Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! 15. část - Překvapení

20.07.2009 (10:30) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 899×

15. část - Překvapení

,, Dobré ráno“ V kročila jsem se skvělou náladou do obýváku. Všichni mi pozdrav opětovali a dále pokračovali ve svých činnostech.

,, Tak co budeme dneska cvičit?“ Usmál se na mě Ed.

,, No to si piš, že budeme.“ Zatím mě hraní na klavír bavilo. No hraní. Teď to bude druhý den co budu u toho sedět ale zatím mě to baví. Navíc Ed je velmi dobrý učitel. Ed se na mě usmál a odešel někam pryč. Bože! Zas ty myšlenky. Musím se naučit ovládat.

,, Co pak lásko? Jsi nějaká rozčarovaná.“

,, Ale ani ne. Jenom sem zas zapomněla na Edovu schopnost.“

,, Aha, tak to jo.“ Přistoupil ke mně a věnoval mi letmý polibek.

Celý den ubíhal skvěle. Chvílemi sem byla s Mikem, chvílemi jsem cvičila s Edem nebo dělala blbosti s Emmentem, rozebírala modní časopisy s Ross a Alicí. Mike celý den pořád někam mizel. Kdykoliv jsem chtěla jít do svého pokoje tak se okamžitě něco naskytlo u čeho sem prostě nemohla chybět. Už mě to začínalo pomalu štvát a Alici k večeru začínali docházet nápady, jak mě tam nepustit. Nevím co tam přede mnou schovávají, ale už mi lezou krkem. Mike nakonec zmizel úplně a Ross s Jasperem už zoufalí mě vytáhli na večerní procházku. Prý se můžeme jen tak projít a popovídat si.

,, Já to nechápu. Schováváte tam mrtvolu nebo co?“ Začínala jsem být nepříjemná.

,, Ale prosím tě žádnou mrtvolu. Uvidíš sama a bude se ti to určitě líbit.“ Snažila se mě uklidnit Ross.

,, Líbit?“ Podívala jsem se na ně tázavě. Oba si hned vyměnili neurčité pohledy.

,, No líbit.“ Odpověděla neurčitě Ross.

,, Co kdybychom změnili téma?“ Jazz  se z toho snažil vykroutit.

,, Chce se mi spát.“ Oznámila jsem.

,, Cože?“ Vyjekli oba.

,, No spát, to snad víte, že spím jako normální člověk a navíc je půl11 a já sem nějaká utahaná.“ Samozřejmě jsem kecala ale když teda nic nemůžu vědět tak si aspoň budu dělat srandu.

,, No to víme.“ Řekl nejistě Jazz.

,, Tak si půjdeš lehnout ke mně do pokoje.“ Navrhla Ross.

,, Ale to se nebude Emmentovi líbit.“ Tahle hra mě bavila čím dál tím víc.

,, Tak půjdeš ke mně a k Alici.“ Navrhnul Jazz.

,,To taky nejde.“ Pořád jsem si stála za svým.

,, Proč?“ Zeptali se oba naráz.

,, Protože přece nebudu spát ve vaší posteli když můžu spát ve své ne?“ A naschvál jsem zívla. Oba dva už byli zoufalí. Poslední tři hodiny jsem jim dělala docela dobrý peklo. Chudáčci moji.

,, No tak to prostě vydržíš.“ Řekl rázně Jazz.

,, Ne, nevydržím. Jsem z části člověk a potřebuji spát.“ Oba dva si jen povzdechli. Zamířili jsem zpět k domu.

,, Nechceš si zas sednout na chvilinku ke klavíru?“ Navrhnul mi ve dveřích Ed. Ross už chtěla promluvit, že chci jít spát ale já ji přerušila.

,, No jasně. Že se ptáš.“ A zamířila jsem směrem ke klavíru. Otočila jsem se na ně a jen se usmála. Oba mě spalovali jedovatým pohledem. Musela jsem se smát.

,, Jsi na ně zlá. Oni se tak snaží a ty jim to tak stěžuješ.“ Promluvil vedle mě Ed.

,, A vy na mě zlí nejste? Poslední dny je to samý. Neboj dozvíš se to. On ti to řekne. Neboj vysvětlí ti to. Jako jediná v tomhle domě nic nevím a mě to prostě už nebaví.“

,, Já tě chápu. Neboj bude to už brzo.“ Těmihle slovy mě docela uklidil. Přestala jsem nad vším dumat a jen vnímala co mi říká ohledně klavíru. Co a jak mám dělat. Za půl hodinky nás vyrušil Mike.

,, Nebude vadit když si jí půjčím?“ Zeptal se Eda.

,, Ne nevadí, stejně jsme chtěli za chvilinku končit.“ Usmál se na mě Ed.

,, Tak to je super. Lásko potřebuji ti něco ukázat.“ Otočil se ke mně.

,, Jo, jasně.“ Jen jsem odpověděla a následovala ho.

,, Nezlob se na ně. To bylo všechno kuli mě. Jsem je přemluvil víš.“

,, Hm, ti pěkně děkuji a kde si vůbec byl ty?“

,, No já něco zařizoval.“ Usmíval se na mě.

,, Už zase? Počítám, že mi zas nepovíš co.“

,, Máš pravdu nepovím ale ukážu.“

,, Ukážeš?“

,, Ano“ Došli jsme před dveře mého pokoje.

,, Slib mi, že mi teď nebudeš protestovat.“

,, No pokusím se, ale nic neslibuji.“  Postavil mě před dveře mého pokoje a z kapsy vytáhl černý šátek. Jen jsem kývla a on mi ho zavázal přes oči. Co to má znamenat? Říkala jsme si. Jsem strašně zvědavá, co to na mě zas připravil. Otevřel dveře a stoupnul si za mě. Pomalu mě vedl do pokoje. Zastavil mě ve prostřed místnosti. Teda aspoň si to myslím, odhadem. Slyšela jsem jak zavřel dveře a přistoupil ke mně.

,, Zavři oči. Prosím.“ Poslechla jsem ho a měla jsem oči zavřené. Pomalu mi sundal šátek a ze zadu mě objal.

,, Už je můžeš otevřít.“ Řekl krásný, tichým, sametovým hlasem a já ho poslechla.

To co jsem spatřila se nedalo popsat. Taková nádhera. Všude byli rozestavené bílé a světle růžové svíčky. Kolem nich rozházené drobné kvítky růží. Na posteli vytvarované do srdíčka. Byl zapálený krb, který tomu dodával ještě větší kouzlo. Před ním leželo u kožešiny šampaňské a dvě skleničky a nějaké dobroty. Bylo to opravdu přenádherné. Jen jsem tam stála a tiše pozorovala tu nádheru. Můj pohled se zastavil na otevřených balkónových dveřích. Nehlédla jsem k balkónu. Ani ten neutekl té kráse. Přešli jsem z pokoje na balkón a já jen zas ohromeně stála. Tady také hořely svíčky a kolem nich leželi pečlivě naaranžované lístečky růží. Je krásný, teplý letní večer. Na noční obloze se třpytí hvězdy obklopující nádherný měsíc. Úžasná atmosféra mě obklopuje a já tu stojím s tím nejúžasnějším stvořením co může existovat. Otočila jsem se k němu a věnovala mu šťastný úsměv. V očích mu tančili jiskřičky a mě určitě také. Zpoza zad vytáhnul krásnou obyčejnou ale přenádhernou fialovo-růžovou gerberu.

,, Jak?“ Ani jsem nedokončila větu, jak jsem byla zaskočená.

,, Jak vím, že je to tvoje nejoblíbenější květina?“ Usmíval se a v očích mu pořád tančili malinkaté jiskřičky. Jen jsem přikývla.

,, Tak to ti nepovím, ale prostě to vím.“

,, Je nádherná, krásnější jsem snad ještě neviděla. Popravdě takovouhle jsme opravdu ještě neviděla.“ Jen jsem povzdechla a přivoněla si k ní.

,, Jsem rád, že se ti líbí. No je vzácná. Moc jich na světě neroste. Trošku mi trvalo než jsem jí sehnal.“ Usmíval se.

,, Je to tu celé nádherné. V životě jsem snad nebyla šťastnější.“

,, Děkuji“ Zašeptala jsem a objala ho.

,, Ne, to já děkuji tobě. Že jsem tě mohl poznat.“ Zašeptal mi do vlasů. Zvedla jsem hlavu a dívala se mu do očí. On mi to opětoval. Pak se ke mně sklonil a věnoval mi dlouhý polibek. Šťastně jsem mu ho oplácela. Naše rty tvořili dokonalou souhru a já byla ten nejšťastnější člověk na světě. No, člověk, jak se to vezme.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! 15. část - Překvapení: