Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kiss From Vampire - 1. kapitola

25.04.2009 (07:00) • Kaku • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2760×

Takže zase další nudný ráno. Bezva. Škola. Znova bezva. Hned je den hezčí, když první, na co si vzpomenete je škola. Tak snad abych se představila. Jmenuju se Chloe Walkerová a je mi 16 let. Vlastně za měsíc mi bude 17. Bydlím v malém městečku jménem Forks, a to už od narození. Bydlím se svojí tetou, protože rodiče umřeli, když mi byly 3 roky. Nemusíte mě litovat, jelikož si na ně prostě nepamatuju. Samozřejmě, že jsem smutná, protože nemám rodiče, ale já si je vážně skoro nepamatuju. Vím, jak vypadali, kde pracovali. Vím, jací byli. Ale jenom z vyprávění mojí tety Mary. Taky mám nějaké jejich fotky. Dokonce mám jednu vzpomínku, jak jsme byli kdesi venku. Už nevím kde. Je to jenom mlhavá vzpomínka, ale pamatuju si, jak jsme byli všichni šťastní. Ano, i já byla šťastná, ale už nejsem. Nejsem, protože krom tety Mary nemám pro koho žít. A tak proplouvám svým nudným životem a jsem ráda za každý další den, který jsem přežila. Protože jednou ta nuda přece musí skončit, ne? Takže jednoduše doufám, že se to snad jednoho dne zlepší.
Co jsem vám ještě neřekla, je to, že ovládám zvláštní schopnost. Nikdo o tom neví. Ani teta Mary. Kdyby se to dozvěděla, nejspíš by mě poslala do blázince. V podstatě se jí ani nedivím. Takže teď už ale konečně k věci. Umím něco jako předvídat budoucnost. Nepředstavujte si, že vím, co přesně se stane za pět minut. Je to jenom takový pocit. Třeba před písemkou. Prostě mám například pocit, že budeme psát test. A ano, pak ho opravdu píšeme. Nejdřív jsem si myslela, že je to náhoda. Jenže pak se to stávalo častěji. Takže nakonec poznám, že se mnou chce mluvit kamarádka. Nebo poznám, co bude k obědu. Jak už jsem řekla. Je to jenom pocit. Prostě najednou cítím, že k obědu budu mít zeleninový salát, nebo že bude pršet. Ostatně to se někdy vážně hodí. Už jsem si na to zvykla, je to součástí mě. Takže alespoň nějaký světýlko v mým ubohým životě.
Sešla jsem dolů, abych se aspoň nasnídala, než půjdu zase do tý otravný školy. Cestou jsem potkala tetu.
„Dobré ráno, Chloe," pozdravila mě Mary.
„Dobrý..." zamumlala jsem nazpátek. Ráno u mě není nikdy dobrý. Div, že si toho Mary ještě nevšimla.
„Snídani máš na stole, já už teď musím jít, tak na sebe dej pozor!" informovala mě a nazouvala si boty. Jenom jsem opět něco zamumlala na souhlas.
„A přijď brzy ze školy!" křikla na mě, když už vybíhala ze dveří. Na to už jsem se ani neobtěžovala mumlat. Vždyť moc dobře ví, že ze školy vždycky chodím rovnou domů. Zčásti proto, že nemám moc kamarádů, zčásti, protože doma je to pro mě jednodušší. Nemusím se kontrolovat, abych někomu náhodou nevyžvanila, jak dopadnul v testu. Někdy je to vážně otravný.
Moje jediná kamarádka se jmenuje Jamie a je hodně potrhlá. Každý týden si mění barvu vlasů. Už zkoušela všechny možný. Od černý, přes ohnivě oranžovou až k růžový, u  který skončila teď. Ne vždycky jí to sluší, ale vymluvit si to nenechá. Stejně další týden přijde s jinou barvou, tak co.
Zašla jsem si do koupelny, abych se trochu zkulturnila. Zatímco jsem si čistila zuby, dívala jsem se do zrcadla. Nikdy jsem moc netrpěla komplexy, ale zase nemůžu tvrdit, že bych se sama sobě úplně líbila. Moje tmavě hnědé vlasy se ve vlnách plazily kolem mého obličeje a táhly se až skoro k pasu. Musím uznat, že se mi líbil můj obličej, asi tak jediná věc, která na mně za něco stála. Moje oči, které měly hnědou barvu, rámovaly řasy jako smetáky. Měla jsem krásné dlouhé černé řasy. Taky jsem na ně byla náležitě pyšná. Menší nos a plné rty dokreslovaly můj trošku dětský obličej. Na nose jsem měla pár pih. Někdy jsem je z nudy počítala.
Když jsem si dočistila zuby, trochu jsem se učesala, abych nevypadala jako příšera. Potom jsem se oblékla do oblečení, které jsem si vzala s sebou z pokoje. Dneska jsem zvolila džíny a černý tričko. Moje oblíbená kombinace. Na výsledek jsem se podívala do velkého zrcadla, co sem Mary přestěhovala z chodby. Téměř si ho vydupala. Já jí tenkrát řekla, že je to zbytečný, ale ona si stála pořád za svým. Teď jsem jí byla celkem vděčná. Nebyl to tak špatný nápad, dát do koupelny velké zrcadlo. Výsledek v zrcadle nebyl tak zlý. Dokonce bych řekla, že mi to skoro slušelo. Tričko zvýrazňovalo štíhlý pas a džíny zase nohy. Nebyla jsem tlustá, řekla bych, že hubená. Měla bych zhubnout takový dvě tři kila a byla bych dokonalá. Ale na tom mi vážně vůbec nesešlo. Takovéhle věci mě totiž vůbec nebraly. Co je mi potom, jestli mě chce nějakej pitomec od nás ze školy? Byla to škola plná nevyzrálých rádoby krasavců, co si mysleli, že můžou mít každou. Na mě to taky zkoušeli, ale vždycky jsem je poslala do patřičných mezí. Když jsem tyhle úvahy zahnala někam do pozadí, našla jsem řasenku a udělala si řasy. Ještě jsem si nalíčila rty bezbarvým leskem, který jsem si potom dala do kapsy. Pro všechny případy. Nikdy jsem se moc nelíčila. Měla jsem celkem bezproblémovou pleť, tak jsem si skoro nikdy nedávala make-up. Vždycky jsem si dávala jenom řasenku a lesk. Bylo to tak nejpříjemnější a nejrychlejší řešení. Když jsem se konečně doupravila, vydala jsem se do kuchyně.
Pomalu jsem snídala, abych co nejvíc oddálila to, že už za chvíli budu muset vyrazit do školy. Když už jsem všechno spořádala, odšourala jsem se do předsíně, abych se obula, vzala si bundu a klíčky - od auta a od domu. Vzala jsem si můj již mírně prošoupaný hnědý kabátek, který vlastním něco málo přes rok a vyšla před dveře. ,No výborně,' pomyslela jsem si. ,Zase prší.' Ale co jiného tady čekat? Forks je jedno z nejdeštivějších měst v Americe. Nemá cenu si kvůli tomu dělat vrásky. Vydala jsem se proto ke svému autu. Byl to černý Chevrolet Spark. Dostala jsem ho docela nedávno od tety, prý abych už nemusela chodit pěšky. S tetou se nám nedařilo špatně. Mary byla celkem úspěšná právnička v Port Angeles a často pracovala i v Seattlu. Takže o peníze jsem zatím neměly nouzi. Teta měla taky vlastní auto, stříbrný Audi A3. Moc pěkný, ale radši jsem měla to svoje. Měla jsem ho ráda už proto, že bylo černý a já černou měla opravdu ráda. Nasedla jsem a šnečím tempem se vydala ke škole. Dneska se mi tam vážně vůbec nechtělo. Cítila jsem, že se stane něco, co všichni už nějakou dobu očekávají. Hm, to by mě zajímalo co. Moje předtuchy nebyly vždycky konkrétní. Takže jsem měla jenom ten pocit, že bude něco jinak.

Další kapitola

Autor: Kaku (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kiss From Vampire - 1. kapitola: