Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kapky Lásky - 8. kapitola

07.10.2012 (08:00) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2362×

V mojí roztomilé rachotině jsme společně s Tomem vyrazili směr hotel Belicio. Ve skutečnosti nevypadal vůbec tak honosně jako jeho název.

Celá jízda proběhla v tichosti a já byla kupodivu ráda. Najednou jsem si s Tomem neměla co říct. Veškerá témata k diskusi jsme totiž již probrali a o ničem jiném, než o plavání jsme mluvit nezvládali.

Zastavila jsem na malém improvizovaném parkovišti a čekala, kdy Tom vyjde z auta, abych už mohla jet domů za blížící se zkázou jménem Cullen v mém domě. Byla jsem nadmíru zabraná v myšlenkách, takže jsem si nevšimla žádný naznačujících pohledů ze strany Toma, tedy jestli nějaké byly. Aniž jsem to postřehla, už mi strkal jazyk někam daleko do útrob lebky, a kdybych ho neodstrčila, pokračoval by snad ještě dodnes. Nechápala jsem jeho změnu. Celý den byl takový milý a příjemný a najednou… Nevím, jak si vyložil moje odstrčení, ale řekla bych, že jako odmítnutí určitě ne, protože to vyvolalo další pokus o slintavý polibek. Když už jsem se začala více bránit jeho síle, stisku a nechtěným polibkům, zeptal se: „Co to ksakru děláš?“

„Nech mě a vypadni,“ odsekla jsem mu zostra. Tom mě chvíli ostražitě sledoval, ale pak se hlasitě rozesmál. Když se přestal smát, znova mě chytil, ale teď už výrazně pevnějším stiskem.

„Nedělej se, zlato. Já vím, že mě chceš už od začátku. Jak si mě prohlížíš. Jak mě svlíkáš očima. Ty mě přímo žádáš, abych si to s tebou rozdal. A teď si jako budeš hrát na stydlivku, jo? Kvůli mně nemusíš. Není tady ten debil, co tě u vás doma líbal a hladil po zadku, takže si nemusíš hrát na nedostupnou,“ mluvil rychle, pak se přiblížil těsně k mému uchu a mně vyrašila kopřivka jen z jeho přítomnosti. „Se mnou se ti to bude líbit. Stoprocentně jsem lepší než ten kretén.“

Odklonil se ode mě a otevřel dveře na svojí straně, když viděl, že ho nenásleduji, tak mě zatahal za ruku a nevrle přikázal: „Tak pojď.“

„Ne,“ odporovala jsem okamžitě, jak jsem našla hlas a zapřela se nohama do auta, aby mě nemohl jen tak vytáhnout. A k mému štěstí mu to opravdu nešlo. Když jsem ale viděla, že to stačit nebude, pokoušela jsem se to Tomovi nějak rozmluvit a odradit ho.

„Já s tebou nebudu spát ani náhodou. Měl bys jít na pokoj a pořádně se prospat. Oba víme, že jsme kamarádi se společnou minulostí, ale víc nesdílíme a ani sdílet nebudeme. Sám si to nepřeješ. A dobře to víš.“

Tom se na mě otočil a jeho stisk trošičku povolil. Už jsem si myslela, že mám vyhráno, ale pak vlezl zpátky do auta.

„Bello, máš sexy zadek, pěkný kozy a podle mého budeš v posteli pěkná dračice. Neříkej, co si přeju nebo vím, protože stejně po mně toužíš, ať už si to přiznáš nebo ne. A já ti dneska v noci splním tvoje nejhlubší touhy, ať už budeš souhlasit jenom vnitřně nebo i nahlas.“ Tom se ke mně celou dobu víc a víc nakláněl, až byl jen pár centimetrů od mého obličeje. A já se opravdu začínala bát, že tohle asi už nezvládnu. Najednou mi Tom strčil ruku mezi nohy a pokusil se mi je od sebe odtáhnout. Naštěstí jsem automaticky zareagovala a vrazila mu co největší silou jednu silnou ránu pravým hákem. Chytil se za tvář a zacouval z auta. Toho jsem okamžitě využila, dveře zaklapla a rychle odjela.

Domů jsem dojela až za další půl hodinu, protože jsem se musela ještě několikrát projet kolem bloku, abych zahnala nechtěné slzy. Když jsem byla už úplně v klidu a ten neblahý incident s Tomem jsem vnímala jen jako zapomenutou vzpomínku, zastavila jsem před domem a šla do obýváku. Pořád jsem byla sice vyklepaná, ale už jsem se dokázala soustředit i na jiné věci.

„Kde je táta?“ zeptala jsem se Cullena, který sám seděl na gauči před televizí a sledoval zprávy. Líně ke mně otočil hlavu, trochu se zamračil, ale pak mi milostivě odpověděl.

„Asi před čtvrt hodinou ho zavolali kvůli nějakým výtržnostem. Řekl, že se vrátí až k ránu a nemáme zlobit,“ zasmál se Cullen a mrkl po mně. Rozhodla jsem se ho po zbytek večera ignorovat. Došla jsem si do kuchyně pro skleničku vody, kterou jsem do sebe rychlostí blesku překlopila.

„Jsi nějaká zamlklá,“ konstatoval Cullen za mými zády opřený o zárubeň dveří. „Tě někdo přefik, nebo co?“ To mi zvedlo mandle už jen kvůli tomu, jak blízko to mělo k pravdě.

„Ty kreténe! Vysvětli mi, o co ti ksakru jde! To sis jako dal za cíl mi zničit příchod do města? Nebo ses tady dál jak k městským závodům nedostal, a tak žárlíš na někoho, kdo má na víc než ty? Řekni mi alespoň jeden důvod, proč bych tě zrovna teď neměla vyhodit na ulici?“ Cullen si očividně můj výbuch vůbec nebral k srdci, a to mě štvalo ještě víc.

„Jeden z důvodů je například ten, že mě tvůj otec pozval, abych tady přespal, navíc teď večer se už domů nedostanu. A i kdybys mě chtěla odvézt, ztratila by ses v lese i s mojí navigací, což by se třeba líbilo mně, ale ty bys to asi už tak dobře nezvládla. Zatímco když mě tady necháš přespat, tak tě ráno ještě hodím do školy. A ty nebudeš muset jet tou ušmudlanou starou šunkou...“ Možná chtěl ještě pokračovat, ale já už jsem na něj neměla nervy, vyběhla jsem schody nahoru do svého pokoje. Tvrdě jsem bouchla dveřmi a začala zhluboka dýchat, abych potlačila slzy.

„Bello?“ ozvalo se z chodby. Slyšela jsem jemné přešlapování a pak nervózně zaťukal. „Je ti dobře?“

„Vypadni. Je mi jedno, že jsi pil. Táta tady není a zjevně tě ani nikdo nebude moci chytnout, když se celá služebna stáhla, takže se o papíry vážně nemusíš bát!“ zakřičela jsem na něj s poslední dávkou vyrovnanosti.

„Ne,“ ozvalo se nekompromisně a já se roztřásla. „Nikam nepůjdu, dokud neuvidím, že jsi v pořádku.“

„Jsem…“ snažila jsem se ho přesvědčit, ale hlas mi selhal.

„Tom ti něco udělal?“

„Ne, ty mi něco děláš právě teď!“ Už jsem se ani nepokoušela udržet normální hlas.

„To ti je tak nepříjemné být se mnou?“ Ironicky jsem se zasmála, tak aby to dobře slyšel i za zavřenými dveřmi.

„Ne, já tě miluju už od první chvíle, co tě znám. Tvoji přítomnost vyhledávám a vůbec bych ti právě nechtěla vrazit nůž do srdce!“ Nůž v srdci. Proč mi, proboha, tohle spojení připomnělo Toma a to, co se stalo v autě?

Chvíli bylo ticho, a dokonce to i vypadalo, že Cullen odešel, ale pak se mi do zad opřela veliká síla, která odtlačovala dveře. Proklatý dveře! Proč nemáme k zámkům klíče?!

Za chvíli jsem už objímala podlahu a v dokořán otevřených dveřích na mě koukal Cullen. Okamžitě se ke mně začal sklánět, ale já ho od sebe prudce odstrčila.

„Nech mě na pokoji!“

„Bello…“

„Ne, vypadni z mého pokoje, Cullene!“

„Budeš v pořádku,“ blekotal zmateně Cullen.

„Až odsud vypadneš, tak jo, ale teď bych byla nadšená, kdybych nemusela více čekat!“

„Vážně ti nic víc není?“

„Cože?“

„Ne, není,“ oddychl si Cullen.

„Co to plácáš? To ti to pivo tak stouplo do hlavy? Vypadni, ty psychopate!“ ječela jsem na něj a vybíjela si tak skvěle zlost. V tu chvíli se ale spouštěč v Cullenově mozku zapnul a on se vrátil ke svému předešlému chování.

„Psychopate?! Komu říkáš, psychopat, ty hysterko?!“ vybuchl Cullen a nevyrovnaně rozhazoval rukama kolem sebe.

„Cože?“ nechápala jsem zase já jeho změnu chování.

„Slyšela jsi dobře! Nejsi nic jiného než arogantní uječená mrcha! Nechápu, že vůbec někdo zvládne být v tvojí blízkosti, když jsi na každého taková!“

Překvapeně jsem na Cullena zírala. Naštěstí mě už díky jeho výstupu přešla chuť na jakýkoliv pláč, ale zato se mi chtělo Cullenem prorazit zeď.

„Komu říkáš arogantní? Jestli já jsem arogantní, tak ty jsi ušláplej šprtík!“ vracela jsem mu s chutí.

„To mělo jako znamenat co?“

„Že většího kreténa, než jsi ty, jsem ještě nepotkala!“ vysvětlila jsem mu křikem.

„Vážně?“ zeptal se pobaveně a založil si ruce na prsou. „A dívala ses už někdy do zrcadla?“

„A ty se tam asi díváš dost často, viď? Když se takhle chováš.“

„Tak to by mě teda zajímalo. Prosím vás, slečno Isabello, mohla byste mi říct, jak na vás působím ve společnosti?“ říkal hraným medovým hlasem.

„No, asi tak jako na ostatní - jako příšerný snob, který si myslí, že může mít každou, na kterou si ukáže, a že holky jsou jenom na jedno, a to ještě jenom takový, co projdou IQ testy s nulou a jsou čistě blond.“ Cullen se hlasitě zasmál, až mi stoupla další dávka krve do hlavy a já začínala vidět rudě.

„IQ testy s nulou a blondýny?“ zeptal se posměšně. „Tak to jsi se tak trochu netrefila, zlato.“

„Neříkej mi zlato, Cullene!“ zavrčela jsem nervně.

„Ou, promiň, prdelko.“

„Asi se brzo zabiju,“ zamumlala jsem sotva srozumitelně, ale když se Cullen znova zasmál, opravila jsem se, „nebo spíš někoho.“

„Říkala jsi něco, zlatíčko?“

Přemýšlela jsem, jestli bude tatínek hodně naštvaný, když prohodím Cullena dveřmi, nebo když ho alespoň vykopnu před dům. Když jsem si však už v hlavě vyslechla tátovu přednášku o pohostinnosti, tak jsem svůj nápad ihned zamítla, ale nezavrhla!

No... tak co vy na to? Chtěla bych se omluvit, za další opožděnou kapitolu, ale stále jsem nevěděla co s ní, pak jsem neustále myslela na školu, pak se mi do cesty vpletly Sny v Zahradách, moje letní soutěžní povídka, která mi tak trochu (hodně) zkomplikovala život atd... Ale to vy ostatní určitě/snad chápete, takže doufám, že alespoň ta hrstka mých neoblomných příznivců zůstala.

Když už jsem na začátku děkovala hele1007, tak teď musím zase poděkovat LeahClearwatterCullen, která mi poskytla berličku v těžkých časech pisatelky. Takže díky a doufám, že mě neukamenujete za to, co jsem z Tomíka udělala.

Vaše AfrAC =oD

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kapky Lásky - 8. kapitola: