli dveře a vešli Emmet, který nesl grizliho a Rose, která nesla pumu. Hladově jsem se zakousla do grizliho a hltavě pila jeho krev. Chudák Emmet, to pro něj muselo být hrozné, koukat se jak mu někdo jí grizliho přímo před očima. Ale nijak jsem se tím nezabývala, na to jsem byla moc slabá.

       Potom jsem se zakousla do pumy a cítila se hned mnohem líp. „Děkuji.“ poděkovala jsem oběma. Teprve potom se obrátila na Marcuse se zhnuseným obličejem. „Ahoj tati, Aro Caiusi“ pozdravila jsem i ty dva. „Holčičko,jsem tak rád že ti nic není. To s Felixem mě mrzí. Je to pravda?“ ptal se. „Ano je pravda, že mě Felix napadl a zlomil mi ruku. Jestli chceš, Carlisle ti může ukázat zprávu z nemocnice.“ nabídla jsem a Emmetovi začali škubat koutky. „No myslím že to nebude potřeba.“ řekl rozpačitě a obrátil se na Carlisla. „Dlouho jsi se neukázal, nechceš nám představit svoji rodinu?“ optal se tentokrát Aro. „Dobře, tohle je moje žena Esme, nejmladší syn Jasper a jeho žena Alice, Emmet a Rosalie a nejstarší syn Edward.“ ukázal na každého a naposledy na Edwarda, kterému jsem se opírala o rameno a on mě držel za ruku. „Rádi vás všechny poznáváme.“ řekl Aro za bratry a všechny si změřil pohledem.

         Edwarda vedle mě si měřil nejdéle. „Jak dlouho se zdržíte?“ ptala jsem se. „No zrovna když jsme tady vyřídíme ty novorozené a Drákuliuse de Castu jak jsem ti říkal a taky by jsme si měli promluvit o tom zasnoubení, když jsi mi to minule položila.“ řekl Marcus. „Tak na to zapomeňte a všichni tři. Já si z donucení nikoho nevezmu.“ postavila jsem se a potom dodala. „Já už zasnoubená jsem, s Edwardem za rok se vezmeme.“ oznámila jsem.

        Většina gardy se na mě ohromeně podívala. Otočila jsem svůj zrak na Edwarda, ten se jen usmál, vstal a políbil mě. „Brácha já tě nechápu, proč když nemusíš? Já myslel že je to vtip.“ řekl Emmet a Edward na něho začal vrčet. „Tak to máš pravdu že seš zasnoubená, ale už od tvých deseti let.“ řekl mi Aro. „NE, NIKDY. MĚ K TOMU NEDONUTÍŠ, STEJNĚ JAKO MĚ NIKDO NEDONUTÍ PÍT LIDSKOU KREV. JE TI TO JASNÝ?“ začala jsem na něj řvát. „Víš co Jane, co tak zkusit svoji vlastní medicínu?“ nečekala jsem na odpověď a Jane se už válela na zemi a křičela bolestí, když jsem si uvědomila co dělám přestala jsem a vysmekla jsem se Edwardovi z náruče a utekla.

Autor: Marki52, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královská krev - 4.kapitola: