Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » KRÁLOVSKÁ KREV - 2.kapitola - Telefonát

26.05.2009 (09:30) • Marki52 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1344×

2.kapitola – Telefonát

     K sobě jsem přišla až v pokoji kde všechno bylo sladěno do hněda, než sem se stihla posadit tak se ozvalo tiché zaklepání na dveře. „ Dále“vyzvala jsem příchozího. Dovnitř vešla Alice a Edward „už si se probrala tak to je fajn. Carlisle už měl strach že se ti něco stalo“usmála se Alice. „ Jsi totiž pravděpodobně první upír, který omdlel.“vysvětlil mi Edward. „ Aha,no jo já musím být vždycky něco extra.“usměji se. „ Myslím, že bychom měli jít dolů, Esme má starosti jestli se něco nestalo a Carlisle by byl taky klidnější.“řekla Alice. Carlisle a Esme?„ Naši rodiče.“ Vysvětlil mi Edward. Šli jsme do obýváku kde už na nás ostatní čekali. Mezi ostatními jsem viděla upíra, který mi přišel povědomý už předtím než sem zkolabovala, ale nemohla si vzpomenout odkud ho znám. Měl blond vlasy a krásný usměv, vedle něj stála žena se srdcovitým obličejem a kaštanovými zvlněnými vlasy. „ Tohle je Carlisle a Esme, naši rodiče.“představil mi je Edward a mě došlo odkud pana Cullena znám z obrazu strýce Ara. Oba se na mě usmáli „ Vítej u nás Isabello. Už jsem měl strach že se něco stalo. Jsi první upír kterého jsem křísil, protože omdlel.“řekl Carlisle a usmál se. Zato Emmet se začal řechtat na plno. „ Jo já vím, musím být vždycky v něčem výjimka.“omluvně sem se usmála. „ No aspoň se nenudíš“ řekl Emmet. „ Ne to se opravdu nenudím Emmete, já a moje problémy, z těch by se mohla psát kronika s názvem Kronika upíra s největší smůlou na světě.“odpověděla jsem mu. On se začal strašně smát „ Myslíš že zrovna s takovým názvem by ti ji vydali?“ptá se mě. „Ne to asi ne“odpovím.

     Potom co se atmosféra v místnosti uklidnila, Carlisle zvážněl „Myslím že bychom si měli promluvit.“ „Ano to je dobrý nápad.“povzdechla sem si. „Dobře můžeš začít“vyzval mě Carlisle. „Dobře nejdřív bych se měla představit,“nadechla sem se. „ Jsem Isabella Anna Marie Volturi,jsem dcera Marcuse Volturiho.“řekla jsem a spustila jsem štít aby mi Edward uvěřil a potvrdil to rodině podle výrazu, který se mu usadil na tváři jsem poznala že to ví a když kývl na nevyslovenou myšlenku ostatních tak sem pokračovala. „ Jak sem řekla už ve škole, nechci vyvolat boj jsem jako vy. Už když sem se narodila a měla jsem jít na lov tak jen co jsem ucítila vůni lidské krve, udělalo se mi strašně zle. Na upíra, jež se má živit krví to bylo celkem hodně nepříjemný, myslela jsem že se na místě pozvracím jak mi ta krev strašně smrděla musela jsem pryč. Otec to nejdřív nemohl pochopit, ale potom se s tím smířil víc než Aro. Ten mi nikdy nerozuměl a já jemu taky ne. No a po nějaké době jsem se rozhodla cestovat. Už mě nebavilo sedět na jednom místě a tak mi dal otec Amélii a Armanda, dva bezvadné lidi, kteří o nás věděli všechno a které jsem měla strašně ráda a kteří se semnou dokázali spojit a komunikovat i v myšlenkách když jim hrozilo nebezpečí nebo měli strach jak o sebe tak o mě když jsem se třeba dlouho nevracela z lovu. Dneska se semnou taky spojili, byly celou tu dobu se mnou. I v biologii jsem je cítila, cítila jsem jak trpěli a nakonec když jsem se dostala domu tak se to všechno spojení přetrhlo a já sem věděla že už jdu teď pozdě a oni celou tu dobu mysleli na mě a věděli že nemůžu nic udělat že musím zůstat v utajení a nic mi nevyčítali vůbec nic.“řekla sem a začala vzlykat. Cítila jsem jak se pomalu uklidňuji a spustila jsem opět štít aby to měl Jasper jednoduší. Věděla jsem jaké to je vnímat emoce, tak sem mu to usnadnila a on se na mně omluvně usmál. Já mu trochu smutný usměv oplatila. Řekla jsem jim o všem co jsem zažila a co chci, oni mi řekli o smlouvě s vlkodlaky a taky mě varovali ať tam nechodím.

     Když jsme skončili bylo pozdě odpoledne a já se zvedla „ Musím jít měla bych zařídit pohřeb a jít zavolat do Itálie. Amélie měla volat dneska večer, myslím, že Marcuse by to zajímalo.“oznámila jsem. „ Můžeš zůstat u nás jestli budeš chtít.“nabídl mi Carlisle. „ Děkuji, ráda bych zůstala aspoň než všechno zařídím a rozhodnu se co budu dělat dál. Nebudu vás obtěžovat dlouho.“řekla sem. „ Alice?“ „ Ano“ „Zavezeš mě prosím tě do města? Na úřad a policii?“zeptala jsem se. ,, Jasně Carlisli pojedeš s námi?“ptala se Alice. „ Bohužel ne, musím do nemocnice.“ „Já s vámi pojedu nedělej si starosti Alice.“ozval se Edward. Nastoupili jsme do Edwardova volva a jeli na místní policejní stanici a úřady. Potom jsme museli do márnice kvůli identifikaci tam jsem začala zase vzlykat Edward s Alicí mi museli pomoct abych vůbec vyšla ven a jeli jsme už směrem domů oba rozhodli že za jeden den je toho ažaž ještě jsme se zastavili v Port Angels v nákupním středisku. Alice trvala na tom že mi musí koupit něco na sebe  černého když mám ten smutek Musela jsem jí dát za pravdu. Než jsme dojeli domů měla Alice vidění, (jak jsem se později dozvěděla Alice vidí budoucnost) že zítra má být slunečno. Takže nejdeme do školy. Když jsme dojeli domu Alice mi ukázala pokoj,,pro hosty“a dala mi věci do skříně. Omluvila se a šla za Jasperem a já jsem se šla projít a zavolat Marcusovi. Když jsem šla halou oslovil mě Edward „Smím se přidat?“ptal se. „ Jasně proč ne? Když ti nebude vadit že si zavolám.“řekla sem a usmála se. „ Jasně pak můžeme jít na lov, co ty na to?“ „ Jo super to by bylo bezva. Díky!“ usmála jsem se a společně jsme vyšli z domu a mě zrovna zazvonil telefon, vytáhla jsem ho, volal Marcus.  „ Ahoj tati, děje se něco?“ „ Ahoj Bello už jsem měl strach že se vám něco stalo. Je všechno v pořádku? Dlouho jste se neozvali.“ „ Víš tati promiň ale Armando a Amélii jsou mrtví začalo hořet v domě kam jsme se přestěhovali. Já nemohla jsem nic dělat byla jsem ve škole…“ „ Kde jsi? pošlu pro tebe Felixe a letadlo vrátíš se domu …“ „ já jsem v pořádku jsem ve Forks potkala jsem Carlisla Cullena. Žije tu s rodinou a nabídli mi, že u nich můžu být a já to zatím přijala ještě to musím nějak vyřešit ale domu se mi nechce, chci se podívat ….“ „ Dobře, dobře, jak myslíš pozdravuj od nás Calisla a …“ „ dobře vyřídím . A  děje se něco? Tati?“ odmlčel se a já začala tušit že něco není v pořádku. „ Víš Isabello,“ odmlčel se a já věděla že se něco děje protože vždy když začal takto tak mi chtěl něco promne špatného oznámit. „ právě před chvílí jsme se dozvěděli že v té oblasti se právě nachází kníže Drakulius de Casta1. a připravuje armádu upírů. Je možné že u vás dojde k boji. Drákulius de Casta má hrad kdesi v Goggotě ale právě je na cestách. Hledá svého starého přítele Frankensteina.“ „ Toho doktora?“ „ Ano toho doktora. Dej na sebe pozor a  kdyby jste měli nějaké problémy tak se prosím tě ozvi ať můžeme zasáhnout co nejdřív.“ „Dobře neboj, já se ti zase ozvu tak pá tati.“ „Moment ještě počkej myslím že bych ti měl něco říct.“ „ Fajn poslouchám.“ „ Dobře, došla mi nabídka na tvoje zasnoubení.“oznámil mi a čekal na moji reakci. „ Co-cože? Ja-jak jaký zasnoubení? Nato zapomeň… to nepřichází v úvahu!!! Já se vdávat zatím nehodlám a navíc tady chci dodělat školu nemíním se stěhovat a už vůbec ne do Itálie a jestli to bude potřeba a budeš mě do něčeho nutit tak klidně uteču nebo vejdu na slunce uprostřed nějakého náměstí a nezbude vám nic jiného než mě zabít, to víš sám líp než já takže já končím pá Marcusi.“oznámila jsem a telefon mrskla vší silou o strom, který se přelomil a ozvala se hromová rána doprovázená bleskem.

