Tak a je tu 10 díl mé povídky. Doufám, že se vám bude líbt. příjemné počteníčko=) Děkuju za konetáře.
05.07.2009 (10:30) • LuCc • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 806×
10.část – S proudem myšlenek…
Nevím jak dlouho jsem tam stála ale bylo mi to jedno.. Typovala bych to tak na tři hodiny. Vše co se teď odehrálo jsem se pořád projížděla v hlavě a nemohla tomu uvěřit. Kdo jsem? Jsem někdo jiný? Sedla jsem si do kouta balkónu a obejmula kolena. Po tvářích mi začali stékat slzy. Ani nevím proč. Chudák Mike co si teď asi musí myslet. Jsem tu celou noc zavřená a nekomunikuji s ostatníma. Miluji ho. Nemám mu za zlé co se stalo ale potřebuji čas na to abych to mohla vstřebat. Smutně jsem se dívala před sebe. Obloha se začala pomalu rozjasňovat. Seděla jsem tu celou noc? Takovou dobu. Zvedla jsem se a dívala se neurčitě někam do dáli. Na obloze se pomalu začalo objevovat slunce. Musím se smířit s tím jaká jsem. Vždyť to není zas tak hrozné. Říkala jsem si. Vešla jsem zpět do pokoje a můj pohled spočinul na budíku. Bylo půl osmé a začalo mi kručet trochu v žaludku. Nad tím jsem se musela trošku zasmát, hlavně když jsem si vybavila jak na mě všichni koukali, když jsem ji pověděla že mám hlad. Vyšla jsem z pokoje a šla do přízemí. Nikdo nikde nebyl. Zamířila jsem k jedné místnosti s podezřením, že je to kuchyně. Mé podezření se potvrdilo. Byla nádherná, jako všechno v tomhle domě.
,, Dobré ráno. Jak ses vyspala?“ Objevil se s kuchyni Edward.
,, Nu celkem dobře.“ Zalhala jsem. Vůbec jsem nespala ale tak tomu vyprávět nebudu. Koho by taky zajímalo že jsem celou noc strávila na balóně a přemýšlela.
,, Popravdě jsem ani nečekal že by jsi spala.“ Kurňa, já zapomněla. Už mi začíná pít krev s tím jeho čtením myšlenek. Pít krev. Nad tím výrazem sem se musela ironicky pousmát.
,, Co kdybys se semnou bavil normálně?“ Řekla jsem krapek naštvaně.
,, Vždyť se s tebou bavím normálně a navíc tvým jazykem. Jestli chceš můžu mluvit mým rodilým jazykem. Angličtinou.“ Poznamenal
,, Mě nejde o jazyk ale o to čtení myšlenek, ale to ty stejně víš.“
,, No tak promiň.“
,, Omluva se přijímá.“ Zakřenila jsem se.
,, Chceš udělat něco k snídani?“ Zeptal se mě.
,, No jak chceš, ale já bych to klidně zvládla sama.“ Odpověděla jsem mu.
,, Dobré ráno.“ Vešla do kuchyně Alice. Hodila po mě zářivý úsměv. Ta má určitě skvělou náladu a ne jako já. Popravdě už se cítím o trošku lépe než včera ale stejně mám šíleně smíšené pocity.
,, Hm, Ed vaří. To se tak často nevidí, viď bráško.“ Přicupitala k Edwardovi a pozorovala ho při kuchtění mé snídaně. Byl na ně pěkný pohled. Alice si do něj pořád rejpala ale on jí stačil hned “ utřít“ protože věděl co se chystá říct. Ten život s nimi bude zajímavý. Usmála jsem se sama pro sebe.
,, Dobře ráno Hvězdičko.“ Přistoupil ke mně Mike a dal mi pusu na tvář.
,, Dobré ráno“ Odpověděla jsem mu s úsměvem. Bylo na něm vidět, že ho moje reakce potěšila.
,, Miku, mám problém.“ Musela jsem mu to hned říct.
,, Jaký?“ Zděsil se. Sedli jsme si do obýváku a já spustila.
,, Víš, jsem strašně moc vděčná za to. Co pro mě děláte. Jak jste na mě hodní. Jak jste mě přijali a za to, že mohu být s tebou a nenechali jste mě umřít ale.“
,, Ale?“
,, Ale já to nemohu přijmout. Tebe a tvoji rodinu přijmu velice ráda. Alen ten pokoj. Víš musel stát nehorázně moc a to prostě nejde. Znám vás teprve chvíli a dostávám toho tolik.“
,, Tobě se nelíbí?“ Zeptal se nejistě.
,, Líbí, je úžasný.“
,, No, tak v čem je problém?“ Usmál se.
,, Musel stát jmění. To prostě nejde, to mi dejte radši nějakou psí boudu. To si nemohu vzít.“
,, Ale můžeš. Já se bál co je na tom pokoji špatně a ty řekneš tohle. Hvězdičko jestli ten pokoj odmítneš ani nevíš jak zraníš Esme. S takovou láskou ho pro tebe dělala a jak si nechala záležet. Co se týče peněz téhle rodiny tak to opravdu řešit nemusíš. Tato rodina už nějakou tu dobu žije a když jich je k tomu tolik tak vydělávat opravdu není problém. V této rodině se peníze neřeší. Jak bych ti to řek? Prostě tady peníze vždy byli, jsou a budou.“ Zase po mě hodil okouzlující úsměv a políbil mě na tvář.
,, Proboha kolik vám je?“ Zděsila jsem se.
,, No hodně. Já jsem nejmladší. Je mi něco kolem 100 let. Stačí když to řeknu takhle?“ Úžasle jsem na něj zírala.
,, Myslím, že jednou ti každý člen naší rodiny řekne svůj příběh a ty to plně pochopíš.“
,, A povíš mi někdy ty svůj příběh a vše o sobě?“ Dívala jsem se mu do očí a čekala na odpověď.
,, Ano, jednou ti to povím. Bude to brzo, jen na mě nenaléhej.“
,, Já si počkám.“ Věnovala jsem mu úsměv.
,, Tak už je to v pořádku s tím pokojem?“ Zeptal se a lišácky na mě zamrkal.
,, No je no ale stejně se mi to nelíbí.“ A dala jsem mu pusu.
,, Tak co budeš snídat ještě ráno nebo to chceš až k obědu?“ Ozvalo se z kuchyně.
Snídaně mi strašně moc chutnala. Ed a Esme co se týče kuchyně jsou opravdu skvělý. Je to divný ale na míchaných vajíčkách jsem si ještě tak nepochutnala a to co mi pak udělala Esme k obědu se ani nedalo popsat. Tak skvělé těstoviny. Začínalo se mi tu líbit. S Mikem jsme byli jak dvě hrdličky a ostatní členové rodiny mě brali jako svojí sestřičku. Strašně moc jsem si je oblíbila. Uběhl měsíc a já si ani nevzpomněla na svou pravou rodinu a na přátelé taky ne jen na Moniku. Po té se mi opravdu stýskalo. Když to řeknu blbě tak mě Carlisle pořád zkoumal. Tak tedy mám všechny vlastnosti upíra ale jsou zkombinované s vlastnostmi člověka. Zítra jdou všichni na lov a já musím jít s nimi ale vůbec se mi nechce. Všechny zajímá to jak bych si vedla kdybych musela ulovit zvíře. Carlisle chce vědět jestli mi chutná krev. Fuj, zní to hrozně. Prý stačí když si chytím nějakého králíčka. Hm, stačí když. Panebože hned se mě zmocnila panika, když mi to bylo řečeno. Ubohý králíček. Ed se samozřejmě začal smát. S tím čtení myšlenek mě už opravdu štve. Kolikrát mi čte myšlenky jen pro zábavu, protože ví jak mě to dokáže vytočit. Naposled jsem po něm švihla kus stromu. Nad svojí sílou jsme se už přestala zarážet, bylo to stejné jako rychlost a vše ostatní co má spojitost s upířím životem.
,, Tak můžeme vyrazit?“ Zeptal se mě Carlisle.
,, No, já nevím.“ Snažila jsem se z toho vykroutit.
,, Neboj, to bude dobrý, to zvládneš.“ Zašeptal mi do ucha Mike.
,, Jsem na tebe zvědaví, ty ochránkyně zvířat.“Rýpnul si do mě Jazz. Cože? Počkat, jak o tom on ví. Otočila jsem se na Eda a jemu začali cukat koutky. Hm, takže tady se zas někdo baví na můj účet.
,, Nebuď na něj naštvaná, z části jsem to z tebe vycítil.“ Snažil se Jazz chránit Eda.
,, Jste oba děsný!“ Dělala jsem naštvanou a rázným krokem vyšla ven z domu
Autor: LuCc, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsi moje Hvězda na nebï! - 10.část. S proudem myšlenek...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!