Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 4. kapitola

10.12.2009 (16:15) • Elliri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1313×

Když jsme přijeli, hned se ke mě hrnul dvanáctiletý kluk s černými vlasy po ramena a hned mě obejmul. Byl to samozřejmě Jacob, vždycky můj nejlepší kamarád dokud jsme se neodstěhovali z Forks. Samozřejmě měl radost, a já také. Už jsme se pár let neviděli, občas sice poslal nějaký e-mail ale nebylo to ono. Charlie šel s Billym koukat na nějaký baseballový zápas co dávali v televizi. My jsme šli s Jakem na pláž a povídali si. Zatímco u mě ne nic zvláštního neudálo, Jacob mi vyprávěl spoustu novinek co se událo, a také říkal že jsou tady na prázdninách Rachel a Rebecca, jeho o tři roky starší sestry. Hned jak to dořekl, ty dvě se tam přiřítili jako velká voda přímo k nám, a hned začali mít hloupé komentáře.

„Ááá Jakie si našel holku!!“

„Pusu, pusu, pusu!!“

Prostě puberťačky, co nemají nic jiného na práci. Doufejme, že z toho vyrostou. Když je to po chvilce přestalo bavit tak odešly a my měli zase klid. Najednou Jacob nahodil vážný obličej.

„Bello, je tady jedna důležitá věc, kterou bych ti měl říct… mám věštecké schopnosti, a moje schopnost mi napovídá, že za chvíli budeš mokrá běhat po pláži!!“

Rty se mu roztáhly do širokého úsměvu, ale to už jsem ležela ve vodě a on utíkal se smíchem pryč. Vstala jsem a běžela za ním, a snažila se ho také postříkat  ale byl moc daleko. Najednou se zastavil.

„Vidíš, moje věštby se vždy vyplní!!“ a dál se smál.

Začala jsem se smát s ním, ale oplatit jsem mu to musela. A tak po chvíli ležel ve vodě i on. Začali jsme se naoko prát a nakonec to skončilo tak, že jsme oba vypadali jako zmoklé slepice. Tak jsme tam leželi na pláži a nic si nedělali z toho, že nám vlny dál a dál máčely oblečení. Leželi jsme tam jako dvě děti, dva kamarádi, a já byla šťastná. Mám kamarády, peněz máme také dostatek, tak co by mi mělo chybět? Pro člověka jako já to byl splněný sen. A tak jsem tam tak ležela, smála se spolu s Jacobem a přála si aby to tak bylo napořád. Z téhle nádherné chvíle nás ale vyrušili Charlie s Billym a jejich naštvané obličeje.

„Bello, jak to vypadáš??“ zlobil se Charlie.

Billy neřekl ani slovo, jen gestem Jacobovi naznačil že má jít domů. Charlie se na mě nikdy nedokázal zlobit moc dlouho, takže než jsme dojeli domů, bylo všechno v pořádku. Mamka naštěstí nebyla doma, ta by mi dala. Hned jak jsem se převlékla, šla jsem spát, byl to dlouhý den a vrátili jsme se docela pozdě. V noci se mi zdál ten samý sen co včera, o Edwardovi, jeho černých očích, a Rosaliiném škodolibém úsměvu. Ale nebyl to jen sen, co bylo na včerejším snu stejné. Opět jsem se probudila s křikem, a budík opět ukazoval půl čtvrté.

„Tohleto není normální!“ pomyslela jsem si.

Jestli to takhle půjde dál, nevyspím se vůbec. Naštvaně jsem se zvedla, a zase mě něco táhlo k lesu ale zároveň mi moje podvědomí říkalo, abych tam nechodila. A také jsem to slíbila Edwardovi. Ne, nepůjdu tam ani za nic. Zatáhla jsem závěsy aby mě les dál nelákal a vydala se do obývacího pokoje. Ani jsem tam nedošla, už od schodů jsem slyšela, jak se rodiče hádají. Občas měli nějakou slovní potyčku ale takhle se nehádali ještě nikdy. Nenadávali si, ani nic hystericky nevyčítali. Bylo to pouze vyměňování názorů ale skoro za každým slovem se skrýval dvojvýznam. Doufala jsem, že to už dál pokračovat nebude ale hádali se dál. Radši jsem šla zpátky do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Závěsy ale byly roztažené, přestože bych přísahala, že jsem závěsy zatahovala. Radši jsem se tím nezabývala a šla spát. Na rozdíl od včerejška jsem usnula bez problémů.

Když jsem se ráno probudila,  z hrůzou jsem zjistila že dnes je den kdy máme dostat papíry s úkoly na výlet a kdy se mám seznámit s Alice. Nejraději bych zasimulovala prasečí chřipku a zůstala doma, ale co se dalo dělat… Vstala jsem a s tím největším sebezapřením šla do školy.  Před školou si mě hned odchytla Alice.

„Ahojky Bells! Dneska rovnou pojedeš k nám ze školy, seznámíme se a tak.Už se těším, čekej tady hned jak ti skončí vyučování!“  a pak odtančila zpátky k Jasperovi.

Vážně mi ta její  hyperaktivita začínala nahánět strach. Vyučování jsem zase prožila po boku s Ermie, musím říct že je to docela dobrá kamarádka. Po škole jsem hned –jak řekla Alice- čekala před školou. Tam najednou přijelo stříbrné volvo ze kterého na mě ze sedadla spolujezdce mávala nadšená Alice a gestem ruky naznačila ať nastoupím což jsem udělala. Hned jak jsem dosedla na zadní sedadlo, uviděla jsem Edwarda za volantem. Tiše jsem jeho i Alice pozdravila a pouze doufala, že se nebude nijak aktivně účastnit našeho seznamování. Opak byl ale pravdou. Když se mě Alice začala vyptávat jestli mám radši D&G nebo Gucci, byla jsem z jedné strany i ráda, že se do hovoru vmísil. Ladně odstrčil Aliciny dotazy stranou a začal se ptát alespoň na trochu normální věci, což ovšem neměnilo nic na tom, že jsem si připadala jako u výslechu. Zrovna jsem se chtěla na něco zeptat i já, když mi najednou za zády zaznělo

„BAAAFFF!! To ses ale lekla, co?“

Byl to Emmett, jeden z Edwardových bratrů. A smál se mi, i když se mu ani nedivím, musela jsem vypadat hodně komicky, když jsem nadskočila půl metru nad židli.

„Lekla?? Já z tebe málem dostala infarkt!“ odpověděla jsem naštvaně, ale to ho ještě víc rozesmálo.

„Emmette, Bella se mě chtěla na něco zeptat…“ byl to Edward kdo pronesl tuhle tichou větu, ale tón jeho hlasu byl natolik… ani nevím jak to mám popsat. Emmett hned ztichnul a já se mohla začít vyptávat.

Ptala jsem se ho na všechno.Kdy se přistěhovali, kde žili předtím… byla to tak dokonale pronesená pravda že by byl hřích, jí nevěřit. Já jsem ale byla na pochybách, něco mi tam nesedělo ale nevěděla jsem proč. Radši jsem po tom nepátrala. A tak se ze seznamovacího odpoledne s Alice stalo odpoledne s Edwardem. Přišlo mi to zvláštní, tam tak sedět tam s člověkem o tolik starší než já, a připadat si tak uvolněně. Nevyvyšoval se, neměl blbé poznámky, byl by to ideální starší bratr. K večeru mě odvezli až před můj dům. Bylo to vážně krásné odpoledne, i když jsem se ho tak děsila, když Aliciny dotazy byli teda občas zvláštní ale vždycky jsem odpověděla tak, že jí to potěšilo. Těsně před tím, než jsem vystupovala z auta mi řekla, že se pro mě zítra staví. Zítra měla být sobota a v pondělí vyrážíme na ten školní výlet. Prý půjdu s Alice nakupovat. Její úsměv nenasvědčoval nic dobrého ale když řekla že platí ona, souhlasila jsem.

„Tak zítra!“ vykřikla na mě Alice z auta. Ještě jsem jim mávala, když jsem vystupovala po schůdcích k našemu domu. Bohužel jsem zapomněla na to, že táta opravoval jeden schůdek a kladl mi na srdce že do odvolání na něj nemám stoupat. A já, jak mě a mojí nešikovnosti bylo podobné, na něj stoupla. Hned se pod mojí vahou propadl a moje noha s ním. Přitom jsem ztratila rovnováhu a praštila se do hlavy o zábradlí. Viděla jsem jen Edwarda s Alice jak se nade mnou sklání, a pak tmu…

SHRNUTÍ

Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 4. kapitola: