Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kam nás osud zavede.....7.kapitola

19.11.2009 (14:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2337×

7.kapitola- Nákupy/ Přípravy

Alice

Byla jsem štěstím bez sebe. Emmett se konečně rozhoupal a pozval Rose, stejně tak jako Carlisle s Esme. Edward mi dělal starosti, ovšem pokud jsou mé vize tak přesné jak se zdá, měla by být všechno tip, ťop. Jenomže co já vím… všechno se může změnit, klidně i z minuty na minutu….

,,Alice?“ uslyšela jsem krásný melodický hlas za sebou. Jasper. Otočila jsme se a vřele se usmála.

,,Ano?“ zeptala jsem se a dělala, že si nevšímám Edwardova naštvaného pohledu.

,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat….,“ začal pomalu. ,,Viděla-“

,,Ne,“ přerušil ho Edward a vztekle se na něho otočil. Výhružně jsem zavrčela. Jestli se jen dotkneš Jaspera, nepřej si mě. Udělám ti ze života peklo! Edwarda střelil pohledem ke mně. Na tváři měl opět normální klidný výraz. Neznatelně přikývl, otočil se a dál se věnoval řízení. Bylo by divné, kdyby nás někdo takhle viděl.

I já se otočila nazpátek, jelikož to vypadalo tak, že Jasper, už se k ničemu nevyjádří. Zbytek cesty proběhl relativně v klidu....

Jakmile jsme dojeli ke škole vystoupila jsem co nejrychleji z auta. Musela jsem někde odchytnou Rose a domluvit s ní nákupy. Přece, když se i nabízí taková šance, proč ji nevyužít.

Měla jsem štěstí, zrovna procházela okolo našeho auta.

,,Rose,“ zvolala jsem trochu tišeji, ale tak aby mě i ona mohla slyšet. Překvapeně se ke mně otočila. Za tu dobu co jsme tu se neměla moc šancí se s ní seznámit. Teď byla ta pravá chvíle.

,,Ano?“ zeptala se zmateně. Přistoupila jsem  ní blíže. Vůně její krve mi zas takový problém nedělala.

,,Ahoj,“vyhrkla jsem přátelsky. ,,Nevím jestli se Emmett zmiňoval, ale já jsem Alice,“ řekla jsem zvesela a napřáhla k ní ruku. Udiveně ji přijala.

,,Rose,“ pípla a omámeně zamrkala. Divila jsem se, že ji teplota mé ruky nějak nezarazila, ale zřejmě si zvykla.

,,Chtěla jsem se tě jenom na něco zeptat…“

,,Prej se,“ vyzvala mě a přešlápla si z nohy na nohu.

,,Doufám, že už víš, že se tento pátek je ta charitativní akce.“ Přikývla. ,,Dobře,“ souhlasila jsem. ,,A proto jsme se tě chtěla zeptat jestli by jsi se mnou nešla třeba nakupovat. No víš… taková menší dámská jízda po obchodech…,“ usmála jsem se na ni.

,,No...,“ dech se ji na chvilku zatajil. Zvažovala možnosti. ,,Ráda s tebou půjdu,“ řekla a usmála se na mě.

,,Super!“vypískla jsem nadšeně. ,,Takže pojedeme hnedka po škole... Musíme toho tolik stihnout!“ začala jsem plánovat.

,,Počkej... počkej!“ zarazila mne. ,,Já po škole musí pro sestru,“ řekla a vypadala to, že jí to opravdu mrzí. Chlácholivě jsem se na ni usmála.

,,To nevadí,“ mávla jsem nad tím rukou. ,,Jde tam tvoje sestra taky?“ zeptala jsem se. Přikývla. ,,No tak vidíš, vezmeme ji sebou.“ Navrhla jsem a nečekala na její odpověď. Stejně by byla v můj prospěch tak proč plýtvat časem? ,,Takže se sejdeme po škole tady na parkovišti. Zřejmě vezmeme tvoje auto, jelikož mi Edward to svoje nepůjčí,“ řekla jsem to dost nahlas aby to slyšel i můj bráška. Pohoršeně si odfrkl a já se usmála. Slyšel to...

,,Jasně,“ přikývla horlivě. Spiklenecky jsem na ni mrkla a pak zmizela společně s Jasperem v davu lidí. Nemohla jsem se dočkat odpoledne!

Bella

,,No kde jseš?!“ vyjela jsem na svoji sestru, která pro mě přijela s docela velkým zpožděním. Musela jsem tu trčet půl hodiny!

,,Promiň,“ zamumlala. Bylo mi jasné, že budu sedět ve předu, ale tam jsem se nakonec nedostala, jelikož moje místo zasedl... elf?

,,Ježiš, co to je?“ vyjela jsem a hned na to si zakryla pusu. Musím se naučit pořádně chovat! Elf na předním sedadle se jen zachichotal a má sestra zčervenala až po uši. Zřejmě jsem ji utrhla pořádnou ostudu.

,,Jsem Alice,“ řekla  a její hlas zněl jako zvonkohra. Jemný a přitom s trochou autority. Sjela jsem neznámou Alici od hlavy až k patě a nestačila žasnou. Dalo by se o ní říct, že je ještě hezčí než Rose a to je opravdu co říct, jelikož Rose byla za všech nejhezčí. Krásné tmavé rozčepýřené vlasy, mešní noc, milý úsměv a zlatavé oči. Přesně takové jaké měl Edward. Hned mi došlo, že to bude jeho sestra Alice. Zastyděla jsem se.

,,Bella,“ zamumlala se. ,,Omlouvám se za... tam to,“ dodala jsem rychle a sedla si doprostřed zadní sedačky. Když už nesedím ve předu tak musím mít pořádný výhled na všechno okolo.

,,To je dobrý,“ mávla nad tím rukou a sestra se konečně rozjela. Červená barva ji zatím vyprchala z tváře. ,,Hodně lidí si o mě myslí, že vypadám jako elf, ale nikdy to neřeknou nahlas. Jseš první, která dala své překvapení znát dost na jevo. Vlastně jsem ti vděčná,“ řekla a zachichotala.

,,Ale stejně se ti omlouvám,“ zamumlala jsem a snažila se splynout se sedačkou. Měla bych se opravdu naučit chovat.

,,Kam to jedeme?“ zeptala jsem se obezřetně, když jsem zjistila, že nejedeme obvyklým směrem - tedy k nám domů.

,,Jedeme nakupovat,“ řekla Rose a dál si užívala svoji jízdu. ,,Všechno je domluveno. Máma o tom ví, takže je všechno v pohodě,“ ujistila mě. Jen jsem přikývla a dál už mlčela.

***

Do města jsem dorazily relativně brzy. Zřejmě Rose šlápla pořádně na plyn. Zaparkovali jsme v přízemních garáží u jednoho velkého choďáku a vylezli ven. Alice přeskakovala z nohy na nohu a pořád jakoby... zářila. Zřejmě měla opravdu radost, že jedeme na kupovat, ale podle jejího oblečení bych usoudila, že nakupovat chodí docela často.

Počkali jsme dokud Rose nezamkla auto a pak jsme se společně vydali vstříc nákupům...

Hned v prvním obchodě byla Alice k nezastavení. Lítala z jedné strany obchodu na druhý a pořád nadšeně brebentila a říkala, že by to slušelo mě, nebo Rose. Občas také hodila pár kousků na sebe a my jsme se nestačily divit, jak jí to sluší.

Prodavačky nás se zájmem pozorovali a smáli se Alicinému nadšení, ale ta si z toho nic nedělala. Jak bylo vidět, nakupování si opravdu užívala!

,,Na,“ ozvalo se vedle mě a já se překvapeně otočila. Nebyla náhodou na druhé straně obchodu? To je opravdu tak rychlá? Koukla jsem se na kus látky, který držela a přiškrceně se usmála. Tohle na mě nenavlíkne!

,,Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. ,,Máš smůlu Alice, ale myslím, že dva plné košíky v prvním obchodě jenom pro mě, mi budou stačit tak na deset let dopředu,“ ujistila jsem ji a na důkaz toho, jsem ji před hlavou zamávala těmi košíky. Usměv ji z tváře zmizel, ale pak zaostřila na další kus oblečení vzadu a vydala se tam. Odlehčeně jsem si oddychla.

Peníze nám starosti nedělali, byli jsme docela bohatí, díky mamčiné práci, ale první obchod a tolik věcí! A já si myslela, že jdeme vybírat jenom šaty na tu akci! Jak bláhové představy jsem měla....

Jako druhý obchod vzala Alice boty a to pěkně špičkové. Všude samé podpatky a střevíce a to jsem si nehodlala vzít! Má prostě smůlu. Jediné k čemu mě dokázala přinutit byli jedny docela ucházejíc balerýnky...

Kdežto Rose měla při nejmenším deset páru vysokých bot a Alice na nejvýš patnáct. Nestačila jsem žasnou. Alice s Rose byla nebezpečná dvojice ohledně nákupů! Příště jedu s mamkou...

Ve třetím obchodě, a já doufala, že byl i poslední, jsme konečně došli k šatům.. Bylo jich tam opravdu nespočet a Alice byla opět ve svém živlu. Já, přestože jsem prošla jenom tři obchody, jsem sotva chodila  a když jsem se koukla na nejbližší hodiny zjistila jsme, že jsme strávili nakupováním při nejmenším pět hodin! S Alicí se člověk zřejmě nenudí!

,,Tady tohle, vyzkoušej si to,“  vyzvala mě Alice a já se kritickým pohledem změřila šaty, které mi podávala. Modré pod kolena. Hm, no, musela jsem uznat, že nevypadaly až tak špatně... Přikývla jsem a Alice se rozzářila. Byla jsem docela ráda, že jsem ji udělala radost...

Nikdo

Blížil se konec dne a auto si jelo spokojeně po cestě do Forks. Řidička, která seděla za volantem sotva držela oči otevřené, což se nedalo říct o spící schoulené postavičce vzadu. Alice je spokojeně seděla na sedadle vedle řidiče, které si tak pracně vyhádala s Bellou. ,,Tady prosím zastav,“ hlesla a Rose poslechla.

Poslušně zastavila u kraje silnice a všimla si rýsující se cesty směrem do lesa.

,,Tady bydlíte?“ zeptala se překvapeně a natahovala krk, aby uviděla něco víc z jejich domu. Ten se ovšem ukrýval hlouběji v lese. Alice se zasmála.

,,Ano,“ přikývla a pak se otočila k odchodu. Ovšem uvědomila si jeden fakt a otočila se nazpátek. ,,Můžu si pro ty věci přijet zítra?“ zeptala se.

,,Jasně,“ přikývla Rose a byla ráda, že Alici opět uvidí. Ozvalo se prásknutí dveří a Alice pomalu mizela v černém lese. Rose se opět rozjela domů...

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kam nás osud zavede.....7.kapitola: