Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jiná dimenze- 2.kapitola

07.06.2009 (07:30) • kikinkacullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1710×

Dovnitř vtrhl opravdu na oko nepohledný velmi starý muž. Mohl by bít můj otec. Měl šedívé vlasy a asi 3-centimetrové chlupy všude- i v nose! Fuj to odmítám. Hrůzou jsem přestala dýchat.

Služky s Nef se začali uklánět.

,,Princezno, máet se obléct aby ste se mohla dostavit na naše společné zásnuby,,řekl rázně ten muž.

,,Nevím proč bych měla dělat něco proti své vůli,,řekla jsem drze a služky se na mě zděšeně podívali. Nef jenom nevěřícné zaklepala hlavou.

,,Nemáte na víběr. Jsme si souzeni. Teď se okamžitě převléknete nebo cchete pomoct?,,zařval.

,,Ani se nehnu. Neudělám něco z povinnosti,,řekla jsem s klidem. Rychlím krokem přešel ke mně, hrubě mě chytl za ruku a vytáhl mě z postele na nohy.

,,Mám vás svléknout?,,zařval, pustil mě a odešel z místnosti.

,,Au,,řekla jsem potichu a třela jsem si ruku aby to tolik nebolelo.

,,Is radši se obleč,,řekla starostlivě Nef.

,,Ani ěm to nehne,,řekla jsem a do pokoje přiběhl matčin přítel.

,,AŤ už seš oblečená,,zařval a ukázal prstem na mou šatnu.

,,Ty na mě nemáš co řvát,,zařvala jsem na něj na oplátku. Dal mi facku až jsem z toho spadla na zem.

,,Já tě naučím poslouchat. AŤ už bez tvé matky nebo s ní. Nevyskakuj si holčičko,,řekl rázně, hodil po mě šaty a odešel. To mě jako teď budou mlátit aby k něčemu dospěli.

,,Vísosti oblečete se?,,zeptala se jedna ze služek.

,,Ano,,uznala jsem svou prorážku. Tak tohle je můj osud. Musím si vzít starého páprdu a mít s ním děti. Dobře možná že přistoupim na svadbu ale dál ani ťuk, ano přesně tohle jsem si zapřísahla.

Služky mě oblékli do krásných nadýchaných šatů a do vlasů mi dali korunku. Ještě jsem si vzala třpytivé boty na podpadku a vyrazila jsem do velkého sálu za rodičema.

,,Konečně si tady,,řekla úlevně máma a já šla za ní.

Zásnuby začali. Oficiálně mě ten ,děďula, požádal o ruku a já povině řekla ano ovšak se slzami v očích.

Potom se už jenom slavilo, pilo a vůbec všechno co k tomu patří. Já jsem se jenom unuďěně koukala kolem a nechala se držet za ruku jako hadrová panenka.

Ať si se mnou dělá co chce ale potomky ať u mě nečeká. Jestli se mě jednou dotkne tak že by chtěl něco víc než jen držet za ruku....nevím sice ještě co udělám ale rozhodně TO neudělám!!!!!!!!!

,,Napij se,,pobídl mě Ibis a podával mi sklenici s vínem.

,,Nechci,,sykla jsem na něj a otočila jsem hlavu někam jinam a koukala do neurčita.

,,Takhle nás ta věčnost moc bavit nebude,,řekl opilecky ten, moment jak že se jmenuje......jo uz vim Arex!Opovrzenecky jsem si ufrkla. On si to asi nějak blbě viložil a začal se po mě sápat. Chtěl polibek.

Když už byl těsně u mího obličeje dala jsem mu facku, zvedla jsem se a utíkala k sobě do pokoje.

Rozrazila jsem dveře svého pokoje a ihned poté je za sebou zabouchla.

Běžela jsem k posteli, svalila se na ní a začala jsem brečet.

Já si ho prostě nevezmu. Nevezmu. NIKDY!!!!!!opakovala jsem si pořád dokola.

Rozrazili se dveře mého pokoje.

,,Co si myslíš že děláš ty malej nevychovanej spratku,,začal na mě řvít Ibis.

,,Ty na mě neřvi. Mohla bych tě teď a tady nechat vivést. Nemáš na mě právo řvát a já tě nebudu poslouchat. Nevezmu si ho. Třeba se z toho zblázněte ale tohle není můj osud. Já si ho nevezmu.,,křičela jsem na něj.

,,Ty malej, hnusnej, usmrkanmej, rozmazlenej fracku!!,,zařval na mě, přeběhl ke mně a dal mi takovou facku až se mi zatočila hlava a spadla jsem na zem.

Přestala jsem vnímat.

,,Isabello,,slyšela jsem hlasy z povzdálí.

,,No tak Isabello, proberte se,,slyšela jsem znovu.

Pomalu jsem začínala otevírat oči.

Nademnou stála doktorka,asi.

,,Oh konečně ste se probrala. Jak se cítíte?,,zeptala se mě a usmála se na mě.

Ležela jsem ve své posteli a podle pohodlnosti jsem uznala, že na sobě nemám ty hrozné šaty, ve kterých se nedá skoro vůbec dýchat. Jen mě trošku bolela hlava jinak nic.

,,Jen mě trochu bolí hlava. Jinak nic,,řekla jsem jí a chtěla jsem se posadit.

,,Ještě ležte, byla jste asi dvě hodiny v bezvědomí,,řekla. Nějak jsem si nemohla vzpomenout co se stalo.

,,Co se stalo?,,zeptala jsem se zmateně.

,,Oh, vyrazila jste ze zásnibních oslav. Přítel vaší matky běžel za vámi, vy ste ale před pokojem zakopla, rozrazila hlavou dveře a upadla dp bezvědomí.,,řekla a usmála se. Mě se teď začalo všechno vybavovat. VŽDYŤ TO BYLO JINAK!zařvala jsem v mysli.

Musela jsem se uchichtnout jakou má ten Ibis představivost.

,,Jak je ti?,,zeptal se nějaký hlas odněkad za mnou. Otočila jsem se a byl tam Ibis.

,,Fajn,,odsekla jsem.

,,Můžete jít,,propustil tu paní.

,,Isabello, jak jen jsi nešikovná,,zanaříkal a chtěl mě pohladit po vlasech, ale já jsem rychle ucukla.

,,Nechmě být. Já sice nic neřeknu, al jestli se to bude opakovat tak-,,nestačila jsem to doříct protože mi vpadl to řeči.

,,Tak co?,,zasmál se. Ve mně se začal vařit vztek

Najednou jsem ucítila hroznou pálivou bolest v krku. Jako bych v něm oheň.

Rukama jsem si tlačila na krk ale nepomáhalo to.

,,Au,,křikla jsem boletí. Už se to opravdu nedalo vydržet. Nechápu to.

Máma by mohla vědět co to je.

,,Isabello, co se děje?,,zeptal se zmateně Ibis.

,,Mámu,,zařvala jsem.

Za pár minut přiběhla máma do pokoje.

,,Zlato co se děje?,,zeptala se starostlivě a když vyděla jak se držím za krk, ihned ztuhla.

,,Rychle přineste krev z nějakého zvířete,,zakřičela hrozně nahlas.

,,Mami to pálí,,řekla jsem jí a začali mi téct slzy z očí.

,,To bude dobré zlato. Jenom se snaž udržet ano?,,řekla a já kývla. Ale před čím se mám držet? Bože proč já mám tak komplikovaný život.

,,Už to nesu,,křikla udýchaně odedveří nějaká služka.

,,Dejte mi to,,řekla máma, natáhla se pro číši a podala mi ji. Bože ta vůně byla- ani slovy se to vyjádřit nedá, ale ihned jsem ji musela mít.

Vzala jsem mámě tu číši z rukou a rychle jsem pyla.

Bylo to nepopsatelné. Tak vinikající lahodné, nic takového jsem nikdy v životě nezažila.

Všechno jsem to vypila na jeden dech.

Pálení v krku ustalo.

,,Děkuju,,řekla jsem mámě a podala ji prázdnou číši.

,,Už to nepálí?,,zeptala se starostlivě.

,,Ne,,řekla jsem a usmála jsem se.

,,T-....tvo-...tvoje oči,,koktal vedle mě Ibis.

,,To je divné,,řekla starostlivě máma.

,,CO?,,divila jsem se nechápavě.

,,Měla jsi je rudě červené,,řekl Ibis.

,,A teď máš zase své,,řekla máma a usmála se na mě.

,,Aha,,hlesla jsem.

,,Zlato, to co se teď stalo. Byl to upíří chtíč. Pila jsi zrovna zvířecí krev. Když ji pít nebudeš bude ta bolest v krku pořád intenzivnější.,,řekla máma. Bezva takže sem upírka.

Potom už se nedělo nic zvláštního.
Máma u mě byla celou dobu a trvala na tom že musím ležet.

,,Zlato, pamatuješ si jak jsme si jednou povídali o démóní schopnosti?,,zeptala se najednou máma.

,,Jo mají ji tu všichni ale já ne,,řekla jsem smutně.

,,To není pravda. Když jsi byla menší tak jsem zpozorovala že ji využíváš omilem a neuvědomovala jsis to. Nechtěla jsem ti přidělávat starosti. Už tak jsme měli moc problému se tvým růstem,,chtěla ještě ěco říct ale skočila jsem jí do řeči.

,,Takže mám taky tu schopnost?,,zeptala jsem se zvědavě s nadšením.

No uznejte, když se dozvíte že máte schopnost si přivolat věci tak že je řeknete nahlas....No není to bomba?

Zasmála jsem se.

,,Jak ji mám ovládnout??,,zeptala jsem se nadšeně.

,,Prostě se jenom soustřeď a přivolej si nějakou věc.,,řekla máma a povzbudivě se na mě usmála.

,,Tak jo.,,řekla jsem potichu. Začala jsem, se soustředit.

,,Číši s krví,,řekla jsem trochu víc nahlas a najednou jsem ji měla v ruce.

,,Výborně,,řekla máma nadšeně a já jsem začala popíjet ten krásně teplý, sladký a neodolatelný mok.

,,Jo takže si teď má vzít upírku?,,zakřičel Ibis.

,,To jsem prostě já. Už to nezměníš,,řekla jsem škodolibě.

,,To se mu asi nebude líbit,,špitla máma a dívala se do neurčita.

,,Tak ať se mu to nelíbí. Nic s tím nenadělá.,,řekla jsem a zasmála jsem se.

,,Ba naopak,,řekl někdo odedvěří a já jsem ztuhla.

,,Je bezvadné že budu mít jedinečnou a originální paní,,řekl a usmál se.

Já jsem ztuhla.

Moje poslední naděje byla v čudu. Jak se říká.

,,Tak tím se to řeší,,zasmál se Ibis

,?Hm super,,řekla jsem nasupěně a sarkasticky a lehla jsem si do postele.

,,Možná že od teď taky nebudeš potřebovat spát,,řekla máma a usmála se na mě.

Zamyslela jsem se. Byla jsem unavená.

,,Ne, jsem unavená,,řekla jsem jí jen tak.

,,Tak to je potom bezvadné, tak si odpočin broučku, byl to pro tebe náročný den,,řekla máma, pohladila mě po čele a odešla.

,,Jo to byl,,řekla jsem když jsem v pokoji byla sama, lehla jsem si a krásný svět spánku si mě vtahoval.

Autor: kikinkacullens (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiná dimenze- 2.kapitola: