Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Katyň, město, kde jsem měla umřít - Prolog

dvoj

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Katyň, město, kde jsem měla umřít - PrologTento nápad zase vznikl ve škole. Měli jsme hodinu čestiny a učitelka nám v souvislosti, co se stalo v Polsku, vyprávěla o Katyňi. To mě inspirovalo k napsání této povídky. Isabella je ruská děvečka, žijící v Katyni. Jednou, když se vracela z pole, ji postřelili. Umírala pod stromem v nedalekém lesíku... A zbytek se dozvíte v prologu. Budu vděčná za komentáře. Díky, AnCarlie.

17.04.2010 (15:00) • AnCarlie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1627×

Prolog

Budu vám vyprávět příběh. Tento příběh není veselý, takže pokud nechcete upadnout do přechodné deprese, tak to nečtěte.

Píše se rok 1940. Doufám, že víte, co se stalo v tomto roce v Katyňi.

Jmenuji se Isabella. Žila jsem normální život, jako každá ruská děvečka. Tehdy mi bylo 18 let. Jako každý týden jsem se vracela z pole, ale tento týden byl jiný.

Pomalým krokem jsem šla z našeho pole pěšinou mezi poli ostatních rodin. Byla jsem kousek od města, když jsem uviděla, že proti mně někdo běží. Bylo jich mnoho, polsky na mě křičeli, ať utíkám, ale já jsem jim nerozuměla. Stála jsem na místě a v úžasu pozorovala ty lidi, jak kolem mě utíkají pryč. Kdybych je tenkrát poslechla, nemusela bych to teď takhle psát, ale já jsem byla blbá, stála jsem tam a nehnula se ani o píď. Po pár minutách jsem uslyšela přibližující se střelbu a po chvíli uviděla vojáky se samopaly. Stříleli po těch, co utíkali a po mě taky. Viděla jsem, jak tisíce mrtvých těl padá k zemi a spousta postřelených umírá a umírala jsem taky já. Střelili mě do břicha. Snažila jsem se utíkat pryč, ale bolelo to. Snažila jsem se doběhnout někam do lesíka, ale moc času mi už nezbývalo. Sedla jsem si ke kmenu břízy a čekala, až umřu.

Pomalu jsem začala ztrácet vědomí, ale uslyšela jsem blížící se kroky lidí. Byli to vojáci, dva. Jeden do mě žduchnul pažbou samopalu, a když uviděl, že jsem postřelená, otočil zbraň a chtěl mě zastřelit. Začala jsem prosit, ať mě nezabíjejí, ať mě zachrání, že nic neřeknu, ale oni nechtěli. Začali se dohadovat, co se mnou, jistě jsem věděla, že mě zabijí, ale nevěděla jsem jak. Dohadovali se ještě chvíli, moje košile byla skoro celá od krve, po chvíli se rozhodli, že mě zastřelí. Neměla jsem sílu prosit, tak jsem jenom čekala na smrt. Jeden na mě zamířil a jeho ukazováček se začal přibližovat ke spoušti. Loučila jsem se v duchu se svou rodinou, když vojáci začali řvát a střílet do někoho, jež jsem nepoznávala. Potom bylo ticho, až na tu neznámou osobu jsem neslyšela nic, snažila jsem se aspoň trochu otevřít oči a spatřila jsem jak se ke mně ta osoba, muž, sklání jako by mě chtěl políbit na krk, ale pak jsem ucítila, že mě kousnul. Strašně to bolelo a pálilo. Křičela jsem, ať mě radši zastřelí, ať mě zabije, ale nestalo se tak. Sem tam jsem cítila, jak mnou pohnul, zvednul nebo mě pohladil, že už to dlouho trvat nebude. Pak bylo ticho, tma a klid.

Myslela jsem, že jsem mrtvá, ale najednou mi něco ozářilo víčka, vzbudila jsem se.

Ležela jsem v nějáké kamenné místnosti, ale chladno mi nebylo. Zvláštní, všechno vypadalo tak nějak… jinak. Viděla jsem pavoučka za oknem, co si pletl pavučinku, byl tak malinký, ale já jsem viděla i jeho oči i první kořist, co ulovil.

Někdo vstoupil do dveří, moje instinkty velily bránit se. Nevím jak, ale najednou jsem stála v rohu pokoje a z krku se mi ozývalo divoké vrčení. Ve dveřích stál mě neznámý člověk, no člověk to nemohl být, na to byl moc krásný, byl vysoké, ne moc svalnaté postavy, měl krátce střižené, černé vlasy a červené, divoké oči. Nakrčila jsem se a vrčení nabralo na síle, když se ke mně přibližoval. Říkal, že se jmenuje Thomas a že se nemusím bát, že jsem v Rumunsku na hradě. V ruce držel hrneček něčeho, co způsobovalo divoké pálení v mém krku. Thomas pomalu natáhnul ruku s tou červenou tekutinou a já jsem se prostě musela napít, nevydržela jsem to pálení. Vypila jsem celý hrneček až do dna a utišila svou žízeň. Thomas si sednul vedle dveří na židli a začal vyprávět.

Říkal, že už od pradávna žijí upíři, kteří se pohybují mezi lidmi. Ti upíři se moc neodlišují od normálního člověka, ale na rozdíl od něj jsou rychlí, silní, bledí, studení a věčně lační po krvi. Navíc své potencionální oběti přitahují jak fyzicky, tak i chováním, upíři nemusí jenom zabíjet, jejich jed umí i přeměňovat lidi na další upíry. Dále mi vyprávěl o celém světě upírů, jak se navzájem nesnášejí, milují i přátelí. Upíři mají také své zákony, co můžou a co nesmí. Těm zákonům velí dva upíři Vladimir a Stefan, ti však se musí mít pořád na pozoru proti Volturiovým, kteří se je snaží svrhnout.

Nejdřív jsem nechápala, proč mi to vypráví, ale když mi řekl, že on je upír, docvaklo mi to. Já jsem upír.

Ze stěny sundal zrcadlo a postavil jej přede mě. V odrazu jsem viděla nadpozemsky krásnou upírku s lačnýma, červenýma očima. Nevěřila jsem, že to jsem já, když se pohla, tak jsem na ni zaútočila a zrcadlo rozbila. Nevěřila jsem mu, že to jsem já. To nemůžu být já, já jsem měla umřít, protože jsem byla postřelená, měla jsem zůstat ležet pod břízou, neměla jsem teď tady být, to prostě nejsem já!

Nebo ano?!

 

Moje shrnutí // 1. kapitola


Autor: AnCarlie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Katyň, město, kde jsem měla umřít - Prolog:

 1
1. aexin
28.03.2014 [11:20]

No, slušný brak. O původním námětu, nebo originálním nápadu nemůže být samozřejmě ani řeč. Snažila ses o stejný styl jako u Twilight, ale vyznělo to spíš lacině. být tebou, tak bych se dál do psaní asi nepouštěla. Nabo si najdi vlastní styl.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře