Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jessica Volturi - 2. kapitola - Ta ženská je fakt kost!

27.12.2010 (19:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4029×

Dnes má přijet Orienova manželka. Jsem zvědavá, jestli jsou zvěsti o její kráse pravdivé. Přece žádná žena nemůže být perfektní a dokonalá. I na upírce se dají vyčíst chyby, v tom jsem expert.

Aro mě poprosil, abych se oblékla slavnostně. Je to pro nás vzácný host. Poslal mi dokonce šaty. Vyhodila jsem je do kontejneru a celý den se vyhýbala Arovi, aby na mě nesáhl. Myslím, že ho to u mě baví víc, než u ostatních. Aro není jediný, komu se vyhýbám. Orien je pro mě další nebezpečná překážka, které se úspěšně straním. Několikrát se snažil ke mně dostat, ale já si vždy poradila. Nedělám nic jiného, než že vyskakuji z oken. Jenže nemám na výběr. Kdyby se mě dotkl, promluvil nebo se na mě podíval, byla bych ztracená. I tak dost trpím, nepotřebuji slyšet jeho lži.

Právě jsem stála před zrcadlem. Rozhodla jsem se obléct slavnostně podle svého. Roztrhané kalhoty, bílé tílko a kecky. Ještě žvýkačku do pusy, kterou si dám, až budu v sále. Až bude ta ženská mluvit, tak budu hlasitě žvýkat.

„Z toho kouká další trest od Ara,“ prolomil tok mých myšlenek Orien. Jak se sem kruci dostal? Že by dveřmi? Nechci ho tu!

„Jdi pryč!“ křikla jsem na něj a couvala od něj, co nejdál. Upíří rychlostí mě chytil a přitiskl k sobě.

„Neutíkej mi, nevyhýbej se mi, mučí mě to.“ Nedal mi prostor na odpor. Umlčel má ústa svými. Chtěla jsem se bránit, kousat, ale nedokázala jsem to.

Jeho rty byly neodolatelné, hebké a sladké. Surově jsem ho drapla za krk, on mě přirazil ke zdi. Naše jazyky se vzájemně proplétaly. Vzrušení a touha naplňovaly můj pokoj.

Najednou jsem si uvědomila, že líbám zdroj mého utrpení. Jemně jsem se od něj odtrhla, aby nepoznal, co se chystám udělat. Veškerou svou sílu jsem soustředila na kopanec do jeho rozkroku. Jeho bolestivý výkřik mi byl balzámem na duši. Schoulil se v bolestech na zem, poklekla jsem vedle něj a zašeptala:

„Doufám, že tě to bolí, jako mě bolí mé srdce. Snažila jsem se tě zasáhnout na tvém nejcitlivějším místě, tak jako ty mě.“ Stoupla jsem si a urychleně zmizela.

Zaklepala jsem na dveře pokoje osoby, která jako jediná mi teď pomůže.

„Dále,“ ozval se mužský hlas.

Vstoupila jsem a automaticky si sedla do křesla, které bylo volné. Seděla jsem přímo naproti němu, takže se nedalo přehlédnout jeho vyčkávání.

„Potřebuji klid, Marcusi. U tebe ho vždy najdu a nikdo sem nechodí,“ oznámila jsem mu.

„Orien?“ při vyslovení jeho jména, jsem sebou nepatrně cukla.

„Ano,“ špitla jsem. Marcus jen pokýval hlavou a dál se věnoval své knize. Já zabruslila pohledem ke svým kolenům. V hlavě jsem si přehrávala ten polibek. Prsty jsem si přejížděla po rtech, jako bych se snažila uchovat jeho chuť, která mi na nich zůstala. Sakra!

Prudce jsem vstala a tím shodila křeslo. Marcus to nevnímal, byl plně pohlcen dějem knihy. Zvedla jsem křeslo na jeho původní místo. Pak jsem přešla k oknu. Pozorovala jsem naši slavnou zahradu. Jane s Demetrim tam cukrovali jako za mlada. Naštěstí vyklízejí pole, kdo by se chtěl na to dívat. V zápětí je vystřídal jiný pár. Rozzuřený Felix vběhl do zahrady a za ním Heidy. Hádali se, znovu. Lituji Felixe, Heidy mu neustále ubližuje svými aférkami. Felix se jí nechá vždy oblbnout a odpustí jí. V tomhle mu nerozumím. Jak může se sebou nechat mávat? Proč s ním Heidy je, když ho neustále podvádí? Nechtěla jsem se tam dále dívat, chtěla jsem uhnout pohledem, ale v ten moment vzhlédl Felix. Nepatrný okamžik jsme se na sebe dívali. Já byla zaražená, on mě obdaroval krásným úsměvem. Heidy si toho všimla, ale nic neudělala.

Odstoupila jsem od okna. Netušila jsem, co to mělo znamenat, ale nebudu se tím zabývat, už toho mám dost. Chtěla bych pryč, utéct od všeho trápení. Orien mě využil, odhodil, ale proč mi chce znovu ublížit, proč mi to dělá? Ať mě nechá být! Se ztrápeným výrazem jsem pohlédla na Marcuse. Už se nevěnoval knize, věnoval se mně.

„Mezi tebou a Orienem je silné pouto,“ řekl.

„Opravdu?“

„Ano, ale pouto mezi ním a Benerike je vzácné.“

Zase Benerike! Všude kam se hnu, tak tam je! Otevřely se dveře a v nich se objevila Suplicie.

„Benerike dorazí za chvíli. Jessico, jak to vypadáš? Kde jsou ty šaty, co jsem ti poslala po Arovi?“

„Snědl je pes?!“ Spíš jsem se ptala, než lhala.

„Pes na hradě? Oni přijeli i Cullenovi? To je jedno, teď půjdeš pěkně se mnou a já ti dám jiné šaty. K tobě mi budou pasovat modré šaty.“

Můj plán dojít, jak bezdomovec, nevyšel. Suplicie je potvora zákeřná. Chápu, proč je manželkou šéfa, jsou stejní manipulanti.

V sále jsem se sebou šila jak sto čertů. Marcus do mě žďuchl. Vyplázla jsem na něj jazyk a odešla na druhou stranu. Před Caiem stál Demetri s Jane a Felixem. Felix mě chytil za paži a přitáhl si mě k sobě. Heidy tu nebyla. Neptala jsem se Felixe na důvod její nepřítomnosti.

Zaslechla jsem klapání podpatků. Všichni se otočili k hlavním dveřím. Spatřila jsem Oriena, vedl tu svoji buchtu, se kterou se chce údajně rozvést. Nevypadalo to tak. A Heidy šla za nimi a už chápu, zřejmě dávné přítelkyně. Cítila jsem se poníženě, celý hrad ví, jak na tom jsem ohledně Oriena. Chtěla jsem se otočit a utéct, protože na ni opravdu nemám. Ta ženská je fakt kost! Vše bylo pravda, je perfektní a vypadá jak bohyně. Delší hnědé vlasy se jí lehce vlnily podél těla. Na rozdíl od pleti ostatních upírů, byla barva její pokožky tmavší, stejně jako Orienova. Její krásu podtrhovaly světlé žluté šaty, které lehce kontrastovaly s její pletí. Opravdu vypadá, jak princezna z dávných dob.

A já vedle ní nemám šanci. Dívka z amerického městečka se nemůže rovnat s Benerike. Počkat! Já se chci s ní rovnat nebo být snad i lepší? Znamená to, že chci bojovat o Oriena? Nesmysl!!! Ale kdo říkal, že se musím chovat mile? Potutelně jsem se usmála. To teprve bude legrace.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jessica Volturi - 2. kapitola - Ta ženská je fakt kost!: