Jde o klasickou Twilight Ságu se vším všudy!
Mezi Cullenovi je ještě jedna upírka. Upírka, která se rozhodla zůstat ve Fokrs.
V 1. kapitole je odjezd Cullenových a hádka.
02.07.2010 (15:30) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5395×
Ještě jedna do tuctu – 1. kapitola
Zrovna jsem se vracela ze Seattlu, kde jsem úspěšně sehnala práci knihovnice. Divím se, že mě přijali i po tom, co jsem jim řekla, že mě ze školy vyhodili kvůli vyskakování si na učitele.
Projížděla jsem křovím k našemu domu, když jsem slyšela rámus jakoby od nás. Měla jsem na dohled dům, když jsem viděla naložená auta našimi věcmi. Nechápala jsem to. Vyskočila jsem rychle z auta. A to opravdu rychle. A že já to umím! A vřítila jsem se dveřmi do obývacího pokoje.
Všichni tam zběsile pobíhali a balili věci. Všichni kromě Edwarda.
„Co se děje?“ ptala jsem se, „my někam jedeme? Vždyť nesvítí sluníčko, ve zprávách říkali, že má pršet.“
Zastavili se a podívali se na mě, jakoby si až teď uvědomili, že existuji.
„Caytlin,“ promluvil Carlisle a v očích se mu míhal smutek a soucit, „běž si rychle zabalit. Odjíždíme hned, jak se vrátí Edward.“
Ještě dřív než jsem stihla zareagovat, přišel Edward s utrápeným výrazem ve tváři. Podíval se mi do tváře a zkoumavě si mě měřil. Chápu, co tam viděl. Byla jsem rozladěná a cítila jsem, že každou chvíli vybuchnu. Nechápala jsem, co se děje. Odjíždíme? Kam? Nikam nejedu! Za každou cenu zůstávám!
„Ještě než se někam pojede, my vysvětlíte, o co tady jde!“ promluvila jsem se zvýšeným hlasem a cítila jsem, jak chytám barvu.
Carlisle už otvíral pusu, ale promluvil Edward.
„Carlisle by měl být o dost starší. Lidé se začínají ptát. Musíme se přestěhovat. Takže si jdi zabalit!“ Znělo to jako rozkaz. Lhal mi. Poznala jsem to. Já si to ale líbit nenechám.
„Edwarde,“ začala jsem s klidem, „máš za potřebí mi lhát? Myslíš si, že jsem úplně pitomá? Znám tě už pár desítek let, takže poznám, když mi lžeš. Což právě děláš! Chceš mi říct, že si lidé začali až teď všímat, že Carlisle nestárne? To ti nespolknu. Takže pravdu! O co jde?“ ke konci už jsem křičela.
Jak si může dovolit mi lhát? Mně, která celou dobu stála při něm. I když je s Bellou, jsem stále při něm. Hlavou mi ale lítala jedna stejná myšlenka a pořád se opakovala, a to slova: nerozumím tomu.
„Já… já se rozešel s Bellou. Už jí nemůžeme dále ohrožovat. A…“ mluvil.
„Ne! To ty ji nechceš ohrožovat! Je to kvůli tomu s Jasperem?“ přerušila jsem ho a s omluvou mrkla po Jasperovi, „Mohlo se to stát komukoliv! Tohle není důvod ji opustit! Uvědomuješ si, jak se teď cítí? Víš vůbec, kde teď je? Miluješ ji a ona tebe! Necháš ji tu?“
„Ty mě budeš poučovat o lásce? Ty, která se za celých těch 50 let, co jsi upírem ani jednou nepodívala klukovi do očí! Nikdy si nepoznala lásku! Nechápeš, co to je milovat! Nevíš, co to je, bát se o někoho tak moc, že nedokážeš myslet na nic jiného! Nevíš!“ vyjel na mě tak neskutečným způsobem, že kdyby mohly, tečou mi krokodýlí slzy.
Cítila jsem, jak se Jasper snaží odlehčit situaci, nepomáhalo to. Tohle nemusel. Byla jsem vztekem bez sebe. Tohle nemůže! Všichni na mě hleděli a vyčkávali na mou reakci.
Zvedla jsem oči a s přemáhaným klidem řekla:
„V tom případě se s vámi se všemi loučím. Já neodjíždím. Zůstávám.“
Z Esme vyšel výkřik, jako kdyby někdo týral štěně.
„Caytlin… já…,“ koktal Edward. Já jen nevěřícně kroutila hlavou. Měla jsem jasno. Zůstávám.
„Caytlin,“ začal Carlisle, „rozmysly si to dobře. My chceme, abys šla s námi. Nemůžeš tu zůstat sama.“
„Že nemůžu! Tak sleduj!“ šla jsem ke dveřím a otevřela je, „sbohem.“
Všichni tam tak stáli neschopní jediného slova. Když v tom Edward vyšel ze dveří, posadil se do auta a čekal na ostatní. Esme tiše fňukala a nepřestala ani přes Carlisleovo utěšování. Alice mě raději rychle objala a vyřítila se ven za Edwardem. A tiše na něj křičela.
„Edwarde, tohle si neměl dělat!“ zaslechla jsem. On se nezmohl slova, jen mlčel a zíral do zpětného zrcátka. Na mě.
„Mám tě ráda. Kdykoliv budeš chtít, ozvi se,“ řekla mi Esme a odešla s Carlislem, který mi ještě věnoval nechápavý pohled.
Emmett, Rose a Jasper mě též objali a šli do svých aut.
Nastartovali a vyjeli od domu. Dívala jsem se za nimi a přitom jsem myslela na to, jak moc mě Edward naštval. Uvědomovala jsem si, že mi teď čte myšlenky. Tak ať jsou pořádně ošklivé. Ať ví, jak se cítím. Ať má výčitky svědomí.
Cítila jsem zradu, jakou jsem cítila naposledy před 50 lety těsně po proměně. Na povrch se mi vydraly vzpomínky, na které jsme toužila zapomenout. Vzpomínky tak zlé. Vzpomínky zrady a bolesti. A cítila jsem je znovu, jak ty staré tak i ty nové.
Vztekem jsem rozbila vázu, kterou tu Esme zapomněla.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ještě jedna do tuctu - 1. kapitola:
Čtu to poderuhé a stále mě to překvapuje
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!