Takže jsem napsala opět pokračo mé povídky..mno není to sice moc extra...asi je to tou náladou, ale snažila jsem se..pls o komentíky.....pls..jinak co dodat..tenhle díl je z pohledu Edwarda..který jak se dozvíte z kontexu už není ten hodný upírek...takže pls komentíky a soráč za chyby:)
25.06.2009 (12:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2906×
Pohled Edwarda - Setkání.....
, Proč si mě stvořil?'
, Líbíš se mi. ' odvětil Áro.
, To není pravda cítím to. Řekni mi to!' odvětil jsem.
,Ó, drahý Edwarde, mám pro tebe jediný úkol, ale bude trvat spoustu let než se k němu dostaneš. Prozatím budeš dostávat menší úkoly, které ti pomůžou stát se nepřemožitelným.' odvětil Áro.
, A co když nechci být nepřemožitelný, co když chci být normál druhořadý upír.!' vyštěkl jsem na něj.
, Prosím, nerozčiluj se, ty nejsi druhořadý upír. Ty jsi vynímečný a byl jsi stvořen pro zabíjení. A už se o tom nebudeme bavit!'
Ano....vzpomínky..... tolik jsem toho prožil po přeměně...bylo toho hodně a přitom málo. Pořád samé úkoly..pořád samé příkazy. Až jsem docela rád že jsem od tamtu vypadnul a vydal se splnit svůj úkol. Zničit Isabellu. Tohle je můj úkol. A pak bude konec. Aro mě propustí ze svých služeb a já budu volný. Jako jsem to chtěl vždy.
,Milý Edwarde, už ses nám opět pokoušel utéct?'
, O co jiného bych se asi tak pokoušel?' vyštěkl jsem na něj.
, Proč ten nepřátelský tón, můj milý příteli. Jsem jako rodina a ty se proti tomu vzpouzíš. Nenič si svoje štěstí.'
,Štěstí?! Já ti řeknu co je moje štěstí. Svoboda. Po ničem jiném netoužím. Chci jenom svobodu. Nic víc. Nic míň.'
,Dobře tedy. Jak chceš. Hned po splnění svého úkolu budeš volný.Máš mé slovo.'
Jistě Aro byl vždy ve všem čestný. Tedy posle mích schopností. Ale nikdy jsem mu doopravdy nedůvěřoval. Tak jako ostatně nikomu. Nikomu se totiž nedá na tomhle světě věřit. Všichni kopou za svůj tým. Všichni jsou mí nepřátelé. A v téhle chvíli je můj největší nepřítel Isabella.
Je teď prý někde ve Forks. Tam kde to všechno začalo. A kde to taky všechno skončí. Při té myšlence se musím temně usmát. Ale něco na ní vždy budu obdivovat. Tu odvahu. Stát si za svým i po tolika letech chová tu stejnou zášť k těm stejným osobám, stejně tak jako ty osoby chovají stejnou zášť k ní.
Nevím, ale kdybych byl na jejím místě udělal bych to samé. Ale já na štěstí nejsem. Já kopu za ten druhý tým. Za ten dobrý. A nebo zlý? Kdy ví.... Nikdo nezná Volturiovi z té pravé stránky. Já tu možnost měl je takhle poznat, ale odmítl jsem. Kdyby chtěl být na pořád ten pořád stejný voják? No já tedy ne.
Zastavil jsem se před nápisem Vítejte ve Forks. Ach jak ubohé město. Nikdy jsem lidi zcela nepochopil. Jejich myšlení je tak...tak primitivní. A to jsem byl jeden z nich. Ale to je minulost a já teď žiji přítomností a budoucností. Ničím jiným.
Nadechl jsem se a do nosu mě uhodila pár hodin stará vůně ovoce. Isabella. Problesklo mi hlavou. Vydal jsem se po té vůni pěšky. Nač se namáhat s autem. Běžel jsem jak nejrychleji umím. Tuhle akci už chci mít dávno za sebou. Požel jsem po vůni a dorazil na palouk kde stál velký bílí dům. Vítr hrál v můj prospěch a nedonesl moji vůni až k nim. Cullenovi. Opět mi problesklo hlavou.
Ano druhá nejpočetnější rodina upírů na světě, která se živý zvířecí krví. No fuj! Aro je nemá moc rád, prý ohrožují jeho vládu, ale k jednomu z nich si vypěstoval zvláštní vztah. Myslím že se jmenuje Carlisle, nebo tak nějak. Už ani nevím, nikdy jsme Aro moc dobře neposlouchal. Jsem totiž rebel.
Opět jsem se nadechl a vydal se za vůní do hloubi lesa. Běžel jsem a neohlížel se. Až jsem dorazil k místo kde ta vůně sílila. Dorazil jsem na lesní mítinku.
Byla okouzlující. Všude rostl mech, květiny, okolo zpívali práci. Dokonalé. V dálce šlo slyšet šumění řeky. Krásné místo. A ještě krásnější ho dělala vzlykající dívka s kaštanovými vlasy sedící uprostřed té krásy.
Pomalu, ale opravdu pomalu, jsem se přibližoval k ní. Můj spojenec vítr mi pomáhal takže mě ještě neucítila. Bohužel všechno překazila větvička která pod mím nášlapem vydala zvuk a dívka zvedla hlavu.
To co jsem uviděl mi vyrazilo dech. Dívala se na mě okouzlující upírka s krásně zlatýma očima. Její vlasy, její vůně. Byla dokonalá. Její nosík se nakrčil, z úst se jí vydalo vrčení. Ještě více jsem si jí oblíbil.
Pak vdechla vzduch, pohledla mi do tváře a své oči zapíchla do mích. Dívala se na mě, do mích očí a já měl pocit že mi vidí až na dno duše. Že vidí všechny ti říchy které jsem udělal. Cítil jsem jak ta tíha ze mě opadá. Cítil jsem se volný.
Co to se mnou je? Okřikl jsem se a ihned na to přerušil náš oční kontakt. A pak řekla něco co mi vyrazilo dech.
,,Lucasy?" vydechla překvapeně a hned na to urychleně opustila louku. S ní pak tato louka ztratila krásu. Všechno najednou pohaslo. Co to je?! Okřikl jsem se opět. Proč s chovám jak nějakej poblouzněný upír?! Zeptal jsem se sám sebe, ale nestihl si odpovědět. Musel jsem ji dohonit.
Běžel jsem po její vůni. Musel jsem uznat že běžela docela dobře. Její vůně,byla ale najednou cítit po celém lese.
,,Co to k sakru je?" vykřikl jsme rozčíleně a rozběhl se. Měl jsem 20% šanci že ji najdu. Víte ono se špatně něco hledá, když to cítíte všude a vy nevíte kam se máte vydat. Ale nakonec jsem ji opět našel, ale to co jsem našel společně s ní mi vyrazilo dech.....
Pohled Alice - Vize
Isabella mi toho dala k hodně k zamyšlení. Co by se stalo kdyby se to stalo mě a Jasperovi. Udělala bych to samé. Možná se to někdy dozvím.....
Hned po odchodu Isabelly bylo vidět na Carlislovi že se trápí.Esme se ho snažila nějak rozveselit, přivést na jiné myšlenky, ale nedařilo se jí to. Zřejmě jí ten příběh zasáhl taky. Nikdo na světě nemůže vědět jak se teď asi cítí. Vždyť ona si jde pro smrt.Ano a byla s tím smířená. Tohle bych asi nedokázal. Prostě se jen ta smířit s faktem, že umřu.
,,No tak Carlisle, je to přece její rozhodnutí, né tvoje." Uklidňovala Esme Carlisleho.
,,Ale já to prostě nedokážu, vždyť je jako moje dcera, a já ji dobrovolně poslal na smrt. S tím nemůžu žít." Odporoval Carlisle.
,,Ale vždyť to tak není. Musíš ji chápat je to přeci-" a dál už jsem nic neslyšela. Dostala jsem vizi.
Isabella, v lese na paloučku. Sedí a vzlyká. Přichází neznámí upír, prozradí se tím že šlápne na větev. Isabella zvedá hlavu, vrčí a pak vysloví jméno.
,Lucasy?'
Hned na to odbíhá pryč do lesa. Používá jednu ze svých schopností a rozptýlí svůj pach po celém lese.
A hned na to přišla další.
Isabella bojuje s vlkodlaky. Stoupla na jejich území. Přibíhá neznámí upír a společně proti nim bojují.
Hned na to vize skončila.
,,Alice?" ptá se Jasper. ,,Alice?"
,,Ano?" odpovím mu roztřeseně.
,,Co si viděla?" ptá se se zájmem Carlisle.
,,Isabella a ..vlkodlaci." Tyhle slova stačila aby Carlisle vystřelil z domu jako raketa. Běžel k hranici.
Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Každý může milovat 3.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!