Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když vyšlo slunce - 3. kapitola

13.09.2009 (15:15) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1676×

Ráno jsem málem zaspala. Celou noc jsem totiž trénovala s tátou mé schopnosti, pak jsme šli také na lov, protože jsem byla celkem už žíznivá. S ním na lovu byla strašná sranda. On chytil pumu a my jsme si s ní chvíli házeli, pak nám jí ale bylo líto, tak jí táta vysál. Já jsem zase ulovila srnku, vážně chutnala božsky. Trénování schopností bylo těžké. Zkoušela jsem jednomu medvědovi pozměnit myšlenky, chtěla jsem, aby se choval jako pes. Jenomže on napodoboval kočku a ne psa. Pak jsem měla srnce pozměnit mysl tak, že měla chodit po dvou, avšak ona skákala po jedné noze. Podle táty první pokus nebyl tak hrozný, ale já si myslela něco jiného – byla jsem hrozná!
No teď však zpátky k dnešku. Měla jsem jet do nové školy. Byla jsem hrozně moc nervózní, všechno mi padalo z rukou a dokonce jsem si rozmazala řasenku, kalhoty jsem si oblékla obráceně, co horšího se může ještě stát. Když jsem ale pak sešla dolů za mámou, pochválila mi můj vzhled. Po snídani jsem se ještě prohlédla v předsíni, tam totiž máme snad největší zrcadlo. Musela jsem uznat, že mi to vášně sluší.
Zase jsem jela svým autem. Chci všem ukázat novou Bellu Swanovou. Možná bych si mohla změnit přezdívku. Co takhle Issie místo Bella? Jo, to je dokonalý. Issie Swanová! Prostě už končím s tou ukřiknutou Bellou!
Cesta do školy byla mnohem delší než do Forkský, ale já jela rychlostí 100km/h, takže jsem ve škole byla celkem rychle. Dokonce jsem ani nezabloudila, to však nebylo to nejdivnější. Před školou byly snad všichni studenti a drželi transparent: „Vítej Issabello!“
Byla jsem ohromně překvapená, že když jsem zaparkovala auto, nedokázala jsem se hnout. Teprve, když mi nějaký kluk otevřel auto, jsem s jeho pomocí vyšla. Všichni se mi začali představovat, až se mi z toho motala hlava. Na této škole se mi asi bude dost líbit, jsou tu moc milý lidi.
„Zavedu tě za sekretářkou, ta ti dá nějaké papíry.“ Řekla jedna dívka, která se mi představila jako Leah. Na první pohled nebyla sympatická, přišla mi namyšlená, ale když mě zavedla do kanceláře, pochopila jsem, že budeme kamarádky.
„Ty jsi poloupír, že ano?“ Zeptala se mě, když jsme odcházeli s hromadou papírů od sekretářky. Udiveně jsem se na ní podívala, jak to mohla vědět. Snad jí to Edward neřekl!
„Cože..? Jak to víš?“ Hrozně sem koktala, protože tohle jsem vážně nečekala. Možná je Leah taky upír, jenomže z ní to jaksi necítím.
„Já jsem totiž budoucí vlkodlak a upíry cítím. Nevadí mi, že jsi poloupír, horší by bylo, kdybys byla plný upír. Sem totiž oni nesmí.“ Vysvětlila mi a pak jsme se na téma upíří a spol nebavili. Leah mě totiž seznámila se spousty kluků, kteří podle mého mínění byli nejspíš také vlci. No ale jak bylo vidět, bavení se mnou jim nevadilo. Dokonce myslím, že jsem se jednomu z nich líbila. Proč by mě to však mělo zajímat? Nejspíš jsem se líbila Edwardovi a takovou příležitost nechci zahodit.
Na matematice jsem seděla vedle jednoho kluka, Quila. Byl moc milý, taky z něj vyzařovala vlkodlačí síla. Po chvíli se mě také zeptal, jestli jsem upír. Vše jsem mu vysvětlila a on mě hned začal pošťuchovat. Asi si tu na škole najdu dost přátel.
Fyzika byla o něco horší. Tam brali látku, kterou jsme se zatím neučili. Naštěstí vedle mě seděla Leah, která mi celou hodinu radila. Byla jsem jí hrozně moc vděčná. Pozvala jsem jí proto na párty, která se měla konat u mě doma, abych poznala nějaké lidi z La Push. Leah slíbila svou účast, dokonce přivede i nějaké naše spolužáky.
Pak jsme měli ještě občanku a chemii, hned potom jsme šli na oběd. Leah na mě od jednoho stolu mávala. Seděl tam s ní i Quil a další kluci nejspíš z vlkodlačí smečky. Všichni mě přijali v pohodě, i když jsem polo-upír. 
Na prostředí La Pushké školy jsem si zvykla velice rychle. Všichni mě tu měli rádi a chtěli se se mnou přátelit. Jen asi jeden člověk mi moc chyběl a to byl Edward, kterého už nejspíš neuvidím. Takové myšlenky jsem měla celý oběd, avšak jsem stihla vnímat i okolí. Například Sarah, dívka sedící u vedlejšího stolu, se mě zeptala, kde jsem koupila to tričko, že by si ho také ráda opatřila.
„Musíme jít na hodinu dějepisu. Máš jí společnou se mnou, že?“ Zeptal se mě Quil a já hned s ním odešla z jídelny. Místo vedle něj bylo prázdné, tak jsem si tam hned sedla. Ani ne do pěti minut přišel vyučující, byl to náš ředitel. Dneska už nebyl tak rozpačitý, jako když mluvil s mámou. Jako jeden z mála učitelů nechtěl, abych se představovala.
Po hodině si mě však zavolal k sobě, bála jsme se, že jsem hned první den něco provedla.
„Bello, Issabello nebo Issie? Jak ti mám říkat?“ To byl snad první člověk, který se zajímal o mé jméno. Všem předtím jsem se totiž bez okolků představila jako Issie, tak mi tak říkali.
„Issie, děkuji.“ Kývnul, abych se posadila do křesla, ale já zůstala stát. Chtěla jsem co nejrychleji vypadnout.
„Takže Issie, jak se ti líbí ve škole?“ Na otázku jsem mu řekla všechny své kladné dojmy. Očividně byl rád, že se mi tu tak líbí. Pak se mě ale začal vyptávat na mámu, dal mi pro ni i dárek. Odhadovala bych to na třešňovou bonboniéru. 
„Raději půjdu, ať se po mě máma neshání.“ S touto větou jsem odešla z ředitelny. Chvíli jsem bloumala po škole, až asi po pěti minutách jsem konečně našla východ. Když jsem však stála před školou, dostala jsem šok. Na parkovišti stál Edward a okolo něj vlkodlačí skupinka z oběda.
„Bello, konečně jsi tu.“ Chtěl jít za mnou, jenomže Leah ho zadržela se slovy: „Máš co vysvětlovat.“
„Edwarde, okamžitě odjeď!!“ Řekla jsem mu, když bylo na Quilovi znát, že nemá daleko k přeměně. Edward mě okamžitě poslechl a nastoupil do auta.
„Tímhle si rozpoutal válku!“ Zařvala na něj Leah. Já se jen třásla – na čí straně mám být Edwarda nebo Leah?

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když vyšlo slunce - 3. kapitola: