Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kam nás osud zavede... 10. kapitola

10.03.2010 (13:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1341×

10. kapitola

Alice

Věděla jsem, že se něco stane. Měla jsem ten nepříjemný pocit, jako vždy před špatnou vizí. A tentokrát byl ten pocit hodně silný a hodně nepříjemný. A k tomu mi ani nepřispívalo to, že jsem věděla, že tento týden má Bella narozeniny. Pokud se něco mělo stát, pak to teda mělo být tento týden... což... nebylo dobře.

„Alice?“ ozval se vedle mě Rosin hlas. Seděli jsme ve školní jídelně a naše rodina jako obvykle doslova žrala školní oběd, a Rose seděla s námi a jako jediná doopravdy jedla onen blivajz, co se tvářil jako salát.

„Ano?“ otočila jsem se na ni. Věděla jsem, na co se zeptá, ovšem zdvořilost především.

„Co dáš Belle k narozeninám?“ zeptala se. Usmála jsem se. Tohle byla jedna ze záhad světa - co tak asi koupím Belle k narozeninám?

„No, neměla jsem čas nad tím ještě přemýšlet, a ani nápady se nedostavily, takže... by to chtělo nákupy!“ řekla jsem šťastně. Rose se usmála.

„Jak ráda bych jela s tebou,“ posteskla si.
Zamračila jsem se. Věděla jsem, že v tom bude nějaká chyba a jelikož moje zařízení na budoucnost jaksi nefungovalo tak, jak mělo, bylo pro mě těžší vědět, co ostatní řeknou.

„Ty nejedeš? Já myslela, že pojedeme spolu a.... koupíme nějaký dárek společně,“ řekla jsem a v hlase jsem slyšela svoji vlastní frustraci. Bože, pomoc!

„Ne, bohužel. Dnes jsme si s mamkou a Bellou domluvily společnou párty,“ usmála se, „A na zítřek máme plán, že jí pojedeme něco vybrat, jelikož do jejích narozenin zbývají už je n dva dny, máme na spěch,“ povzdechla si.

„Dva dny?“ zeptala jsem se překvapeně. Začínám ztrácet pojem o čase.
Usmála se. „Já vím, ten čas letí, že?“ zeptala se a nervózně se ošila.

„Přesně tak,“ řekla jsem a zaraženě kroutila hlavou. Co jsem dělala tu dobu? To jsem byla až tak mimo? Znova jsem nevěřícně zakroutila hlavou. Všechno mi přerůstalo přes hlavu a to nepříjemné brnění – napětí v mně samé sílilo a sílilo; to nebude nic dobrého.

„No,“ snažila jsem se nahodit veselý tón, „to nám tedy moc času nezbývá, bude se muset připravit extra plán pro Bellinu oslavu,“ řekla jsem a snažila se nahodit bezstarostný tón.

Nikdo

„Ale já mám narozeniny až...,“ Bella se zamyslela. „To je jedno,“ pokrčila rameny, „je jisté, že je mám tenhle týden a dnešek to není, tak co se děje?“ zeptala se a naštvaně si měřila ty dvě osoby stojící před ní.

„Ale, broučku,“ řekla jemně Esme, „domluvili jsme se přece, že si dneska uděláme takovou menší dámskou jízdu, nevzpomínáš si? Sama si ji navrhla,“ snažila se jí uchlácholit Esme, která byla rozhozena faktem, že její dcera zapomněla na něco, co sama navrhla, stejně tak jako Rose, ale jí ještě více rozhodil fakt, že si její sestra nemůže vzpomenout, kdy má narozeniny.

Bella se zamračila a snažila se vzpomenout, kdy s něčím takovým souhlasila. Na čele se jí objevila menší vráska a její mozek pracoval na plné obrátky. „Aha,“ vysoukala nakonec ze sebe. „Asi mi to nějak vypadlo,“ řekla a znova se zamračila. Zřejmě jí taky došlo, že je s ní něco v nepořádku, když zapomněla na dnešní dámskou jízdu.

„No, tak co máme v plánu?“ zeptala se a do hlasu se jí vlila nová energie. Jako by se právě teď probudila.

„Měli jsme v plánu udělat si něco ve stylu... hm-m, domácí kino a kouknout se na videa, kde si byla malá, pak si udělat pořádnou manikúru a všechno okolo, však víš a pak... nevím, na co zbude čas a na co budeme mít chuť,“ ozvala se Rose, která se na tohle upřímně těšila.

Bella se usmála. „To zní skvěle... máme popcorn?“ zeptala se chtivě a zamířila do kuchyně.

Esme se zamračila. „Ach, zapomněla jsem ho koupit.“ Pak se zamračila ještě víc. „A zřejmě ještě nemám ostatní věci... Sakriš,“ zaklela a pak se otočila na Bellu. „Zřejmě budeš muset počkat, broučku, skočím to dokoupit,“ řekla a snažila se usmát. Vadilo jí, že její zapomnětlivost zkazila tento večer.

Bella nad tím mávla rukou. „To nevadí, mami, klidně nejezdi, jestli nechceš, nějak to bez něj přežiju,“ snažila se ji uchlácholit.

Tentokrát promluvila Rose. „Ne, já tam skočím, uvědomila jsem se, že mi ještě něco chybí,“ řekla a už se otáčela k odchodu. „Vezmu ti popcorn, až se budu vracet,“ křikla a začala si oblíkat bundu.

„Rose, počkej,“ křikla za ní Esme. „To je dobrý, já tam klidně skočím, co chceš koupit?“ zeptala se a došla k Rose, která už byla plně připravena na odjezd.

„Ale to je dobrý, mami, já tam skočím,“ odporovala Rose. Esme se zamračila.

„Ne...,“ chtěla protestovat, ale jejich výměnu názorů přerušil smích.
„Jak vidím, nejsem jediná, kdo na dnešek zapomněl, že?“ zeptala se Bella, a zase se roztomile zasmála. „Tak víte co? Jeďte to koupit, já to tu dostatečně připravím na naši před-oslavu a pak, až přijedete, se dáme do toho, co vy na to?“ zeptala se a z hlasu jí bylo poznat, že je na ten návrh patřičně hrdá.

Esme se zamračila, Rose taky. „No, když já nevím...,“ začala.

„Mami,“ přerušila ji Bella, „už nejsem malá, bude mi patnáct, vzpomínáš?“ připomněla jí. „Klidně jeďte, já už vím, že nemám podpálit dům a taky to nemám v plánu, ani jinou devastaci našeho obydlí, a navíc jsem už sama doma byla, tak v čem je problém?“ zeptala se.

Esme si povzdychla. „Fajn,“ přikývla nakonec. „Nějak to tu připrav a my dvě jsme za chvilku zpátky se všemi potřebnými věcmi, ano?“ zeptala se a usmála se na svoji dceru.

„Jasně,“ přikývla.

„Tak jdeme,“ řekla Esme, otočila se a společně s Rose vyšly z domu. Bella se usmála, otočila se a z mrazáku vytáhla zmrzlinu.

„Než se vrátí, mám ji v sobě,“ zašeptala nad svým malým vítězstvím, vzala si lžičku a spokojeně se posadila na jednu ze židlí v kuchyni.

Seděly společně v autě a usmívaly se. „Víš určitě, že mají ještě otevřeno?“ zeptala se Esme a v hlase jí zazněly pochyby. Rose přikývla.

„Jasně, ještě dneska jsem tam volala a přeptala se jich. Ujistili mne, že mají otevřeno a že to, co máme objednáno, právě dneska dorazilo, takže... nevidím nikde chybu,“ řekla Rose a spokojeně se usmála. Jejich plán na zmatení Belly jim dokonale vycházel.

Domluvily se tak teprve dneska. Každá z nich si uvědomí, že něco zapomněla, a jelikož věděly, že Bella bude reagovat zrovna takhle, jejich plán byl o tolik lehčí.

„Hlavně, aby se jí líbil,“ posteskla si Esme. „Co jsi to vlastně vybrala?“ zeptala se napjatým hlasem.

Rose si povzdechla. „Počkej, mám tady ten leták, můžeš se na to kouknout,“ řekla a začala lovit onen papír. Když ho našla, spokojeně se usmála a strčila ho Esme - doslova - pod nos.

„Rose!“ zavřeštěla Esme, „dej to pryč, vůbec nic nevidím,“ řekla rozzlobeným hlasem. Rose okamžitě oddělala leták, ovšem na to už bylo pozdě.

Ozvala se ohlušující rána, tříštění skla a pak... pak už jen mrtvé ticho.

„Né!“ zavřeštěla Alice a okamžitě se postavila do pozoru. Drtila Jasperovi ruku a hledala Carlisla s Edwardem. Poslala Edwardovi rychlou myšlenku, ať sežene Carlisla a pak se se zmateným Jasperem vydala na ono místo.

„Ať to jenom dopadne dobře,“ zašeptala si pro sebe a přidala do kroku.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kam nás osud zavede... 10. kapitola: