Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi mi ukradený - 2. Rozloučení, vzlykání = nový život?

honeymoon


Jsi mi ukradený - 2. Rozloučení, vzlykání = nový život?Bella odjíždí od Tanyi, na letišti ucítí známou vůni, ale nedokáže si vybavit odkud. Zatím co Edward v Itálii plánuje útěk, povede se mu? PS: Pohled Edwarda psala Prťka.

Belly pohled
"Tanyo, já vážně musím odjet. Jsem tu už od Edwardovy smrti, to je nějakých padesát let zpátky. Navíc Renesmee se stýská po Jacobovi, který se kvůli ní denně přeměňoval a schovával se ve městě, kam máme právě teď namířeno." Nechtělo se mi odsud, bylo tu krásně, ale musím zapomenout na vše, co mi připomínalo Edwarda.
"Chápu tě Bells. Ohlídej se v tom velkém světě ano?" Velký svět, to je něco pro upíří kočovníky a to já vážně nebudu.
"Ano slibuji. A budu ti psát, co nejvíc." Naposledy jsem se všemi objala a dala všem letmo pusu na památku. Možná se ale za pár let zase potkáme, co já vím.
"Sbohem Bello." Řekla Tayna, když jsem nastupovala k Charliemu a Renesmee do auta.
"Sbohem, Tanyo. Budete mi všichni chybět." Při těch slovech, jsem se dala do vzlykání.
"No tak mami, nevzlykej." A, moje teď už velká Renesmee. Vždy mi byla s Charliem mojí velkou oporou.
"Neříkej mi mami. Nezapomeň, že odteď jsme sestry Swanovi." Chtěla jsem po Charliem, aby mi dovolil nám změnit jména, jenomže na to už nepřistoupil, tak jsme s Renesmee alespoň sestry.
"Jasně, ségra." Ušklíbla se Ness.
Při cestě Charlie zapnul rádio, hráli tam zrovna mou oblíbenou píseň od Demi Lovato. Při té jsem vždy zapomněla na všechnu tu hrůzu, kterou jsem zažila.
"Bells, vrať se do reality, jsme na letišti." Až tak jsem se zaposlouchala, že do mě museli hučet, abych byla schopná se odtrhnout od té muziky.
Takže už jsme tady. Na tom velkém hlučném letišti, kde přes sebe všichni lidi řvou a my pak máme v hlavě takový zmatek, jako kdyby vám běhalo v hlavě milion brouků.
"Máme tu rezervované letenky na jméno Swan." Řekl táta, nějaký mladý pani, která se na něj koukala, jako kdyby nikoho hezčího neviděla. Hned mu jako omráčená podala letenky a my jsme v klidu šli odnést zavazadla.
"Slečno, neznáme se odněkud?" Otočila jsem se a pak jsem spatřila Ara a Jacoba. Odkdy se Volturiovi baví s vlkodlakama? A co po mě vůbec Aro chce, nestačí, že mi zabili Edwarda?
"Co chceš Aro?" Podíval se na mě, jako by mu bylo vše líto, ale tohle co mi udělal, se nedá odpustit.
"Já nemohu za to, co se stalo Edwardovi. V té době jsem už nebyl ve Volteře. Jane to tam celé ovládla." Jane, jak já nesnáším to jméno. Tak Aro tedy za to nemůže, ok.
"Dobře, věřím ti. Ale hlavně proto, že ses spřátelil s Jacobem, jak koukám." Usmála jsem se a podívala se na Jacoba, který se vášnivě líbal s Renesmee. Takovou dobu se ti dva neviděli.
"Jak rád tě zase vidím, Bello." Objali jsme se na znamení přátelství. Ara jsem neměla nikdy moc v lásce, ale když se na něj dívám teď, vidím úplně jiného člověka, dokonce se mi zdá i hezčí.
"Kam vůbec letíte?" Zeptal se po chvíli Aro, celou dobu jsem si ho prohlížela a on se jen rozpačitě usmíval.
Vlastně ani já jsem netušila, kam jedeme. Nikdy jsem se o to nezajímala, jenom jsem prostě chtěla vypadnout z místa, které mi připomínalo JEHO.
"Do Stirlingu. A ano, vím, že tam budeš bydlet taky." Charlie ten vždycky využíval svou schopnost, vždy dopředu věděl, co kdo řekne ještě předtím, než to poví. Naštěstí u mě to nešlo, já byla proti všem schopnostem odolná, to je zase má schopnost.
"Já vím, že je to troufalost, ale nemohl bych bydlet s vámi. Já nechci jít na kolej a takhle byste mě mohl vydávat za adoptovaného syna." Podíval se Aro směrem k Charliemu. Sice Aro byl starší, ale tykal Charliemu z důvodu, že na staršího nevypadal.
"Samozřejmě, můžeš. Určitě Bella bude moc ráda." Sklopila jsem oči a raději šla k letadlu za Renesmee a Jacobem. Slyšela jsem ještě, jak se Charlie loučí s paní od lístků a pak už jsem byla v letadle.
"Ness? Mohu s tebou mluvit?" Ještě než stihla odpovědět, vláčela jsem jí k záchodům, věděla jsem, že to moc nepomůže. Určitě nás Charlie uslyší, ale Aro by nemusel.
"Co kdybychom našemu novému bratříčkovi připravili dárek na uvítanou?" Mrkla jsem na Resnesmee a obě jsme se začali smát. Celou cestu jsme vymýšleli různé plány, až nakonec jsme došli k něčemu geniálnímu.
"Nechci vás rušit, ale vystupujeme." Ozval se Charlie, když byl už skoro venku. Všichni jsme se začali smát a jediný Charlie se koukal na nás jako na blázny. Raději jsme teda šli vstříc novému životu.
"Já jdu pro zavazadla." Nabídla jsem se dobrovolně, protože Charlie už začal rozdělovat úkoly.
Když jsem byla na cestě ven z letiště se všemi zavazadly, které naše rodina měla, a nebylo jich málo, ucítila jsem překrásnou vůni. Znala sem jí, ale nedokázala jsem si jí nikam zařadit, rozhlídla jsem se, ale nic.
"Mohu nabídnout rámě dámě?" Řekl Aro, který se znenadání objevil vedle mě. Dala jsem mu ruku a šli jsme ven z letiště, pak jsem si vzpomněla na tu vůni, jenomže to už jsem byla v autě, který jelo směr Stirling.

Pohled Edwarda

"Promiň, ale je to nutné. Jak sem řekla už na začátku. Já tě prostě dostanu!" řekla Jane ještě mezi dveřmi a pak jenom zabouchla. Jasně, ty toho taky naslibuješ, pomyslel sem si a znova se zahleděl na strop. Alespoň prozkoumám tu novou prasklinu, co sem objevil těsně předtím, než sem přišla Jane. Mám na to 5 minut, než sem vletí Alec podoben tornádu, jenom aby zkontroloval, jestli to Jane nepřehnala a já ještě v rámci možností žiju.
Takhle to jde denně už 50 let. Kolem poledne sem přijde Demetri, který jako jediný zaklepe, hodí mi sem pár pum či medvědů, po 4 hodinách přijde Jane, sedne si na pelest postele, zeptá se, jestli sem se rozhodl jinak, já jí odpovím NE, ona mne 10 minut "mučí", pak se 2 hodiny omlouvá, odejde s denně stejným rozloučením a přesně za 5 minut sem vtrhne Alec, aby mi případně pomohl. I když na to s těmi zvířaty přistoupili, až když mi sem přivedli jednoho člověka, abych se napil a já se tak vytočil, že jsem je zbavil 3 stráží. Ale už sem se rozhodl. ZDRHNU.
I když... nevím jak. Napadá mě jenom jedna možnost. Vymluvit se že chci na lov někam do lesa. Ale to se mi nepovede. Ano, pustili by mě. Pokud bych se předtím "vyspal" s Jane, což se mi z hloubi duše příčí. Připadal bych si jako pedofil a hlavně, já mám Bellu, což Jane ignoruje. Možná bych mo.... PRÁSK! V mých složitých myšlenkových pochodech a plánech mě vyrušil Alec takovou ránou, že jsem po 5 letech vyletěl do sedu z jiného důvodu než je "oběd". Alec, který to viděl si úlevně oddychl a svezl se na zem kousek od dveří, kde se, chvílemi až hystericky, rozesmál.
"Divím se, že ty dveře nevyletěli z pantů a vlastně, že celkově drží vcelku." Ušklíbl jsem se ironicky a kysele a vzápětí jsme se oba sehraně rozesmáli. Alec byl pro mne za celých těch 50 let pravým přítelem. Byl jediný, který se se mnou bavil normálně a v klidu. Demetri se mne bál od toho mého útoku na stráže, kterému byl přítomen a Jane se mne vždy jenom snažila donutit k sexu. Byl jediný, po kterém se mi bude stýskat, pokud se mi povede utéct.
"Edwarde, já radši půjdu, než mne začne shánět Jane a bude mít zase řeči. Ahoj" řekl a zmizel rychleji, než se objevil. "Tý jo, to je poprvé za tu dobu, co tu sem, kdy zavřel dveře." Zařval jsem překvapením a vzápětí uslyšel smích asi pěti stráží, Demetriho, Heidy a Aleca, kterého Demetri zastavil. Vzápětí mi hlavou proletěl plán na útěk, jako bych plánoval útěky celý život. Zítra ráno, až se Demetri přijde zeptat jestli chci pumy nebo medvědy, řeknu mu, aby mi pak přinesl tužku a papír a napíšu Alecovi dopis na rozloučenou. Je to trochu riskantní, ale já budu mít čisté svědomí a on to lépe pochopí. Potom dám falešnou naději Jane, aby mne nemučila a tím mi zůstalo co nejvíc síly, pak přijde Alec, toho poprosím, aby za mnou přišel další den kolem 11 hodin ráno a večer, hned jak se setmí, vyskočím oknem a poběžím na nejbližší letiště. Nechápu, proč mě to nenapadlo dřív. Vlastně chápu. Tolik sem se bál stráží, že mi nikdy nedošlo, že při setmění stráže odchází a další dvojice je střídá až o půl hodiny později.

Další den
Jak jsem včera řekl, tak se i stalo. Jane mě nemučila, protože si myslí, že se s ní zítra večer vyspim, dopis pro Aleca leží na polštáři mé postele a Alec sem dorazí zítra kolem 11 hodiny. Demetri zítra nepřijde, protože jsem mu řekl že si zítra dám medvěda i pumu. Takže první, kdo zítra přijde do mého pokoje, zjistí že jsem pryč a najde dopis je Alec. Přesně jak to má být.Vyhoupl jsem se na rám okna a skočil.
"Au, to snad není možný, ona musí dát šípkový růže přímo pod mé okno. A zrovna, když o tom nevim. Nebýt upír, mám ze zadku jehelníček. Eh, a nejen ze zadku..." Podívám se na dlouhou větev obtočenou kolem mého stehna a nápadně se blížící mému rozkroku. "Takhle hloupé nápady může mít jenom Jane. Nejdřív mne denně po celých 50 let uhání, abych se s ní vyspal, a pak když už si konečně myslí, že se jí to povedlo, málem mě vykastruje. Co je tohle za život." Reptal sem, zatímco jsem se vymotával z trní. Když se mi to povedlo, skočil jsem na chodník a upíří rychlostí se rozběhl k východu z města. Přesně o půl minuty poté, co jsem se z toho trní vymotal, přišli k bráně dva ze stráží.
Když jsem doběhl na letiště, zpomalil jsem a doběhl k přepážce se zhruba 19 letou dívkou. Jakmile zvedla hlavu a uviděla mne, vykulila oči a já uslyšel její myšlenky: "Ach, ten je nádherný, hmmm ale s jeho vizáží určitě zadaný." Mimoděk jsem se usmál a jí spadla brada, ale ihned se vzpamatovala a zeptala se mne kam poletím. "Do Seattlu? A co nejbližší let, prosím!" " Omlouvám se, ale nejbližší možný let je až pozítří." "A nějaký bližší let do Washingtonu?" "No ano, za půl hodiny do ......" její hlas zaniknul ve směsici myšlenek a hluku ".... to je blízko Stirlingu" nabyl její hlas opět hlasitosti. Stirling? To sem za pár hodin doma. "Dobře dejte mi jednu letenku. Poblíž okna jestli mohu prosit. 1. třídu. Děkuji"řekl jsem a položil na pult peníze, které jsem jí před deseti minutami ukradl. "Tady to je, nashledanou." "Doufám, že hodně brzkou shledanou." Dokončila v myšlenkách. Usmál jsem se a ona málem spadla pod stůl. Rozeběhl jsem se k letušce, podal jí letenku a o půl hodiny později už seděl v letícím letadle, ponořený do myšlenek na Bellu a Nessie.
Během několika hodin, které mi přišly jako minuty, už letadlo přistávalo a já vyběhl z letadla. V hale jsem se však zarazil. Ucítil jsem tu nejkrásnější vůni na světě. Bella? Kde by se tu vzala? A najednou jsem jí zahlédl. Stál vedle ní Aro a vedl jí k nějakému autu. Málem jsem po něm skočil, ale cestu mi zastoupila nějaká dívka, která po mne chtěla podpis. Když jsem jí odbyl a zvedl hlavu, Bellu už jsem nezahlédl. Musím tu zůstat, zjistit co tu dělá a najít ji.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jsi mi ukradený - 2. Rozloučení, vzlykání = nový život?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!