Život nás někdy dostane na scestí, kde si můžete zvolit jako cestou se dáte, ale jsou i chvíle, kdy si vybrat nemůžete a musíte se smířit s tím, co vám život nadělil. *** Co nás čeká? Alicina nákupní horečka a Volterra, Dest musí zjistit pravdu o sobě
08.07.2010 (19:00) • Karmyn • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2105×
8.kapitola
„Tak to ne, v tomhle do Itálie nepojedeš,“ naráz zakřičela Alice. Já jsem se lekla, protože ještě předtím Alice zapištěla.
„Co se děje, Alice?“ zeptala se Bella a už byla u ní. Alice totiž, jak jsem vyšla z domu a dveře se za mnou zavřely, přišla a sebrala mi mou tašku. Já jsem si sedla do auta, ale ona šla ke kufru a pak zapištěla.
„Co se sta… lo?“ zeptala jsem se i já. Ale než jsem větu stačila dokončit, už byla Alice s Bellou zpátky v autě.
„Bello, vem to směr Port Angeles,“ řekla Alice rozkazovacím tónem.
„A ty, Dest, jsi snad nepřemýšlela, co si balíš? Takový nevkus, chceš mě tam znemožnit?“ otočila se Alice na mě.
„Alice, já to nechápu. Tebe nechápu.“ Byla jsem totálně zmatená.
„To oblečení, Dest, co sis sbalila, je příšerný, takže ti musíme koupit nové,“ vysvětlovala Alice už klidnějším tónem.
„Ale já nemám peníze,“ odporovala jsem jí.
„S tím si hlavu nelámej,“ ukončila debatu Alice. Bylo jasný, že nemá cenu se s ní hádat.
Připadala jsem si jako nějaká oblékací panenka pro Alici. Ta holka se v obchodě pohybovala snad rychlostí světla. Pořád mi nosila nějaké oblečení, které jsem musela zkoušet. Párkrát jsem jí musela říct, že se mi nějaké to tričko nebo kalhoty nelíbí, a to se pak urazila, i když ne na dlouho. Bella mě povzbuzovala a sem tam si taky něco vyzkoušela. Po dvou nebo třech hodinám jsem byla totálně unavená a vyčerpaná.
„Bello, nevím jak vy, ale já jsem děsně grogy, bolí mě nohy z toho věčného stání v kabince a mám hlad. Alice teda ví, jak člověka zřídit, to ti teda povím.“ Sedla jsem si na zem a protestovala.
„Alice, už stačí, Dest je unavená, má hlad,“ řekla jí Bella, když mi donesla další tři trička. Zaplatily jsme a vydaly se směrem k bufetu. Tam jsem se najedla a pak jsme jely zpátky ke Cullenům. Ani jsem se nenadála a bylo šest hodin. Když jsme přijely, měli všichni sbaleno.
„Á, konečně jste tady,“ řekl místo pozdravu Carlisle.
„Promiň, víš, že když nakupuje Alice, tak je to na dlouho, navíc jsme musely chodit normální rychlostí, bylo tam moc lidí,“ vysvětlila Bella Carlisleovi.
„Dest, ty máš věci v autě Belly?“otočil se teďka Carlisle na mě. A já jen přikývla.
„Dobře, tak se běž rozloučit s Renesme, je v obýváku. Čeká tam na tebe.“ Otočila jsem se a šla za ní.
„Ahoj. Jak bylo na nákupech?“ řekla Renesme hned, jak jsem vstoupila do obýváku. Ty jejich reakce mě udivují.
„Málem to byla moje smrt, kdybychom Alici nezastavily. Byla chvíli uražená, ale pak ji to přešlo.“
„Jo, ji to vždycky moc dlouho nevydrží. Už jedete, že? Tak se tam měj hezky a brzo se v pořádku vraťte.“ Při tom „měj se tam hezky“ se zatvářila divně a já z ní chvíli cítila obavy.
„Díky moc. Neboj, mě se jen tak nezbavíš,“ odpověděla jsem, objala ji a odešla.
Všichni už byli v autě a čekali jenom na mě. Ještě jsem se rozloučila s Alicí, Rosalií, Emmetem a Esme. Sedla jsem si v autě dozadu mezi Bellu a Edwarda. Jeli jsme tryskem. Když jsem zašilhala na tachometr, málem mě omylo.
„Neboj, nic se nestane. Brzy si na to zvykneš,“ pošeptala Bella, když viděla můj zelený obličej. A měla pravdu, po chvíli jsem si zvykla a začalo se mi to dokonce líbit.
Kolem sedmé hodiny jsme dorazili na letiště. Za dvě hodiny nám letělo letadlo.
Byl to teprve můj druhý let a já začala cítit úzkost a strach. I v letadle jsem seděla mezi Bellou a Edwardem.
Když jsme vzlétli, pocítila jsem únavu a usnula. Jak jsem se probudila, hlavu jsem měla na Edwardovém rameni. Hned jsem začala koktat omluvu, ale Edward to přešel s úsměvem. Pak jsem si vzpomněla na Petra a zastesklo se mi. Dlouho jsem ho neviděla. On ani neví, co se děje.
Když letadlo přistávalo, byla jsem vzhůru, ale děsně rozespalá, bylo deset hodin večer.
„Za jak dlouho budeme ve Volteře?“ zeptala jsem se Edwarda, když jsme vystoupili.
„Tak ještě asi půl hodinky autem při rychlé jízdě,“ odpověděl mi.
Když jsme vyšli z letiště, už tam na nás čekal Jasper v autě, ani jsem si nevšimla, že zmizel.
I když jsem byla ospalá, přesto jsem už nedokázala usnou. Byla jsem nervózní. Začalo mě bolet břicho a potřebovala jsem na záchod, což byly jasné znaky nervozity a strachu. Bella asi vycítila můj strach a nervozitu a zašeptala mi do ucha: „Neboj, jsme tu s tebou. S námi se ti nic stát nemůže.“ Ale já přesto měla strach.
Ani ne po půl hodině jsem zahlédla město. Staré město, ale kouzelné. Jeho věže se tyčily do výše a jeho hradby se zdály neporazitelné.
Za necelých 10 minut jsme vjeli do města. Tam se jako by zastavil čas. Všude už vládl noční klid. Bylo tam takové ticho, že by šlo slyšet i spadnout špendlík. Zaparkovali jsme, a pak se Carlisle někam vytratil. Chvilku jsme čekali, ale pak jsme se vydali do středu města. Po nějaké chvíli jsme došli na náměstí.
„Bello, použij štít. Čeká tam Jane,“ řekl Edward a já neměla ponětí, o čem to mluví. Byli jsme kousek od místa, kde čekal Carlisle s nějakou postavou. Když jsme byli blíž, zjistila jsem, že ta postava je dívka, mladá dívka. Byla asi mladší než já, byla velice bledá, stejně jako ostatní Cullenovi, ale oproti nim měla červené oči, které v té tmě, která tu panovala, jen žhnuly.
„Zdravím tě, Jane,“ pozdravil Edward dívku, když jsme k ní došli. Dívka neodpověděla, ale jen pokynula. Pak se podívala na mě.
„Tohle je důvod vaší návštěvy?“ zeptala se do prázdna. Otázka nebyla nikomu mířena.
„Ano,“ odpověděl Carlisle.
„Tak pojďme, už na nás čekají,“ rozkázala Jane. Jane byla v čele naší skupiny a vedla nás do postranní uličky, pak jsme se octli před vchodem do katakomb. Byla tam tma a cestu slabě místy osvětlovaly louče. Asi po 15 minutách, nebo po hodině, ani nevím, jsme se dostali na nádvoří, podzemní nádvoří a před námi stál podzemní impozantní hrad. Z balkónu na nás koukaly tři temné postavy.
Autor: Karmyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jsem něžný, jsem krutý - jsem život - 8. kapitola:
Krása! Bude další díl? :)
Krása..hádam že další už nebude..
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!