Bella není obyčejná dívka. Edward není upír jakého známe. Je to upír, který jednou narazí na samotnou dívku uprostřed lesa. Má hlad, a tak dívku napadne, ale její krev ho spaluje a zabíjí. Jakto? Co je to Bella zač? Na to se bude snažit přijít Edward, ale ne všechno jde vždy podle plánu. Snad se bude povídka líbit. Pěkné čtení přeji.
P.S. Některé vlastnosti jsem si v průběhu povídky upravila k obrazu svému.
13.09.2010 (19:00) • Karmyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2020×
Měl žízeň a nudil se. Potřeboval se zabavit. Chtěl na lov, ale ať je to nějaké vzrůšo. Nadechl se a zavětřil vůni krve. Nedaleko od něj byla partička mladých lidí, spíše kluků. Pomalu se k nim přiblížil a chvíli je pozoroval. Pak vyrazil ze svého úkrytu a prohnal se partičkou tak, že neměli šanci ho zpozorovat. Kluci kolem sebe začali vyděšeně koukat a zjišťovali, co to bylo.
Opět se mezi nimi proběhl. Tentokrát těsněji kolem jednoho. Ten vyjekl jako holka. Edward se pousmál. Začala to být pro něj zábava. Nechal kluky, ať se uklidňují a navzájem se vysmívají. Pak kolem nich zase třikrát proběhl. Kluci byli vystrašení jako malé děti. To Edwarda těšilo. Rád si takhle se svou potravou hrál. Ale už bylo načase se napít. Touha po krvi byla už téměř neúnosná. Edward si vyhlédl oběť s tou nejlahodnější vůni. Byl to mladý chlapec, který mohl mít kolem 17 let. Jako jediný měl rezavé vlasy. Kluci se po posledním „útoku“ rozutekli do celého lesa. Edward začal pronásledovat toho rezavého. Jeho vůně ho volala. Když byl skoro u něj, zvýšil tempo, aby ho předběhl a mohl strhnout. To taky udělal. Počkal u vysokého statného smrku, a když k němu chlapec doběhl, sotva dech beroucí, Edward se vrhl na něj, na jeho krční tepnu. Zakousl se a začal sát. Miloval pocit, když z oběti utíkal život. Navíc tak mladý. Tento hoch měl velký potenciál, Edward to cítil. Naneštěstí ho už nikdo nikdy nepozná. Když už v chlapci žádný život nezbyl, vzal Edward jeho tělo a zbavil se ho. Nikdo ho nesmí najít. Pak se vrátil ke své obvyklé činnosti, jako by se nechumelilo.
O týden později, o trošku dál.
„Ahoj, Bello,“ pozdravila Alex svoji kamarádku, která už na ni čekala před domem. „Tak naskoč. Promiň, že jedu tak pozdě, ale protestoval mi budík.“ Bella se usmála a nasedla do auta.
Bella a Alex jsou velmi dobré studentky a školu berou vážně. Obě jsou si velmi podobné, přesto sestry nejsou. Mají štíhlou postavu. Jejich křivky by jim mohla závidět kdejaká modelka. Podlouhlý obličej jim lemují dlouhé hnědé vlnité vlasy. Bella má ve vlasech ještě nádech bronzové a na své blankytně modré oči je patřičně pyšná, protože je to zvláštnost. Alexiiny oči jsou čokoládově hnědé. Jejich pevné přátelství, ale pojí důležité tajemství. Obě se narodily do kolébky s darem. Obě patří do skupiny lidí, kterým se říká „Výjimeční“. Bella, když se podívá člověku do očí, dovede vyčíst jeho úmysly. Alex ji doplňuje, dovede soustředěním člověku jeho úmysl změnit.
„Tak co, jak ses vyspala?“ zeptala se Alex Belly vnímající pořád cestu kolem jezera. Do školy to měly 15 minut autem.
„Dneska nic moc, každou chvíli jsem se probouzela. Asi jsem nervózní z toho dnešního testu z chemie,“ zaúpěla Bella.
„No to mi povídej, já se učila do dvanácti večer a byla jsem pak tak unavená, že jsem zapomněla natáhnout budík. A vidíš, jak to dopadlo. Doufám, že stihneme dorazit do třídy dřív než Kričmek přijde.“
„Snad to stihneme,“ zadoufala Bella a dále koukala z okýnka na krajinu, kolem které jezdila už přes devět let.
Holky měly to štěstí, že do třídy vážně přišly dřív než profesor matiky. Ale bylo to jen tak tak. Kričmek si na pozdní příchody nepotrpí a za trest dává vypočítat přes padesát příkladů do druhého dne. Proto si každý dává bacha, aby přišel do hodiny včas.
Den se děsně vlekl. Po škole se holkám dostal kýžený odpočinek u oběda. Sedly si ke svému obvyklému stolu, u kterého seděli spolu s klukama Patrikem a Martinem.
„Čaute, holky,“ pozdravil je s úsměvem Patrik a hodil očkem po Alex. Alex se mu líbila už nějakou dobu. Ale je moc ostýchavý, aby jí to řekl. Už jí to několikrát chtěl říct, ale pak vždy ztratil odvahu. Alex ale o jeho citech nějaký ten pátek věděla, Bella jí to řekla, a tak Alex změnila několikrát jeho úmysl. Chtěla být s ním jenom kamarádka a nechtěla to ničit odmítnutím, které by muselo následovat.
„Tak co, holky? Jak jste se měly dneska?“ zeptal se Martin plný zajmu.
„Ale, dneska jsem zaspala a ráno jsme hned měly Kričmeka. Asi jsme děti štěstěny, protože jsme to stihly do třídy dřív, než přišel. Nechtěla bych dnešek strávit nad algebrou,“ odpověděla Alex a zamyslela se.
„To já budu muset do lesa nasbírat nějaké ty rostliny do herbáře,“ rozčilovala se Bella.
„Mám jít s tebou?“ zeptala se Alex, i když na ní šlo vidět, že se jí nechce.
„Ne, to je v pohodě. Půjdu do lesa za městem. Mám představu, kde budu hledat, tak snad to najdu hned a budu to mít brzy z krku. Že já blbá jsem to nechala na poslední chvíli.“ Zabědovala dál Bella.
Holky se dál bavily o plánu na odpoledne. Mezitím i kluci měli co probírat.
Patrik se otočil na Martina: „ Tak co, už víš, jestli budeš mít příští víkend volno?“
„Asi jo. Myslíš, jak je ta Hallowenská párty, že?“ Patrik přisvědčil.
„Už víš, co si vezmeš na sebe?“ zeptal se dál Martin. „A asi jsi pozval Alex, co? Nebo ještě ne?“
„Včera jsem ji pozval. Souhlasila, ale poprosila mě, jestli bych tě nemohl přemluvit, abys ty pozval Bellu. Prý nechce jít s nikým z těch ignorantů ze školy. Chtěl jsi pozvat někoho jiného?“
„Asi ne.“ Martin se otočil na Bellu. „Bello, nechtěla bys jít se mnou na tu Hallowenskou párty?“
„Jasně. Moc ráda,“ odpověděla hned Bella zvesela. Byla vážně moc ráda, že ji pozval Martin. Bella nechtěla jít s nikým jiným ze školy, protože se děsila úmyslu jiných. U Martina si ale byla jistá, že by si nikdy nic nezkusil. Byli pouze velice dobří kamarádi.
Po obědě zavezla Bellu Alex domů. Bella, jakmile byla doma, šla do svého pokoje se převléct. Oblékla si staré džíny a nějaké ošumtělé tričko. V kuchyni si do baťohu sbalila malou svačinu, kdyby se její procházka v lese nějak protáhla. Zamkla za sebou a vydala se do lesa. Táta se měl vrátit až večer, takže nemusela spěchat. Vydala se za město. Nebylo to moc daleko, jelikož bydleli na konci města. Když se dostala na kraj lesa, šla po stezce, kterou moc dobře znala. Vedla na její oblíbenou louku, která byla skoro uprostřed lesa. Bella tu louku milovala. Chodila se tam odreagovat a přemýšlet. Vždy z ní tam cítila takové mystično. Od začátku měla v plánu se tam vydat, protože na ní najde polovinu bylin, které potřebovala.
Přes deset minut se prodírala lesem a trním, když došla na kraj své milované loučky. Byla nádherná jako vždycky. Bella se rozhlédla a zasnila se. Někdy si představovala, že sem zavede svého prince a stráví zde s ním nádherné chvilky.
Poté se znova rozhlédla, ale jinak a začala koukat po rostlinách, co potřebovala.
Bella se zohnula, aby mohla utrhnout první rostlinku. Nevšimla si, že na louce už není sama. Zpoza stromu ji sledoval stín. Temný stín...
Autor: Karmyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Jestli chceš žít, nenechávej si svůj život pro sebe - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!