Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 5. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 5. kapitolaKapitola pátá, docela nudná ale právě teď podnikne Bella první krok k objevení tajemství rodiny Cullenů :D

11.12.2009 (16:15) • Elliri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1432×

Probrala jsem se až v nemocnici. Hned jak mamka zaregistrovala, že jevím známky života, byla u mě.

„Bello, Bello! Tolik jsem se o tebe bála!“ a začala mě obímat.

Neměla na to ale dost času protože do pokoje přišel doktor. Nemusela jsem se ani ptát, kdo to je bylo to podle vzhledu jasné, a k tomu jsem ho viděla při návštěvě Alice. Byl to Dr. Cullen.

„No, Bello… Edward mi povídal jak se ti tohle povedlo.  Dost nešikovně jsi si zlomila nohu. Vypadá to, že na školní výlet nepojedeš a pár dní si tu poležíš.“

Tohle byla snad ta nejlepší zpráva, kterou jsem dnes slyšela. Školní výlety jsem neměla nikdy moc v lásce. Můj pobyt v nemocnici mi ale zpříjemňovaly návštěvy. Chodila za mnou mamka s tátou, občas se stavila i Ermie a Jacob tu prakticky bydlel. Pokaždé mi donesl nějaký drobný dárek a já z toho pokaždé měla radost. Už jsem měla nad postelí lapač snů, měla jsem také jakýsi indiánský hudební nástroj na který se Jake pokoušel hrát, a bylo to k popukání. Já ale nehrála o nic lépe. Nejvíc ke mně ale chodili Cullenovi. Nechápala jsem, proč se starají o malou holku ale bylo mi v jejich přítomnosti dobře, tak jsem se neptala. Alice mi vždycky nosila tuny časopisů pro dívky a plánovala jak vyjedeme na nákupy až se uzdravím.  Už podle jejího vyprávění mě to začínalo děsit. Rosalie ke mně nikdy nepřišla sama, a nikdy nic neříkala. Byla tam vždycky s Edwardem, s Emmettem... prostě s někým. Neměla mě ráda. Emmett ten na mě dennodenně bafal a když jsem se nelekla, tvářil se uraženě. Neustále měl narážky na mojí nešikovnost, občas jsem se tomu i smála. Jasper ten za mnou nikdy nechodil ale přes Alice vždy vyřídil nějaký pozdrav. Esme mi nosila ty nejlepší zákusky co jsem kdy jedla. Edward byl u mě také prakticky pořád, povídali jsme si, a já mu neustále vyčítala že na ten výlet ještě i s Alice nejel jenom kvůli mně, a on vždycky odpověděl.

„Bello, na takovém výletu jsem byl už tisíckrát.“

Milovala jsem jejich přítomnost, takže jsem ty dlouhé dny ve nemocnici přežila docela v pohodě. Když se konečně stanovilo datum,  kdy mě pustí , Edward se nabídl mé mamce že, když musí do školy vozit bratra a já nemůžu chodit s berlemi přes půlku města, mě bude vozit do školy a ze školy on. Nechápala jsem jejich starost o mě, podle Ermie se ve škole nikdy s nikým moc nebavili, tak proč zrovna se mnou?

Když jsem poprvé přijela do školy s Edwardem, dívali se na nás prakticky všichni. Myslím, že kdybych byla o pár let starší, mysleli by si, že spolu chodíme. Myslela jsem, že mě prostě vysadí před školou ale on mě musel doprovodit až do učebny a k tomu mě ještě podpírat. Připadala jsem si ohromně trapně jak na nás všichni zírali. Jediná pozitivní věc na tom byla, že Nancy a její skupinka málem pukly závistí. Hned jak odešel do své třídy, začala se mě Ermie vyptávat na dotazy nejrůznějšího druhu. Když její otázky dosáhly stádia typu: Chodíte spolu? Tak jsem jí odmítla dál odpovídat jenom jsem jí odpověděla větou

„Je mu 17 a mě 11, jak bychom spolu asi mohli chodit?“

Ermie se naštěstí dál nevyptávala protože mi vyprávěla, jaký byl třídní výlet a jak si prý výborně rozumí s jakousi Jessicou kterou si vylosovala. Ještě ten den mě táta odvezl za Jacobem do La Push. Belhala jsem se tam asi hodně pomalu, když mi pochvíli řekl:

„Jste má princezna Isabello Swannová, dovolte mi prosím, abych vás mohl na rukou nosit!

Byla jsem proti ale „můj princ Jacob“ mě neposlouchal a tak mě i s mojí sádrou zvedl a nosil po pláži. Celou dobu jsem ho prosila ať mě položí na zem, ale on mě nosil dál, i když jsem viděla jak je vyčerpaný. Nevím, co ho na tom bavilo. Byla jsem ráda, když mě konečně položil, respektive posadil na strom který ležel na zemi. Sedl si tam ke mně a v klidu jsme si povídali do té doby, než jsem zjistila že na místě kde mě původně zvedl nechal moje berle takže tam s docela komickým výrazem ve tváři běžel a já se tomu smála. Když mi berle přinesl, musela jsem už domů tak jsem se s ním rozloučila a počkala na tátu který mě odvezl.  Cestou do mého pokoje jsem ještě zakopla ale chytla jsem se zábradí. Ke svému štěstí. V pokoji jsem chvilku byla na počítači a chatovala s Ermie ale můj pohled upoutalo něco jiného. Nějakým nedopatřením jsem se dostala na stránku o upírech. Bylo tam spousta druhů upírů, ale mě upoutal jen jediný odstavec.

Existují také upíři kteří se zcela vymykají původním legendám. Jsou nesmrtelní, neuvěřitelně silní, rychlí, a krásní. Jejich pokožka je studená jako led a bledá jako sníh. Neplatí na ně nic z původních mýtů. Česnek, kříž, svěcená voda…  většinou mají rudé oči a při hladu jim černají. Nejí, nepijí. Pijí pouze krev. Prý se jeden takový vyskytl před 200 lety v Anglii ale jeho existence není doložená.

Trochu jsem se zachvěla. Vysvětlovalo by to, proč měl Edward černé oči, proč je tak krásný, ale nemá červené oči a k tomu… upíři neexistují. Sama sobě jsem se zasmála, že by Edward a jeho rodina byli upíři? Kravina… Rychle jsem se rozloučila s Ermie, vypnula počítač a šla spát. Když jsem byla doma z nemocnice, opakovalo se to znova. Ten sen, probuzení o půl čtvrté a ten zvláštní pocit lákající mě do lesa. Rozhodla jsem se to nevnímat a šla jsem spát. Usnula jsem hned, za což jsem mohla vděčit jen pánu bohu protože zítra bylo řiditelské volno a Alice se rozhodla, že uspořádá ty její vysněné nákupy. Hned ráno v 10 hodin se pro mě Alice stavěla.Měla žluté porshe, bylo nádherné a nastupovala jsem tam docela ráda. Co mě ale potká potom jsem nečekala…

 

SHRNUTÍ

Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře