Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Klavírista 15. kapitola

13.01.2011 (10:45) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2736×

EDIT: Článok neprešiel korekciou.

15. kapitola

„Jdou sem!“ špitla Alice s hrůzou v očích. „Úplně všichni!“

„Bezva, bude legrace,“ usmál se hromotluk, kterého jsem viděla tenkrát v lese, při mojí první proměně.

„Bells, tohle je můj druhý bratr, Emmett a jeho manželka Rosalie,“ představil mi je Edward. Blondýnka byla opravdu krásná. I když slovo krásná vůbec nebylo dostačující.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je.

„Konečně jsi nám dala důvod, proč Volturiovým nakopat zadek,“ objal mě Emmett a vyzvedl do vzduchu.

„No, alespoň někdo má radost,“ podotkla jsem.

„Emme, pust ji prosím na zem, ještě není úplně zdravá,“ poklepal mu na rameno Edward a Emmett mě pomalinku spustil k zemi.

„Máte kvůli mně průšvih,“ mrzelo mě to, položila přede mne talíř s masem a bramborem Esmé.

„To bude v pořádku, určitě se to vysvětlí,“ chlácholil mě doktor. Pak celá rodina, kromě Edwarda odešla.

„Půjdeme se proběhnout po lese, Bells? Potřebuju na vzduch,“ prosila mě Leah, když jsem dojídala.

„Měla bys ještě odpočívat, lásko,“ starostlivě se na mě podíval Edward.

„Myslím, že to zvládnu, alespoň zjistím, jestli je vše v pořádku,“ těšila jsem se.

„Půjdu s vámi,“ nabízel se.

„Edwarde, děkuju, ale není to třeba. Bude se mnou Leah,“ odmítla jsem ho.

„Budu čekat,“ pevně mě objal a políbil. „Buď opatrná,“ doprovodil nás ještě ven a díval se za námi, jak vbíháme do lesa.

Leah se proměnila v jestřába a setřásla ze sebe oblečení. Já najednou nevěděla jak na to. Myslela jsem na proměnu sebevíc, ale nešlo to. Něco nebylo v pořádku. Říkala jsem si, že bych se mohla zkusit naštvat. Tak to přeci začínalo. Leah se vrátila na zem a proměnila se ve vlka, pomalu přecházela kolem a smutně se na mě dívala.

„Leah, musíš mi pomoct, musíš mě vytočit!“ byla jsem rozhodnutá, ona se ušklíbla a běžela pryč. No to je teda kamarádka, neměla by mě poslouchat?  Po chvilce mi to ale došlo. Ona běžela pro Jacoba.

„Děláš si srandu, Leah? Chtěly jsme být sami!“ tímhle mě teda vytočila dokonale. První, co jsem cítila, byla bodavá bolest v rameni. Pak už jsem jen cítila, jak ze mě sklouzává oblečení. Zběsile jsem mávala křídly, abych se rozhýbala, nebylo to snadný a dost to bolelo.

„Cože?“ zaslechla jsem Jakův vyděšený hlas v hlavě. „Já ty pijavice zabiju!“ plánoval pomstu.

„Klid Jacobe, tohle umím od začátku!“ klidnila jsem ho, ale to už jsem byla vysoko nad stromy. A já si uvědomila, že jsem se právě prozradila. Jake o našich jestřábích proměnách nevěděl. Udělala jsem několik otoček a nechala se unášet větrem. Pořád jsem to byla já.

„Vítej zpátky, Bello,“ oddychla si Leah. „Chvíli jsem měla vážně strach, že je něco špatně,“ měla stejné obavy.

Letěla jsem střemhlav k zemi a chvíli před dopadem jsem se proměnila ve vlka. Jak opojný pocit.

„Jaku, prosím, nech nás. Jsem v pořádku,“ poslala jsem bratra pryč.

„Budeš mi mít, co vysvětlovat, drahá sestřičko!“ zavrčel a odběhl, my jsme se s Leah vydaly do hor.

Nebyla jsem úplně v pořádku a brzy jsem se cítila unavená. Vraceli jsme se zpět, Leah trvala na tom, že bude se mnou u Cullenových. Já se do La Push vrátit nechtěla, protože tam nemohl jít se mnou i Edward. Nechtěla jsem bez něj být. Už jen proto, že bych ho mohla zase brzy ztratit.

Z lesa jsme s Leah vyšly s úsměvem na rtech.

„V pořádku?“ čekal na nás Edward na verandě.

„V pořádku, ale ještě jsem slabá. Budu muset víc běhat, než přijdou ti Volturiovi,“ chtěla jsem být do bitvy v pořádku.

„Bell, toho se účastnit nebudeš, přijdou za pár dní. Nebudeš v pořádku. Nechci se o tebe už bát!“ sbalil si mě do náruče, jako by mě chtěl ochránit před celým světem.

„Nechám vás o samotě,“ odešla taktně Leah dovnitř.

„Edwarde, jdou sem kvůli mně, já vás v tom nemůžu nechat samotný!“ protestovala jsem.

„Bell, ty si vůbec nedokážeš představit, jak moc jsem se o tebe bál. Myslel jsem, že jsem tě ztratil. Bylo to šílený, co když ti zase ublíží,“ vysvětloval mi své pochyby.

„Já ale musím! Nenechám vás v tom samotné. Je to kvůli mně a tak vám pomůžu, třeba vůbec k boji nedojde, jak říkal tvůj táta,“ trvala jsem na svém.

„Ale když dojde na bitvu, půjdeš stranou, proměníš se v jestřába a odletíš, jasné!“ domlouval mi.

„Nenechám tě tam! Ani Leah ne a Jakovu smečku taky ne! Budu tam s vámi!“ protestovala jsem.

„Jsi tak strašně tvrdohlavá, pojď si odpočinout,“ vzdal to a vedl mě dovnitř.

„Pořád vlčice?“ ujišťoval se Emmett.

„Pořád!“ odpověděla jsem mu s úsměvem.

„Emmette!“ okřikl ho Edward.

„To je dobře, kdy se spolu popereme?“ zubil se jako malé dítě.

„Nebudu se s tebou prát!“ nechápala jsem, oč mu jde.

„Jen zatrénujme, s Leah jsme se prali celý týden,“ mrkl na ni.

„Hlavně o ovladač od telky, tos měla vidět,“ přidal se Jazz a Leah na něj zavrčela.

„Fajn, tak zítra, ano?“ přikývla jsem. Trénink potřebovat rozhodně budu. Edward jen protočil oči.

„Neboj, budu tě šetřit,“ dodal ještě Emmett.

„Já tebe ne!“ vyhlásila jsem mu právě válku.

„Nezačneme už dnes?“ tvářil se nadšeně Emmett.

„Tak na to zapomeň, slečna Blacková, jde odpočívat!“ hodil si mě Edward přes rameno a nesl mě zpět do jeho pokoje. Tam mě položil na postel.

„Nechci ležet, ležela jsem celej tejden!“ protestovala jsem zase.

„A co bys chtěla dělat?“ šeptal a naklonil se ke mně.

„Chyběl jsi mi,“ stáhla jsem ho na sebe a políbila.

„Ty mě taky,“ pohladil mě něžně po tváři a polibek mi vrátil. Pořád mi to bylo málo a tak jsem si ho přitáhla blíž, abych pořádně ochutnala jeho rty. Neprotestoval a polibky mi se stejnou vášní vracel. Jedním trhnutím jsem ho zbavila košile, knoflíčky se rozletěly všude kolem.

„Miluju tě, Edwarde. Víc než svůj život,“ zašeptala jsem, když mi dal pauzu na nadechnutí. „Neumíš si představit, jak strašně tě chci,“ přisála jsem se na jeho rty a cítila jsem, jak jeho chladná ruka pátrá pod mým tričkem. Pak se zarazil.

„Bello, tohle nemůžeme, není to bezpečné!“ odtáhl se a já na něj zavrčela. Postavil se na kraj postele.

„Mohl bych tě roztrhat,“ sklopil oči.

„A já tebe!“ klekla jsem si na postel a po kolenou jsem došla až k němu. Objala jsem ho kolem pasu, abych cítila ten jeho chlad a zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do očí.

Nic neříkal, v jeho očích jsem viděla strach a nejistotu. Chtěla jsem si sundat tričko, ale on mě zarazil.

„Bello, prosím. Já jsem…“ odmlčel se, jako by se styděl.

„Šššš, bude to v pořádku, neublížíš mi,“ uklidňovala jsem ho a trochu to zabralo. Stáhla jsem si tričko a přitiskla se k němu. Rukama mě hladil ve vlasech.

„Připadám si hloupě, protože bych měl přemlouvat spíš já tebe,“ usmál se tomu.

„Tak mi tedy promiňte, pane Cullene. Ale jestli vás okamžitě nepřipravím o čest, tak asi exploduju!“ strhla jsem ho na sebe a on se konečně uvolnil. Zuřivě mě líbal a já si ani nevšimla, kdy ze mě strhl kalhoty. Pomohla jsem mu z těch jeho a pak už jsme se nechali unášet společnou touhou.

Krásnější chvíle jsem v životě nezažila. A že moje první milování bude s upírem, tomu bych se asi před pár lety zasmála. Ležela jsem v jeho náruči, už nechladil, ale krásně hřál.

„Miluji tě, Bello. Jsi pro mě vším,“ zašeptal mi do ucha a políbil mě na něj. Spokojeně jsem zavrněla a po chvilce usnula.

Ráno mě probudila ta melodie, co jsem slyšela v tom podivným snu. Pomalu jsem otevřela oči a viděla Edwarda, jak se zavřenýma očima sedí u klavíru. Soustředil se na melodii. Prsty mu jemně klouzaly po klávesách a najednou se usmál.

„Dobré ráno, lásko,“ přestal hrát.

„Nepřestávej, je to nádhera,“ zabalila jsem se do deky a šla jsem si sednout k němu

„Složil jsem ji v noci, když jsi spala,“ usmál se.

„Zdálo se mi o ní, včera. Než jsem se probrala,“ že bych měla nějakou předvídavost?

„A co se ti ještě zdálo?“ vyzvídal.

„Měla jsem svatební šaty,“ ušklíbla jsem se.

„Vezmi si mě!“ přestal hrát a otočil se ke mně.

„Co?“ nečekala jsem to. Ale on si klekl a něco malého lesklého vyndal z kapsy od košile.

„Jsi pro mě vším, buď i mou ženou. Vezmi si mě,“ ukázal mi ten nádherný prsten. Jen stěží jsem lapala po dechu.

„Ano!“ odpověděla jsem mu s úsměvem. On mi prstýnek opatrně navlékl a pak mě políbil.

„Měla by ses obléknout, zbytek rodiny, nám chce gratulovat,“ upozornil mě. Zavrčela jsem, chtěla jsem si ten moment užít.

Sotva jsem dopla knoflíček u džínů rozrazil dveře Emmett. Všichni nám gratulovali, byla jsem z toho trochu v rozpacích. Celý život mou rodinu tvořil jen Jake, Jimmy a šéf Harry, ale teď se moje rodina rozšířila a několik dalších členů, včetně Leah.

Co víc jsem si mohla přát. Alice ihned řešila datum, aby vše stihla připravit. Jen někdo mohl naše štěstí překazit a ten někdo se na nás chystal za dva dny. Volturiovi!

14. kapitola ♥♥♥ 16. kapitola

Doporučuji shlédnout video u dnešní melodie, tentokrát padla jasná volba na naši milovanou River flows in you.

Doufám, že se dílek líbil a že si zasloužím pod něj nějaký komentář.

Příští kapitola bude nejspíš poslední.

Vaše Jeanine ♥

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Klavírista 15. kapitola: