je to moje první povidka. Doufám že se vám bude líbit. Prosím komentíky. a omlouvám se za pravopisné chyby.
07.06.2009 (17:50) • Jayris • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1395×
KDO JSEM?
Viděla jsem to. Ten oheň, křičící lidi, kteří nevěděli jestli mají zachraňovat svoje věci nebo utíkat.
A když jsem se otočila na druhou stranu zahlédla jsem dívku. Měla černé vlasy, jako havraní křídla
oči jako dvě studny a úsměv na tváři.
Nechápala jsem jak tam může v klidu stát, vždyť jí hořel dům. Pohlédla na mě a šla ke mně.
Její chůze byla zvláštní, jako kdyby se vznášela dva centimetry od země . Byla čím dál více u mě a já jsem ucítila , jak v jejim krevním oběhu koluje zuřivost. Začala jsem ustupovat, nechtěla jsem, aby byla v mé osobní zóně. I když jsem ustupovala, byla blíž,čím dál víc blíž. Zastavila se! Nechápala jsem poč jsem to udělala ale také jsem zastavila. ,, Cassie, '' zavolala na mě, zvonivím a dětským hláskem. ,, Ano? '' odpovědla jsem jí. Byla překvapená, zahleděla se mi do očí. Začali mě příšerně pálit oči. Musela jsem ucuknout. ,, Promiň, ´´ promluvila zase. ,, Co chceš? ´´ vyštěkla jsem na ní. Usmála se na mě, asi jí pobavila moje otázka. ,, Pojď ke mně. ´´ Přemýtala jsem si v hlavě, proč bych měla jít, vždyť jsem jí ani neznala, ale chtěla jsem vědět co po mně chce a doufala jsem že mi pak dá pokoj. Udělala jsem tři kroky dopředu a už stála u mě. Nadechla jsem se a znovu jsem se jí zeptala na tu samou otázku. Hluboce se zasmála, dala bych cokoliv že její smích byl slyšet na sto mil daleko. ,, Přece tebe chci, ´´ řekla pobaveně. Co že? Mě? Proč? Tyhle ty tři otázky se mi v hlavě promítaly a pletly. Dívala se mi na ruce, které mi začaly dělat obraný štít. Znovu se zamála a já jsem chtěla utíct, ale moje nohy mě neposlouchaly. Začaly se mi po tváři rozlívat slzy a já věděla, že to bude můj konec a taky, že byl. Vzala mě za ruku a já jsem jí to dovolila, jen jsem brečela a prosila ať mě nechá. Přitáhla si mě, odhodila mi vlasy z krku a zahrizla se do mě, jako kdybych byla propečený steak. Ta bolest, která mnou projela byla, jako elektrický šok.
Celá zpocená jsem se probudila a byla jsem ráda, že to byl jen sen. ,, Fakt bych se měla přestat dívat na horory před spaním! ´´ pokárala jsem se. Vstala jsem z postele a kimácivě jsem došla do kuchyně. Máma mi na stole nechala svačinu do školy a lístek na kterém stálo : ,, Vrátím se pozdě večer, nachystej bratrovi večeři. ´´ Odrkla jsem. Šla jsem si napustit vanu. Než jsem do ní vlezla, vzala jsem si kartáč a začala jsem si česat vlasy. Otočila jsem se k zrcadlu a moje oči začali měnit barvu. Nejprv zlatá, červená a ustálili na barvě černé. Přimhouřila jsem je, hleděla jsem na sebe a přemytala jsem jestli jsem si nevzala špatnou barvu kontaktních čoček. Podívala jsem se na krabičku od čoček a tam stálo Zelené kontaktní čočky. ,, Co to má znamenat? ´´ zeptala jsem se strachy bez sebe.
Autor: Jayris, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Kdo jsem??:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!