Tak je tu další dílek, tentokrát rozdělený na dvě části. Tahle první je taková... no oddechová a v té druhé se máte opravdu na co těšit, jelikož bude (snad) extra dlouhá a taky napínavá :) No nic, jdu si úžívat, chvilky klidu a vy piště komenty, jelikož pokud nebudou komenty, nebude další část a tentokrtá to myslím vážně. S pozdravem Vaše ZabZa ;)
24.11.2009 (20:45) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1648×
29. kapitola- Máme plán! 1/2
Bella
Nevěděla jsme co to do mě vjelo. Popsala bych to jako jakousi rebelii. Prostě jsem chtěla Ara zabít a to, že byl teď Edward se mnou mi hrálo do karet. Nenávist, kterou jsem k němu před tím cítila se jakoby vypařila. Zmizela. Teď ji nahradilo něco jiného. Radost a rebelie smíšená dohromady.
,,To ti nevyjde,“ namítl a díval se na mě s jakousi úctou. Obdivoval mě snad? Pak se jeho výraz změnil. Nahradil je nechápavý a trochu překvapivý.
Celá takhle situaci mi začala připadat absurdní.
,,Když ne, tak jsem to alespoň zkusila. Jdeš do toho se mnou?“zeptala jsem se ho. Na chvilku se zamyslel.
,,Dobře,“ přikývl a rázně vstal.
,,Dobře,“ zapakovala jsem nejistě, jako bych se bále, že si to rozmyslí. ,,Musíme si pospíšit“ vydechla jsem a chtěla se rozběhnout, když v tom jsem ucítila na své ruce jeho dotyk. Překvapeně jsme se otočila. Na tváři mu hrál rošťácký úsměv. Vypadalo to jakoby uplynulé hodiny pro něj teď vůbec nic neznamenaly.
Musela jsme uznat, že mě jeho dotyk zase tak nevadil. Teď, když jsem věděla, že jeho láska nebyla přetvářka, ikdyž né úplně, bylo všechno v pořádku. Nechala jsem aby mě obklopil ten příjemný pocit a pak jsem se rozběhla s ním po doku směrem Carlislovi. Musel se o našem plánu dozvědět.
Neurčitá osoba vkrádající se do děje
Zatím co Bella s Edwardem běželi k Carlislovi, vysvětlit mu všechno shodu i s neshodu náhod, někde v Itálii bylo opravdu dusno a to čím dál tím víc. Všichni věděli, že se jejich velitel zmílil a všichni by m to nejraději vmetli do tváře, aby i oni u kázali, že i on není dokonalý. Ale zatím mlčely a čekali na další příkazy, které vydá.
Aro přemýšlel. Jako teď každý den. Snažil se přijít na ten důvod proč by ho mě ztratit a tak. Snažil se přinutit svůj geniální mozek myslet, ale šlo mu to opravu těžko. Pořád na něj musel myslet. Musel se pořád zaobírat Edwardem a Bellou. Přemýšlel, uvažoval, zvažoval, nervoval se.
Věděl, že pokud ji nezabije je boj nevyhnutelný a teď to bude velice vyrovnaný boj. Dva nejmocnější upíři proti nim, to nikdy nebude znamenat něco dobrého. Přesto ale pořád doufal, že se rozhodl správně a čekal na telefon od něho, že je to za ním. Že je Isabella mrtvá, bohužel netušil, že ti dva právě teď běží aby si zařídily svoji armádu proti němu. Právě proti němu.
,,Můj pane..,“ ozvalo se od dveří a Aro překvapeně zvedl hlavu. Nechtěl aby ho někdo rušil. Zamračil se, ale pokynu.
,,Co je?“ zeptal se a Demetri mohl v jeho hlase slyšet hrubý podtón. Povzdechl si.
,,Kontaktovali jsem vaše zámořní spojence, bohužel ale odmítli pomoc,“ hles a vědět že nepřijde nic dobrého.
,,Odmítli?“ zopakoval, přestože to tušil. Nikdo by teď nešel do boje proti nejmocnějším.
,,Ano pane. Oni se bojí,“ potvrdil mu jeho tušení. Zavrčel.
,,Po tom všem co jsem pro ně udělal?!“ rozkřikl se a rázně vstal ze svého křesla. Vrčel a oči mu zčernali. Demetri s narovnal.
,,Je mi to líto..,“ chtěl se omluvit, ale to už směrem k němu mířilo právě ono křeslo. Jen tak, tak uhl a křeslo se rozbilo o zeď.
,,Nemusí!“ okřik ho. ,,Když tak, tak ať! Budu si to pamatovat!“ zavrčel a zlostně se k němu obrátil. ,,Přines mi mapu a přiveď stopaře,“ řekl už docela klidně a posadil se na další křeslo. Demetri přikývl a pak co nejrychleji vycouval z místnosti. Takhle svého pána nikdy neviděl. Vždy si myslel, že bere všechno v klidu a rozvážně. Teď to tak nevypadal. Bral si všechno až moc osobně...
Edward
Běželi jsem jak nejrychleji jsme uměli, přesto se mi zdálo, že běžíme pomalu, ale to by mi až tak nevadilo. Byl jsem opravdu šťastný, že je tu se mnou, že držím její ruku, a že jsme se to sbad všechno už vyříkali.
Řítili jsem se jak nejrychleji jsme mohli a já přemýšlel na d tím jak budou reagovat až to všechno zjistí. Budou se zlobit, vrčet? Nebo se zachovají zcela profesionálně? A co pak, když jim to řekne? Seženeme si svoji vlastní armádu? Půjdeme po Arovi?
Zavrtěl jsem hlavou a přidal na rychlosti. Nechtěl jsem na tom myslet, jelikož na tom byl čas. Dům se před námi vynořil z čista jasna a mě připadlo, že to jsou roky, kdy jsem odsud odjížděl v limuzíně společně s Bellou.
Naplnila mě také jakási divná agonie, možná potěšení z toho, že je to všechno za námi, nebo vlastně před námi a nebo to byla jenom reakce na Bellininu ruku, kterou držela tu mou a pevně ji tiskla. Věřila mi, což neměla. Byl jsem to já. Edward Masen, to jsme věděl, jenomže jsem taky věděl, že tam někde uvnitř je pořád ještě ten jiný Edward, který by dokázal Bellu znovu zradit a to jsem nemohl – nechtěl – dopustit.
Byli jsme jen pár kroků od domu a já ještě naposledy zaváhal. Ještě bylo cesty zpět, ovšem to já nechtěl. Nemohl jsme to udělat po tom všem. Prostě jsem nemohl a tak jsem hrdě se vztyčenou hlavou vstoupil do domu.
Alice s Jasperem a Emmett seděli v obyváku. Z kuchyně se ozývali divné zvuky což potvrdilo moji domněnku, že Esme je právě tam a Rose právě scházela schody dolů. Usmála se na nás hned po příchodu.
,,No konečně,“ ozvalo se do televize a Emmett si to rázoval k nám s potutelným úsměvem na rtech, jenomže teď jsme neměli čas na povídání. Museli jsem plánovat! A věděl jsem to já i Bella, jelikož jedním pohybem ruky to Emmettovi zarazila.
,,Teď ne Emmette,“ řekla rozhodně a otočila se k Esme, která právě vtančila do obyváku. ,,Carlisle je tady?“ zeptala se s nadějí v hlase.
Esme zavrtěla hlavou. ,,Ne, proč?“ zeptala se, ale teď zavrtěla hlavou Bella. První kdo se to mohl dozvědět byl Carlisle a pak teprve ostatní, jelikož Carlisle byl rozený vůdce.
,,Podej mi mobil...,“ šeptla směrem ke mě a já ji ho ve vteřině přinesl. Rychle vyťukala číslo a čekala.
,,Ano?“ ozval se zadýchaný hlas Carlisleho.
,,Carlisle?“ zeptala se spěšně Bella.
,,Ano?“ zeptal se znovu. ,,Bello? Jak jste si užily-“
,,Carlisle máme problém.“ Přerušila ho. ,,Musíš okamžitě přijet,“ vybídla ho a než stačil něco namítnou zaklapla telefon a omluvně se usmála na všechny vyjevené tváře.
,,Já vím, že chcete vědět co se děje, ovšem musíme počkat na Carlisleho, jelikož bez něj to nepůjde,“ oznámila jim a všichni pokývali hlavou jakoby věděli o co jde. Pohledem jsem zavadil o Alici, která se náš pátravě prohlížela, ale když zjistila, že i já se na ni koukám omluvně se usmála a obrátila se zpátky k Jasperovi. Teď jsme mohli čekat jen na Carlislea....
Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Každý může milovat 29 - kapitola 1/2:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!