Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi moje Hvězda na nebi! - 12.část Nákupy

08.07.2009 (11:45) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 803×

12.část – Nákupy

,, Máme problém!“ Přilítla do obýváku Alice.

,, Co se děje?“ Řekla jsem krapek vyděšeně.

,, Už to nebudeme dále odkládat. Jede se na nákupy!“ Zářivě se na všechny usmála. A je to tu, celý měsíc se z toho celá rodina úspěšně vykrucovala ale teď už nám to asi neprojde. Nakupování mi nevadí tak to snad nebude tak špatný, jak všichni říkají.

,, Tak kdo pojede semnou?“ Měřila si nás pohledem. Byla mi to jasné. Své oběti už měla dávno vybrané ale proč si s námi nezahrát hru, že?

,, Já s tebou pojedu.“ Všichni se na mě udiveně podívali.

,, Ehm, lásko já si myslel, že nemáš sebevražedné sklony.“ Řekl Mike.

,, No nemám a nakupování mi problém nedělá.“ Usmála jsem se na něj.

,, Jééé, konečně někdo. Někdo kdo mi rozumí. Sestřičko, já tě miluji.“ Přitančila ke mně Alice a objala mě.

,, A kdo pojede s námi?“ Řekli jsem obě unisono. Všichni jen zděšeně na nás koukali. Chudáci, jsme tu na ně už dvě. Musela jsem se sama pro sebe zasmát.

,, Nu tak mi s Edem s vámi pojedeme ale jenom kuli tomu, že se musíme něco zařídit. Tak že cestu absolvujeme s vámi ale na nákupy nás nedostanete.“ Prohlásil Mike a Ed jen přikývl. Ať měli v plánu cokoliv pochybuji, že to z nich vytáhnu.

,, Fajn, tak jo. My si vystačíme sami viď?“ Usmála se na mě Alice a já jí úsměv opětovala. Ostatní si jen oddechli, že nikam nemusí. Opravdu nevím co jim na tom tak vadí.

,, Počkej, to poznáš. Přijedete domu a ty budeš prosit. Prosit aby si sní už nikdy nemusel jet.“ Zašeptal mi do ucha Ed. Hm, ten kluk opravdu dokáže povzbudit.

,, Takže, zítra ráno vyjíždíme, ano?“ Ani jsme se neopovažovali odporovat, protože nám bylo jasné, že to má pečlivě naplánované.

Časně ráno jsme nastoupili do jejich nablýskaných autíček. Radost na ně pohledět. Takový fára, to člověk jen tak nevidí. Já jsem jela s Mike a Alice s Edem. Když jsme dorazili na parkoviště tak se od nás kluci odpojili a ani neřekli kam jdou a co jdou dělat. Hlavu jsem si s tím moc nelámala, ani to nemělo cenu.

,, Alice? Co budeme vůbec nakupovat?“ Zeptala jsem se jí.

,, No, věci pro tebe.“ Usmála se a zamířila k obchodnímu centru.

,, Pro mě? Vždyť já mám věcí dost“ Poznamenala jsem.

,, Ale nemáš. Jak na sebe tak i pro sebe.“ Stále se usmívala.

,, Za tu dobu co jsem byla mimo jste mi toho s Esme nakoupili dost. Jako nechci ti do toho mluvit ale za chvíli to nebudu mít kam dávat a navíc je něco co ještě nemam?“ Snažila jsem se bránit ale marně. Málo kdy se mi povede nad Alicí vyhrát. Jak jen to dělá.

,, Tak nejdříve zajdeme do knihkupectví, papírnictví, elektra, drogerie a pak přijde na řadu oblečení. Boty samozřejmě půjdou jako poslední. No až to seženeme tak se půjdeme někam najíst. Teda spíš jenom ty. V tu dobu by se k nám mohli přidat kluci. S nimi pak ještě skočíme pro nějaké zásoby jídla domů. To je pro dnešek asi tak všechno.“ Kouzelně se na mě usmála a vešla do dveří obrovské budovy. Ehm. Už chápu ostatní. Už chápu co mysleli tím, je fakt blázen. Já chci domů. Já chci za svou láskou. Miku osvoboď mě. Prosím.

,, Tamaro, je ti něco?“ Zeptala se ustrašeně Alice.

,, Ne, není. Jen jsem se zamyslela. Jsi si jistá, že tohle zvládneme za jeden den?“ Podívala jsem se na ní nejistě.

,, Ale jo zvládneme, už v tom mám praxi. „ To snad radši ani neměla říkat. Mě vyděsila snad ještě víc.

No jak bych to shrnula. Přijeli jsme sem v osm hodin ráno. Je půl třetí a jdeme ještě nakupovat boty. S Alicí se nemá cenu hádat, že toho už mám opravdu dost. Zamkli jsme auto a mířili zas ke krámkům. Auto bylo narvané k prasknutí, zbytek se prý musí dát ke klukům do auta. Slovo zbytek mě celek vyděsilo. Proboha kolik bot má v plánu kupovat? Za sebou jsem uslyšela smích. Otočím se a za mnou stál pobaveně Ed.

,, Jetu něco k smíchu bráško?“ Spražila jsem ho jedovatým pohledem.

,, Ne, ne. Vůbec nic.“ Jen se pobaveně podíval na Alicino auto.

,, Tak pojď Tam. Ať to stihneme.“ Naléhala Alice. To toho nemá ještě dost?

Vylezli jsme ven ze dveří budovy a kousek odtud na nás čekali kluci.

,, Alice! Už ti jí v životě nesvěřím. Podívej se na ni. Vždyť je úplně vyčerpaná.“ Zamračil se Mike na Alici. To je to na mě tak poznat? Pomyslela jsem si. Mike ke mně přistoupil a vzal mi tašky s botami a podal je Edovi. Ani nevím, co je to za boty. Poslední pul hodinku jsem už nevnímala a jen kývala.

,, Odnesete to do auta? My za tím pudem na něco k jídlu.“

,, Jo jasně, za chvilku jsme u vás.“ Řekl Ed.

Dorazili jsme k nějaké restauraci.

,, Na co máš chuť?“ Zeptal se mě Mike.

,, Co kdybychom šli někam jako je KFC nebo tak podobně a já si to vzala sebou? Nechce se mi tu sedět a jíst a ty budeš na mě jen koukat.“

,, Tak jo.. Tak tu chvilku počkej.“ Políbil mě na tvář a zmizel za rohem. Po chvíli se u mě objevila Alice s Edem.

,, Kde je Mike?“ Zeptala se Alice.

,, Nu, šel asi pro jídlo.“ Odpověděla jsem. Jenom doufám , že to nepřežene. Nepřežene jako dneska Alice s tím oblečením. Všichni z rodiny mají pravdu je to blázen. Mike se po chvilce objevil se třemi obrovskými papírovými krabicemi se značkou McDonald. A to mám jako sama sníst? Zděsila jsem se.

,, Tak můžeme jít.“ Usmál se na mě a zas mi věnoval letný polibek na tvář. Jen jsem mu úsměv opětovala.

Usadila jsem se v jeho autíčku a pustila do jídla. Alice s Edem šli ještě pro nějaké zásoby domů. Museli tu dneska utratit majlant ale jak se zdá takto nikoho netrápí.

,, Chutná?“ Zeptal se Mike a pozoroval mě jak se láduji kuřecíma medajlonkama.

,, Chutná a moc. Děkuju.“

,, Nemáš zač.“

,, Proč mě tak pozoruješ?“ Musela jsem se ho zeptat.

,, To nemůžu? Nechápu jak se to do tebe může vejít. Jsi tak štíhlá a sníš toho tolik.“ Zasmál se.

,, Jo tak to nejsi jediný koho to zaráží.“ Jsem prostě holka, co ráda jí a k mému štěstí má pořád stejnou váhu.

,, Hm, hele Alice s Edem už jdou.“ Podívala jsem se směrem kam naznačil. Oba dva táhli obrovské tašky s jídlem. No jako nevím ale takovej žrout zas nejsem. Snědla jsem jednu tašku a mam dojem že prasknu. Naházeli to k Mikovi do auta a jen se na mě usmívali.

,, Co je? V životě jste neviděli nikoho jíst?“ Řekla jsem krapek podrážděně.

,, No viděli, ale ne upíra.“ Zasmáli se všichni. Fakt děsně vtipný. Hrála jsem uraženou.

,, Už pojedeme domů?“ Zakňourala jsem otráveně.

,, Jasně.“ Odpověděl mi pohotově Ed. Všichni jsme se uvelebili v autech a vyrazili zpět k našemu útulňoučkému domečku. Doma jsme byli asi tak za hodinu. Pomalu jsem se vyškrábala z auta, pozdravila zbytek rodiny a šla do svého pokoje. Jsem utahaná jak kotě.

Hodila jsem si rychlou sprchu a převlíkla se do pyžama. Zalezla jsem do mé krásné postýlky. Byla tak měkoučká a povlečení tak voňavé a příjemné na dotek. Zachumlala jsem se a pomalu začala usínat.

,, Lásko ty už spinkáš?“ Ozvalo se vedle mě. Polekaně sem sebou trhla a podívala se před sebe. U mě na posteli seděl Mike a usmíval se od ucha k uchu.

,, Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.“ Stále se usmíval.

,, Ne, to je dobrý. Ještě jsem pořádně nespala.“ A praštila sebou zpátky do postele.

,, Nenapadlo mě, že už půjdeš spinkat. Vždyť je teprve půl osmé.“ Lehnul si ke mně.

,, No, je sice brzo ale Alice mě tak dokonale utahala, že jsem úplně hotová.“

,, Tak to já půjdu a nebudu tě rušit.“ Políbil mě na tvář.

,, Ne, nechoď. Zůstaň tu semnou.“ Poprosila jsem ho.

,, Tak když ti to nebude vadit tak zůstanu.“

,, Určitě mi to nebude vadit.“ Usmála jsem se na něj a přimáčkla se k němu. Objal mě a dal mi pusu do vlasů.

,, Dobrou noc Hvězdičko. Krásně se vyspinkej.“ Zašeptal mi do ucha. Chtěla jsem mu odporovat a tvrdit, že se mi spát už nechce ale únava byla silnější. Najednou jsem se propadla do říše snů a nevěděla o světě.

Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebi! - 12.část Nákupy: