Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem upír, těší mě - 5.kapitola

05.08.2009 (07:00) • Kristeen27 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1577×

VŠECHNO NEJLEPŠÍ BELLO!

Dobrá nálada z mého úspěchu mi vydržela po zbytek dne. Když jsem se však při svítání vyhrabala z Edwardovy náruče, okamžitě mě přešla. Dnes má Alice v plánu uskutečnit své šílenství.

A jako by mi četla myšlenky: „Bello, okamžitě nakluš ke mně do koupelny!!!“

Už to začíná, pomyslela jsem si. Vrhla jsem zmučený pohled na mého manžela, kterému cukaly koutky, a radši poslechla rozkaz své sestřičky a v mžiku už jsem si sedala do křesla v Alicině svatyni.

Obrovské zrcadlo naproti mně bylo jako obyčejně zakryto plachtou a na stolku stálo milion líčidel, stínů, krémů, sponek, šperků a dalších různých serepetiček, ve kterých se Alice mimořádně vyžívá. „Hodná holka, ale teď zavři oči“ usmála se na mě a už se do mě pustila. Cítila jsem její prsty na svém obličeji. Nejprve mi rozetřela make-up a pak se vrhla na oči.

„Rose, pojď mi pomoct s Bellou“ ozvalo se po chvíli. „Měla jsi dobrý nápad s těmi vlasy“ dodala, když se Rosalie přiřítila do koupelny. A tak mi ještě Ros začala složitě česat a zaplétat vlasy, zatímco Alice se stále věnovala mému obličeji.

Trvalo další 3 hodiny, než se mnou byly hotové. Alice mi potom pomohla do šatů, na krk připnula zlatý šperk a donesla mi nádherné zlaté páskové střevíčky se sedmicentimetrovým podpatkem. Potom se jala slavnostně odkrýt zrcadlo. To co jsem spatřila, mi vyrazilo dech. Horní víčka zdobily uzoulinké černé linky a oční stíny ve zlato-hnědé barvě ladící k očím. Kruhy pod očima nebyly díky světlému make-upu skoro vůbec vidět a tvářenka přidala mým tvářím trochu barvy. Na rty mi Alice ještě nanesla vrstvu světlého lesku.

Mou postavu obepínaly tmavě modré saténové šaty bez ramínek. Sahaly mi po kolena, a pod prsy byly přepásány zlatou mašlí. Vlasy mi Rose zapletla do složitého drdolu na stranu. „Je to nádhera, děkuju Vám“ zašeptala jsem stále ještě v ohromení. Probrala mě až Alice, když mě začala strkat ke schodům.

Dole pod schody stáli už všichni připravení s hromadou dárků před sebou. „Když mě uviděl Em, obdivně zapískal a vysloužil si tak od Rose pohlavek a od Edwarda zavrčení. Když však oči mého manžela spočinuly na mých, zaplnily se čirou láskou a oddaností. Sledovala jsem jeho pohled, když si mě přejížděl od hlavy až k patě a viděla, jak se v něm probouzí touha. To už jsem ale došla k němu dolů, objala ho a políbila.

„Miluju tě“ pošeptal mi a přitáhl si mě k sobě co nejblíže. „Jsi nádherná, ale měla jsi je trochu krotit, víš jak je to pro mě teď těžké, lásko?“ zničeně se na mě podíval.

„To zvládneš“ odporovala jsem mu, ale stejně jsem ho provokativně políbila. „Už stačí vy dva, nebo z oslavy nic nebude“ přerušila naše škádlení Alice!!

„Měla vizi, jak se neudržíš, viď?“ poslala jsem myšlenku svému muži, což mi oplatil jen pousmáním.

„Heeeeej tak už začneme s dárky“ začal nedočkavě řvát Em. „Emmete, měl by ses začít bát, neboť tvé dárky pro mě vždycky dokážou ohrozit tvůj život“ popichovala jsem ho, „nezapomněl si, že jsem pořád silnější než ty, že ne?“ „To nebude dlouho trvat, drahá sestřičko“ nenechal se vyvést z míry. Místo toho mě chytil, popřál vše nejlepší a s úsměvem vyhodil asi pět metrů do vzduchu. Ještě kousek a chudák Esme by musela spravovat strop.

Jako další ke mně přiskočila Alice „Všechno nejlepší, Bello, jsem ráda, že se ti dárek líbí. Je ode mě a od Rose“ s radostí mě objala a vlepila pusu na tvář. Postupně se u mě vystřídala celá rodina, všichni mi blahopřáli a objímali mě. Pak nastal čas rozbalování darů.

Emmet s Jazzem mě obdarovali poukázkou na koupi nové postele a dalšího nábytku. „Zrovna dneska jsem v noci z vašeho pokoje slyšel praskání dřeva“ uchechtl se Em. Jasně. To se dalo čekat. Plus Jasper mi k tomu přivedl před dům dvě obrovské pumy. Od Rose a Alice to byly 4 sady luxusního prádla v černé, červené, růžové a modré barvě. Což potěšilo Edwarda dokonce víc než mě. Carlisle s Esme pro mě měli letenky první třídy s dnešním datem. A od Ness s Jackem jsem dostala nádherný obraz naší rodiny, který má dcera vlastnoručně namalovala. Jacobova zásluha na něm byla taky vidět – vedle věnování a jména Reneesme na něm byla obtisknutá obrovská vlčí tlapa.

Edwardův dárek jsem si nechala jako poslední. Byla to malá krabička, která, jak jsem po otevření zjistila, skrývá dva klíče. Tyhle však byly protáhlé a nezvyklé, takže k autu určitě nepatřily. Tázavě jsem se podívala na Edwarda, ale on se jen usmál.

„Předpokládám, že už máš zabaleno“ řekla a mrkl při tom na Alici, která se zářivě usmála. „Tak proto je na těch letenkách dnešní datum“ došlo mi. „A Reneesme?“ zeptala jsem se, jelikož letenky byly jen dvě.

„Já…chtěla jsem tu zůstat s Jakem“ vysvětlila mi to a sklopila hlavu. Zamračila jsem se. Nechtělo se mi nechávat svoji malou dceru samotnou, ale vzít ji s sebou násilím by nebyl dobrý nápad.

„Hmm, stejně je tohle už uzavřeno, takže to nemá cenu ani nijak řešit, že?“ zeptala jsem se Alice. Ta s úsměvem přikývala. „A kam pojedeme?“ odvedla jsem řeč na jiné téma.

„Nech se překvapit, lásko, ale měli bychom vyjet, jestli nechceš místo letu až na místo běžet.“ Řekl Edward a šel se rozloučit s Ness. Pak se otočil k Jacobovi : „Jinak bych ji tu s tebou nenechal“

Mezitím jsem došla ke své dceři i já: „Mám tě ráda Reneesme, bud hodná a nezlob tu“ objala jsem ji a políbila na tvář. Otočila jsem se k rozradostněné Alice: „Díky. Nakonec jsi ty dobré úmysly stejně měla“

„Sázet proti mně se nevyplácí“ zasmála se. „A dělejte nebo vám to opravdu uletí!“ dodala.

Pak jsem se rozloučila ještě s ostatními a vydala se s Edwardem k autu. Popravdě řečeno byla jsem ráda, že odsud mohu vypadnout. Ne, že by mi s mojí rodinou nebylo dobře, ale začalo mi chybět soukromí, které jsme s Edwardem díky našemu malému domku ve Forks měli.

Na letiště do Manchestru vzdáleného asi 400 km jsme dojeli během dvou hodin, má průměrná rychlost byla 200 km/h. Edward mě totiž milostivě nechal řídit své auto, zatímco on mě celou dobu sledoval. Kdybych byla člověk, zrudla bych jako rajče. Let jsme stihli jen taktak. Alice měla nečekaně pravdu.

Samotný let trval něco kolem 6 hodin. Byla jsem překvapená, když jsme přistáli a já poznala Floridské letovisko Miami. Naštěstí už byl večer, takže jsme se nemuseli skrývat před slunečními paprsky.

„Edwarde“ zeptala jsem se, „co proboha děláme na jednom z nejvíce prosluněných míst v celých státech?“

„Uvidíš, lásko, uvidíš! A nebuď zvědavá, budeš brzo stará“ posmíval se mi. Pak mě vzal za ruku, mávl na taxíka a už jsme si to frčeli směrem k přístavu. Začínalo mi to pomalu docházet.

Když jsme vystoupili, ozval se Edward: „Zavři oči, lásko, a ať tě ani nenapadne podvádět!“  Poslechla jsem ho. Proč si taky kazit překvapení. Nešli jsme ani 3 minuty a dovolil mi otevřít oči.

Přede mnou stála obrovská luxusní dvoupatrová motorová jachta. Na délku měla 25 metrů, na přídi se z druhého patra do prvního sestupovalo ohromnými schody, okna řídící kabiny stejně do obytého prostoru byla zahalena neprůhlednou černí. Na zádi byly místo záchranného člunu připevněny dva vodní skútry.

„Lásko, tady je můj dárek. A nese nejkrásnější jméno na světě. Tvé jméno“ a já si všimla, že na boku je zlatým písmem napsané jméno Bella.

„Edwarde…“ šeptala jsem, „já nemám slov. Děkuji ti“ a políbila jsem ho. Ed mě vzal do náručí, a aniž by přerušil náš polibek, přenesl mě do lodi. A já mohla spatřit její luxusně zařízený interiér.

Obývací pokoj s obrovskou sedačkou a LDC televizí, ložnice, nepotřebná kuchyň, koupelna. Vše do detailu sladěné. Uvědomila jsem si však, že na vkus Esme nikdy nic mít nebude.

„Líbí se ti“ zeptal se Edward uličnicky, když mě položil na postel. Poznala jsem, že jeho otázka patří spíš posteli než celé lodi.

Sedla jsem si na měkkou matraci: „Doufám, že něco vydrží. Emmetův poukaz jsem si s sebou nebrala“ zasmála jsem se.

„Řekl bych, že milování ve vodě také není k zahození“ pokračoval v naší hře Ed. A usmál se mým milovaným úsměvem.

„Miluji tě“ odpověděla jsem mu už vážně a skočila mu kolem krku. „Co kdybychom už vypluli, ať si to můžeme vyzkoušet na vlastní kůži?“

„Provedu, kapitánko“ ušklíbl se Edward a v další sekundě jsem cítila, jak se loď začíná pomalu pohybovat.

Došla jsem za ním a s úsměvem se zeptala: „Tak kolik z té kocábky dokážeš vymáčknout?“

„No vzhledem k tomu, že si s ní Rosalie trochu pohrála, řekl bych, že tak kolem 100 km/h to pojede určitě“ odpověděl mi. Což, jak musím přiznat, mě docela překvapilo. Nečekala jsem, že taková obrovská loď bude schopná takové, docela slušné rychlosti. „A kam máme namířeno?“ zeptala jsem se.

„Do rána bychom měli přejet kolem Bahamských ostrovů a pak už je to pouze na tobě kam budeš chtít jet. Musíme se jen držet v dostatečné vzdálenosti od pobřeží a od ostatních lodí kvůli prozrazení. Řekl bych, ale že to problém nebude“ seznámil mě s naším plánem

„To se mi líbí. Děkuji, Edwarde. Děkuji a miluji Tě!!“

Byla jsem neskutečně šťastná. A věřila jsem, že neskutečně šťastné budou i naše další dny…avšak kdo ví?? Dokonce ani Alice není vševědoucí…

Shrnutí

← Předchozí Další →

Autor: Kristeen27 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem upír, těší mě - 5.kapitola: