Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Každý může milovat 12.kapitola

15.07.2009 (22:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2992×

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

Jak už se tu mnohokrát zmínilo něco končí….něco začíná. Tak jako skončil tento den, tak začne i další. Další den plný lásky utrpení, nástrah osudu, přátelství..překvapení. Ale ještě předtím nastane dlouhá noc.

Hluboká noc..temná noc. Při níž se dějí věci o kterých nikdo nemá potuchy. A pak nastane ráno. Lidé se probouzejí…stejně jako příroda. A v pokoji u Cullenů už od časného rána přešlapuje z místa na místo Isabella.

Tiká pohledem k oknu a zase zpátky na podlahu. Je nervózní. Z toho co pro ni den přichystal. Bojí se..sama sebe…toho co se stane. CO všechno bude muset prožít…co všechno bude ještě muset udělat.

A náš Edward na to není o moc nejlíp. Nemá moc dobrý pocit jak ze sebe..tak z nadcházejícího dne. Bojí se tak jako Isabella. Jejich přítomnost na ně působí magicky a oni pak dělají věci o jakých by se jim ani ve snu nezdálo..dělají něco které by neměli dělat..pomalu a pomalu se do sebe zamilovávají.

A jelikož si Carlisle vzal dovolenou kvůli neočekávané návštěvě a jejich děti též udělají si společný den aby se lépe poznali…

Isabella- Nákupy..

,,No tak..Isabell..Prosím prosím prosím…Prosíííím“ , přemlouvá mě Alice na společné nákupy.

,,Tak“ , nadechnu se. Tímto si podepisuji rozsudek smrti. ,,dobře.“

,,Jóóóo!! Díky, díky ,díky!“ vrhne se mi Alice okolo krku. Jen stěží ji pak zase z toho krku sundám. A tak se jelo. Rodina Cullenů, byla rozdělena na dva  tábory.

Holky a kluci. A já byla vděčná, jelikož v přítomnosti Edwarda se cítím..nesvá. Kluci zůstali doma a my holky jsme vyrazily v čele s nadšenou Alicí na nákupy do Seatlu.

Alice jela jako šílenec, takže jsem se ani nedivila  že jsme do Seatlu dorazily do 30minut. Jakmile zastavila na parkovišti před obchody, vyskočila a už si to hnala do obchodů. Hned za ní Rose a pak já s Esme.

,,Na tyhle nákupy jen tak nezapomeneš.“ Špitla Esme a já se na ni mile usmála. Byla jsem ji vděčná jelikož přerušila tok mích myšlenek které se pomalu ale jistě ubíraly zase k té osobě.

Jakmile jsem překročila práh obchodu chytla mě Alice za ruku a tála mě do obchodu a následovně do kabinky. Narvala mi do ruky nějaké komplety a řekla ať si je vyzkouším. Nic víc..nic míň. A já jako poslušné jehňátku poslechla a oblekla si první co mi přišlo do ruky (tj. úzké tmavé rifle a tmavě růžové triko s potiskem).

Vylezla jsem z kabinky a předvedla se. Odměnou mi byl ohromný potlesky nejen Alicin ale i Esme a dokonce i Rose. A já se po dlouhé době zase cítila alespoň z části šťastna. Opět jsem zaplula do kabinky a vyzkoušela další oblečení. Tentokrát to byla černá minisukně, žluté tričko s potiskem a černá kratší mikina.

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

Polovinu dne tak Isabella prožila zkoušením různých kousků oblečení a nebo komentování oblečení pro Alice, Rose a Esme. Všem jim to moc slušel a ona byla šťastná. Došlo dokonce i na spodní prádlo….i přes veškeré Isabellyniny  protesty.

Nejvíce se ji ovšem zalíbilo v obchodě se společenskými šaty. Vybrala si pár krásných šatů. (Jedny, druhé, třetí, čtvrté, páté, šesté ). Stejně tak jako Alice, Rose a Esme. Domů se pak vraceli přeplněným autem a Isabella s pocitem zapadajícího člověka do rodiny.

Cítila se s nimi stejně jako s její mamkou. Vždy spolu chodily vybírat společenské šaty a vždy se u toho bavily. Tak jako dneska. Dneska se konečně cítila že někam zapadá. Cítila že má rodinu. A to samé i zbívající osoby v autě. Dostali šanci poznat Isabellu víc a využily toho…a nelitují. Teď ví jaká je opravdová Isabella a mají ji rádi..víc než by chtěli.

Mezitím u Cullenů doma vládne ticho. Jelikož mužská část se rozhodla pro lov. Nikdo nic nenamítal a tak se jelo. A že si to užily. Edward se s Emmette vyřádil na medvědech a cítil ten samí pocit jako Isabella. A to stejné i Carlisle a Jasper s Emmette. Všichni mohli na jeden den vypnou a žít jak jim to život dovalil. Užily a teď toho nelitují. Naopak..jsou rádi….A teď právě se vracejí domů stejně tak jako holky.

Isabella

Byli jsme pár kilometrů od Forks, když se na mě ze předu otočila Rosalie.

,,Můžu se na něco zeptat?“ řekla s nejistotou. Ale já jen kývla jelikož dobrá nálada mě ještě neopustila.

,,Co všechno  máš za schopnosti?“ optala se a já si všimla že Alice s Esme zpozorněli.

,,Ehm….no mám jich dost.“ Řekla jsem pobaveně. ,,Ale ty hlavní co mám, tak to je štít, dobře sebeovládání. No a pak třeba, tuhle schopnost vypínám , seti můžu dostat do hlavy. Ovlivnit tvé vzpomínky, názory prostě všechno.

Na co jsi kdy pomyslela to všechno uvidím a uslyším. Mohu vidět i tvou minulost a tak. No a pak k tomu patří další schopnost. Mohu ti v hlavě vytvořit iluzi. Prostě uvidíš co já si vymyslím a budeš si myslet že to tam opravdu je. No a pak to dokážu i zhmotnit, tedy někdy mockrát se mi to nepodařilo, a pak to třeba uvidí všichni. Nebo tak nějak to funguje. Ale tyhle schopnosti nepoužívám moc často.“ Řekla jsem a Rose se na mě vyjeveně koukala.

,,Neboj, já vám neublížím.“ Řekla jsem chlácholivým hlasem. Hned na to se otočila a v autě se rozhostilo ticho. Povzdychla jsem si a všem třem naráz jsem ukázala co dokážu. Myslela jsem na pláž. Krásnou slunnou pláž. A pak najednou to před námi bylo. Alice zastavila auto a dívala se. Všechny mé společnice jen vyjeveně koukali.

,,Takhle nějak to funguje.“ To už se dívali na mě a tak jsem to zase zrušila a Alice, ještě pořád překvapená, vyjela.

,,Páni“, ujelo Alici a já se usmála.

,,Někdy je to ale docela sranda. Když jsem zjistila že mám tuto schopnost používala jsem je na lidi. Pak většinou skončily v blázince, ale i tak to byla sranda.“ Řekla jsem a vybavila si ty krásné chvíle..a Lucas. A najednou, jako mávnutím proudku  to na mě všechno dolehlo. Všechna ta bolest, kterou jsem se snažila potlačit, všechen smutek, nerozhodnost. Ale opět mě vyrušila Rose.

,,To by bylo skvělí. Mohla by si tu schopnost použít na Emmetta?“ zeptala se opět nejistě.

,,Jo, to by šlo. Jen si řekni co a kdy a já ti pomohu.“ Řekla jsem  a zadívala se ven. Právě jsme míjeli ceduli Vítejte ve Forks. A jsme doma. Zbylou cestu jsme prožily v klidu. Nikdo z nás nepromluvil, každý přemýšlel o tom svém.

Dojeli jsme před jejich dům a jako nepovel všichni čtyři vystoupily zároveň. Pousmála jsem se na tím. Bylo to komické. Alice ihned zaplula do kufru a vytahovala tašky s oblečením. Pak křikla do domu aby zavolala kluky a čekala.

Za necelou sekundu ji po boku stáli všichni kluci. Alice každému strčila do ruky tašku s oblečením jeho drahé povoličky a poslala je domů. A tak to chodilo dokud nebyli všechny tašky v domě. Já tam na ně jen a  jen koukala. Dost mě totiž překvapilo že se toho účastnil i Edward a ochotně odnášel mé tašky do mého dočasného pokoje.

Dívala jsme se na něj tedy na všechny vyjeveně. Neměla jsme slov. Teprve až do mě Esme dloubla loktem jsem si uvědomila mě mám otevřenou pusu a dívám se na jedno místo od té doby co je zavolala. Zachichotala se a já se k ni přidala a pak jsem odpochodovala do svého pokoje.

Cestou jsem potkala Edwarda a mě opět zavalila vlna nervozity, nerozhodnosti, strachu. Díval se na mě, no díval. On mě spíše propaloval uhrančivým pohledem. Uhnul mi a tím se mi naskytl pohled do mého pokoje, který byl zaplněn haldou tašek s oblečením. Neuvědomila jsem se kolik jsem toho nakoupila. Ale byla jsem vděčná. Jak Esme, tak Rose i Alice. Na jeden den se jim podařilo zahnat vzpomínky. Odvést mou pozornost jinam.

Zaplula jsem do pokoje a začala se přehrabovat v taškách. Roztřídila jsem je a následovně pak uložila do poliček, věšáku ve skříni. Nakonec mi tam zbyli tři tašky s klučičím oblečením. Podle velikosti, barevnosti a střihu oblečení jsem vydedukovala že to bude Edwardovo. Jelikož Emmetovi by bylo malé, Jasperovi zase velké a Carlisle by si nic takového v životě neoblékl.

Vzala jsem je do ruku a s pevnou vůlí jsem zaklepala na jeho dveře. Chvíli se nic neozývalo a tak jsem zaklepala na dveře znovu. To už se dveře otevřeli. Stál v nich Edward. To by ovšem bylo normální, kdyby ale nebyl oblečen jen v osušce, kolem pasu.

Vyrazilo mi to dech. Koukat se na jeho dokonalou hruď která přímo vyzívala abych se jí dotkla, ale já nesměla. Musela jsem se hodně přemáhat. Chvíli jsem na něj vyjeveně zírala až pak jsem si uvědomila svou trapnost a sklopila oči na zem.

,,Tohle bude asi tvoje.“ Špitla jsem a vecpala mu do nastavené ruky tašky s oblečením.

,,Dík.“ Řekl melodický hlas, ale to já už byla na odchodu. Zhluboka jsem dýchala a snažila se zapomenout na ten pohled. Snažila jsem se myslet na všechno ostatní kromě toho. Mé myšlení bylo opět ale přerušeni…díky Alici a já byla vděčná. Zatáhla mě do svého pokoje, který měla společně s Jasperem.

,,Tak a teď tě musíme připravit na večírek.“ Řekla a začala se přehrabovat ve šminkách.

,,Večírek?“ zeptala jsem se nervózně.

,,Jo, večírek. Mezitím co jsi se přehrabovala v oblečení jsme se domluvily s kluky. Uděláme večírek. Pro vás..pro hosty.“

,,Aha.“ Hlesla jsem. Dveře od jejich pokoje se otevřeli a dovnitř vstoupila Rosalie a Esme. Obě se zářivým úsměvem na rtech.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Každý může milovat 12.kapitola: