Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! - 9.část (2.díl) jsem jiná...

30.06.2009 (22:00) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 914×

9.část – Jsem jiná… (2.díl)

Všichni na mě nevěřícně koukali. Počkat, vždyť upíři nejedí normální lidskou stravu.

„ To si děláš srandu ne?“ Zeptal se Emment.

„ Ne, nedělá.“ Řekli zároveň Jasper s Edwardem.

„ Já, ti něco udělám ano?“ Podívala se na mě nejistě Esme.

„ To by jste byla moc hodná, děkuji,“ Vůbec jsem to nechápala a nebyla jsem jediná.

„ Hm, a vlastnosti máš jako normální upír ano?“ Přemýšlel Carlisle.

„ No, asi ano.“ Všichni jsme na něj upírali pohled a čekali, co vymyslí. Esme mi přinesla narychlo udělaný obložený talíř s džusem. Okamžitě jsem se zakousla do rohlíku a přikusovala salám. Během chvilinky jsem to měla v sobě. Zapila jsem to džusem a byla moc spokojená. Ostatní na mě pořád koukali jak na marťana.

„ Děkuji, bylo to moc dobré.“ Slušně jsem poděkovala za skvělou večeři. Ostatně můžu být ráda, že jsem neskončila na zvířecí krvi. Furt si nedokážu představit, že bych pila krev.

„ Není zač. Nechceš ještě?“

„ Ne, ne. Děkuji.“

„ Chutnalo?“ Zeptala se Rosalie ironicky.

„ Jo, bylo to moc dobrý.“

„ Hm, kdyby byla upír tak se pozvrací. Takže teoreticky by měla být člověk. Ale ona má vlastnosti jako upír i vzhledově tak trošku vypadá. Poloupír být nemůže. Já prostě nevím.“ Zoufal Carlisle.

„ Poloupír?“ Zeptala jsem se ostatních. Vysvětlování se chopil Jasper.

„ No poloupír je ten, kdo se narodí upírovi a člověku. Ty jsi ale byla normálně přeměněná upírským jedem.“ Hm, fajn tak když si nepřipadám jak vetřelec kuli tomu, že jsem v cizí rodině. Tak si připadám jako marťan protože jsem jiná než ostatní.

„ Nejsi jediná jiná.“ Řekl Edward. Už zase se mi vrtá v hlavě. Kruci, začínám být na to alergická. Počkat jediná jiná. Podívala jsem se na Mika.

„ Jak jako, že nejsem jediná jiná?“ Moje otázka směřovala Edwardovi, ale můj pohled zůstal na Mikovi.

„ Nu Mike je taky něco extra, viď?“ Pokusil se o vtip.

„ Nu extra.“ Řekl nakvašeně Mike. Zřejmě se mu nelíbila ta představa, že by se chvíli mohlo mluvit taky oněm..

„ Nechápu, proč ti to vadí, takových upírů co by za tohle dali. Být tak výjimečný jako ty.“ Řekla upřímně a zároveň smutně Rosalie. Něco mi tu uniká a já nevím co. To se mi přestává líbit.

„ Já si myslím, že Mikovu originalitu teď rozebírat nemusíme. Mike to Tamaře pak vysvětlí určitě sám.“ Hodila Alice vražedný pohled po Edwardovi.

„ Díky Alice. Jsi hodná.“ Vděčně se Mike na Alici usmál.

,, Napadá vás někoho něco?“ Přerušil nás Carlisle. V tom mě něco napadlo.

,, Jsou upíři nesmrtelní nebo to je jen v pohádkách?“ Nejistě jsem se usmála.
,, No jsou. Kdybys chtěla některého zabít tak ho musíš roztrhat a spálit.“ Odpověděl Jasper. Kristova noho to je krutý.

,, Takže když do tebe zapíchnu vidličku tak nic?“ Zeptala jsem se.

,, Ne, nejspíš tu vidličku zlomíš.“ Zasmál se.

,, Fajn, tak já něco zkusím, teda pokud vám to nebude vadit.“ Podívala jsem se na Edwarda.
,, Nu když si to případně hned zalepíš a nebudeš nám dávat čichat k nosu tak možná po tobě neskočíme.“ Ostatním hned došli moje úmysly.

,, Je to dobrý nápad. Aspoň zjistíme z jak velké části jsi upírkou“. Pousmál se.

,, Ehm, já se raději půjdu projít, sice jsi z poloviny upírem ale já si zas tak ještě nevěřím.“ Poznamenal Jasper a smutně se na mě usmál. Počkala jsem až odejde a zhluboka se nadechla. Vzala jsem nůž, který ležel na stole a přiložila ho k ruce. Vůbec se mi do toho nechce. Za prví se bojím toho co zjistím a za druhé nejsem ten typ co se dobrovolně řeže. Všichni mě sledovali a čekali. Zhluboka jsem se nadechla a projela nožem skrz dlaň. Z dlaně mi začal téct krev, okamžitě jsem k dlani přiložila kapesník který mi připravila Esme a podívala se na ostatní.

,, Tak nesmrtelná jako mi asi nejsi.“ Poznamenal Carlisle.

,, Hmm.“ Nevím jestli sem měla být zklamaná nebo ne. Ruka mě začala trochu pálit a tak sem usoudila, že bych si to mohla aspoň umýt.

,, Půjdu si to opláchnout.“Řekla jsem ostatním a zvedla se ze sedačky.

,, Půjdu s tebou.“ Přistoupil ke mně Mike. Odešli jsme z místnosti a on mě vedl do koupelny. Odložila jsem z ruky kapesník a ruku dala pod tekoucí vlažnou vodu. To co jsem viděla to bylo... To bylo neuvěřitelný. Z ruky jsem smyla krev a po ráně ani památky. Dlaň jsem měla stejnou jako před tím. Nic na ní nebylo. Zděšeně jsem se podívala po Mikovi.

,, Jdeme za ostatníma.“ Řekl a já jen přikývla. Vrátili jsme se zpět do obýváku a já všem ukázala svou dlaň.

,, Hm, zajímavé.“ Poznamenal Carlisle a svůj pohled upíral na mou dlaň.

,, Tati, není možné aby byla z části proti upířímu jedu imunní.?“ Promluvil Jasper. Ani jsem si nevšimla kdy přišel.

,, Jedu jsem jí dal tak akorát. To bude ono. Musí být nějak imunní. Proměnila se v upíra ale jen částečně. Tak bych to vysvětlil.“ Odpověděl Carlisle. Bylo na něm vidět, že toto vysvětlení se mu začíná líbit.

,, No asi tak to bude. Tamaro jsi originál. Tohle se ještě nikomu nepovedlo.“ Usmál se na mě Jasper.

,, Hm, a to je dobře nebo špatně?“ Zeptala jsem se.

,, Já na tom nic špatného nevidím. Jsi stejná jako mi, akorát jsi trochu víc lidštější něž mi.“ Usmála se na mě Alice.

,, Mohla bych být chvíli o samotě?“ Zeptala jsem se jich zoufale. Je toho na mě už opravdu moc. Potřebuji být chvíli sama a srovnat si myšlenky.

,, Samozřejmě, dovolila jsem si ti zařídit vlastní pokoj, jestli ti to nevadí. Včera jsem ho dokončila.“ Usmála se na mě Esme.

,, Děkuju, to jste moc hodná.“ Byla jsem Esme vděčná. Zavedla mě do mého pokoje.

Byl nádherný, prostorný, vymalovaný světlounce fialovou. Podlaha byla z tmavého dřeva. V protějším rohu byla obrovská postel, povlečení bylo sněhově bílé a příjemné na dotek. Vedle postele okno z kterého byl nádherný výhled. Sedla jsem si na postel a dívala se na tu nádheru. Měla jsem tu dokonce menší krb u kterého na zemi byla světlá chlupatina a dveře vedoucí na balkon. Přistoupila jsem ke knihovně stojící u psacího stolu naproti posteli. Byli tu všechny možní autoři, některé jsem ani neznala. Vedle byla polička se všelijakou hudbou a nad ní další s různými filmy. Podél stěny mezi postelí a knihovnou byla malá útulná sedací souprava a naproti ní krásné LCD. Můj pohled zůstal na dvou dveřích, které byli schované v rohu místnosti. Nejdříve jsem vstoupila do těch co mi byli blíž. Za nimi jsem objevila krásnou koupelnu. Pak jsem vstoupila do těch druhých. Za nimi se ukrývala obrovská šatna. Otevřela jsem namátkově několik skříní. Byli plné oblečení. Zaraženě jsem se vrátila zpět do pokoje a sedla si na postel. To snad není možný. Tenhle pokoj musel stát nejmíň. To nedokážu ani odhadnout, ale hodně. Všechny ty dekorace, moderní elektronika atd. To prostě je neuvěřitelné. Připadám si tu jak princezna. Ne, tohle nemůžu. Vždyť se skoro neznáme a už za mě utratili tolik. Je to tu nádherné ale radši budu bydlet v boudě pro psa. Tahle rodina je určitě bohatá ale já nechci být žádná vyžírka. To nemůžu ale je to nádhera. Přešla jsem k balkónovým dveřím a otevřela je. Vstoupila jsem na balkón a zůstala ohromeně stát. Sice byla už tma ale bylo to neuvěřitelné. Ta krajina kolem, byla tak krásná, okouzlující. Přistoupila jsem k zábradlí a kochala se.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! - 9.část (2.díl) jsem jiná...: