Tak jsem tu s dalším dílem=) Přeju příjemné počteníčko. Jsem ráda, že vás to ještě neomrzelo =P
28.06.2009 (22:00) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 904×
9.část – Jsem jiná… (1.díl)
Tamara
Tak a byla jsem hotová. Koukám do zrcadla a jsem mnohem spokojenější. Vykoupala jsem se, vyfenovala jsem si vlasy a oblékla se do těch krásných, bílých, letních šatů. Pořád jsem si sama na sebe nemohla zvyknout. Věci, barvy kolem mě byli mnohem jasnější a o zvucích a vůních ani nemluvím. Můj zrak spočinul na těch úžasných botách. Byli opravdu nádherné, ale ten podpatek mě děsil. Tak zkusit to můžu, stejně mě nikdo neuvidí. Nazula jsem si je. Přesně moje velikost a jak mi slušeli. Opatrně jsem se postavila, ani jsem nezavrávorala, což bylo dost divné. Přešla jsem pokoj z jednoho konce na druhý a zas na zpět. Cítila jsem se na nich tak jistá, zvláštní. To bude určitě tím, že už nejsem člověk. Zasmutněla jsem. Sice se mi můj nový život začínal docela líbit, ale po tom starém se mi pořád stýskalo. Zoufale jsem si sedla na postel a tupě zírala před sebe. Co mám dělat? Já nevím jestli tohle chci. Na Mika se nezlobím, udělala bych to samé ale je to teď pro mě strašně moc těžké.
Měla bych se jít podívat po ostatních. Jsem zvědavá, jak mě přijmou mezi sebe. Nebo budu muset odejít? No spíš asi odejít, pochybuji, že bych tu mohla žít s nimi. Vždyť se vůbec neznáme. Otevřela jsem dveře a vyšla ven z pokoje. Na konci jsem zahlédla schody někam dolů a tak jsem k nim zamířila. Sešla jsem po nich do krásné světlé místnosti. Dole stále nejspíš Alice. Pamatuji si jak mi Mike říkal o jeho rodině.
„ Už je tu.“ Řekla a hned byli u ní ostatní Cullenovi. Byli tak krásní a já? Já už vlastně také. Všichni se na mě se zájmem a obdivem dívali.
„ No né, šípková růženka se nám probudila.“ Zavtipkoval Emment. Stála jsem tam na posledním schodě a dívala se na ně. Můj zrak se zastavil u krásné ženy s delšími, světle hnědými vlasy. Měla krásné světle fialové šaty a kolem ramen jí držel okouzlující, blonďatý muž vypadající jako nějaká filmová hvězda. Určitě to musí být Esme a Carlisle. Všichni se na mě usmívali i ta na pohled nepřátelská ale ze všech nejkrásnější blondýnka Rosalie. Mike ke mně přistoupil a přivedl k ostatním. Všichni jsem se usadili na měkké pohovce a křeslech.
,, Sluší ti to.“ Zašeptal mi Mike do ucha. Jen jsem se na něj usmála a čekala co se bude dít. První promluvil Carlisle.
„ Tak tě u nás vítám Tamaro. Já jsem Carlisle a tohle je moje drahocenná žena Esme ale to určitě už víš.“ Usmál se. Mezi nimi mi bylo strašně moc dobře, i když je vůbec neznám. Působili jako krásná, šťastná rodina. Nu nejsem tu přece jenom jak vetřelec? Napadlo mě. Edward se zasmál. No super já zapomněla. Vždyť mi Mike říkal, že umí číst myšlenky.
„ Čemu se směješ? Já se chci taky zasmát.“ Postěžoval si Emment.
„ Ale, jenom Tamara se tu cítí jak vetřelec.“ Jedovatě jsem se na něj podívala. Mohou upíři rudnout? Jestli jo tak musím vypadat opravdu dobře.
„ Tamaro, tak se vůbec cítit nemusíš. Můžeš s námi být, jak dlouho budeš chtít. Doufám, že se tu budeš cítit jako doma. Je mi jasné, že ti tvoje vlastní rodina bude chybět a kamarádi také. Nechci, abys byla sama.“ Esme se na mě dívala starostlivým pohledem. Je tak hodná a milá. Znám ji jenom okamžik, ale už vím, že jí budu zbožňovat. Edward se zas usmál. Tím úsměvem co říká, správně, máš pravdu, plně s tebou souhlasím. Na tohle si asi nezvyknu. A kdo by si taky mohl zvyknout na to, že se mu furt někdo hrabe v hlavě. Hej vypal.
„Promiň, já zato nemůžu.“ Hodil po mě omluvný úsměv Edward.
„ Hmm.“ Jen jsem zabručela.
„ Časem si na to zvykneš.“ Snažil se mě utěšit Jasper.
„ Tamaro, nebude ti vadit když si promluvíme o tvé přeměně? Ať to už máme za sebou.“ Přerušil nás Carlisle.
„ Ne nebude.“
„ Tak já se tě zeptám na pár věcí. Pochopím, když se nebudeš chtít o tom bavit. Dnes toho na tebe bylo určitě dost.“
„ No máte pravdu, tohle to se mi opravdu nestává každý den, ale ptejte se.“ Měl pravdu, dneska už toho na mě bylo opravdu hodně, ale moje zvědavost zas zvítězila.
„ Tak tedy. Mike ti už říkal, je hodně zvláštní, že u tebe přeměna trvala tak dlouho. Nemáš žízeň? Neškrábe tě v krku?“ Podíval se na mě ustaraně.
„ Ne, ani ne jenom mi už kručí v žaludku. Dlouho už jsem nejedla a nepila vlastně taky. Nemohla bych poprosit o nějaké jídlo? Já vím, u vás asi toho moc neseženu ale tak kdyby náhodou.“ Usmála jsem a na ně a pak mi došlo, co jsem to vlastně řekla.
Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! - 9.část (1.díl) Jsem jiná...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!