     Utíkala sem co největší rychlostí abych se uklidnila. Sem tam se ještě zablesklo, zastavila jsem se na nějaké louce a začala vzlykat. „ Telefonát s Marcusem nedopadl zrovna podle přání co?“ozval se Edward. „Ne to teda ne. S těmi problémy jsem si vážně srandu nedělala, musím za Carlislem. Mohly by  se vyskytnout další problémy a to bych byla nerada. Nechci aby se někomu něco stalo.“usmála jsem se na něj.,,Tak pojď myslím že by je to zajímalo co se stalo.“usmál se a rozběhl se a já ho za chvíli dohnala. Spolu jsme doběhli domů a jen co jsme vešli už byli všichni v obýváku. „ Co se stalo? Bello tos byla ty?“ptala se Alice. „ Ano byla jsem to já, omlouvám se to je jedna s mích schopností.“omluvila jsem se a řekla jsem všechno co sem se dozvěděla od otce když jsem s končila ozval se Emmet „ tak s tebou je vážně o zábavu postaráno Isabell.“a začal se smát. „No jo Emmete ale zároveň se Bella dozvěděla ne zrovna příjemné zprávy pro ni.“řekla Alice a se smutným výrazem se na ně otočila. „Je mi to vážně líto ale doufám že jsi to nemyslela vážně vyjít na slunce když tě donutí k tomu zasnoubení? Že ne?“ptala se se zděšeným výrazem. „ Alice já nevím. Nevím co mám dělat.“povzdechla jsem si. „ Zasnoubení cože?!“ptala se Esme. „ Ano zasnoubení, Marcus o tom uvažuje někdo ho přišel požádat o mojí ruku.“oznámila jsem do ticha. „No dobře myslím, že by jsme se měli poradit co uděláme s těmi upíry.“promluvil Carlisle do ticha a tak začalo diskuze která se protáhla dlouho do noci. Když jsme skončili, každý si šel po svým a já se vydala konečně na lov. Když jsem už byla plná, lehla jsem si na louku a spustila jsem štít a jen tak jsem ležela a vnímala vůní lesa a přírody. „ Je tu hezky že? Taky sem často chodívám.“ozval se Edward. „Jo moc,“usmála jsem se a přišel ke mně a sedl si. Posadila jsem se „ Tak jak je?“začal „ No nejhorší už pominulo. Byla jsem vážně dost vytočená. Chci si najít někoho sama a ne aby mi někoho určil otec nebo Aro. Jedno co nesnáším je když mi někdo linkuje můj život. No život spíš věčnost.“začala jsem se smát a on semnou. „ Můžu se na něco zeptat?“začala sem.,, Jasně co tě zajímá?“odpověděl. „No to je jedno zapomeň na to.“rozmyslela jsem se a on se začal strašně smát. „Bello někdy mě strašně zajímá co si myslíš ale nikdy by mě nenapadlo že tě bude zajímat zrovna tohle.“ „ Co tohle?“ „No že tě bude zajímat proč sem se na tom parkovišti tvářil podle tebe tak naštvaně?“řekl mi. A sakra nadávala jsem a obnovila štít. Zatvářila jsem se omluvně. „No-jo-no ehm…. Já …víš...“začala sem koktat on se začal smát ještě víc. Jak se uklidnil tak začal. „Tvářil jsem se tak protože sem ti nemohl číst myšlenky a nevěděl jsem jestli mluvíš pravdu. Vždycky jsem všem četl myšlenky a najednou jen tobě ne. Tak mě to trochu překvapilo a taky naštvalo.“omluvně se usmál. „ Takže je všechno v pohodě?“ptala jsem se. „ Jo je neboj.“snažil se mě uklidnit. Tak krásně se na mě díval, až jsem myslela, že se mě podlomí kolena a kdyby by moje srdce bylo živé, rozbušilo by až bych se bála že mi vyskočí z hrudi… v jeho přítomnosti jsem dokázala na všechno zlé zapomenout…. Bylo mi s ním prostě fajn... líp než fajn…asi jsem se zamilovala…

      Ještě chvíli jsme tam seděli než začalo svítat, pak jsme se vrátili „domů“ kde jsme se každý rozešli do svého pokoje.

Autor: Marki52, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek KRÁLOVSKÁ KREV - 2.kapitola - Telefonát: