Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když Rosalie potkala Emmetta 3. část

02.09.2011 (16:45) • KacaRosalie • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1754×

Díval jsem se na ostatní, kteří stáli necelé dva metry ode mě. Všiml jsem si, že jsem stále zaujímal útočný postoj. Vrátil jsem se zpět do reality a narovnal se.

„Výborně,“ usmál se Carlisle.

„Už nemáš žízeň?“ zeptala se mě Esmé. Doteď jsem si nevšiml, že pálení v krku přestalo.

„Ne, jsem nasycený,“ odpověděl jsem. Rosalie si stoupla vedle mě.

„Tak můžeme jít,“ řekl Edward.

Dorazili jsme k domu. Celou zpáteční cestu jsem přemýšlel, proč mě můj anděl – Rosalie – vůbec zachránil. Nechápal jsem to. Ona je upír. Když ucítila všechnu mou krev, jak mě dokázala zachránit a nevysát? Překročili jsme práh domu a já si všiml, že Edward na mě zírá. Nedíval se normálně nebo podezíravě jako předtím, on přímo zíral. Všiml jsem si, jak Edward něco šeptá Carlisleovi, Esmé a Rosalie. Moc jsem je nevnímal a zapnul jsem si rádio, kde právě zvukově přehrávali přímý přenos fotbalového zápasu.

„Můžeš na chvilku?“ zeptala se Rosalie. Otočil jsem se k ní, abych viděl, jestli ta otázka patřila mně. Nikdo jiný v místnosti nebyl.

„Jasně,“ řekl jsem a nerad se odtrhl od zápasu. Rosalie si sedla ke kuchyňskému stolu a naznačila, abych si k ní přisedl. Následoval jsem ji.

„Edward mi řekl, že nechápeš, proč jsem tě zachránila,“ začala Rosalie. No jasně, měl jsem tušit, že mi čte myšlenky. Rosalie pokračovala, „víš, ještě když jsem byla člověk, měla jsem kamarádku. Jmenovala se Vera a měla krásného syna. Když jsem šla na lov a viděla jsem, jak se tě ten medvěd chystá dorazit, všimla jsem si něčeho zvláštního,“ Rose se odmlčela, když znovu promluvila, mluvila tišeji a dívala se z okna. „Já si myslím, že ty jsi Veřin syn. Nevím, jestli je to pravda, a proto se tě teď, tady ptám – jsi Henry, syn mé kamarádky Very?“ Zadívala se mi přímo do očí. Jak já to mám asi vědět? Nic ze svého lidského života si nepamatuju.

„Já… Nevím,“ řekl jsem.

„Nevíš?!“ zeptala se ohromeně.

„No… víš… já si nic nepamatuju z mého lidského života,“ přiznal jsem. Rosalie se na mě dívala, ale ne tak, jak bych čekal. Dívala se na mě s pochopením.

„To nic není,“ řekla po minutě ticha.

„Jak, že to nic není? Vždyť já si nic nepamatuju, proboha!“ řekl jsem nevěřícně.

„Nejsi jediný. Alice si například také nic nepamatuje,“ řekla na vysvětlenou a ustoupila o krok ode mě. Takže se mě bojí? To bylo divný. Vždyť bych tomuto svému anděli nedokázal ublížit. Nejen proto, že mě zachránila, ale je to drobná bytůstka.

„Moc mě to mrzí,“ řekl jsem. Začal jsem přemýšlet. Kdyby věděla, že nejsem, jak řekla, Henry, syn její kamarádky… Zachránila by mě?

„To nevadí, máme celou věčnost, aby sis vzpomněl,“ řekla něžnějším hlasem. Vstala ze židle a přišla, nebo spíše přifičela, ke mně. Vzala můj obličej do dlaní a zadívala se mi do očí. Vstal jsem ze židle. Její ruce z mého obličeje mi sklouzly na prsa. Pohladil jsem ji po vlasech – krásně lesklých, blonďatých vlasech. Stoupla si na špičky, ale i tak mi byla pořád po hruď. Věděl jsem, co teď přijde. Sklonil jsem se a nechal, ať se navždy spojíme.

Autor: KacaRosalie, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když Rosalie potkala Emmetta 3. část: