Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsi mi ukradený - 1. Jen tak se nedá zapomenout obzvlášť ne na něj (50 let zpátky)

09.09.2009 (11:00) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2068×

"Edwarde? Pamatuješ si naší první cestu sem. Tady jsi mi poprvé ukázal tvou diamantovou kůži, v tu dobu to byl pro mě nesmírný zážitek." I když už uběhlo pět let, stále si pamatuji, jako kdyby to bylo dnes, jenomže dnes mám také takovou kůži. Stále je to pro mě nezvyk, ale zapadla jsem do upířího života dost rychle, dokonce i Charlie, který málem zahynul při jedné policejní akci. Přeci jsem ho nemohla nechat zemřít, je to můj otec a vždy bude.
"Ach." Na to, že mám vynikající postřehové schopnosti, nevšimla jsem si, že ke mně přišel. "Snad ses mě nelekla?" Začal se smát, ale při tom mě líbal do vlasů. Cítila jsem, že si vítr hraje s našimi vlasy.
Najednou mě Edward vzal do náruče a položil do trávy, po chvíli si lehl vedle mě. Hladil mě po hlavě a díval se na mě tím jeho vášnivým pohledem, jeho ústa se přibližoval k těm mým, jenomže pak....
"Mamí! Tatí!" Běžela k nám naše dcera Renesmee s kmenem od stromu, který právě před chvílí vytrhla ze země. "Tady máš mamí." Pohladila jsem jí po vlasech, když mi podala ten kmen. Bylo jí už pět let, ale nemohla jít mezi děti do školky, všechno co o světě věděla, jí vyprávěl Carlisle, její dědeček.
"Se mnou budete vždy v bezpečí," řekl Edward a dal každý z nás pusu na tvář. V tu dobu jsem myslela, že to myslí vážně, přeci mě vždycky zachránil před problémem, ale jak sami uvidíte, neměl teď pravdu.
"Já vím. Pamatuješ si, jak si mě zachránil před tím sadomasochistickým Jamesem? Takový trdlo jsem vždy byla. Stále ale nechápu, jak si to se mnou mohl vydržet. Vždyť jsem musela krásně vonět a ty jsi mě nezabil." Díval se na mě jako na blázna, i když tyhle slova už slyšel tolikrát. A zkusím hádat, že dneska řekne to samé.
"Bellinko, ty můj blázínku. Tebe bych nikdy nezabil, i kdybys voněla sebevíc..." Možná by pokračoval, kdyby... "Tatí, kdo to byl James?" ....mu Renesmee neskočila do řeči.
"Ehm...no...James byl upír, který chtěl zabít tady maminku." Objal mě okolo pasu a Renesmee vzal za ruku, jenomže ta se mu vytrhla a sedla si naproti němu.
"A co se s ním stalo pak?" Aby se nevyptávala, potvůrka jedna. No jo, je celá zvědavá po tatínkovi.
"Odešel." Edward nechtěl nikdy mluvit před Renesmee o mém minulém životě co se týče té nebezpečné stránky.
"Bello, rychle pojď se mnou." Cítila jsem jí už z dálky, takže jsem se nelekla, když se z nenadání objevila vedle mě.
"Alice ne!" Okřikl hrubým tónem mojí nejlepší kamarádku a zároveň svou sestru Alici.
"No tak, Edwarde. Nekaž nám tu radost." Vůbec jsem nechápala, o co jde, tak sem je nechala, aby se tam hádali a mezi tím, jsem pozorovala Renesmee, jak si hraje s Edwardovými vlasy.
"Ok. Bello běž s Alicí. My si tady s Nesí budeme povídat." Renesmee se přitulila k Edwardovi a já se rozeběhla za Alicí.
"A kam odešel ten James?" To byla poslední slova, která jsem slyšela, než jsem opustila louku.
"Alice?" Zastavila jsem se a čekala, až Alice také zastaví. "Co kdybychom si dali závody?" Obě jsme byli dost rychlé, vždycky jsem chtěla vědět, která je rychlejší, tak tady mám tu možnost to zjistit.
"Bello, stačí říct, že vyhraješ ty?" No jo, ona a její vidění do budoucnosti, ale já se tak snadno nevzdávám.
"Ne nestačí. No tak Alice." Udělala jsem na ní psí oči a doufala, že na závod přistoupí.
"Ok. A co se závodí?" Super, ale teď mě štvalo, že také nevidím budoucnost, Alice si klidně mohla vymýšlet.
"Jestli vyhraji, týden budeš chodit nenamalovaná." To jí určitě naštve, ona nikdy nechodí ani vynést odpadky nenamalovaná.
"Hmmm, dobře, ale když vyhraji já, budu tě celý týden oblíkat, líčit a česat jak já sama budu chtít." Líčení od Alice? To je jako kdyby vás dvacet čtyři hodin v kuse mučili, ale přikývla jsem na to.
Pak jsme si podali ruce, aby sázka doopravdy platila. Jenomže jsme neměli někoho, aby nám to odstartoval.
"No tak, Bello, přeci mě nenecháš vyhrát," řekla Alice a už byla dva metry odemě. Rychle jsme se vzpamatovala a běžela za ní. Všechno bylo rozmazané, i když také velice jasné, žádný upír by nikdy nenarazil do stromu, i když Edwardovi se to prý již jednou stalo, ale tomu já nevěřím.
Byla jsem už jen pět centimetrů od Alice, když jsem v dálce zahlédla dům Cullenů, jenomže Alice se zastavila. Divila jsem se, proč stojí opřená u toho stromu. A pak mi podrazila nohy.
"Neřeklo se, že se nesmí podvádět." Jo v tom měla pravdu, sebrala jsem se ze země a běžela ještě rychleji než předtím. Viděla jsem jí stále před sebou, jenomže pak zmizela. Otočila jsem se do zadu za ní a ona tam jenom stála a nevěřícně koukala. Když jsem se zastavila, znovu se rozběhla, avšak já byla rychlejší a doběhla jsem na terasu domu rychleji než ona.
"Vítěěěěz!!!" Zařvala jsem na celé kolo, věděla jsem, že i když to řeknu šeptem, všichni mě uslyší.
"Bello, přiznávám, vyhrála jsi. Teď mě na chvíli umluv, jdu se totiž odlíčit." Ani ne do tří sekund byla zpět a neměla na obličeji ani stoupu po tom, že by byla za dnešek nalíčená. Popadla mě za ruku a vedla k řece, kde jsme každý týden měli s Emmettem zápas o nejsilnějšího Cullena.
"Aaa, tady je naše nejsilnější členka rodiny, ovšem jen do dneška," řekl Emmett, když jsem dorazila k řece. Už seděl u nového kamene, kde budeme hrát jako každý týden páku. Vždy jsem ho porazila a on si nedal říct.
"To si myslíš jen ty. Já obhájím svůj titul." Slibovala jsme všem okolo, protože kdyby vyhrál Emmett, vytahoval by se s tím až do Vánoc.
"Alice? Co se ti stalo s obličejem? Kde jsi nechala všechen ten make-up?" Zeptal se jí Jasper a ona se k němu raději otočila zády.
"Jste připraveni?" Podíval se na nás Carlisle a pak už začal odpočítávat. "Připravit.... Pozor.... TEĎ!" Po té, co řekl Carlisle teď, začal mi Emmett drtit ruku, tedy mělo to tak být, jenomže já jsem nic necítila. Chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala a položila mu ruku na jeho stranu.
"Opět vyhrála. To není možný." Začal se vztekat Emmett a odhodil do dálky strom, který právě vytrhl ze země.
"Neboj Emmette, možná vyhrála naposled." Ani jsem nezpozorovala, že někdo přišel. Otočila jsem se tedy za hlasem, a koho nevidím, stála tam Jane od Volturiových s plno krásnými muži.
"Jane." Řekla jsem na pozdrav, abych ukázala, že mi Cullenovi jsme na rozdíl od nich slušní.
"Bello, dlouho jsme se neviděli." Nevím, co chtěla, ale ani Edwardovi by nešla dobře přečíst.
"Je už to nějaký ten pátek." Jo byl a taky jsem doufala, že jí už nikdy neuvidím, snad po tomhle rozhovoru se můj sen naplní.
"Co kdyby sis dala páku tady s Bennym? Vlastně ani moc nemáš na výběr, buď si vezmu Edwarda hned a nebo si dáš tady s Bennym páku a když vyhraješ, Edward tu zůstane a pokud ne..." Chtěla Edwarda a já si měla dát páku s chlapem dvakrát víc svalnatým než je Emmett? Asi mi vážně nic nezbývá, dobrovolně jim Edwarda nevydám.
"Tak jo. Edwarda ti rozhodně dobrovolně nedám," řekla jsem jí, ale ona se jenom křenila na celé kolo.
"Bella se za mě prát nebude. Půjdu raději hned s vámi. Jane, dovol mi se s Bellou ještě rozloučit." To nemyslel Edward vážně. A kde se tu vůbec bere? On mě přeci nesmí opustit.
"Edwarde to ne..." Měla jsem miliony námitek, jenomže on mi zavřel pusu jediným polibkem.
"Bello, vždy jsem tě miloval a milovat vždy budu. Byla si pro mě jedinou holkou, kterou jsem kdy měl. Pro mě je to také těžké, že tě musím opustit, ale bude to tak lepší." Začal mě líbat, jak ještě nikdy předtím. Byl v tom smutek a strach z odloučení, ale také láska. Naposledy mě pohladil po tváři a pak šel k Jane.
"Miluji tě, Edwarde." Řekla jsem mu a on se otočil. "Já tebe taky." S těmito slovy udělal další krok k Jane. Nelíbilo se mi to, proto jsem začala utíkat za nimi.
"Ne Jane! Ty mi ho nevezmeš." Zrychlila jsem ještě víc a už jsem stála mezi Edwardem a Jane, oba se na mě koukali jako na blázna, jako kdybych je při něčem vyrušila.
"Benny? Postarej se o ní." Ani se na Bennyho nepodívala, jen sledovala Edwarda a on jí. Jako kdyby....to snad ne! Odcházeli pryč a Benny mě stále držel, dokud nebyli na míle daleko, pak šel za nimi a nikdo z nás je už neviděl.
"Alice, oni něco spolu mají." Přiběhla jsem k Alici a objala jsem jí. Bylo mi na nic, věděla jsem, že za pár let ho omrzím, ale netušila jsem, že to bude tak brzy.
"Nemají spolu nic, Bello. Copak jsi neviděla jak ho ty chlapy táhly?" Jo, měla pravdu, ale i tak. Asi vážně spolu nic nemají.
Začala jsem vzlykat, a kdyby měli upíři slzné koutky, tak bych určitě i brečela, jenomže bohužel neměli. Den ode dne to se mnou šlo z kopce a v ten osudný den ještě víc.
Byl dvacátý první říjen, měsíc po té, co nám Jane odvedla Edwarda. Ten den jsme si s Renesmee hráli s plyšovou pumou, která nám připomínala Edwarda.
"Bello! Rychle pojď sem. Máme tu špatné zprávy." Vždy jsem myslela, že horší už to nemůže být, ale věřte, může.
Šla jsem tedy dolů, a kdo tam nestál, o dveře se opíral Benny, ten kluk, s kterým jsem si měla dát páku. Divila jsem se, co tady dělá, ale pak jsem si řekla, že nám možná přivedl nazpátek Edwarda.
"Ty jsi byla Edwardova manželka, že?" Jen jsem přikývla. "Jane ho umučila k smrti, je mi to líto. Musím zase letět. Těšilo mě." Ten den se mi zhroutil celý svět, musela jsem z Forks odjet, proto jsem sbalila vše sobě a Renesmee a nastoupili jsme do auta. Ale přišel za námi Charlie...
"Bello, v tomhle stavu bys neměla řídit. Pojedu s vámi, navíc potřebujete otce na krytí ne?" Jo měl pravdu, nechala jsem ho tedy řídit, věděla jsem, kam chci jet, k Tanye.
A zpátky v přítomnosti
"Tak toto byly mé poslední vzpomínky na Edwarda a na naší lásku. Snad se mi tam, kam jedeme, bude žít lépe Tanyo."

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsi mi ukradený - 1. Jen tak se nedá zapomenout obzvlášť ne na něj (50 let zpátky):