tak jsem ze sebe vysoukala další kapitolu...nevím jestli se vám bude líbim...je trošku radší...a vlastně se tam ni zásadního neděje.....mno však uvidíte sami..mocinko bych ctěla poděkovat za komentíky..a pak taky mím čtenářům ikdyž mám pocit že jich ubívá..ale to je jedno....doufám že se vám to bude líbit..říkám není to nic moc..ale snažila jsem se xD
04.07.2009 (17:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2509×
Pohled Isabelly- Příbuzní………
,,Ehm“ odkašlal si Carlisle. ,,Asi jsi si toho nevšimla Isabello, ale nepřipomíná ti jeho jméno něco?“ Zeptal se mě Carlisle a mě to teprve teď všechno došlo. Vše do sebe zapadalo….
Teprve v tu chvíli jsem si to uvědomila…Bylo toho na mě moc..musela jsem od tamtu vypadnout.
,,Promiňte. Potřebuji vzduch. Za chvilku jsem zpátky.“ Řekla jsem a vystřelila z domu jako raketa. Ne to nemůže být možné. Ale co když je. Takové věci se stávají nebo ne? Ne za normálních okolností se to nestává. Proč zase já. To se zase něco musí stát. Já se snad nikdy nepomstím
Okamžitě jsem věděla kam mám běžet. Běžela jsem na louku. Doběhla jsem a do nosu mě praštila ta krásná vůně. Ještě tu byla cítit a já si ji užívala plnými doušky. Tolik let jsem ji necítila a teď mám snad právo si ji užít nebo ne?
Lehla jsem si na trávu a přemýšlela jsem ale má myšlenky se rozutekly do všech stran a já se opět poddala vzpomínkám…
…..,Kdo jsi? ‘ to byla moje první otázky v mé existenci.
Jenom se pokřiveně usmál a řekl ,Jsem Lucas, vítej v novém životě. ‘
,Co se to se mnou stalo?‘ optala jsem se opět.
,Zřejmě ti to bude muset vysvětlil všechno do začátku.‘ prohrábl si své medové vlasy a spustil.
, Jmenuji se Lucas Masen. Narodil jsem se 1.11.1800. Takže mi je teďka asi něco přes 70let. Asi se divíš že vypadám pořád na 17let. Dovol tedy abych ti to vysvětlil. Ty a já..tedy my jsme teď upíři.‘ řekl s naprostým klidem a čekal na mou reakci. A já? Já se začala smát.
,Tak to je vážně dobrý vtip‘ řekla jsem a pořád se ještě pochechtávala.
,Tohle ale není vtip Isabello.‘ hned po tom mi sklaplo.
,Jak znáš moje jméno?‘
,To teď není důležité. Teď mě poslouchej a zkus tomu všemu uvěřit ano?‘
,Ano‘…..
Takže pokud je tohle všechno pravda tak Edward je Lucasův příbuzný. To by potvrzovalo podobnou vůni ale né to jak moc si sou podobní.
,,Proč mi tohle děláš?“ křikla jsem do lesa a přemýšlela nad tím co je teď strávené a co špatné. Musím se jít ještě pomstít. Nemůžu se teď zabývat nějakým upírem podobným mé životní lásce i když vím že mě k němu opět něco táhne.
Měla bych tu zůstat? Dostala jsem druhou šanci? Tyhle otázky mi výřili hlavou. Nebo je to nějaký trik? Měla bych se jít pomstít? Mám jít zabít Ara? A chci to teď vůbec. Chci teď jít pomst Lucase, když jsem ho opět jakoby našla? Ale tohle není Lucasy, huso! Křičelo na mě moje svědomí. Tohle je cizí upír který se Lucasovi podobá. Lucas je dávno mrtví a ty s tím nic nenaděláš.
Tolik otázek a žádné odpovědi. Musím se vzchopit. Kde je ta nepřístupná Isabella. Opět je pryč. Příchod Edwarda zavinil návrat staré Belly. Ale tohle já nesmím dopustit. Mě se přeci líbilo být tou bezcitnou upírkou nebo ne?
S těmito otázkami jsem se zvedla ze země a mířila si to ke Cullenovým s rozhodnutím že pomsta bude muset počkat. Ano musí počkat. Mám teď jiné věci na práci a navíc pro Ara mám celou věčnost.
Rozběhla jsem se k domu s tímto rozhodnutím a nikdo mi ho prozatím nerozmluví.
Promiň Lucasy, pomyslela jsem si a opět přidala do kroku.
Byla jsem u nich ani ne za pár sekund. Všichni členové rodiny+ Edward seděli na sedačce. Zdálo se že se tu od doby co jsem odešla nic nezměnilo.
Posadila jsem se na své předchozí místo, narovnala se a promluvila rozhodným hlasem.
,, Dospěla jsem k rozhodnutí.“ Všechny tváře se stočili směrem ke mně. Pohlédla jsem na Carlisle. Bylo vidět že je napjatý a čeká co země vyleze. Jen jsem se na něj usmála.
Zvláštní v Edwardově přítomnosti je snadné nemyslet na Lucase a usmívat se od srdce. Další vlastnost kterou mají s Lucasem dohromady. Vyzařuje z nich dobrá, optimistická nálada. Pomyslela jsem si a nadechla se.
,,No…Carlisle možná ti to udělá radost.“ Opět jsem se usmála a na Carlislovi že si částečně oddychl. ,,Na pár dní tu s vámi ještě zůstanu. Jak jsme zjisti tohle nebude záležitost na pár minut a tak neodjedu dokud se to tady nevyřeší a pak se uvidí. A proto bych chtěla požádat o nějaký pokoj pro mne a možná i pro Edwarda, jelikož je hlavní důvod mého zdržení na pomstu. Tedy pokud Edward nemá nějaké jiné ubytování.“ Pohlédla jsem ne něj.
Střetla jsem se s jeho očima a opět se začala topit. Viděla jsem tam spousty věcí, emocí. Viděla jsem tam celý svět..všechno.
,,Bohužel, nemám jiné ubytování a proto bych byl rád kdyby jste mě u sebe nechali dokud se to tady nevyřeší.“ Řekl a pokřiveně se usmál.Musela jsem náš oční kontakt přerušit. Pohlédla jsem na Carlisle. Ten jenom zářil. Na tvářil měl radostný úsměv. Hned potom jsem pohlédla na Esme, která se ně mě taktéž usmívala.
,,Ale jistě. Myslím že máme pár pokojů navíc a kdyby ne, rádi oželíme pokoj.“ Usmála se na mě. Zvedla se ze sedačky a šla připravit pokoje.
Ehm..vlastně jsme se ani nepředstavili.“ Řekl Carlisle a pohlédl na Edwarda. ,,jsem Carlisle Cullen.“ Podol mu ruku. On ji s radostí přijal. ,,Moje žena Esme vám šla přichystat pokoje. A pak jsou tu naše děti Alice s Jasperem a Emmett s Rosalií.. A nakonec Isabella kterou ty vlastně už znáš.“ Řekl Carlisle.
,, Jsem potěšen že vás můžu všechny poznat. Znám o vás pár příběhů. Mezi upíry jste taktéž známí.“ Pokynul Edward Carlislovi a na tváři vykouzlil zářivý úsměv. ,,A ještě se omlouvám za vyrušení vás. Neměl jsem tušení že má návštěva dopadne zrovna takhle.“ Řekl.
,,Myslím že nikdo z mé rodiny nebude mít nic proti. Není liž pravda?“ zeptal se Carlisle a všichni přikývli.
,, Mám nápad. Co takhle zítra lov. Berete? Musíme přeci nějak přivítat hosty a lidské jídlo nebude ten nejlepší způsob.“ Vykřikl radostně Emmett.
,,Jste pro?“ zeptal se mě a Edwarda Carlisle.
,,Byla bych ráda. Dlouho jsem nebila na lovu.“ Odpověděla jsem s úsměvem.
,,A ty Edwarde?“ pohlédl na Edwarda.
,, Rád. Dlouho jsem nebil na lovu. Sice na jiném než vy, ale mám rád změny a proto pojedu s vámi.“ Řekl a opět se zářivě usmál.
,,Domluveno.“řekl Carlisle a odešel z místnost.
Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Každý může milovat 6.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!