Druhá kapitola mojí povídky,příjemné čtení..:-)
08.12.2009 (16:15) • Elliri • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1440×
Výlet
Celý zbytek dne jsem byla jenom jako socha do které se musí strčit aby vůbec něco řekla. Pořád jsem na toho nádherného anděla musela myslet. Ale tohle se mi nepodobalo, nikdy jsem nebyla takhle poblouzněná. Sama sobě jsem si to vymlouvala tak dlouho, až jsem tomu uvěřila. Občas mi zabrousili myšlenky a chvílemi jsem uvažovala v jaké je asi třídě, jestli má holku (tuhle otázku jsem svojí mysli zakázala úplně nejdřív) a jak se jmenuje. Zakazovala jsem si to tak dlouho, až to vypadalo, že jsem ho snad nikdy nepotkala. K večeři bylo smažené kuře s bramborovou kaší, ale já jsem neměla hlad. Snědla jsem jenom pár soust a pak se hned osprchovala. Před spaním jsem ještě důrazně upozornila maminku aby mi nepřipravovala oblečení, že si něco vezmu sama. Když jsem zalehla do potele, usnula jsem okamžitě. Ruka mě ani trochu nebolela. Když jsem ráno vstávala, nepamatovala jsem si o čem se mi zdálo, ale něco mi říkalo, že to bylo o něm.
Tentokrát mě do školy nevezla mamka protože vezla Erica (mého bratra) do školky. Předchozí den do školky nemusel, takže mě mamka odvezla ale ode dneška bude muset chodit pěšky. Cestou do školy jsem pořádně zmokla, zase pršelo, už mi to lezlo krkem a to jsem tady byla třetí den. Hned jak jsem vešla na pozemek školy, odchytil si mě řiditel že prý si zavolal i ty tři mrchy ze včerejška a bude se to řešit. Samozřejmě dělali úplná neviňátka jakože mě strčili omylem ale jelikož i v předchozí škole to byly pěkná kvítka tak pan řiditel uvěřil mě a rozhodl se pozvat rodiče těch tří do školy. Ti budou nadšení, hned první den. První hodinu jsme měli Český jazyk.Do třídy vkráčela učitelka s upjatým výrazem ve tváři.
„Vytáhněte si učebnice!“ štěkla bez pozdravu. Ta je teda příjemná.
„Nalistujte si stranu 24 a udělejte cvičení 1a a 1b. Kdo to bude mít, udělá 3a.!“
Potom zasedla za katedru a začala si něco psát. Ta je vážně příjemná jakoby jí někdo praštil palicí do hlavy. Cvičení byla lehká, byli to jenom rozbory vět což jsme probírali už v páté třídě tak jsem se do toho pustila. Už jsem skoro měla 1a když se ke mně naklonila moje sousedka.
„Ahojky, ty jsi ta s hřebíkem v ruce že jo?“
To člověka potěší když ho znají podle toho že si rozřízl ruku.
„Já jsem Ermie, a ty?“
„Bella.“ Představila jsem se prostě a hodlala dál pokračovat ve větném rozboru ale Ermie mluvila dál.
„Hele,je vážně hnusný co si ty blbky udělali. Vypadáš jako normální člověk, jak se jmenuješ příjmením?“
„Swann.“ Odpověděla jsem zase jedním slovem. Zbytek konverzace obstarala sama.
„Supér, já jsem Simonová, to spolu budeme ve skupině!“
Na téhle škole se totiž třídy rozdělovali na dvě poloviny,podle abecedy. Zjevně jsem měla být v polovině s Ermie a byla jsem za to ráda. Je to zjevně společenský člověk a možná to bude i moje kamarádka. Poradila jsem jí s rozborem věty 3a protože byla docela těžká ale já jsem to díky přehnanému času na studium v mojí předchozí škole uměla. Učitelka nám pak zadala ještě nějakou práci, všechno jsem zvládla bez problémů. Zbytek hodin jsem seděla vždycky vedle Ermie až na matematiku jsem seděla jinde protože v té malé učebně nebyl dostatek místa a jelikož jsem přišla poslední tak jsem si musela sednout vedle učitelky za katedru což mi bylo nepříjemné protože se na mě všichni dívali. Erime mě pak doprovázela dokonce i na oběd. Sedli jsme si spolu a jedli. Teda ona nejedla jelikož to podle jejích slov bylo „maximiliárně nechutný“ .Nebyla jsem si jistá jesti slovo maximilárně existuje ale nechala jsem ji a dál si jedla svojí rýži. Vtom se ale otevřeli dveře do jídelny, a vstoupili tam dvě osoby. Byli bledí, jako anděl co mě včera zachránil ale oči měli zlatohnědé. Byla to blondýna, která byla tak nádherná že jednomu docházel dech. Kdyby pracovala jako supermodelka, byla by určitě nejlepší na světě. Držel jí za ruku nějaký kluk, byl samý sval a usmíval se na všechny okolo a jeho úsměv byl tak nakažlivý, že jsem se musela usmát taky. Za nimi vstoupila další dvojice. Stejně bledí, oči stejně zlatohnědé. Byla to malá brunetka, až černovláska. Měla ostré rysy a vypadala jako elf a přesto byla krásná jako ostatní z její rodiny. Úplně z ní sršela hyperaktivita. Držela za ruku blonďáka který byl o hodně vyšší než ona a měl podobně zmučený výraz jako včera ten anděl.
„Nezírej na ně tak,“ napomenula mě Ermie.
„Kdo je to?“ zeptal jsem se jí,a ona se dala do vyprávění.
„To jsou děti doktora Cullena a jeho ženy. Tedy, adoptivní děti. Myslím, že děti mít nemůžou ale přesto jsou si tak podobní. Ty co jsem vešli první jsou Rosalie a Emmett a ti druzí Alice a Jasper. Chodí spolu, je to trochu divný když mají stejný rodiče…i když jsou adoptivní…“
Dál jsem jí ale neposlouchala, protože do dveří vešel můj anděl. Byl z nich nejkrásnější, i krásnější než ta… Rosalie se zřejmě jmenuje. Dneska měl ale oči zlatohnědé, jako jeho sourozenci. Bylo to zvláštní ale včera jsem byla v polo-bezvědomí tak se nemůžu nijak zvlášť spoléhat na svůj úsudek. Sednul si ke stolu ke svým sourozencům a já na něj dál fascinovaně hleděla. Na chvilku se naše pohledy střetly, ale já jsem ucukla a do tváří se mi hned nahrnula krev.
„Jak se jmenuje?“ zeptala jsem se ještě Ermie.
Ermie protočila oči v sloup.
„Celou dobu ti to tady povídám. To je Edward. Jako jediný nemá holku, a je takovej tajemnej…Je tady prostě pro všechny záhada.“
Edward… krásné jméno pro anděla. Znovu jsem se po něm letmo podívala, ale on udělat v to samé. Naše pohledy se opět střetly a on se na mě usmál přátelským úsměvem a já znova ucukla.
Po obědě jsme měli ještě jednu hodinu ale to nebyla obyčejná hodina ale hodina třídnická, tu pan třídní učitel organizoval jen když potřeboval něco nutného oznámit. A dneska byla.
Takže, děti. Od tohohle dne za týden se koná třídní výlet kam pojedete společně s 3.A.
Abych vás informovala,nebyla to 3.A jako třeťáčci na základce ale
3.A jako na čtyřletém gymnáziu.A právě do téhle třídy podle Ermie chodila Alice a Edward. Chvíli mi vyschlo v krku a učitel pokračoval.
„Vylosujete si jednoho třeťáka se kterým budete po celý výlet spolupracovat, naštěstí je vás stejný počet takže to vyjde akorát do dvojic. Bude s ním řešit úkoly po celé tři dny, alespoň se seznámíte s vyšším ročníkem.“
Pak začal učitel obcházet s kbelíkem plným papírků se jmény třeťáků. Slyšela jsem Emmu jak povídá svým chichotajícím se kamarádkám nadšeným hlasem,
„Já mam Edwarda!!!“
Byla jsem ráda,že si ho nemůžu vylosovat já protože bych nevěděla jak se k němu chovat ale z druhé strany mi ho bylo líto že bude mít na krku tohle.To už ale učitel přišel ke mně a nabídl mí kbelík.Sáhla jsem po prvním papírku který mi přišel pod ruku, a přečetla jméno.
Alice Cullen.
Autor: Elliri (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!