Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! 20.část - Myšlenky ...

Tak jsem tu po dlouhé době s dalším dílem. Ten to díl je hodně zaměřený na mašlenky, jak už napovídá název. V této části se hodně zamýšlí nad věcmi co se dějí kolem=) Příjemné počteníčko =) ( Jsem strašně moc ráda, že jste u této povídky ještě vydrželi)

01.10.2009 (10:45) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1103×

20. část -  Myšlenky…

Mike

Ležím v posteli a má láska vedle mě. Hlavou se mi honí strašně moc myšlenek a všechny jsou strašně moc znepokojující. Nejvíce mě trápí ta věc s Megan. Bylo to opravdu nečekané a nepříjemné setkání. Nikdo z nás to nečekal a tak to i dopadlo. To co jsem viděl v Meganiných očích, mě docela vyděsilo. Strašně moc zklamání, touhy zabíjet a přece jenom tam byla i ta láska. Snažila se ovládnout, ale bylo mi to jasné, ona mě pořád miluje a tohle nenechá jen tak být. Celou tu dobu se snažil Ed číst její myšlenky, ale nic zvláštního se nedozvěděl a to mě také docela znepokojuje. Prý se snažila myslet na samé hlouposti, jen občas, tam byl záblesk ale toho se prý nedokázal chytit. Dále mě trápí Alice. Chudinka musí být strašně moc zmatená, vůbec nechápu, proč neviděla jejich příchod. Určitě to byl nějaký Arův trik. Ano, další myšlenka se mi vbloudila mezi ty ostatní. Myšlenka týkající se Ara. Nechápu, co tím sleduje. Nechápu, jak si může myslet, že bych já nastoupil k němu. Pracovat pro něj? Se zbláznil. Raději bych umřel, kdyby to šlo…

Moje láska něco zabručela ze spaní a přitiskla se ke mně. Chvíli jsem jí pozoroval, než mě zase začala zžírat další myšlenka. Díval jsem se na ní a přemýšlel. Když spí je tak křehká a bez braná. Co se týče Megan mam o mojí lásku strach. Snad to dobře dopadne. Nedovolím, aby jí ublížila. Neměl bych se o ní tak bát, vždyť je upírka. Sice ne úplná ale nesmrtelná je. Carlisle říká, že se její schopnosti ještě úplně neprojevili. Prý se u ní projevili jen instinkty upíra v kombinaci s lidstvím. Když měla Alice jedno ze svých vidění řekla..“Od Tamary můžeme ještě čekat velké věci.“ Co tím měla na mysli? Víc už nikomu neřekla a já si myslím, že je to tak dobře.

Převalil jsem se na bok a Tamaru si přitáhl k sobě ještě blíž. Jen se spokojeně zavrtěla a spala dál. Zabořil jsem hlavu do jejích vlasů a vnímal jejich vůni. To šílené množství myšlenek jsem se snažil vypudit z hlavy a jen vnímal jí, mou lásku, můj smysl života. Postupem času se všechny mé myšlenky někam vytratili a místo nich nastoupili vzpomínky. Vzpomínky na seznámení s Tamarou. Když jsem jí viděl poprvé, přísahal bych, že mi poskočilo srdce. Vzpomínám na náš první polibek. Ten polibek byl tak úžasný, plný něhy a lásky. Ano, znali jsme se jen chvíli, ale obou nám to bylo jasný. Jsme pro sebe souzeni a oba to moc dobře víme. Jsem strašně moc šťastný, že ji mám.

Ležím tu vedle ní a jsem strašně moc šťastný. Netrápí mě, co bude, ale užívám toho si co teď je.

Edward

Sedím v obýváku a zmocňuje se mě naprostá zoufalost. Všichni členové mé rodiny jsou rozpárovaní  a užívají si klidné noci. Zvedl jsem se z gauče a zamířil do svého pokoje. Cestou slyším Rosaliin smích a Ementovo dupání. No teda tam je veselo. Jsem rád, že je má rodina šťastná.  Posadil jsem se v pokoji na postel, která tu je jen pro okrasu a začal dumat nad svým životem. Začala se mě pomalu ale jistě zmocňovat deprese. Kdy já najdu duši, která tu bude jen pro mě a já jen pro ní? Všichni říkají, že najdu a určitě brzo ale mě to tak nepřijde.

Seděl jsem tam a jen tupě zíral před sebe až jsem si uvědomil, že se rozednívá. Na oblohu se drápalo pomaloučku slunce a jeho paprsky zahajovali můj pokoj do zlatavého závoje.

Z přemýšlení o slunci mě vytrhne zaklepání na dveře.

„Ano“ Pozvu dotyčného dál.

„Ahoj, můžu dál?“ Za dveřmi se objeví Jazz.

„No jasný, že můžeš.“ Pozval jsem ho dál.

„ Jak se máš?“ Zeptal se mě zdvořile. Je mi jasné, že to přesně ví díky své schopnosti ale tak odpovědět mohu.

„ Jo, docela dobrý. Co ty?“ Zalhal jsem mu.

„ Nelži mi. Ta tvoje ponurná nálada víří celým domem. A já se mám dobře.“

„Když to víš tak proč se mě ptáš.“ Odsekl jsem.

„ Protože mě to trápí. Co se děje?“

„ Nic tak závratného. Jako vždy. Jen mi není do smíchu.“

„ Neboj, já si myslím, že už brzy někoho najdeš.“

„ Tobě Alice něco říkala?“ Uchvátila mě zvědavost.

„ Ne neříkala, a kdyby jo tak ti to stejně nepovím.“ Usmál se na mě a mě zase všechno zžíralo. Popravdě už mi bylo celkem líp. No jasný.

„ Jazzi nepoužívej svojí moc na mě. Já se v tom chci pořádně plácat.“

„ Hm a já tu s tebou mám pak žít jak? Chceš, aby mi z tebe přeskočilo?“

„No tak promiň.“ Zastyděl jsem se trochu. Myslel jsem jenom na sebe a úplně jsem zapomněl na to, že nejsem sám, kdo to pak prožívá.

„ Jo v pohodě. Pojď dolů. Aspoň přijdeš na jiné myšlenky.“

„ Tak jo. Nemáš chuť si zajít kolem poledne na oběd?“ Navrhnul jsem mu.

„ No jasný, že se ptáš.“

„ Super.“

Tamara

Pomalu jsem otevřela oči a zjistila, že ležím v náručí svého broučka. Sama pro sebe jsem se usmála a pomalu se k němu otočila.

,, Dobré ráno Hvězdičko.“ Kouzelně se na mě Mike usmál a dal mi pusu na čelo.

„ Dobré ráno“ Odpověděla jsem mu a jen se na něj usmívala. V jeho náručí je mi tak krásně. Cítím se v bezpečí a cítím lásku.

„ Nebude ti vadit, když si odpoledne skočím na procházku do lesa? Nabídl bych ti ať se připojíš ale tak když tenhle způsob potravy nevyhledáváš..“

„ No to máš pravdu, že nevyhledávám a ani vyhledávat nechci.“ Usmála jsem se na něj a jen na oko se zamračila.

„ Na co pak máš chuť k snídani?“

„ Na tebe.“ Odpověděla jsem mu a laškovně jsem mrkla.

„ No teda, a myslíš, že ti to budu moct splnit?“

„ No já si myslím, že ano.“

„ Jsi jistá?“

„ Ano.“

„ Tak mě přesvědč.“

Když jsem sešla dolů na oběd, usmívala jsem se od ucha k uchu. Mám skvělou náladu a nenechám si jí jen tak zničit. Sice mě trápí ta věc s Megan a Arem ale k tomu radši až později.

„ Ahoj“ Pozdravila jsem Emmenta, Ross, Alici, Esme a Carlisleho. Všichni mi pozdrav opětovali a věnovali se dále svým činnostem když v tom mě do nosu praštila ohromná vůně.

„ Zlato dáš si něco k obědu?“ Zeptala se mě Esme.

„ Ano, ráda. Co to tu tak krásně voní?“

„ Tak pojď do kuchyně, ti to nandám. Uvařila jsem kuřecí vývar a čínu s hranolkami.“

„ Vy jste tak hodná. Moc vám děkuju. Co bych si tu bez vás počala.“ Usmáli jsme se na sebe a já si sedla ke stolu. Jídlo vypadalo opravdu nádherně a tak jsem se do něj okamžitě pustila.

„ Dobrou chuť.“ Popřál mi posměšně Emment, který právě vešel do kuchyně.

„ Děkuji.“

„ Chutná?“ Zeptala se Ross, která přišla hned za ním.

„ Chutná, strašně moc.“ Jen se posměšně zašklebila a začala o něčem diskutovat s Esme.Ještě pořád si ze mě všichni dělali srandu. To si už proboha nezvykli? Je to asi hodně divné ale prostě radši dám přednost obyčejnému lidskému jídlu před krví. Při pomyšlení na krev mnou proběhla husí kůže.

„ Kde pak je Ed s Jazzem?“ Zeptala jsem se Emmenta.

„ Šli si dát něco dobrého k jídlu. No oni mají o hodně lepší vkus než ty.“

„ Nech toho nebo se při myšlence na krev pozvracim.“

„ Emmente nech ji v klidu najíst.“ Vstoupil do místnosti Carlisle. Nevím čím to je ale všichni se tu začli slejzat kolem mě a pozorovali mě s jakou radostí jím. Většině to přišlo odporné až na Esme. Ta byla moc potěšená, že mi tak chutná.

„ Tak co? Nepocítila jsi u sebe nějaké změny?“ Zeptal se mě Carlisle.

„Proboha, nechte to dítě v klidu najíst.“ Zvýšila hlas Esme.

„ Ne, nepocítila. Jsem pořád stejná.“ Odpověděla jsem a cpala do sebe hranolky. Carlisle zakroutil hlavou a odešel. Poslendí dobou to dělával tak často, že už jsem nad tím ani nepřemýšlela.

Když jsem se úspěšně naobědvala tak jsem se odvalila do obýváku na sedačku a sledovala s Alicí a Ross nějaký seriál. Moc jsem ho nevnímala. Spíše jsem se bavila nad tím jak Emment přemlouval Ross, aby šla s ním do ložnice, ale ona nechtěla. Chudák byl celý nešťastný a ona se zřejmě dobře bavila.

„ Půjdete teda semnou někdo na lov?“ Zeptal se Carlisle.

„ Určitě.“ Odpověděl Mike.

„ Tamaro? Půjdeš taky?“ Rýpnul si do mě Emment.

„ Ne, to je dobré děkuji.“ Odpověděla jsem mu hned.

„ Kam pak se všichni chystáte?“ Vešel do místnosti Jazz a za ním hned Ed.

„ Na lov.“ Odpověděl pohotově Emment a pořád se na mě šklebil. Nakonec se zbalila skoro celá rodina a vyrazila. Jazz si jel ještě něco zařídit do města a tak jsme tam s Edem zůstali sami.

„ Tak co budeme dělat?“ Zeptala jsem se ho.

„ No já nevím. Co chceš?“ přišel mi nějaký smutný a tak jediná zábava, kterou budem dělat oba rádi byla hra na klavír. Nic jiného mě nenapadlo, ale myslím, že ho to přivede na jiné myšlenky.

„ Nemáš chuť mi dát zase nějakou lekci ve hře na klavír?“

„ To je dobrý nápad. Pamatuješ si ještě něco co sem ti říkal?“

„ No jasně, že pamatuji.“ Usmála jsem se na něj a zamířili jsme ke klavíru. Jako vždy mi nejdříve zahrál nějakou skladbu na úvod a pak se mě pokoušel naučit nějaké ty základy. Sice se moje „hra na klavír“ nedala přirovnat k té jeho ale přišlo mi to, že už jsem o něco lepší.

„ Učíš se velmi rychle a to i na upíra.“

„ Myslíš? Mě přijde, že jsem strašně netalentovaná.“

„ Ale blbost. Jsi šikovná.“

„ Když myslíš.“ Schválně jsem zapochybovala a on se naoko zamračil.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! 20.část - Myšlenky ...:

Přidat komentář:

Nick:

Text: