Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 5.kapitola

03.07.2009 (09:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2511×

Pohled Isabelly- Vysvětlení

Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla.Chtěla jsem mít toto divadlo už za sebou. Nikdy bych nevěřila jak těžké je se někam dostat a pomstít, když se to do toho připletou další záležitosti.

K Carlislovi domů jsem doběhla jako první. Posadila jsem se na sedačku a čekala na ostatní. Jako další doběhl Carlisle s Esme , hned po nich neznámí za ním Alice s Jaspere a Emmett s Rose.

Všichni se posadili na sedačku a vyčkávali. Nikdo se neměl ke slovu a v domě vládlo trapné ticho které rušilo jen zbytečné dýchání všech přítomných. Prohlédla jsem si všechny. Každý z nich se tvářil jinak. Esme se zasněně dívala do dálky. Carlisle se díval se zaujetím na neznámého, jako ostatně skoro každý v místnosti až na už zmíněnou Esme a Rose která si pohrávala s vlasy a dívala se na hodiny. Bylo na ni vidět že ji to nebaví a tak jako první promluvila.

,, No, tak začneme?!“ zeptala se a zkoumavě se podívala na Carlisleho. Ten jenom přikývl a pokynul směrem ke mně. Celá jsme se napnula když se mi vybavilo co všechno se stalo za posledních 10minut.

,,No tak…ehm.“ Odkašlala jsem si. ,,Zřejmě to vezmu od začátku. Hned po tom co jsem od vás odešla jsem vyrazila na louku Lucase.“ Přitom slově mě píchlo u srdce. Smutně jsme si povzdychla a pokračovala. ,, Přemýšlela jsem…..vzpomínala. Vyrušilo mě až prasknutí větvičky. Otočila jsem se schopna zabít vetřelce. Bohužel to bych asi nikdy nedokázala.“ Dodala jsem pološeptem s jistotou že to nikdo neslyšel.

,, Hned po tom co jsem mu“ kývla jsme směrem k němu ,,pohlédla do tváře jsem musela od tamtu vypadnout.“ Odmlčela jsem se a hledala ta správná slova. ,,Běžela jsme lesem a on za mnou. Slyšela jsem ho. Proto jsme použila jednu ze svých schopností a rozptýlila jsem svůj pach po lese. Bohužel mě stejně našel a to obklopenou 5 vlky. A další přicházeli. Vrhl se za mnou do kruhu kteří tvořili vlkodlaci. No a pak jsi přišel ty, takže zbytek už znáš.“ Řekla jsem zkrácenou verzi toho co se tam stalo.

,,Což mě taky vede k otázce, Carlisle jak to že jsi jsou tak podobní?“ pohlédla jsme směrem k Carlislovi, který měl hlavu v dlaních. Povzdych si a smutně na mě pohlédl.

,, Já nevím…prostě a jednoduše nevím.“Tohle mi vyrazilo dech. To je poprvé co si Carlisle s něčím neví rady. On ví vždycky všechno. To on je ten kdo to má vědět nebo ne?

,,Jak to že to nevím. Carlisle vždyť ty víš všechno.“ Řekla jsem už skoro hystericky a zvedla se za sedačky, přešla k oknu a zadívala se na tu krásu venku.

,,CO chceš vědět? Já prostě nevím. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal. Nevím čím to bylo způsobeno a proč to taky je! Já nejsem nevědoucí Bello.“ Řekl už skoro rozčílený Carlisle, ale na konci se mu zlomil hlas a mě píchlo u srdce.

Takhle mi totiž říkal jenom on. Neměl rád oslovení Isabella. Prý bylo moc dlouhé a proto Bello. Líbilo se mi to, ale po tom co zemřel jsem toto jméno zavrhla a s tímto jménem odešla ta stará Bella, kterou miloval a nahradila ji ta nová. Zlá, bezcitná Isabella prahnoucí po pomstně.

,, Promiň“ hlesl Carlisle.,,Tohle jsem přehnal.“ Omluvil se mi a Esme ho pohladila po tváři.

,,Ne, ty promiň. Zapomínám, že i ty nevíš všechno. Promiň.“ Omluvila jsme se a opět se posadila na sedačku.

,,Dobře tedy“ povzdychla jsem si. ,,Zřejmě jsme teď už všichni částečně v obraze.“ Pohlédla jsem na všechny. Všichni přikývli. ,,No a teď je řada na tobě.“ Pokynula jsem k němu.

Pohled Edwarda – Lež a lež a samá lež……….

Slyšel jsem všechny jejich myšlenky až na jednu. Na tu její. Všichni byli zaposlouchání do rozhovoru ohledně předchozích událostí.

Ale pak Isabella řekla něco co mě dostalo. Řekla to šeptem takže to asi nikdo kromě mě a jí neslyšel. Řekla: Bohužel to bych asi nikdy nedokázala. To mě donutilo opět přemýšlet. Proč by mě nedokázala zabít. Co to má být? Ona nejmocnější upírka by mě nedokázala zabít. Sice by jí to trvalo o něco dýl než s normálním upírem ale i tak. Do reality mě vrátila otázka kterou položila Isabella Carlislovi.

,,Což mě taky vede k otázce, Carlisle jak to že jsi jsou tak podobní?“ přitom jsem ztuhnul. S kým jsem si podobný. V hlavě mi hýřilo spousty myšlenek a k tomu polovina z nich nebyla moje.

,, Já nevím…prostě a jednoduše nevím.“ Odpověděl suše Carlisle. Ha…tak to se povedlo. Doktůrek nic neví. Ozvalo se mé sarkastické já. To druhé -to příjemnější bylo zklamané, že se nic nedozvědělo.

,,Jak to že to nevím. Carlisle vždyť ty víš všechno.“ Řekla rozzlobeně Isabella a přešla k oknu a dívala se ven. Z mého pohledu to byl dokonalý obrázek pohody. Na co to myslím?! Okřikl jsem se.

,,CO chceš vědět? Já prostě nevím. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal. Nevím čím to bylo způsobeno a proč to taky je? Já nejsem nevědoucí Bello.“ Rozkřikl se Carlisle, ale na konci se mu zlomil hlas. Isabelle se zkřivil obličej do bolestné grimasy. Hned potom ale nasadila pevnou masku.

,, Promiň“ hlesl Carlisle.,,Tohle jsem přehnal.“ Promiň hlesl Carlisle a ta žena vedle něho-zřejmě Esme ho pohladila po tváři.

,,Ne, ty promiň. Zapomínám, že i ty nevíš všechno. Promiň.“ Začala se omlouvat Isabella a opět přešla k sedačce na kterou se posadila. Musel jsem se v duchu pousmát vypadala jako jehňátko zavřené v kleci. Cože?!

,,Dobře tedy“ povzdychla si. ,,Zřejmě jsme teď už všichni částečně v obraze.“ Pohlédla na všechny. Všichni přikývli. ,,No a teď je řada na tobě.“ Řekla a pohlédla směrem ke mně.

A sakra. Sakra! Sakra! Sakra! Mno to je úžasný. Jsi génius Edwarde. Jedeš na misi a ani si nevymyslíš svou minulost a záminku? Jseš totální debil. Křičelo ne mě moje vědomí.

Vstal jsem za sedačky a začal vymýšlet svoji minulost a záminku. Přešlapoval jsem z místa na místo a pral se se slovy a nápady. Nakonec jsem se rozhodl říkat to co mě napadne, částečně pravdu…částečně lež…. takže improvizovat.

,, Ehm.“ Odkašlal jsem si.,,Asi bych se měl představit a začít úplně od začátku. Jmenuji se Edward Masen. No…..a vlastně jsem tě potkal už když jsem byl malé dítě. Žily jsme tehdy s mamkou v Anglii na venkově.Tedy myslím si že jsi to byla ty, jelikož mé vzpomínky už nejsou tolik přené.“ Pokrčil jsem omluvně rameny.,, Hrál jsem si na písku, když jsi se tam objevila ty. Hleděla jsi na mě s chtíčem a v obličeji jsi měla vepsanou bolest. Chtěla jsi udělat krok ke mně, když v tom se ve dveřích na verandě objevila mamka a ty jsi zmizela jako pára nad hrncem. A tak začala moje dá se říct posedlost po tobě. Zdáli se mi sny. Kreslil jsem tě. Byl jsem tebou posedlý, ale postupem času to odpadávalo a mě to připadalo jako sen a tak jsem žil dál.

Ale vše se změnilo na mé 17 narozeniny. Šli jsme s kamarády oslavovat mé narozeniny do hospody, když se před námi zjevil Anděl. Ano byl to anděl..bohužel anděl smrti.“ Musel jsem se pousmát na tím jak lžu. I když částečně to pravda byla.

,, Pozabíjela všechny mé kamarády ve vteřině a už se chystala ne mě, když v tom se zastavila a řekla mi že mám zajímavý dar a proto mě ušetří. Proměnila mě. Potom jsem spolu chodili po světě a já se dozvěděl postupem času, že si se mi nezdála. Kolovala o tobě pověst. Všichni upíři tě znali a všichni se tě báli, či obdivovali.

A tak nanovo začala má posedlost po tobě. Hledal jsem tě a mou stvořitelku to přestávalo bavit a proto se ode mě odpojila. Proto jsem začal žít sám kočovný život. Sbíral jsem o tobě informace, hledal jsem tě. Já..chci ti pomoct.“ Řekl jsem a pohlédl ji do očí. Dívala se na mě se zaujetí, zkoumavě. V jejích očích plápolali plamínky,které nikdy nemohou být uhašeny. To nedovolím.

,, No až jsme tě našel. Tady ve Forks. Byla jsi zrovna na té louce. První přijetí jsem si sice představoval jinak ale tohle taky šlo.“ Řekl jsem a usmál se. Když si vybavím kolik možností přijetí jsem si představoval. Jak by mě napadla, nebo že by se mi vrhla kolem krku –můj úsměv se ještě víc rozšířil. Jí se naopak zkřivil obličej do bolestné grimasy. ,,Takže to je asi tak všechno co jsem chtěl říct. Teď už o mě víte vše, už víte proč jsem tu.“ Řekl a pyšný sám na sebe jsem se opět posadil na sedačku.

Pohled Isabelly - Zjištění

To co jsem uslyšela mi opět vyrazilo dech. Nechápu jak někdo jako on muže být mnou posedlý. To opravdu nechápu. Ale něco mi jeho příběhu nesedělo. Nepamatuji si totiž že bych byla někdy v Anglii natož na venkově a dívala se s chtíčem na dítě.Kdyby ani musela bych si na tak krásné dítě přece pamatovat nebo ne? Ale možná jsme tam opravdu byla, ale už si to zřejmě nepamatuji.

,,Takže tím chceš říct že jsi mě pronásledoval jenom proto aby si se pomstil se mnou? Ty chceš jít se mnou za Arem a pomstít se?“ tohle jsem opravdu nechápala. Jek to může chtít. On..dokonalé tvoření a jít promrhat svoji věčnost. To nedopustím.

,,Ano. Chci být po tvém bohu, mám k tomu své osobní důvody. Neptej se prosím.“ Odpověděl a omluvně se pousmál. Tohle zřejmě bude na delší dobu.

,,Ehm“ odkašlal si Carlisle. ,,Asi jsi si toho nevšimla Isabello, ale nepřipomíná ti jeho jméno něco?“ Zeptal se mě Carlisle a mě to teprve teď všechno došlo. Vše do sebe zapadalo….

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 5.kapitola: