Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jsem ta, kterou tají 8. kapitola

13.03.2010 (20:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2846×

Aro

„Bratře, proč jsi nás zavolal?“ zeptal se mě překvapeně Caius. Nedivím se mu, zrovna trávil čas se svou manželkou.

„Moc se omlouvám, ale bylo to nutné.“ Dostal jsem ze sebe a podíval se po nich.

„O co jde?“ zeptal se Marcus.

„Za pár dní budu mít narozeniny a myslel jsem, že bych to mohl spojit s představením Isabelly,“ oznámil jsem jim a sledoval jsejich pobavené výrazy.

„A ví o tom?“ ozval se Caius.

„Ne, ale bude se mnou muset souhlasit,“ utvrdil jsem je, ale oni se mi vysmáli do očí.

„Ona na tohle nikdy nepřistoupí. Vsadíš se?“ zeptal se Marcus Caiuse.

„Jasně, pokud mu na to kývne, budeme se oba živit rok jako vegetariáni,“ řekl Caius a Marcus jen přikývl.

„Dobře,“ uzavřel jsem to a odešel k sobě do pracovny. Jakmile jsem se dal do práce, vyrušilo mě zaklepání na dveře.

„Vstupte,“ vyžádal jsem osobu za dveřmi a do místnosti vstoupila Heidi. Ona bude mým spojencem.

„Děje se něco můj pane?“ ptala se mě hned.

„Sedni si,“ požádal jsem ji a ona mne poslechla.

„O co jde?“ zeptala se mě znovu.

„Potřebuji pomoct. Chci, abys přesvědčila Isabellu, aby souhlasila s oslavou mých narozenin a s jejím předvedením upírskému světu,“ obeznámil jsem ji se situací a oan se na mě vyděšeně podívala.

„To nemůžete myslet vážně!“ vyjekla a naštvaně se na mě podívala.

„Já neumím žertovat. Ta oslava se bude konat i kdyby Isabella nechtěla, ale já chci, aby souhlasila! V tom mi musíš pomoct!“ řekl jsem jí povýšeně a ona jen kývla.

„Co mám udělat?“ zeptala se mě po chvíli.

„Domluv Isabelle, o oslavu se postará Mischelle. Děkuji,“ skončil jsem a ona odešla.

Heidi

On si to představuje strašně jednoduchá, ale ono to není. Bella mě zabije! Po chvilce jsem došla před dveře její komnaty. Hodně štěstí, Heidi! Zaklepala jsem a po vyzvání jsem vstoupila dovnitř.

„Ahoj Heidi, co potřeboval?“ ptala se mě hned.

„Ale nic, jen mi oznámil, že se bude konat oslava jeho narozenin,“ řekla jsem jí a ona přikývla.

„Budeš s ní chtít pomoct?“ zeptala se mě okamžitě a já se na ni překvapeně podívala. Myslím, že to jde dobře.

„Samozřejmě, takže mi pomůžeš?“ zeptala jsem se a ona s úsměvem kývla.

„Při té oslavě proběhne i tvoje představení upírskému světu,“ řekla jsme jí ještě a čekala křik, ale nic se nedělo.

„To se dalo čekat,“ řekla mi a podívala se na mě.

„Bello, nebudeš na to sama,“ ujistila jsem ji a ona přikývla.

„Co budeme dělat?“ zeptala se mě a já se na ni podívala.

„Co začít vybírat šaty?“ navrhla jsem vesele a ona se usmála. To jsem brala jako souhlas.

Alice

Zrovna jsem se s Jasperem líbala, když jsem dostala vizi o nějaké pozvánce.

„Co se děje?“ ptal se mě Jasper, když jsem nereagovala.

„Ale nic, jen přemýšlím,“ řekla jsem mu a políbila ho. Nakonec jsme skončili na našem nejoblíbenějším místě a tím byla postel.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem po našem výbuchu vášně.

„Já tebe taky,“ řekl mi a na potvrzení mě políbil. Po chvilce jsem dostala znovu to vidění, ta věc měla přijít již dnes.

„Musíme vstát?“ zeptal se mě Jasper, když jsem vystarovala z postele.

„Bohužel,“ řekla jsem mu a on mě následoval.

„Vezmi si ty černé džíny a tu bílou košili,“ zakřičela jsem na něj.

„Jasně,“ zazněla mi odpověd´ zpátky. Nakonec jseme se sešli před pokojem.

„Můžeme?“ zeptala jsem se ho a on jen pokývla hlavou. Společně jsme sešli do obýváku, kde již byli všichni.

„Proč jsme tu?“ ptala se mě znuděně Rose.

„Dostaneme poštu,“ řekla jsem jim a většina se na mě podívala nevěřícně. Za moment se ozval zvonek a já byla první, která byla u dvěří.

„Cullenovi?“ ptal se pošťák a já jen kývla.

„Tady mi to podepište,“ řekl mi a ukázal na dané místo. S radostí jsem ho podepsala a převzala zásilku. Hned potom odešel.

„Co je to?“ ptala se mě hned Esme. Místo odpovědi jsem začala otevírat obálku a v ní byly dva papíry. Jeden z nich jsem rozevřela:

Vážení Cullenovi,

jste pozváni na oslavu mých narozenin do Volterrského paláce. Oslava proběhne 15. května letošního roku. Při této příležitosti proběhne i představení mé dcery. Proto vás žádám, aby jste dorazili. Neúčast omlouvá pouze úmrtí!

S pozdravem Aro Volturri!

PS: Pozvánka platí jen pro rodinu Cullenových.

„Tady není možnost se z toho vyvléct, že ne?“ ptala se mě Rose a já záporně kroutila hlavou.

„Co je na tom druhém papíru?“ ptala se mě Esme. Jen jsem ho otevřela a tam byl další dopis.

A zase já!

Jestli do Volterry přivezete s sebou i někoho jiného kromě vás, čeká vás smrt. Myslím si, že moje dcera se o to velmi ráda postará! Ona nemá slitování!

Na shledanou Aro Volturri

„Edwarde, já tě nikam nepustím. Ještě mi tě tam nějaká cuchta přebere. To nedovolím!“ vykřikla a hned ho políbila.

„Mně by to nevadilo,“ zašeptala jsem Rose a ona se zasmála.

„Tanyo, Aro to napsal přesně, my tam nesmíme,“ řekl jí Eleazar, ale ona si jen odfrkla.

„Copak já se musím řídit nějakým blbcem, co si hraje na krále upírů?“ zeptala se ho šíleně, ale Eleazar jen kroutil hlavou.

„Nic jiného ti nezbyde,“ řekl jí, ale ona jen kroutila hlavou.

„Neboj, my ti na něj v Itálii dáme pozor,“ ujistil ji se smíchem Emmett.

„Ty bys mu ještě nějakou tu kurvičku sehnal!“ obvinila ho a v ten okamžik zareagovala Rose.

„Neurážej mi manžela! On není jako ty, on se k nám do rodiny nevtírá! Ty ano, ale proč? Stejně tě v ní nikdo nechce! Divím se, že ještě žiješ, být po mém, už jsi dávno mrtvá!“ varovala ji a Tanya se na ni šokovaně podívala.

„Edwarde, udělej něco!“ vyjekla a hodila po něm vražedný pohled.

„Nic neudělá, protože ví, že mám pravdu! Edwarde, ty už jsi zapomněl na Bellu?“ zeptala se ho a tím udeřila na jeho bolestné místo.

„Rose, přestaň,“ okřikla ji Esme.

„Nezapomněl jsem, ale Volturiovi ji už stejně zabili. Takže, co jiného mi zbývá,“ povzdechl si a objal Tanyu, která se na nás zákeřně podívala.

„A co když mrtvá není?“ ozval se Jasper a všichni jsme se na něj překvapeně podívali.

„Jak to myslíš?“ ptala jsem se ho.

„Je tu možnost, že ji drží naživu. Měla schopnost a Aro by nebyl schopen se jí zbavit,“ obeznámil nás se svým názorem a já musela uznat, že na tom může být něco pravdy.

Bella

Ačkoliv jsem s tím nesouhlasila, ale pro veřejnost ano, tak jsem se docela zapojovala do příprav. S Heidi jsme měli šaty již vybrané a dokonce i boty.

„Těšíš se?“ zeptala se mě jeden večer.

„Moc, ale mám strach,“ svěřila jsem se jí a ona jen kývla. Přece jenom vidět se s upíry, kteří jsou mojí minulostí, to bude těžké. Na můj život ve Volteře jsem si již zvykla, bylo to neustále stejné. Nikde žádná změna. Na lov se mnou chodil Demetri a Heidi také. Jak jsem se dozvěděla, Marcus i Caius se stali vegetariány, protože se vsadili, že s tímhle vším souhlasit nebudu, ale já souhlasila. Pro ně to znamenalo celý rok vegetariánství. A co můj vztah s Danielem? Pár dnů po tom, co jsem se dozvěděla pravdu od Heidi, jsem mu řekla, co si o něm myslím a o našem vztahu. Byl vlastně docela rád, protože ke mně spíš byl jako kamarád a ne jako přítel. Dneska jsme spolu jako přátelé a vyhovuje nám to. Daniel mě dokonce doprovodí i na ten pošahaný ples.

„Neudělám ti ostudu, neboj se!“ ujistil mě a s úsměvem mě objal.

„Spíš ji udělám já tobě, neumím tancovat,“ řekla jsem mu a on se na mě překvapeně podíval.

„Neumíš?“ zeptal se mě a já jen kývla.

„Budeme to muset napravit!“ oznámil mi a vzal mě za ruku. Společně jsme došli do jednoho ze sálů, kde mě bude učit tancovat.

„Můžeme?“ zeptal se mě jakmile všechno připravil.

„Ne,“ řekla jsem mu a on mě s úsměvem vzal za ruku. Potom se místností rozlily zvuky nádherné melodie a on mě začal učit. S ním mi to šlo bezvadně. Byl úžasný tanečník, já mu jeho reputaci akorát zkazím.

„Nemá rád tvou pesimistickou náladu!“ okřikl mě a já se na něj převapeně podívala.

„Moje schopnost, umím vycítit náladu a ta tvá je neustále pesimistická!“ oznámil mi.

„Další schopnost? Kolik jich máš? Jaké jsou?“ chrlila jsem na něj otázky.

„Je jich hodně,“ řekl mi jen a pokračoval ve výuce.

Shrnutí Moje

Blog ClairdeLune Blog ClairdeLune

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jsem ta, kterou tají 8. kapitola: