Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem upír, těší mě - 1.kapitola

15.07.2009 (21:32) • Kristeen27 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3237×

ZMĚNA JE ŽIVOT

Spatřit poprvé světlo upířího světa je víc než nezapomenutelný zážitek.  Dnes jsou to 2 roky a zatím mě mé schopnosti stále nepřestaly udivovat. Celý ten čas jsem podvědomě oddalovala ten  okamžik kdy budu muset dát sbohem svým lidským přátelům a rodině. Ale právě dnes nadešel ten den kdy navždy opustím místo, kde jsem se narodila, místo, které navždy změnilo muj život, zprvu nenáviděné, později milované městečko Forks. Neznámá budoucnost –  i když s Alicí v rodině se tohle sousloví moc použít nedá - která mě čeká, mě neděsí tak jako rozloučení s mým otcem Charliem. A ani ted, když už to nemužu odložit, si nejsem jistá jestli to zvládnu.

„Bello, je čas“, Edwardovo zavolání mě vytrhne z mých myšlenek a já si uvědomím že noc přešla a mě čeká jeden z nejtěžších okamžiků mého života, teď už věčnosti. Odeberu se do pokoje mé milované Reneesme. „Zlatíčko, musíš vstávat“, vzbudím ji. Má maličká otevře rozespale očka, přitiskne mi ručku na čelo a já vidím, že i ona se nechce navždy rozloučit se svým dědou. „ Já vím Nessie, taky se mi nechce nechávat tu Charlieho osamotě, ale jinak to nejde, musíme chránit naše tajemství.“ Naši rozmluvu přeruší rezolutně Alice: „Bello mazej se obléct, nemáte moc času, Charlie chce jet na ryby. Nessie oblíknu a upravím já.“ Už při těch slovech jí zajiskřilo v očích. Nadechla sem se, že Alici něco řeknu, jenže mě přerušil Edward: „Má drahá sestřičko, moje dcera potřebuje nejdřív najíst než si z ní opět uděláš panenku na hraní“ s těmi slovy vzal Reneesme a odnesl ji do kuchyně kde už měla od Esme připravenou snídani. Mezitim se tedy Alice zaměřila na mě: „Bello, prosím, tak aspoň  ty“ nasadila svůj smutný pohled a mě nezbývalo nic jinýho než ji nechat volnou ruku. Naštěstí se mnou byla hotová ani ne za 15 minut, za což sem jí byla vděčná. Ani sem si nevšimla co se mnou dělá, protože mé myšlenky se neustále točily kolem mého otce. Za dalších 5 minut už stál Edward s připravenou Reneesme – opravdu nevím jak to Alice stihla – před autem a mohli jsme vyrazit.

K domu jsme přijeli na můj vkus strašně brzy. Tady už na nás čekal Jacob. Podala jsem mu s prosbou v očích Reneesme a nechala se silně obejmout od Edwarda. „To zvládneš lásko“ šeptal mi. Sotva jsem zaklepala, dveře se otevřely a  v nich stál na ryby připravený Charlie a překvapeně zíral. „Bello  co tu děláte takhle brzy?“ chtěl vedět. „Tati můžeme jít dovnitř, potřebujeme s tebou mluvit.“ S těmi slovy jsem vstoupila do domu. Posadili jsme se. Nadechla jsem se že začnu ale dnes už podruhé jsem byla přerušena – tentokrát Charliem. „Stěhujete se, že?“ podívala jsem se na něj, ale knedlík v krku mi nedovolil promluvit. Pouze jsem přikývla. Edward stiskl mou ruku a začal na ni malovat uklidňující kolečka. Mezitím Charlie pokračoval: „Čekal jsem to Bells, nejsem hloupej, jen ne takhle brzy.“ „Já vím tati, ale Cullenovi jsou tu už 7 let, lidem to brzy začne připadat divné..“ „po pravdě řečeno, už začlo“ doplnil mě Edward. „Takže, to chápu správně,  že už vás nikdy neuvidím?“ zaleskly se otci v očích slzy. „Pravděpodobně ne tati.“  Charlie jen natáhl ruce a Jacob mu do nich vložil ubrečenou Reneesme. „Budeš mi chybět, princezno, přirostla jsi mi k srdci, hned jak sem tě poprvé viděl..“ „Mám tě ráda, dědečku“ odpověděla Nessie, protože veděla , že s dědou smí komunikovat jen  normálním způsobem. Charlie ji ještě chvíli držel, ale když jeho zrak padl na mě, vyčetl mi z očí další myšlenku. „Už musíte jít, vid?“ „Ano tati je mi to líto“ Charlie vrátil Reneesme Jacobovi „Předpokládám že ty jedeš s nima, už o tom ví Billy?“ zeptal se ho „Včera jsme o tom mluvili, není z toho nadšenej o nic víc než ty“ Ve skutečnosti však Billymu Jacobův odchod zase tolik nevadil, koneckonců vlci mají svůj vlastní zpusob dorozumívání , takže Billy muže svého syna navštěvovat. On zná pravdu.

„No nic, tak už bežte“ vrátil mě zpět do reality otcův hlas. Bylo na něm vidět jak ho ta slova bolí a že přemáhá slzy. Nikdy mi nebylo mého otce víc líto. „Opatruj se tati, Sue slíbila že na tebe dá pozor“ jindy by mě Charlie nadal že se o sebe dokáže postarat sám, ale dnes mě jen objal a pošeptal slova která sem od něj v životě neslyšela: „Miluju tě Bells, jsem na tebe hrdej dceruško“ kdybych mohla brečet, ted se utápím v slzách: „Děkuju tati, taky tě miluju.“ Odtrhl se ode mě a obrátil sek Edwardovi „Dávej na ně pozor a opatruj je“ „Nebojte se Charlie, položil bych za ně život“ „Já vím a proto věřím že s tebou jsou v bezpečí jako s nikým jiným“ odmlčel se „A Edwarde, děkuji ti, že jsi udělal mou dceru štastnou“ „To je samozřejmost Charlie, já děkuji vám za Bellu“ podali si ruku a já naposledy skočila do náručí svému otci, políbila ho na tvář otočila se a navždy překročila práh svého rodného domu.

Během 5 minut jsme byli před naším domem, kde stáli naložená a připravená auta . Do Volva jsme přidali poslední věci a vydali se vstříc nové budoucnosti. Říká se, že když něco končí, něco nového začíná. Ano pro mě právě definitivně skočil život s rodiči, ale začala věčnost s milovaným manželem a dcerou po boku. Když nad tím přemýšlím, i přes ztrátu otce můžu říct jediné – jsem štastná.

Shrnutí

← Předchozí   Další →

Autor: Kristeen27 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem upír, těší mě - 1.kapitola: