Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 29. kapitola 2/2

06.12.2009 (19:45) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1765×

29. kapitola – Máme plán! 2/2

Carlisle

Přemítal jsem, co mi tak mohla chtít, ovšem v telefonu zněl její hlas docela naléhavě a proto jsem neztrácel čas a dal si v práci do konce dne volno. Stejně tam nebyly nějaké případy, které by mě osobně potřebovaly a kdyby ano, tak mi zavolají.

Nasedl jsem do auta a vydal se směrem domů. Pustil jsem si dokonce rádio, abych zahnal depresivní myšlenky, které mě cestou napadaly jako na povel. Myslel jsem si, že teď, když je Bella konečně šťastná, je to všechno za námi, ovšem mýlil jsem se.

Domů jsem dojel za necelých pět minut. Rychle jsem zaparkoval auto před domem a vyskočil z něj. Přešel jsem k domu a otevřel dveře. Všichni seděli na sedačkách, tedy skoro všichni. Bella přešlapovala sem a tam jako lev v kleci a já se zamračil.

,,Tak co se to tady děje?“ zeptal jsem se podmračeně a pátravě se podíval na Bellu. Ta před mým pohledem utekla.

,,Radši by sis měl sednout,“ vyzvala mě potichu a čekala, až to udělám. Povzdechl jsem si a přešel na  místo, kde seděla Esme. Chytl jsem ji za ruku a pevně ji stiskl. Tohle vypadalo opravdu vážně...

,,No?“ otočil jsme se opět na Bellu a ta nasucho polkla.

,,Dobře,“ vzdychla a ještě chvíli si urovnávala myšlenky. ,,Během předchozích pár hodin vyšlo najevo pár informací,“ řekla a zase se odmlčela. Nevěděla, jak to říct...

,,Kterých?“ zeptal jsem se opět, jelikož jsem měl neblahé tušení, že....  V tu chvíli se ozval Edward.

,,Já vám to vysvětlím,“ řekl odhodlaně a předstoupil před nás jako před soud. Bella se postavila vedle něj a chytla ho za ruku. Pousmál jsem se.

Polknul a pak se koukl každému z nás po jednom do očí. Muselo ho to stát hodně odvahy, jelikož mi najednou připadal o hodně bledší než dřív. Pak se ještě jednou hltavě nadechl a spustil. To, co jsem si vyslechl v následujících minutách, ovšem nebylo tak skvělé, jak jsem si myslel.

Čekal jsem, že třeba udělali spontánní věc a zasnoubili se nebo něco takového. Nebo že chtějí na čas vypadnou z Forks, ale tohle... tohle opravdu nebylo dobré a já měl co dělat, abych se na něj nevrhl, jelikož tohle bylo hodně zlé....

Ovšem nebyl jsem jediný, kterému to vadilo. Emmett s Jasperem sem tam výhružně zavrčeli a Edwardovi se pak ještě hůř mluvilo. Esme držela křečovitě moji ruku a já zase její. Rose si zlostně prohlížela Edwarda a jen Alice si zachovávala kamenný výraz. Někdy jsme si přál mít její jistotu v budoucnosti a vědět, co se stane.

Když skončil, poníženě sklopil hlavu a pustil Bellinu ruku. Čekal na to nejhorší... Zhluboka jsem se nadechl a tak jako on se podíval každému členu do tváře. Všichni čekali, co na co řeknu, ovšem já to nejdřív musel vstřebat.

,,Tohle opravdu není to, co jsme čekal...,“ zamumlal jsem a promnul si kořen nosu.

,,Omlouvám se,“ hlesl potichu a dál nechal sklopenou hlavu. Bella se na nás všechny mračila a chytla ho opět za tu ruku. Chtěla mu dát najevo, že její podporu už má, ovšem dalo se mu ještě věřit? Není to další jeho plán?

,,Ještě jsem vám neřekl jednu věc,“ hlesl najednou. Hlas měl zastřený bolestí.

,,Jakou?“ ozval se naštvaně Emmett a jen tak tak seděl na sedačce. Byla na něm vidět, že stačí jeden jeho prudký pohyb a skolí ho na zem. Tak hrozivě Emmett vypadal.

,,Mám přesně měsíc na to, abych Bella zabil, jinak sem přijede Aro osobně,“ řekl potichu, takže jsem měl chvilku dojem, že jsem si to jenom vymyslel, ovšem výrazy všechny ostatní napovídaly, že asi ne...

,,Opravdu nevím, co si mám myslet,“ povzdechl jsme si a vstal. Všichni sledovali každičký můj pohyb. Bella se na mě dívala prosebně, ostatní se jen koukali a čekali, co ze mě vypadne, jelikož věřili, že to za ně vyřeším já.

Přešel jsem malými kroky až k němu a k Belle. Měl sklopenou hlavu, ale věděl jsem, že si čte mé myšlenky. Je to pravda? Pravá nefalšovaná pravda? zeptal jsem se ho v duchu a on neznatelně přikývl.

Takže už žádné další lži? Už víme všechno? Opět přikývl. Povzdechl jsem si a pohled stočil k Bella. Její oči mě o to žádaly a já jí to možná dlužil. Nebo jsme to dlužil Lucasovi, i když tomu jsem toho dlužil hodně. Slíbil jsem, že na ni dohlídnu a místo toho ji dám dohromady s upírem, který byl vycvičen k tomu, aby ji zabil.

Jenomže když mu ona odpustila a věří mu, tak proč nemůžu já. Vždycky jsem se držel jen svého úsudky a faktů. Teď tu byla jen slova, bez faktů, a jedny žádající oči.

,,Nevím, co k tomuhle mám říct, ovšem Bella ti zjevně věří a já to budu respektovat a budu ti věřit společně s ní,“ řekl jsem potichu sotva slyšitelně pro ty, kteří seděli za mými záda, ale hlavně tak, aby to slyšel on.

Cítil jsme znatelné ulehčení v místnosti. Všichni se oddychli, jelikož se báli mé reakce. Jako bych mohl reagovat nějak přehnaně. Edward řekvapeně zvedl hlavu a hleděl mi do očí. Hledal tam lež. Něco co on provedl Belle? Čekal snad, že mu oplatíme to samé?

Neznatelně zavrtěl hlavou a opět ji sklopil. Musíš se vzchopit, řekl jsem mu pomocí myšlenek. Opět přikývl, ale hlavu nechal dole.

,,A co budeme dělat teď?“ zeptal se Emmett a já se otočil ke zbývajícím členům rodiny čelem.

„Teď?“ zopakoval jsem. ,,Teď se dáme do práce. Myslím, že toho musíme ještě hodně stihnout, jelikož Aro na nás nebude čekat.“

,,Počkej,“ ozval se opět Edward. ,,Já se neprosil o pomoc,“ hlesl, ale tentokrát nechal hlavu pevně zdviženou.

,,To si taky nemusel. Je čas, aby někdo Arovi dal pořádnou nakládačku,“ řekl jsem s úsměvem a pohledem jsem se zastavil na usmívající se Belle. Udělal jsem dobře, pomyslel jsme si a spokojeně se otočil.

,,Alice...,“ začal jsem, ovšem ihned mě přerušila.

,,Vím, co mám udělat, Carlisle. Pojedeme do Evropy a koukneme se tam po známých. Budeme vás o všem informovat,“ řekla a s úsměvem popadla Jaspera za ruku. Ve vteřině byli nahoře a podle zvuků si začali balit věci.

Pak jsem se otočil na Emmetta s Rose. ,,Potřebuju, abyste si vzali telefon a seznam. Obvolali všechny známé, u kterých víte, že se často stěhují, a poprosit je o pomoc.“ Oba dva naráz kývli a hned nato se vypařili z místnosti. Esme tohle všechno pozorovala se strachem v očích. Já strach neměl. Prozatím....

Teď zbývala poslední dvojce. ,,Edwarde, Bello,“ pokynul jsem k nim. Věděl jsem, že nemáme moc času a že si musíme pospíšit, jelikož měsíc uběhne jako voda.

,,Vy vyrazíte po Americe. Prohledejte všechny kouty a využijte vaší pověsti. Naberte vzbouřence proti Arovi a pospěšte si. Jakmile jich budete mít dostatek, vraťte se. Pokud jich ovšem moc nebude vezměte ty, které najdete a vraťte se nejpozději do čtrnácti dnů. Vím, že je to málo času, ovšem víc si nemůžeme dovolit,“ řekl jsem nekompromisně a Edward s Bellou přikývli.

Pak se otočili a jako ostatní byli ve vteřině pryč. Zhluboka jsme se nadechl a plynulým pohybem jsem vytáhl stříbrnou krabičku. Mobil. Rychlým pohybem jsem vytočil číslo a čekal.

Ozvalo se jedno, druhé a třetí pípnutí. Pak hovor přijal. ,,Eleazare?“ zeptal jsem se vyrovnaným hlasem.

,,Carlisle?“ ozvalo se z druhé strany. ,,No nazdar, ty všivej-“ Přerušil jsem ho.

,,Eleazare, teď není čas na přátelský rozhovor. Máme problém...“

,,Co se děje?“ zeptal s obezřetně.

Zhluboka jsem se nadechl a začal vysvětlovat okolnosti a podrobnosti. Věděl jsem, že do toho půjde s námi. Nepřátelství, které si vybudoval za ta léta k Arovi, bylo dostatečně velké.

,,S námi můžeš počítat,“ ujistil mě. ,,Zítra jsme u vás a teď mne omluv, musím si jít zarezervovat letenky.“ Hned nato telefon utichl.

Povzdechl jsme si a usmál se na Esme, která mé počínání sledovala zpovzdálí s nešťastným úsměvem. Teď zbývala ta horší část, která byla spojena s telefonem. Vlkodlaci....

Omlouvám se za případné chyby, jsem teď mimo...

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 29. kapitola 2/2: