Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jmenuje se Katherine Pierce - 4. kapitola

01.07.2013 (12:45) • Athenodora • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2041×

Bella s Edwardem se na mě udiveně podívali. Ihned jsem nasadila masku ala Elena.

„Fantastické!“ zvolala jsem nadšeně. Bella se zdála být o něco uklidněná. Na jazyku se mi tvořila kyselá hořkost. Zhnusení, že takový pohledný upír chodí s takovou ovcí.

„Cože?“ zeptal se Edward. Já se na něj podívala.

„Umím číst myšlenky, Katherine, a ty...“ Odmlčel se náhle. Mohla jsem se propadnout hanbou. Unikátní dar číst myšlenky. To jsem vůbec nečekala. Dobře, Edward mě tedy překvapil. Budu si muset dávat pozor. A to veliký pozor.

„Myslela jsem to v dobrém smyslu slova. Omluvám se,“ řekla jsem ulhaně. Opravdu mě to štvalo.

„Mami,“ ozvala se Renesmé. Dítě s prstencovitými vlásky a ďolíčky na tváři.

„Ano, zlatíčko?“ Usmála se Bella. Renesmé se na mě důvtipně podívala a řekla: „Že tu smí Katherine zůstat?“

Bella sebou prudce škubla. Jako by ji někdo právě udeřil do zad. Carlisle přede mě vystoupil a zeptal se: „Tak Katherine, je to na tobě. Chceš tu s námi zůstat?“ Tohle jsem prostě nemohla odmítnout.

Stačilo jedno krátké, laskavé slovo. „Ano.“

Carlisle spráskl ruce. „Výborně.“ Usmál se na mě. Oplatila jsem mu úsměv. Chtěla jsem udělat další dojem.

„Vítej do rodiny, Katherine,“ uvítala mě Esmé. Poděkovala jsem a podívala se na zbytek rodiny. Většina z nich se tvářila spokojeně.

„Ale máme tu podmínku,“ řekl Carlisle. Obrátila jsem se k němu a poslouchala.

„Jsme vegetariánská rodina. Nepijeme lidskou krev, ale pouze zvířecí. Díky tomu jsou naše oči zlaté. Jiní upíři, co se drží na lidské krvi, mají oči karmínově rudé. A ty máš oči hnědé? Jsi jiný druh upíra, takový, jaký ještě neznáme,“ řekl fascinovaně Carlisle. To ani já jsme neslyšela o jejich druhu. Řekla bych, že v mnohé mají výhodu, ale zase i nevýhodu.

„Chcete, abych se držela na dietě jako Stefan? Mám ráda Bambiho.“

Carlisle se zasmál a zakroutil hlavou. „Je to jediný způsob, jak s námi žít.“

„Je mi líto, to neudělám!“ odsekla jsem příkře.

„Na druhou stranu, jsi doktor Carlisle a pracuješ v nemocnici. Je tam jistě krevní banka.“

„To je,“ polkl a asi tušil, kam tím mířím. „To není ale dobré, Katherine,“ odmítl varovně.

Z hrudi se mi vydralo tiché zavrčení. „Ale no tak.“ Udělala jsem na něj psí oči.

„Ještě s tím něco udělám,“ ujistil mě. Takže jsem to mohla nazvat jedině tak. Vítězství. Bylo mi hned jasné, že Carlisle udělá to, co budu chtít. Carlisle pak uvolnil ruce a spustil je podél těla.

„Co se přesunout do obývacího pokoje, usadit se a popovídat si?“ navrhl mi. Neměla jsem jediný důvod, proč říct ne. Všichni jsme se přesunuli vedle a posadili se. Bella seděla Edwardovi na klíně a držela si u sebe Renesmé. Alice s Jasperem seděli odděleně a Rosalie a Emmett se opírali o trám za nimi. Carlisle se posadil naproti mně se svojí manželkou.

„Řekni nám o svém druhu upírů,“ navrhnul mi jako začínající téma. Nadechla jsem se a začala mluvit.

„Slunce nás může spálit na popel, ale většina z nás má prsteny, náramky, náhrdelníky, které nás před sluncem chrání. Já mám náhrdelník a zaklela mi ho čarodějka. K tomu, aby upír mohl na slunce, potřebuje čarodějku,“ řekla jsem.

Bella mě rychle přerušila. „To je dost nevýhodné. My se na slunci jen třpytíme, ale i tak nejdeme do lidské společnosti. Ihned by poznali, že jsme jiní. A ony existují i čarodějky? Myslela jsem, že jsou jen v pohádkách.“

Já zavrtěla nesouhlasně hlavou. „Omyl jsou skutečné, tak jako my. Čarodějky patří mezi nejmocnější tvory vůbec. Navíc stvořili naši linii upírů. Nejstarší upíři jsou původní jako je Klaus. Slyšeli jste snad o něm, ne?“ zeptala jsem se. Oni na mě vrhali nechápavé pohledy.

„Klaus, o tom jsem v životě neslyšela,“ řekla Alice.

„Ani já ne,“ řekl souhlasně Carlisle.

„Jak ho můžete neznát!?“ vyhrkla jsem.

„Je to napůl upír a napůl hybrid s vlkodlakem. Vždyť Klaus je ten nejproslulejší.“

Oni stále vrtěli hlavou. Vůbec mi to nelezlo do hlavy. To by se mi taky líbilo. Život bez Klause.

„Volturiovi jsou nejstarší upíři,“ řekla Bella. Já se na ni překvapeně podívala.

„Kdo?“ zeptala jsem se.

„Volturiovi,“ zopakovala Bella.

„Královská upíří rodina přece. Jsou tři vládci upířího světa. Aro, Caius a Marcus. Mají svojí gardu,“ upřesnila Bella. Já jsem nakonec ráda, že znám Klause, protože dle Belly hlasu s nimi mají co dočinění.

„Železník nebo sporýš ten nás oslabuje,“ změnila jsem téma.

„O tom my nic nevíme,“ řekl znova Carlisle. Co je tohle za upíry! Vůbec jejich život a druh nemohu pochopit.

„A kolík do srdce?“ zajímalo mě.

„To jsou jen legendy, ne? Nám nic takového neublíží. Žádný česnek, kůly, dřevo nebo svěcená voda. To jsou jenom výmysly, ne? Nás může zabít jedině oheň,“ řekl Edward. To se mi jenom zdá! Tohle nemůže být možné, tohle nemůže existovat, je to nepřirozené! Začala jsem být vyvedená z míry. Každý nerv v těle mi postupně praskal. Ze špičáků mi vyjely upíří zuby. A moje tvář se teoreticky změnila. Ostatní vyskočili z křesel.

„Tvůj obličej,“ řekla vyděšeně Bella.

„To je normální tvář zabijáka,“ řekla jsem jim. „Vy jste pořád takový bledý? Nemáte upíří zuby a to jste upíři?“ Vyvalila jsem oči.

„Jak říkáš, naše zuby jsou naprosto normální, ale jsou ostré jako břitvy.“

Popadaly mě záchvaty vzteku, který jsem musela v sobě dusit. Tohle by určitě Klause zajímalo. Zajímá mě, jestli by s nimi něco zamýšlel. A třeba bych si vytoužila dlouho ztracenou svobodu. Klaus by mě nechal jít. Hlavně se teď musím uklidnit. Zachovat chladnou hlavu a hlavně se neprozradit!

„Mám hlad,“ řekla jsem ufňukaně.

„Carlisle, prosím,“ žadonila jsem ho o lidskou krev. On si povzdychl a šel do kuchyně. Vrátil se se skleničkou v ruce a sáčkem, v němž byla krev. Nula negativní, no to tak nevadí, ale stejně bych raději A. Podal mi skleničku a sáček. Já jsem skleničku odložila a pila rovnou ze sáčku. Jasper se na mě dychtivě díval. Alice ho chytla za ruku a odvedla ho.

„Pojď, Jazzi, na vzduch.“ Pak se vytratili. Viděla jsem je venku na zahrádce. Pytlík jsme odhodila do koše. Sice mi to moc nestačilo, ale večer si mohu tajně skočit na nějakého toho šťavnatého člověka. Jinak bych se asi utrápila k smrti. Už teď tu umírám!

„Děkuji, Carlisle.“ Usmála jsem se.

„A co tvá minulost, Katherine?“ zeptala se Bella. Ach, moje minulost samé dobrodružství. Ta minulost! Z té je mi špatně. Proradná Elena! I když toho teď můžu šikovně využít. Usmála jsem se zlomyslně.

„Žila jsem v Mystic Falls, taky malé městečko jako tohle. Tam jsem se i narodila. To město je hodně bohaté na historii. Historii upírů. Když jsem tam přijela v 19. století asi, potkala jsem tam výjimečné mladíky Stefana a Damona Salvatore. Milovali mě a já je. Pak byla černá noc a jiní občané mě chtěli upálit. Unikla jsem jim o vlásek, ale Stefan a Damon tam zůstali. Měnili se v upíry díky mě. V tomhle století jsem se tam vrátila opět. Chtěla jsem se vrátit k Stefanovi, ale byla tam dívka, co vypadala jako já. Jmenuje se Elena a je moje dvojnice. Tohle teď neřešte, ale ona mi zničila život. Chtěla mě zabít a ukradla mi Stefana. Je to děsná mrcha, co přeskakuje z muže na muže. Proto jsem odjela sem do Forks.“

Začali si mezi sebou špitat. Řekla jsem jim to, co jsem musela. Přesný opak. Svoje vlastnosti na Elenu a její na mě. Nechutné sice, ale musím to překousnout.

„To nám je líto, Katherine,“ řekla soucitně Bella. Měla sklopený pohled. Já se tvářila taky trochu zdrceně, abych dodala tu pravou atmosféru.

„Chtěla bych od vás něco,“ poprosila jsem.

„A co?“ zeptali se mě.

„Pomůžete mi Elenu svrhnout z mého místa.“ Usmála jsem se dychtivě.

No doufám, že to nebylo tak zlé. Prozradím vám, že v příští kapitole nedojde na boje, hádky, ale spíš seznamka Katherine s vlkodlaky. A možná se i do jednoho zakouká, ale znáte Katherine, ne? Její láska nikdy není pravá. Doufám, že se vám kapitolka alespoň trochu líbila.

PS.: Pokusím se Edwarda před ní uchránit. :DD

Autor: Athenodora, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jmenuje se Katherine Pierce - 4. kapitola: