Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » každý může milovat 17.kapitola

17.08.2009 (20:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2021×

Tomáš Klus- Pocity

17.kapitola- Zrnko pochybnosti

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

,,Eleazare,“ řekl přívětivě Carlisle a hned na to se přátelsky plácal po zádech s návštěvníkem. ,,Carlisle,“ řekl stejně potěšeně ten druhý muž a přitom hodil zamyšlený pohled na Edwarda, který se mezi novými hosty cítil ne sví. ,,Tak nás tu máš, alespoň na pár dní,“ řekl přátelsky a pustil z obětí Carlisleho.

,,Myslím, že nám to vadit nebude,“ řekl a střelil pohledem k vykolejenému Edwardovi, který nechápal co se tu okolo něho děje. ,,Carmen,“ řekl opět přátelsky Carlisle a objímal ženu Eleazara, který též neváhal a šel přivítat ostatní členy Cullenovic rodinky. V tuto chvíli to vypadala jako z nějakého romantického filmu. Všichni v objetí a vykládajíc si zážitky z minulých let….jak dojemné…..Jenom Edward tam stál jak kůl v plotě a nepřítomně se díval před sebe….

Mezitím hluboko v lese seděla Isabella. Pořád ještě zaskočená tím co se tu před ní odehrálo. Lucas, vzpomínky a hluk. Teď si naplno užívala toho ticho a okolo a taky toho částečného klidu, který nastal po odchodu Lucase. A nebo tu vlastně ani nebyl? Vždyť to je jedno….První paprsky slunce podaly na kmen stromu, takže i na Isabellu.

Příjemné teplo se jí rozhostilo po jejím ztuhlém těle a temný les najednou ozářila záře vycházejíc z jejího tělo. Bylo to jiné, než ostatní jiskřící věci. Tohle bylo magické a krásné. Její tělo bylo poseto tisíce malinkými diamanty. Né takovými z obchodu, ani ty předražené. Tohle byli jiné diamanty….zvláštní…takové, které nikde nenajdete….

,,Ehm…..,“ Eleazar a předstoupil před- ještě pořád ohromeného- Edwarda. ,,Já jsem Eleazar. A ty jsi?“ Napřažená ruka čekala na přijetí. ,,Ehm…Edward…Edward Masen,“ řekl nepřítomně Edward a stiskl Eleazarovi ruku. ,,To je náš nový člen,“ řekla potěšeně Esme a dělala, že si nevšimla Edwardových vytřeštěných očí. ,,Někde v lese je ještě Isabella. Též náš nový člen,“ pokračovala. ,,Isabella?,“ otočil se Eleazar na Carlisleho. ,,Ta Isabella? Ta Isabella, která je nejmocnější upírkou?,“ ptal se nevěřícně Eleazar. ,,Ano,“ pokýval hlavou Carlisle. ,,Předně ta Isabella….“

,,Ale….,“ Eleazar chtěl něco namítnout. ,,Pokud nechcete aby někdo viděl na naší verandě jak tady září několik osob, měli byste se klidit do obýváku. Jelikož ani ne za necelých 30sekund vysvitne slunce a pokud se neschováme nejdou nás lidé.“ Řekla mile Alice a strkala hosty dovnitř. Hned za nimi šel Carlisle, Esme, Rose, Jasper, Emmett a ještě pořád přepadlí Edward. Měl divné tušení že toho nesmělého muže zná. Někdy z dřívější…někdy z doby když byl ještě člověk. A to se nesmí nikdo dozvědět……

,,Asi jsme ještě neměli možnost se poznat,“ vykřikla rozjařeně menší blondýnka a podávala Edwardovi ruku. ,,Jsem Tanya a ty jsi Edward, je to tak?“ zeptala se koketně a zamrkala. ,,Ano,“ odpověděl neutrálně a snažil se ignorovat její myšlenky, které na něho křičeli, přesto že tuto schopnost měl vyplou. ,,Tak,“ dala se do rozhovoru. ,,Asi ještě neznáš mé sestry a matku. Tamto je Kate,“ ukázala na pohlednou hnědovlasou dívku živě se bavící s Jasperem a Alicí. ,,Irina,“ poukázala na další blondýnu zírající neutrálně do prostoru. ,,A Carmen, naše matka,“ řekla pyšně a hlavou kývla na postarší ženu bavící se s Esme.

,,Hmmmmm,“ řekl zamyšleně Edward a přitom propaloval pohledem Eleazara, který se živě bavil s Carlislem. ,,A jak si se k nim vlastně dostal? Taky si chtěl být vegetariánem?“ vyzvídala. ,,No,“ řekl nepřítomně a přemýšlel nad tím jestli má Tanya vůbec mozek, jelikož si ještě nevšimla že se ji snaží okázala ignorovat. Přesto ji ale odpověděl, jelikož první dojem je nejlepší……….

,,Vlastně jsem neměl v plánu stát se vegetariánem,“ řekl přímočaře. Tanya na něj jen hleděla. ,,Tak proč…..,“ nedořekla to. ,, Kvůli Isabelle,“ řekl ještě víc zostra. Nechápal kde se v něm ten hněv bere a proč si ho vybíjí zrovna na ni. ,,Sledoval jsem ji. Jsem totiž fascinován její pomstou a tím vším okolo ní. Mířila sem a já šel za ní. Proto jsem tu. Protože tu je ona,“ zloba pomalu vyprchávala. ,,Aha,“ řekla Tanya zaraženě a na nic víc se zuž radši nezeptala. Měla strach jestli by na ni nevyjel. ,,No,“ řekl najednou Edward. ,,A co ty?,“ zeptal se zcela bez zájmu a hleděl ji do očí.

Byly zlaté. Takové jako měl on, ale jiné než měla ona. Tyhle ty oči neměli žádnou hloubku. Nebyl v nich žádný svět. Byly…suché….. Byl tak zabrán rozebíráním a srovnáváním očí Tanyi s očima Isabelly tak, že nepostřel že se Eleazar s Carlislem vypařily do vedlejší místnosti s jistotou že je nikdo z obýváku neuslyší.

Pohled Isabelly

Klid má své výhody i nevýhody. Někdy vás uklidňuje někdy zase ne. A někdy po dlouhé chvíli vám pak ticho leze na nervy. Tak jako mě. Ticho. Žádný zpěv ptáků, šumění řeky či něco podobného. Jakoby se z tohohle lesa vypařil život….jakoby v něm všechno zemřelo….

,,Tak jo..,“ řekla jsem si pro sebe a zvedla se ze země. Nohy mě nepříjemně brněli i když jsem upír. Stává se z tebe člověk, Isabello, řekl tajemný hlásek v mé hlavě. A já více méně musela souhlasit. Něco se děje….a děje se to se mnou…..

Oprášila jsem si špínu z oblečení, zkontrolovala svůj zevnějšek a po pár nádecích i můj vnitřek. Prošla jsem si všechny fakta, proč jsem se rozhodla zrovna tak a když jsem došla k názoru že se motám v kruhu jsem to vzdala a vyběhla. Opět jsem si ten uvolňující pocit užívala. Cítila jsem se zase svobodná a pomáhal mi pocit že běžím za svým cílem. Že běží domů, kde ne mě všichni určitě čekají. To mi dodalo odvahu i energii. Ještě více jsem přidala do běhu a přitom si pomalu uvědomovala že slyším ptáky. Opět se život vrátil. Našpicovala jsem uši. Šumění řeky, ptáky, spadnutí listu a mé tiché kroky. Kroky lidí někde poblíž. Slyšela jsem opět život…….

No a pak se najednou přede mnou vynořil. Stál tam tak honosně uprostřed toho zelena. Pořád stejný a pořád tak krásný. Musím uznat že i když jsem tu byla mnohokrát připadal mi tentokrát ten dům mnohem hezčí. Vypadal staře a přitom tak nadčasově. Jakoby sem vůbec nepařil. Jakoby byl z budoucnosti, kde se vraceli do minulosti……Zpomalila jsem a lidskou chůzí došla až k zadním dveřím. Zastřela jsem svůj pach takže neměli šanci mě cítit, tedy pokud jim Alice neřekla že se vracím. Přiblížila jsem se ke dveřím a pomalu šahala na kliku. Živé povídání a nové pachy okolo domu mě utvrdily v tom že máme návštěvu. ……

Z domu se linul smích a živé štěbetání na různá témata: architektura, sport, oblečení, historie. Ovšem mě nejvíce zaujal rozhovor mě nejblíže. Usoudila jsem že se odehrává v místnosti kam jsem měla namířeno a podle hlasu jsme poznala Carlisleho a jednoho neznámého. Tedy návštěvníka….

,,Mě se nezdá,“ promluvil mužský hlas. ,,Kdo?,“ zeptal se Carlisle. ,,Edward. Mám takový pocit že jsem ho už někde viděl, že ho znám. Jenomže si na to nedokážu vzpomenout,“ zřetelně jsem si představila jak nad tím návštěvník musí kroutil hlavou. ,,Ale, Edward je milý hoch,“ odporoval Carlisle. ,,Kde by jsi ho tak asi mohl potkat, co? Vždyť je stoprocentně mladší než si ty a pokud byste se potkali nepamatoval by si tě?“

Musela jsem uznat že Carlisle má pravdu i když na tom co říkal ten neznámí bylo taky něco. ,,Já ti nevím,“ řekl zamyšleně. ,,Někoho mi připomíná…někoho z minulosti.“ Z hlasu vycházela zjevná frustrace. ,,Z minulosti? Vždyť oba dva víme že jsem v minulosti pracoval pro Vultoriovi, prosím tě co by u nich dělal on?“ Vultoriovi….Edward. V tu chvíli ve mně hrklo a já měla pocit jakoby mi znovu naskočilo srdce. Dech se mi zastavil a já ještě víc našpicovala uši. ,,No právě….nezdá se mi a jak ty sám víš nepamatuji si svůj poslední rok v řadách Ara.Něco tají a k tomu ještě ty schopnosti co má….,“ schopnosti? Cože??

,,Ano, to vím. Ale co si to mluvil o schopnostech? Vždyť tvrdil že má jen jednu. Čtení myšlenek,“ divil se Carlisle. ,,No to taky, ale vyzařuje z něj ještě něco víc. Ten hoch má velice silnou moc. Teď narychlo ti neřeknu co všechno v sobě skrývá, ale je toho hodně,“ dořekl ten muž. ,,Eleazare! Carlisle!,“ ozvalo se najednou odněkud z domu. ,,Jo už jdeme,“ řekl muž- Eleazar. Pak šli slyšet jen jejich kroky které se pozvolna vzdalovaly.

Vultoriovi a Edward? To ne…to nemůže být pravdu….to by on neudělal. A že má více schopnosti? A proč nám o nich neřekl? Třeba o nich neví, řekl jeden hláse, který stále doufal že to není pravda. Ano, třeba o nich neví. Třeba se ještě neprojevily. Třeba…… Samé třeba a samé spekulace. Zmoženě jsem si povzdechla a vešla do místnosti. Ještě pořád jsem doufala že si mě nikdo nevšiml. Odložila jsem všechny mé pochyby a spekulace o Edwardovi na neurčito a s úsměvem na rtech jsem se vypravila do místnosti vstříc dalšímu dni. ,,Ahoj, rodinko.“

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek každý může milovat 17.kapitola: