Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 10. kapitola

Cosmopolis


Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 10. kapitolaTenhle díl je zase o něco veselejší než ten minulý, ktomu má více než tisíc slov (ne, nepřestanu s tim Rafaellem :D) ale tahle kapitola je počátek katastrofy. :D Pro team Jacob mám dobrou zprávu, je tam kousek pohledu Jacoba :-)

Po zbytek dne jsem nevylezla z pokoje, potřebovala jsem se vybrečet. Mamka se mi tam pokoušela donést nějaké jídlo, ale zamkla jsem si dveře. Takhle jsem promrhala první týden prázdnin. Až po tom týdnu mě napadlo se podívat do svého e-mailu. Bylo tam spousta nepřečtených zpráv, nejčastěji od Alice a Edwarda.

Ahojky Bello,

Moc nám chybíš, doufám, že se máš dobře a nesmutníš u sebe v pokoji. Přemlouvám celou rodinu, abychom se na tebe jeli podívat, ale jsou neoblomní. Emmett by ale také rád přijel, už vymyslel hory plánů, které mu Edward neustále zakazuje. ☺ Ale všichni víme, že je nakonec uskuteční i přes všechny naše schopnosti dohromady. Tady u nás je celkem… no, celkem hodně nuda. Stýská se nám.

Alice

Hned jsem jí odepsala, věděla jsem, že ví úplně přesně co se tady se mnou děje. Takových zpráv jsem tam měla hrozně moc, tak jsem se poprvé za ten týden usmála. Byla tam i pošta od Emmetta.

Čauky Bells,

Bez tebe je tu hrooozná nuda. Nikdo se mě nelekne, když na něj bafnu spoza rohu… prostě hrůza… S Alice přemlouváme rodinu, abychom tě někdy jeli navštívit, a už jsme skoro zlomili Esme. Myslím, že je slušná naděje, že se u tebe každou chvilku objevíme. Doufám,že sis už nenašla jiné upíry ☺. Jinak se měj dobře a taky napiš. Páá Pááá

Emmett

Ale dopisy od Edwarda jsem četla nejraději.

Ahoj Bello,

Mrzí mě, že jsme museli odjet, a zvlášť to naše poslední setkání. Alice mi říkala, jak se tam máš… Nebuď smutná, určitě přijedeme, Alice s Emmettem o ničem jiném nemluví. I Aliciny vize říkají, že se shledáme. Doufám, že sis něco neudělala, přece se znáš J Mám tě rád

Edward

Byl to celý on. Ani slovo o něm, měl pořád starost jen o mě. Byli to krátké zprávy, ale bylo jich tam tolik... Na každou z nich jsem odepsala a hned jsem se cítila o něco lépe. Vtom se ale rozezvučel telefon. Dychtivě jsem k němu přistoupila a doufala, že je to někdo z Cullenů. Na displeji blikalo jméno Jake.

„Ahojky Jaku!“ byla jsem ráda, že ho slyším.

„Ahoj Bells, hele, nechtěla bys se mnou jít do kina?“

V kině jsem nebyla skoro rok, tak jsem souhlasila.

„Jasně že jo! Kde se sejdem?“

„Vyzvednu tě před domem.“

Věděla jsem, že přijede na motorce. Dostal ji od táty k patnáctinám. Sice neměl řidičák, ale řídil skvěle. Nejdřív jsem mu moc nedůvěřovala, ale když jsem se s ním párkrát projela, zjistila jsem, že řidičák je jen papír. Vždycky uměl šikovně obkličkovat policii, že jsem se tomu musela smát. Nachystala jsem se teda a šla před dům. O pár minut přijel Jake, jak jsem předpokládala na motorce.Vzala jsem si helmu, a sedla si za něj.

„Tohle vidět Edward, tak mě zabije.“ Pomyslela jsem si. Vždycky hrozně dbal na mou bezpečnost.

Až když jsme dojeli před kino, uvědomili jsme si, že jsme si ani nedomluvili, na co půjdeme. Jake navrhnul horor jménem Dracula’s bride (Drákulovy nevěsty) ale to jsem ze soukromého důvodu nechtěla. Nakonec jsme se rozhodli pro nějakou komedii, jejíž jméno už jsem zapomněla. Jacob se tam vedle mě celou dobu řehtal, a jelikož je jeho smích tak nakažlivý, za pár minut jsem se smála taky. Hned jak jsem se vrátila, napsala jsem Alice.

Milá Alice,

Ani nevíš, jak se mi po vás stýská, doufám, že je všechny s Emmettem přemluvíte. Fandím vám. Dneska jsem byla s Jakem v kině, byla to docela sranda. Je to super kluk. Taky mi všichni chybíte, zvlášť ty, Emmett a Edward. Ani nechci vědět, co si na mě Emmett nachystal. Věřím, že si nenechá ujít ani jedno z toho. Těším se, až mi zase napíšete.

Bella

Byl to měsíc, a oni stále nikde. Psala jsem si s nimi, volala... ale nepřijeli. Prý, že přijedou v srpnu, takže jsem se na ně těšila jako malé dítě na kolotoč. Víc a víc času jsem trávila s Jakem, byl to můj nejlepší přítel, ještě s Culleny. Občas jsem i zavolala Ermie, ale to nebylo moc často. Během toho měsíce se toho hodně změnilo, a kdyby tady byli Cullenovi, bylo by to dokonalé. Jednou jsem ale byla pozvaná na táborák do La Push, a tam se všechno změnilo.

Billy začal vyprávět staré historky, o studených. Myslela jse si, že jsem jediná, kdo ví, co je na nich pravdy. Jacob tam vedle mě seděl… všimla jsem si, že za poslední měsíc nabral hodně svalů. Vypadal teď skoro jako Rambo. Neptala jsem se ho na to. Když končil táborák, chtěl mě odvézt domů. Popadl mě za ruku ale… byl celý horký, jakoby měl horečku.

„Jaku, ty máš horečku, radši jdi domů, já to dojdu sama.“

Od La- Push byl můj dům kousek, zvládla bych to, nemusí mě tam vézt.

„Dobře… radši půjdu domů.“

Já jsem tedy šla sama. Cesta byla bez problémů, domů jsem došla v pořádku. Nevečeřela jsem, protože jsme u táboráku opékali jakési maso a já už neměla hlad. Přivítala jsem se s maminkou a šla rovnou do pokoje, kde jsem opět napsala Alice. Napsala jsem ale i Emmettovi a Edwardovi. Pak už jsem šla spát, protože bylo pozdě.

POHLED JACOBA

Seděl jsem u televize a koukal na zápas. Nic moc zábava, na prázdninový den. Těšil jsem se na večer, na táborák. Vždycky tam můj táta vyprávěl strašidelné historky o studených a o měničích. Slýchl jsem je hodně často, a rád si z nich utahoval. Syna náčelníka Taha Akiho jsem nazýval Taky Kaki a jeho syna Ne kaki. Kdyby mě Billy slyšel, tak mě zabije. Ani za mák jsem těm historkám nevěřil. Požádal jsem Bellu aby přišla. Nejdřív měl Billy námitky, on totiž věřil, že je to pravda. Pak jsem ho ale přemluvil. Vyzvedl jsem jí ve stanovený čas na své motorce a jeli jsme. Byl jsem rád, když mi byla na blízku.

Hned jak jsme přijeli, začalo se opékat maso. Kluci ze „Samova gangu“ toho sežerou víc, než celý kmen dohromady. Zrovna se k nim přidal i Embry. Nechápal jsem to, přeci je tak nenáviděl, stejně jako Jared. A všichni tam skončili. Po opékání začal Billy zase vyprávět ty svoje historky o Ne kakim a ostatních. Bellu to zřejmě bavilo. Musím říct, že když jsem to slyšel poprvé, taktem z toho taky byl vedle. Musel jsem uznat, že to má svoje kouzlo.

Po chvilce mi ale začalo být horko, a to se teplota snižovala a snižovala. Začal ve mně úplně bezdůvodně vřít vztek, začal jsem se vážně bát, cos e to se mnou děje. Hned po skončení, jsem chtěl rychle odvést Bellu domů.

„ Jaku, ty máš horečku! Jdi radši domů, dojdu to sama.“

Normálně bych nesouhlasil, ale vztek ve mně vřel takovým způsobem, že jsem se bál, že bych jí ublížil.

„Dobře… radši půjdu domů.“

Rozloučili jsme se a já rychle šel směr náš dům. Nestihl jsem sni dojít k domů, byl jsem od něj pár metrů, a začal jsem se nekontrolovatelně třást. Nedokázal jsem si odpovědět, co se to se mnou děje, a nedokázal jsem zastavit ten třes. Teď už jsem se vážně naštval. Co je to sakra se mnou?

Stačilo jen přidat kapku hněvu navíc, a už jsem to nevydržel. Vybouchnul jsem jako atomovka, a najednou jsem stál na čtyřech. Kolem mě se váleli kusy mého oblečení a místo svých nohou jsem uviděl obrovské, rudohnědé, vlčí tlapy.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsi můj smysl života, tak mě nenech umřít! 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!