Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kolotoč 1.- svatba

29.06.2010 (18:15) • Deedee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1537×

K O L O T O Č

Svatba

„Sešli jsme se zde, abychom spojili svazkem manželským tyto dvě báječné osoby a posvětili tím lásku jejich, jakožto i oddanost, přátelství a důvěru mezi nimi.“

Většina romantických příběhů končí svatbou. Tenhle jí však teprve začíná. Možná právě proto nebude až tak romantický, jak se zdá. Ti dva se rozhodli založit rodinu. Bylo to jejich svobodné rozhodnutí. Edward souhlasil s novým životem. Nikdo si nepřál víc. Avšak ani jeden netušil o představách toho druhého, o třetím nemluvě. Budoucnost je nejistá a co když se jejich plány budou rozcházet?

„Právem mi svěřeným státem Washington vás tímto prohlašuji za muže a ženu.“

Jemně bílé šaty vykouzlily elegantní oblouk kolem Esmeina těla, když si ji Carlisle přivinul blíž a políbil. Šumění mořských vln a slabý letní vítr dělaly z tohoto večera ten nejkrásnější okamžik jejich života. Nic nemohlo narušit spojení mezi nimi.

Přihlížející stáli omámeni tou nádherou.

Edward se v životě necítil víc zmaten než nyní. Stál vedle oddávajícího jako svědek celé události. Jeho příjmení již nebylo Masen. Od nynějška byl Cullen. Stal se synem člověka, kterého uznával jako otce již mnohem dříve. Tak proč si stále nebyl jist, zda si to přeje? Nerozuměl sám sobě a asi ještě dlouho nebude. Nechal se proto raději unášet kouzlem okamžiku.

Začala hrát hudba. Carlisle odvedl Esme doprostřed parketu a nadále z ní nespouštěl oči. Byla překrásná. Bledé šaty působily jak ušité z pavučinek. Měsíční světlo se lehce odráželo od dokonalé pleti. Hvězdy na nebi bledly vedle její krásy. Cítil se zase šťastný.

Mají báječného syna. To on přišel na tu geniální myšlenku uspořádat svatbu až v noci. Jen díky němu teď mohli bosi tančit v jemném písku.

Tohle městečko, ve kterém se rozhodli žít, bylo pro jejich druh ideální. Slunce zde nesvítilo příliš často, ale letní večery bývaly příjemně teplé. Zdejší lesy jim dávají možnost izolace od ostatních obyvatel. Forks se tedy stane jejich domovem alespoň na několik let.

A zde také stráví s Carlislem celou noc. Esme se v jeho objetí cítila jako princezna. Dostala možnost nového života a rozhodla se ji využít, jak nejlépe to půjde. Stane se dokonalou ženou dokonalého muže a konečně bude mít opravdovou rodinu.

S blížícím se ránem odešli i poslední hosté. Edward pozoroval své nové rodiče tančící v měsíčním světle. Ať už cítil cokoliv, nemohl než být oslněn tou nádherou. Nechtěl jim nadále překážet, proto sklopil hlavu k zemi a pozorujíc písek protékající mezi prsty, se šoural k novému domovu.

Zůstali sami. Mořská voda tolik lákala, že nedokázali dlouho odolávat. Rozeběhli se do vody. Co záleželo na drahých šatech a nádherném účesu. Za chvíli to vše spláchla voda.

Carlisle svíral svou hvězdičku a nehodlal ji už nikdy pustit. Její mokré vlasy se mu motaly kolem rukou a těla. V životě netoužil nějakou ženu líbat tolik jako tuhle.

Propadala se do něj skrz rty. Cítila, jak neovládá vlastní hlavu. Voda polykala její tělo. Bylo to ale jiné než při pádu z útesů. Bylo to nádherné. Vzdala jakýkoli zápas o nadvládu sama nad sebou. Nechala se unášet dotyky svého anděla. Konečně měla muže svých snů.

Za horizontem se začalo zvedat slunce. Jeho paprsky mlsně oblizovaly hladinu moře. Sem tam některé dopadly na dvě těla v objetí ležící kousek od pláže. Sotva se dotkly jejich bledé pokožky, odrazily se od ní jako od zrcadla. Roztříštily se na drobounké jiskřičky a zatřpytily se okolo dvojice, než konečně zanikly úplně.

Esme se zaujetím pozorovala Carlislovi vlasy. Byly mokré, plné písku a rozcuchané. Takhle ho ještě nikdy neviděla. Nebyl to ten vždy elegantní a vzdělaný doktor Cullen. Vypadal jako kluk. Najednou ho viděla v úplně jiném světle. Pochopila, že je vlastně stejně starý jako ona a že jsou si rovni. Přestala cítit ten nepatrný stud, který mívala u doktora. Odteď už je to její manžel.

Protočil si jeden pramen jejích vlasů kolem prstu a nechal ho volně spadnout. Nic krásnějšího nikdy neviděl. Esme mu obtočila ruku kolem krku a přisunula se blíž.

„Nádherně voníš,“ zašeptala a položila mu hlavu na rameno.

Projel jí prsty po zádech. Zůstaly po nich slabounké rýhy, které se ihned stáhly. Byla dokonalá.

„Miluju tě, hvězdičko.“ Při těch slovech ji přetočil na záda.

Slunce už stálo nad hladinou. Z velké výšky se mohlo zdát, že v písku leží perla. Nikomu by takový pohled nepřišel příliš divný. Ale skupině chlapců na okraji útesů se zdály ty záblesky povědomé.

Vlčí smečka se řítila lesem. Rozpoznali dávného nepřítele a hodlali ho vyhnat z dosahu lidí. Tahle pláž sice již nepatřila do jejich rezervace, přesto však cítili nebezpečí z jejich strany. Byli to přece upíři a navíc se přes den ukazovali venku. Něco na nich nehrálo.

Esme ucítila podivný zápach jako první. Polekaně se odtrhla od Carlisla, přehodila přes sebe šaty a pátrala očima po lese.

„Co je to?“ zeptala se zmateně.

„Klid, miláčku, to jsou nejspíš vlkodlaci.“

„Vlkodlaci? Opravdoví vlkodlaci?“

Teprve v tu chvíli Carlislovi došlo, že jeho žena o existenci vlčích lidí doposud neslyšela, natož aby se s nějakým z nich potkala. Nebyl čas jí něco vysvětlovat. Objal ji tedy kolem ramen, aby se nepolekala.

Z lesa se vyřítilo šest obřích vlků. Prudce zastavili před manželi a ten největší z nich se začal pomalu přibližovat.

„Jeremy! My vám neublížíme. Poznáváš mě?“

Carlisle zvedl ruku v obranném gestu. Zahleděl se vlkodlakovi do očí a snažil se mu dát najevo svou úctu k němu. Tohle byla jejich zem a on to respektoval. Ovšem ten jeho pohled neopětoval.

Vůdce smečky, kterému říkal Jeremy, se pořád nenávistivě díval na Esme. Té probíhaly v hlavě nejrůznější pocity. Ti vlci vypadali tak krásně. Jako by jejich srst byla z hedvábí. V rukou jí škubalo nutkání se jich dotknout.

Ovšem jejich mohutné tesáky a nenávistí planoucí oči v ní vzbuzovaly strach. Poslední dobou nebylo mnoho věcí, které by jí naháněly hrůzu. Rychle pochopila, že jí nic příliš neublíží a v předešlém životě zažila takové hrůznosti, že teď už jí vše přišlo jen milé. Ale z vlkodlaků měla respekt. Jakoby cítila, že oni pro ni mohou být nebezpeční.

Napětí mezi smečkou a dvojicí se prohlubovalo. Zdálo se, že první vlk už nebude dlouho čekat a zaútočí. V tu chvíli se však jeden z členů vrátil do lidské podoby.

„Zadrž, Jeremy! To je Cullen.“

Jeremy ucouvl a také se proměnil. Místo smečky vlků tu teď stála skupina sotva dospělých chlapců. Byli rozcuchaní a na ramenou měli stejná tetování.

„Díky, Billy,“ řekl s úlevou Carlisle. Pomalu pustil Esmeinu vyděšenou paži a šel se pozdravit se starým známým.

„Hodláte tu teď žít?“ zeptal se Billy. Ještě před chvílí to byl ryšavý vlk. Teď před ním však stál stejně starý indián.

„Doufám, že jsi nezapomněl na naši dohodu.“

„Samozřejmě, že ne,“ uklidnil ho přátelsky Carlisle, „jen jsme dnes v noci trochu oslavovali a zůstali tady, ale nikdo nás neviděl. Už se to nebude opakovat.“

„To doufám. Nerad bych tě ztratil, příteli.“

Billy poplácal Carlisla po rameni a zavelel smečce k odchodu.

„Máš krásnou ženu,“ syknul na něj vůdce smečky, když kolem procházel. Ještě stále na ni měl upřené oči, ale už v nich nebyla nenávist. Spíš zájem.

Esme zmateně pozorovala les ještě chvíli po tom, co se poslední vlkodlak ztratil mezi stromy.

„Jsou zvláštní,“ dodala po chvíli mlčení, „Jakou dohodu?“

„Pojď, vrátíme se do domu. Povím ti to tam. Měl by to slyšet i Edward.“

Pomohl jí zvednout se na nohy a oba se vydali směrem k novému domovu.

Edward se loudal od pláže. Něco ho tlačilo v hlavě a on nemohl přijít na to co. Otočil se, aby ještě jednou spatřil své nové rodiče. V tu chvíli ho to něco sevřelo i u srdce. Donutilo ho to se rozeběhnout. Neznámý pocit ho hnal až do domu. Zavřel se ve svém pokoji a svalil se na postel. Všechno se s ním točilo, jak se snažil pochopit sám sebe.

Jeho pokoj byl nejmenší v celém domě. Esme se divila jeho rozhodnutí. Měla v plánu mu zařídit celé druhé patro jen pro něj, ale on chtěl jen tenhle pokoj. Říkal, že mu připomíná jeho vlastní.

Ve skutečnosti si na svůj dětský pokojíček už vůbec nepamatoval. Nikdy neměl rád moc velké prostory a po tom, co strávil několik hrozivých dní v rozlehlém nemocničním sále, přál si jediné. Trochu soukromí. Jako by tušil, že ho v téhle rodině bude ještě potřebovat.

Krom postele a stolku zasypaným hromadou zmuchlaných papírů a náčrtů měl v pokoji už jen police přeplněné knihami a notami a pak krásný, starý klavír. Carlisle si přál, aby ho nechal v obývacím pokoji. Ale Edward nestál o diváky. Hrál pro sebe. Uklidňovalo ho to.

Teď však neměl náladu ani na hraní. Chtěl, aby to v hlavě přestalo.

„Á! Co to sakra je?“ Vztekle zabořil hlavu do polštáře. „Zbláznil jsem se?“

Rozhodl se to okamžitě dostat z hlavy. Prudce se zvedl a jal se prohlížet hřbety krásných knih.

Proměny, Kdo chytá v žitě, O myších a lidech, Stařec a moře, Zrádné srdce… Zrádné srdce. To jeho ho dnes zradilo. Udělalo něco, co se rozumu příčilo a nechtělo s tím přestat.

Proč si, proboha, nepřál tu svatbu? Carlisle byl pro něj ten nejdůležitější muž na světě. Zachránil mu život a nenechal ho samotě na pospas. Měl by mu teď přát jeho nádhernou ženu.

Nemohl si však pomoci. Vzali se a budou teď tvořit pár. Ta mlhavá šance, že ho přijmou bezezbytku za svého syna, mu nestačila. Záviděl jim.

Snad to pro něj bylo štěstí, že dříve než si stihl uvědomit, komu vlastně co závidí, vrátili se Carlisle s Esme domů.

„Edwarde! Pojď, prosím, dolů!“ zavolal na něj Carlisle, ale Esme ho s uchichtnutín přerušila. Naklonila se k němu blíž a pošeptala.

„Počkej, musím si dojít převléct to mokré oblečení.“

Carlisleovi zase zacukaly koutky. Je to pořád ta malá hvězdička, i když už vypadá jako žena. Dětské rysy z jejího obličeje zmizely, postava se zaoblila. Ale stále to byla ta malá holka. Alespoň si to myslel.

Esme odběhla do koupelny. Za chvilku se vrátila v delší noční košili. Oba její společníci už čekali v hlavním pokoji. Sotva ji viděl přicházet, zvedl se Carlisle z křesla. Chytil ji kolem pasu a políbil jemně na tvář.

„Takhle ti to sluší snad ještě víc.“

„Vážně?“ zeptala se Esme stydlivě a schovala si poslední pramen vlasů do provizorního drdolu.

„Posaďte se,“ dodal Carlisle a posadil si ji vedle sebe na pohovku. Edward zůstal sedět na protějším křesle.

„Tedy, tati,“ řekl rozvážně. Převaloval to slovo na jazyku a snažil si na něj zvyknout, „co jsi mi chtěl říct o vlkodlacích?“

„Vám oběma. Jde o Quiletskou dohodu.“

Smečka se prohnala lesem. Jeremy se tentokrát držel vzadu. Přemýšlel, jak se dostat k té upíří holce. Byla moc hezká na to, aby ji nechal tomu všivému blonďákovi. Myslí si, že si ochočí celou tlupu a bude z nich mít mazlíčky. Ale on není žádné psisko. Je to vlk! Ještě mu ukáže, kdo je tu pán.

Billy dovedl smečku až k domům v rezervaci.

„To by snad pro dnešek stačilo. Sejdeme se zase večer, ano?“ navrhl ostatním už v lidské podobě. Chlapci pokývali hlavou a začali se rozcházet.

Jeremy zůstal stát opřený o mohutný strom. Díval se, jak se smečka rozchází. Největší překážkou bude Billy. Pohled se mu zastavil na téměř nejmladším členovi. Jak je možné, že si tak rychle získal respekt ostatních? On si svou pozici ve smečce budoval celé roky a teď si přijde jeden zelenáč…

Billy si ho všiml. Počkal, až všichni odejdou a když se chtěl i Jeremy vydat na cestu, chytil ho za rameno.

„Nech Cullena a jeho společníky být. Patří sem stejně jako my.“

„Má rodina s nimi žádnou dohodu nesmluvila,“ odštěkl Jeremy a odešel.

Tenhle vlk bude ještě dělat problémy.

Prolog - Voda ti poví Shrnutí

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kolotoč 1.- svatba :