Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem tvůj otrok - 4. kapitola

19.05.2012 (16:00) • Shay • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 6626×

4. kapitola

Ležel jsem na posteli a sledoval strop. Přes sebe jsem měl ledabyle přehozenou pokrývku, která ale neměla moc vrátit mi zdravých třicet šest stupňů. Navždy kvůli své podstatě zůstanu sněhulákem.

V mysli mi stále blikaly její obrazy a má ruka se každou minutou přibližovala blíž k mému mužství. Ona nebyla typicky krásná. Její tvář neseděla k mladé nevinné dívce. A ačkoli měla hebké ruce, už včera jsem si všiml, že tvrdá práce jí je známá. Své tělo nabídla biči, jen abych nijak neublížil té… Natashe.

Byla skrz na skrz dobrá. Jak říkám – vůbec můj typ. Ale něco mě k ní lákalo. Byla jako siréna pro mé tělo, lákajíc mě do studené vody – do jejího těla - horkého, toužícího po vášni.

Křičela by?

Ta vášeň v jejích očích mě přinutila odpovědět si kladně. Rozhodně by se domem rozléhaly její vzrušené steny.

Ale dokázala by mě uspokojit? Mohl bych s ní dojít k vrcholu? Zase ano. Má reakce na její zadeček byla dost jasná. Chtěl jsem ji.

Dlaní jsem si objal penis. Zavřel jsem oči a představoval jsem si ji, jak mi klečí u nohou. Jak její rozšířené zorničky hypnotizují můj úd, jak vzdychá. Jak ho prsty objíždí. Jak mě její nahá ňadra lákají k poláskání. Jak natahuji ruku. Jak dotyk jejích prstů střídají ústa. Jazyk. Ach, jak jazykem objíždí můj penis, oči slastně přivřené.

Nádech – výdech.

Zrychlil jsem pohyb své ruky. Ještě párkrát – ach. Do ruky mi vytrysklo semeno.

V Adamově rouše jsem vstal a bez rozpaků došel k ručníku. Otřel jsem si do něj ruku. Přes řasy jsem vzhlédl a… Uviděl jsem se. Ze zrcadla na mě zírala má nahá kopie. Pohrdavý úšklebek. Pokerový výraz a ďábelské oči. Nebudu nic zapírat – byl jsem fešák.

Vím moc dobře, jak působím na ženy. Jak v mé přítomnosti padají do mdlob. Stačí si olíznout horní ret a ony by klidně podvedly i svého manžela. Abych řekl pravdu, nikdy jsem se nemusel… snažit. Nikdy jsem se nedobýval. Samy mi nabízely své srdce, možná chtěly za něj to mé. Ale já od všech chtěl jen chvilkové uvolnění. Které po pár minutách odeznělo. Nic netrvá věčně.

Proto mě překvapila její včerejší reakce na mou – přiznávám – poněkud nezvyklou otázku.

„Chceš být mou milenkou?“ Ne, tak jsem to neřekl. To se mi nepodobá. Spíš to znělo jako rozkaz, myslím. Bůh ví.

Ale nechápu, na co jsem myslel. Tehdy jsem ji ale prostě chtěl. Možná to způsobila ta její křehká ruka, která se mi nevinně tiskla na rozkrok. Možná ty její oči. Bože, kam jsem se to dostal. Proč jsem ji prostě neohnul přes postel, přes stůl – přes cokoli!

Ani nevím, chtěl jsem jí dát na výběr? Proboha! To už se nesmí opakovat. Vezmu si ji, jedno jestli z její vůle, nebo bez ní.

Byla jsem tomu tak blízko. Tak blízko mu podlehnout. Měl tak krásné oči. Ale vydržela jsem to, nepodlehla jsem mizivému kouzlu toho zlatého nádechu. Nepodlehla jsem jeho rtům, které ve vyzývavém polibku naléhaly na má ústa. Byla jsem silná, za to jsem na sebe pyšná.

Už od té události uběhl týden, týden, ve kterém jsem jej ani na chvíli neviděla. Natasha mě plně zaměstnávala. Byla na mě moc hodná. Byla mi… vděčná. To je to správné slovo. Byla zřejmě ráda, že jsem nastavila svůj krk za její. A já toho nedokázala litovat. Nikdy jsem ale Natashe neřekla, co se ve skutečnosti stalo. Že na mě pan Edward, jak mu zde sloužící říkali, nezaútočil s bičem, nýbrž s něčím daleko smrtícím – se svými rty. Nebudu lhát, líbilo se mi to. Ale je to pryč. Viděla jsem na něm, že lituje, že mne kdy požádal o to, abych se stala jeho milenkou. Já jsem byla… zmatená. Snad otřesená z toho, jak rychle si to rozmyslel. Copak mě chtěl jen na pět sekund? To jsem tak… stereotypní? Pět vteřin a stačí, drahoušku?

Ne. Pěkně mi to zametlo s egem. Jasně, jsem jen poskok, ale i tak? Je to komunistický hajzl. Do pekla s ním!

Ale přesto mi to nedalo. Možná bych mohla na vše lhostejně přihlížet. Dělat, jakoby se nic nestalo, ale to bych zapřela samu sebe.

A tak jsem od té doby svůj mozek začala zaměstnávat jinak, dalo by se říct, že něčím pro mě velice zajímavým. Něčím, co jsem chtěla provést od té doby, co jsem poprvé viděla jeho pohrdavý úšklebek.

Pomsta.

Myslí si, že vše dokáže, stačí jen chtít, Myslí si, že mu to vše bez většího snažení spadne do klína. Myslí si o sobě to, na co ani bohové se neodvažují pomyslet. Ale to už skončilo. Teď jsem tu já a on bude pykat. Nepřestanu dřív, než uslyším z jeho úst ono slovo - prosím!

„Takže pán má spoustu milenek?“ vyzvídala jsem od jedné sloužící, která měla na starost jeho pokoj. Byla moc milá. Elizabeth. Beth, jak jí tady všichni říkali. Byla docela mladá, a jak jsem po minutě strávené s ní zjistila, strašně ráda mluví.

„Ach, ten má milenek. Každý den jinou. Brunety, zlatovlásky, černovlásky, černošky i bělošky, vdovy i právě vdané – všechny! Je to docela strašné, jelikož mám spoustu práce s jeho postelí. Jednou na ní byla dokonce skvrna od šlehačky. Pane bože, k čemu to? Můj Erney nikdy nic takového nepožadoval. Ach, Ern-“

„A ty milenky… Ony jsou… jako to – stálé?“ přerušila jsem ji. Potřebuji jen některé informace.

„Och, jistě že ne. To by pán dlouho nevydržel. Je to docela škoda, jelikož kdyby byla jen jedna, tak by hned věděla, co má ráno udělat. Ale můj Erney je pověřen tím, že každou zvlášť musí vyprovodit z domu. Pán jakoby si každé ráno schválně přivstal, aby se s nimi už nemusel setkat. Měla bych o Erneyho strach, však víte, aby mi ho nějaká neklofla – je totiž velice pohledný -, ale my se milujeme, takže…“ nechala větu vyznít do ztracena.

Odešla jsem, bylo toho moc. Potřebovala jsem chvíli čas, abych nově nabité informace strávila a našla jejich využití v bitvě proti němu. Vše teprve začíná…

Mám pro vás menší dárek za to, že jste museli na tuhle kapitolu tak dlouho čekat...

Můj první trailer... Co na něj říkáte?

Ouuu, taky jste si všimli dnešního data? Jo, jde nějak v rozporu s mým slibem, že s kapitolami více pohnu. Jde o to, že jsem tento týden naprosto neměla čas. Minulý týden jsem byla nemocná, takže tento jsem musela všechno dohánět. Ani jsem nevěděla, že se dá toho tolik zameškat.

Ke kapitole:

Nevěděla jsem, jestli byste chtěli i pohled Edwarda, jelikož jsem se minule zapomněla zeptat. Ale tahle scéna mi každou přibývající minutou nahlodávala víc mozek a nešla přesunout do toho šuplíku, kam většinou odkládám „mé nabité vědomosti", když je nejvíce potřebuji. Tak je tedy tady.

Většina v minulých komentářích požadovala zlého Edwarda, ale on tam byl. Myslím si, že v příštích kapitolách ta jeho zlá stránka bude více zřejmá. Já taky nemám ráda Edwarda, který se při nadávkách přikrčí v koutě a s ušima svěšenýma si vše bez okolků vyslechne. Takže ano, Edward není dobrák, alespoň zde.

Doufám, že se zde zase sejdeme v hojném počtu, jelikož vaše komentáře mi dávají chuť psát. A doufám, že to zase vytáhneme k padesátce, protože ten pocit byl skvělý! 

Autor: Shay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem tvůj otrok - 4. kapitola: