Vážení....je tu další díl...wow....mno zde to bude spíš o minulost...dozvíte se jak to vlastně všechno bylo....možná to je trochu zmaté tak mě za to prosím neukamenuj te....jelikož jsem se pár týdnů pořádně nevyspala šilhám :)).....takže pls o komentíky- KRITIKU chci taky vidět....Vaše Zabza
22.08.2009 (13:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2055×
19.kapitola- Pravý nebo vymyšlený příběh?
Pohled Isabelly
Nevím co mě to v u chvíli napadlo, ale sršela jsem elánem. Sedla jsem si na schody před domem a on vedle mě. Slunce se opět schovalo za mraky, takže nehrozilo, že by nás tu někdo mohl spatřit jako dva zářící diamanty. ,,Je to zvláštní pocit,“ řekl z nenadání. ,,Co myslíš?,“ zvědavost, moje slabost. ,,Tohle všechno. Když jsme se poprvé políbily,“ střelil pohledem ke mně a mě si vybavila ta horká chvilka. ,,Bylo to takové jiné…..líbilo se mi to, né že ne…… A ty pak utečeš,“ zakroutil nevěřícně hlavou. ,,Nevěděl jsem jestli jsem neudělal něco špatně, nebo tak něco,“ potýkal se slovy. ,,Bál jsem se,“ šeptl a hlas se mu zlomil. ,,No a pak přijdeš domů,“ začal na novo. ,,A dobrovolně se necháš ukecat do hraného vztahu,“ opět nevěřícně kroutil hlavou. ,,V tom lese se muselo něco stát, že?,“ otočil se na mě.
,,Ano,“ přikývla jsem po chvíli. ,,Musela jsem si něco urovnat v hlavě. Potřebovala jsem čas…..,“ potřebuji ho i teď? ,,Aha,“ hles a dál se na nic neptal. ,,Co teď s námi bude? Budeme hrát divadlo?,“ zeptala jsem se zase já. ,,Nevím,“ pokrčil rameny a věnoval mi pokřivený úsměv. Paprsky slunce mizeli z dosahu Forks dosavadně. Místo toho je vystřídali mraky a vítr. ,,Je to ujetý,“ konstatoval suše. ,,Jo to je,“ přikyvovala jsem horlivě. ,, Vždyť se skoro vůbec neznáme,“ zamračil se. ,,Tak mi o sobě něco řekni,“ vyzvala jsem ho horlivě. Jen se pousmál ,,Ale no tak,“ strčila jsem ho něj. ,,Vždyť ty znáš mojí minulost takřka nazpaměť, tak proč bych já nemohla znát tu tvou?,“ věděla jsem že teď je v koncích. ,,Dobře tedy,“ přikývl.
Pohled Edwarda
Nevěděl jsem kde mám začít a co všechno ji mám říct. A proto jsem začal improvizovat… ,,Narodil jsem se v roce 1927 kousek od Londýna. Otce jsem neměl, jelikož ten šel do války Zůstali jsme s mámou sami. Už od mého ranného dětství mi bylo záměrně říkáno že se stanu doktorem. Máma pořád opakovala jak by na mě byla pyšná a rodinní příslušníci jak by smet. Prý bych udělal rodinně jméno,“ pohrdavě jsem si odfrkl.
,,Ale stalo se. Válka pomalu končila. Bylo mi kolem sedmnácti let, když jsem to šel zapít s kamarády. Vlastně ten den jsme slavily několik událostí najednou. Válka končila, já se dostal na prestižní školu a ten den jsem měl narozeniny. Slavil jsem sedmnáct. Na tu oslavu do smrti nezapomenu…..
Poblíž Londýna, 1944- minulost
,Tak náš malý Edík půjde študovat‘ vykřikl Brian a popil z poloprázdný flašky. ,Hochu, ty tam moc dlouho nevydržíš‘ vedl dál svůj monolog. Ostatní si ho nevšímaly. Věděli jaký Brian je. Když se mu do ruky dostala flaška nebyl k zastavení. Zbylí kamarádi se jen pochechtávali jeho nevědomosti.
,Hele Briane‘ vykřikl Dan ze srandy. ,Hitler!‘ vykřikl a ihned na to si zakryl pusu. Tohle nedopadne dobře. A taky že né……
,Ale, ale‘ ozvalo se. Na prázdnou ulici vkročila dáma. Ne dáma. Anděl. Měla krásné zlaté vlasy, které svítily i v té tmě. Měla na sobě kalhoty a triko. Z vlasů jí sem tam vyčuhovala sem tam nějaká ta tráva. ,Slyšela jsem něco o narozeninách‘ nahodila a temně se usmála.
,Jasně!‘ vykřikl Brian a nevšímal si vražedných pohledů jeho kamarádů. ,Tady Edík má narozky‘ postrčil ho dopředu a začal se smát. Ženě se úsměv prohloubil. ,Ach tak‘ prohrábla si vlasy. ,Chtěl by jsi dárek Edwarde?‘ pohlédla na zmiňovaného. Ten jen bez rozumy přikývl a vykročil směrem k ženě.
,Dobře tedy‘ řekla a bez rozpaků políbila Edwarda na rty. Líbala ho vášnivě, ale bez citu. Odlepila se od úst a postupovala polibky níž a níž až dorazila k hrdlu. Slastně zavřela oči a v tu chvíli se ulicí roznesl výkřik. Výkřik bezmocného Edwarda. Žena se dotrhla od Edwarda. Líbil se jí. Nechtěla ho zabít. Položila jeho tělo svíjející se v křečích na zem a vrhla se na jeho opilé a bezbranné kamarády. Ten den bylo ovšem. Vznikla nová existence…..
Přítomnost
,,Páni,“ vydechla, když jsem ji řekl začátek mé nové existence. ,,Co bylo dál?,“ zeptala se horlivě. Teď přišla na řadu lež.
,,Má stvořitelka- Elleanor- jak se později představila mě odvedla z Londýna dovedla do Ameriky. Snažila se tvořit další takové jako jsem já. Líbila se jí moje schopnost. Chtěla i další a táhnou proti Vultoriů,“ všiml jsem si jak se narovnala. Pokrčoval jsem. ,,Vlastně ti chtěla pomoct. A tak jsem se o tobě dozvěděl celou pravdu. A jak říkám byl jsem a jsem tebou fascinován.
Jenomže nás Vultoriovi našli. Zničily Elleanor a ostatní novorozené. Tou dobou jsem byl ale pryč. To už jsem tě hledal. Takže nic neobvyklého. Abych to vlastně shrnul. Zrodil jsem se na své 17.narozeniny, pomáhal jsem zničit Vultoriovi- beznadějně a hledal jsem tě. To je moje ubohá minulost. Nic moc, co?“ otočil jsem se na ni. Usmála se. ,,Ale ne,“ mávla rukou. ,,Jde to.“ Úsměv se jí rozšířil.
,,Hey, vy dva,“ ozvalo se z domu. ,,Nechtěli byste si jít baseball? Bude bouřka“ řvala Alice. Pohlédl jsem na Bellu. Ta jen přikývla. ,,Jasně!,“ vykřikl jsem a zvedal se ze země. A šlo se hrát……
Neurčitá osoba vkrádající se do děje
Neřekl jí celou pravdu, ale ani ji tak moc nelhal. Byla to lež s smíchaná s pravdou. Jenže to se Belle nedozví, tedy ano, ale né teď a tady. Možná někdy příště……
1950- Itálie- Volterra -minulost
,Drahá Elleanor‘ řekl radostně postarší muž sedící na trůně. ,Koho pak si nám to přivedla?‘ pohlédl s dychtivostí na chlapce vedle ní.
,To je Edward‘ řekl tvrdě a poukázala na něj. ,Má něco co by tě mohlo zajímat. Umí číst myšlenky……….Přišly jsme na to nedávno. Při lovu‘ zasmála se.
,To je skvělé‘ řekl z nenadání ten muž. ,My už se o něj postaráme. Felixi?‘ otočil se ne jednoho upíra. Ten jen kývl a vyváděl Edwarda z místnosti.
,Máš co jsi chtěl. Teď mě nech jít‘ řekl žena.
,Drahá Elleanor, vždyť víš že dodržuji své slovo‘ pokynul ke stráži. ,A proto mne teď omluv. Musím si něco zařídit‘ zvedl se a odešel z místnosti. Nechal ubohou Elleanor napospas dvaceti nejlepším talentům na hradě. Teď měl ovšem ten nejlepší. Teď měl Edwarda.
Takhle to bylo. Takhle se Edward setkal s Arem a takhle se dali dohromady. Ovšem proč si Edward myslí že ho stvořil Aro, když jeho vzpomínky ukazují něco jiného? Další otázka…ano všechno co Aro nastrkal Edwardovi do hlavy bylo nedobrovolné. Pomocí vyhrožování, mučení a používání různých mocí. Tím si Aro získal Edwardovi poslušnost a oddanost.
Zřejmě se ptáte kde se Edward potkal s Eleazarem. Ano i to je v Edwardově minulosti. Říká se že upíři nezapomínají, ovšem vzpomínky se dají potlačit, či pozměnit. Záleží jen na síle ducha a odvaze, zda dokážeme ty samé vzpomínky přivést zpět. To se ovšem Edwardovi ani Eleazarovi nepovedlo. Mají pocit že se někde viděli, že se znají jenomže odkud a proč mají ten pocit, To vše skrývá Edwardova minulost
1950- Itálie- Volterra-minulost
,Přiveďte ho sem‘ pokynul muž na trůně. Dveře se otevřeli a do sálu přišel Edward. Upír, který tady byl proti své vůli. Upír, kterému upíraly svobodu.
Postavil se doprostřed místnosti a čekal. Hodiny v místnosti tiše tikali. Nikdo nedýchal ani nemluvil. Dveře se otevřeli podruhé a do sálu vkročil muž. Tmavé vlasy, vyšší postava. Eleazar. Muž s darem vidět talenty.
,Drahý příteli‘ pokynul muž sedící na trůně. ,Mám pro tebe poslední úkol. Pak můžeš jít‘ Eleazarovi se značně ulevilo. Aro poukázal na zamlklého Edwarda. Eleazar k němu přišel a uchopil jeho ruku.
Chvíli bylo ticho a pak konečně Eleazar promluvil. ,Má hodně silou moc. Je mocný……. Hodně mocný. Mže se rovnat s Isabellou. Stačí jen trénovat‘ řekl naprostým klidem a pustil chlapcovu ruku.
,Dobrá tedy‘ řekl potěšený Aro. Pokynul k jedné ženě. Ta vyšla k Eleazarovi. Vyvedla ho ze dveří. Na chodbě ho zastavila a potlačila tuto vzpomínku. Jenomže svůj dar neuměla tolik ovládat potlačila hned několik vzpomínek na poslední rok ve službách Ara. To bylo poslední co Eleazar udělal ve službách Ara. To samé pak žena udělal Edwardovi. Potlačila setkání s Eleazarem. Tím nastala nová éra.
Edward se stal chladný a vzpurný upír. Pořád cvičil a snažil se utéct. Nelíbilo se mu ve Volteře. Věděl to on i Aro. Ale ani jeden z nich nedosáhl toho co chtěl. Edward svobodu, Aro oddanost. Až jednou…… Aro konečně propustil Edwarda. Pod podmínkou. Musí splnit poslední úkol. Ten nejtěžší, pro který byl ve službách Ara vycvičen. Zabít Isabellu…….
Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Každý může milovat 19.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!