Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Královská krev - 10.kapitola

29.08.2009 (12:00) • Marki52 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1021×

10.kapitola – A je to tu znova

„Alice, co…co vidíš? Co se děje?“ ptala jsem se. „Edwarde. Co se děje? Edwarde.“ začala jsem panikařit. Jasper stál během okamžiku vedle Alice a objal ji. Byla jsem vyděšená. Edward s Alicí se na sebe dívali se strachem v očích. „Alice, Edwarde tak co se děje?“ ptal se Carlisle. „Drákulius de Casta.“ zašeptala to jméno Alice, jako by se bála, že ji uslyším. „Ne ne ne on už ne. Ne znova už ne.“opakovala jsem stále dokola. „Bello, Bello lásko.“ „Carlisle dělej něco.“ „Myslím že Bella propadá hysterii.“

Všechny hlasy mi splývaly dohromady, až na hlas Edwarda, ten jsem toužila slyšet nejvíc. „Edwarde, Edwarde. Ne prosím, už ne… ne ne.“ blekotala jsem pořád dokola. „Ano lásko jsem tady všechno bude v pořádku neboj. On už ti neublíží.“ šeptal a držel mě v náručí.

Teď jsem se bála jako snad ještě nikdy. Kde má zaútočit? Kdy přijde? Co udělá a jak se zachová? Tyto a ještě mnohé další otázky mi vířili hlavou. Měla jsem strach o Edwarda a o ostatní, že tentokrát by to nemuselo skončit jen mým vězením, ale že by to mohlo skončit i hůř. Smrtí mé jediné lásky – bože, na to ani nesmím myslet... Kdyby se něco stalo, nikdy bych si to neodpustila.

Jen matně si vzpomínám, že mě Edward vzal do náruče a odjeli jsme zpátky domů. Myšlenkami jsem byla v podzemí, kdesi v Kanadě, kde mě čtyři dny držel nějaký šílenec, kterého se nám potom ani nepodařilo najít.

„Belli, Bells lásko, slyšíš mě? Poslouchej mě!“ mluvil na mě Edward. „Nedovolím, aby ti ten blázen něco udělal. Rozumíš? Bells posloucháš mě vůbec?“ Po těchto slovech jsem už začala trochu vnímat. Zrovna když jsem Edwardovi chtěla odpovědět, že ho už poslouchám a že mu věřím, ozval se Carlisle: „Takže Alice, řekneš nám už konečně, co jsi viděla?“

Všichni jsme seděli v obýváku na pohovce a na zemi ( na koberci – pochopitelně). Já se usadila Edwardovi na klíně. „No viděla jsem  upíra, který má místo oka prázdný oční důlek a podle toho, jak jsi ho minule popisovala, je to de Casta. Viděla jsem ho, jak jde k našemu domu, kde je Bella úplně sama.“ „Kdy se to má stát?“ „Na tohle ti Rose odpovědět nemůžu. On se rozhodl, že se pokusí Bellu znovu najít a pak si ji někde vzít.“ odpověděla Alice a smutně si povzdechla.

„Dobře, takže co budeme dělat?“ ptal se Emmet. „No myslím, že nejlepší by bylo kdyby Bella bývala teď co nejvíc doma. Nebyla by tu sama, Esme většinou pracuje doma a kdyby se cokoliv stalo, tak by volala.“ řekl Carlisle. „Tento týden bych si vzal dovolenou a jinak by jsme se drželi původního plánu (Bella bude doma a bude trénovat svoje schopnosti).“ dodal. „Jo, to je docela dobrej nápad, vy budete normálně chodit do školy a já budu pracovat na svém sebeovládání.“ řekla jsem a po všech se podívala. Všichni se tvářili normálně, jen Edward se mračil. „Bello, mohl bych s tebou na chvíli mluvit?“ Ani jsem nestačila odpovědět a už mě táhl do vedlejšího pokoje.

Jen co se za námi zabouchly dveře, začal Edward vyvádět. „Lásko, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Už jenom jeho jméno tě tak vystresovalo.“ „Edwarde, já vím, neměla jsem tak vyvádět. Prostě už jenom to jeho jméno tak na mě působí. Vždyť mě taky držel čtyři dny kdesi v podzemí.“ „No o to víc je to nebezpečné.“ přemlouval mě. „Edwarde, nic se nestane, bude tady Esme i Carlisle a kdyby se cokoliv mělo stát, tak Alice to uvidí. A ty hned stejnak přijedeš. Tak o co jde?“ vyjela jsem na něj. Chvíli jsme tam tak stáli naproti sobě a potom jsme se začali hrozně smát.

Z obýváku se ozvala Emmetova poznámka. „No čekal jsem hodně, ale smích rozhodně ne.“ To nás rozesmálo ještě víc, pojala jsem podezření, že v tom má ´´prsty´´ Jasper. Přišla jsem k Edwardovi, objala jsem ho a políbila. „No tak lásko, opravdu se nic mi nic nestane. Moc tě prosím, věř mi!!!“ pokračovala jsem v přesvědčování. Podívala jsem se na něho tím jeho psím pohledem. „Věříš, že někdy dokážeš být hodně umanutá.“ Povzdechl si. „A když něco chceš, tak používáš zbraně, které by měly být zakázaný.“ Dodal a políbil mě do vlasů. Pochopila jsem, že jsem vyhrála. Usmála jsem se políbila ho. Rozhodla jsem se, že mu to večer vynahradím. :-)

Vešli jsme do obýváku. „No myslím, že je nejvyšší čas jet do školy.“ podotkla Alice. „Dobře, takže tady máte omluvenku na další týden s tím, že Bella má cukrovku a potřebuje se z toho trochu dostat a musí ještě na několik vyšetření.“ Řekl Carlisle a podal Edwardovi dopis pro ředitele.

Všem jsem škodolibě z terasy zamávala a vrátila jsem se do obýváku. Carlisle byl v pracovně a telefonoval do nemocnice, že si bere na celý týden volno. Esme odpovídala na e-maily a vyřizovala objednávky.

Šla jsem tedy do svého pokoje a začala jsem se soustředit na to, abych opět získala kontrolu nad svými schopnostmi. Rozhodla jsem se, že nejdřív se budu snažit procvičit štít. Soustředila jsem se a ucítila jsem něco, co by se dalo popsat jako potravinářská folie. Soustředila jsem se i na Esme a snažila se , aby se štít dostal i přes Esmeinu mysl.

Vyrušilo mě až zaklepání na dveře. „Dále.“ řekla jsem a čekala. Dovnitř vstoupil Carlisle. „Nechceš s něčím pomoct? Nebo jak budeš procvičovat to odolávání krve?“ „No na to odolávání budu muset na lov, ale potřebuju, aby šel někdo se mnou a hlídal mě, abych hned náký to zvíře nevysála. Ale to počká, až se vrátí Edward a ostatní ze škole.“ odpověděla jsem. „Dobře, kdyby něco, budu ve své pracovně.“ řekl a odešel.

Potom jsem se ještě chvíli soustředila na zvládnutí štítu. Dokázala jsem zahalit štítem celý pokoj i kousek spodního patra, ale ne mysl Carlisle a Esme. Nechtěla jsem je nijak vyděsit a tak jsem se zvedla a šla do pracovny za Carlisle. Zaklepala jsem a na vyzvání vešla. „Děje se něco Bello?“ „No já jen bych potřebovala s někým mluvit a zkoušet ten štít přetáhnout i na někoho dalšího.“ vysvětlila jsem důvod své přítomnosti. „Dobře, snad ti pomůžu.“

Ze začátku se mi to moc nedařilo, ale nakonec se mi to přece jen podařilo. Zrovna ve chvíli, kdy vpadl Edward s ostatními za zády do obýváku. „Kde je Bella a Carlisle?“ křičel Edward na Esme. „Bella byla ve svém pokoji a Carlisle byl v pracovně.“ slyšeli jsme odpovídal Esme. Spustila jsem opatrně štít z Carlisleovy mysli a potom i ze své.

Byla jsem pořádně nakrknutá a chtěla jsem aby to Edward věděl. Zrovna když se mi to tak začalo dařit.

Pomalu jsem se zvedla a šla jsem do obýváku a snažila jsem se tvářit normálně, klidně mile a vlídně. Edward to na mě asi poznal protože se omluvně usmál. „Edwarde stalo se něco?“ starala se Esme. „Ne. Nic se neděje, všechno v pořádku.“ odpověděl Edward. To už Emmet nevydržel a začal se strašně smát. Edward po něm hodil hodně naštvaný pohled. Já jsem překonala vzdálenost mezi mnou a Edwardem objala jsem ho ale než jsem ho stačila políbit zašeptal. „Promiň.“ a políbil mě sám.

Poznala jsem, že to myslí upřímně, že se akorát vyděsil když Carlisla neslyšel. Promluvila jsem na něho v myšlenkách bez štítu. „Já vím promiň já jen jsem byla naštvaná, že si mi přetrhl nit a já se přestala soustředit. Promiň.“ Edward mě znovu políbil a objal. „Edwarde tak co se stalo? Proč si sem tak vpadl?“ dál se ptala Esme. To už se začali smát i ostatní. „No Esme myslím, že zato můžu tak trochu i já. Zkoušela jsem štít a poprosila jsem Carlisle aby mi pomohl tak, že se budu muset soustředit na více věcí zároveň.“ „No a když jsem sem přišel –  vtrhnul - , slyšel jsem jenom tebe Esme a dost mě vylekalo, že tu s tebou není Carlisle s Bells.“ přerušil mě.

„Bello ty si trénovala štít? Jak se ti to dařilo?“ ostatní se zdáli zaujatí a zvědaví. „Jo no trochu jsem trénovala. Snažila jsem se soustředit, když jsem sama, tak to jde líp než když se musím soustředit třeba na rozhovor. No i když jak jsem zkoušela s Carlislem, tak bych to možná udržela mnohem díl, ale ztratila jsem nit a tak se to nepovedlo.“ řekla jsem a šla se s Edwardem posadit na pohovku. „A co odolávání krve to chceš zkoušet jak nebo si ho už zkoušela?“ ptala se Rosalie a Alice se přidala. „Jo ať můžeme jet co nejdřív nakupovat.“ usmála jsem se a povzdechla si.

„No to je věc, o které bych s vámi chtěla mluvit.“ řekla jsem a po všech se podívala. „Dobře pokračuj Bello.“ požádal mě Jasper. „Dobře. Takže potřebovala bych jednak na lov, ten štít mě celkem vyčerpává a jednak bych v lese na zvířatech mohla cvičit to odolávání krve ale potřebuji aby na mě někdo dohlídl abych je hned nezabila.“ řekla jsem. „Dobře myslím, že to nebude problém. Kdy chceš jít?“ ptal se Carlisle. „Ráda bych šla co nejdřív.“ „Dobře tak tedy jdeme na lov a potom zkoušet to odolávání krve. Určitě bude stačit, když pojedeme Emmet, Jasper, Carlisle a já.“ rozhodl Edward a vyrazili jsme.

Běželi jsme lesem já jsem zachytila vůni jelena. Rozběhla jsem se za tou vůní z potoku na louce tam pil jelen. Než se stačil vzpamatovat už jsem pila jeho krev. Edward byl pořád se mnou a když jsme se s Edwardem dostatečně napili, šli jsme za ostatními, se kterými jsme se měli setkat na mýtině. Všichni už tam byli. „Bello na východě se  pase stádo losů, takže se můžeme dát tím směrem a ty můžeš začít.“ řekl Carlisle a tak jsme vyrazili. Cítila jsem je už na dálku, asi kilometr od stáda jsem se zastavila a ostatní taky.

Zavřela jsem oči a soustředila se hrozně jsem si přála necítit tu vůni. Chvílemi se mi zdálo, že vůně se trochu vzdaluje. „Oni se vzdalují?“ ptala jsem se ostatních. „Ne proč? Děje se něco?“ ptal se Edward. „No to já právě nevím. Jen mám pocit že se to stádo vzdaluje.“

„Cože ty je cítíš slaběji? To bude možná ono. Ty asi dokážeš jejich pach zeslabit… Bello to je úžasné“ povídal ohromeně Carlisle. „Myslím že pro dnešek mám dost. Pojďme domů prosím?“ prosila jsem. „Dobře jde se domů.“

Bello myslím, že bys měla jít ještě na lov. Musíš mít žízeň“ řekl Jasper. Souhlasila jsem s ním. „Jo to je rozhodně dobrý nápad.“

Cestou domů jsme se s Edwardem zastavili na lov, ulovila jsem si dva medvědy a běželi jsme domů.

Doma jsme se s Edwardem zavřeli ke mně do pokoje a celou noc jsme se milovali. V podobném duchu jsme strávili celý týden až na páteční odpoledne, to Emmet, Jasper a Edward plánovali výlet do hor na medvědy a pumy. Alice s Rosalií plánovali na sobotu nálet na obchody, chtěla jsem jet s nimi ale Edward s Carlisle to nepovažovali za dobrý nápad. Což se později ukázalo jako velká chyba.

Kluci odjeli už na večer. Doma jsem zůstala jen já Esme, Alice , Rose a Carlisle. S holkama a s Esme jsme se u Alice v pokoji dívali na filmy a zkoušeli různé účesy. Carlisle byl v pracovně. Ráno kolem osmé Alice s Rosalií odjely na nákupy, bohužel asi hodinku po nich musel odjet i Carlisle, potřebovali ho v nemocnici - těžká autonehoda, potřebovali každého lékaře. Zůstala jsem doma jen s Esme ale i ona po poledni opustila dům. Nešla nikam pryč šla jen na zahradu ale i to bohužel stačilo. Zůstala jsem tedy úplně sama v domě…

Autor: Marki52, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Královská krev - 10.kapitola :